Lenka.Vílka
komentáře u částí děl
Krátká povídka o vynálezu, který způsobí víc škody než užitku. Ale než jsme sek tomu dokopaly, bylo to náročný! Naštěstí dobře napsaný :)
(Čteno ve sbírce Oceánem hvězd)
Tahle povídka je taková napůl plynu.
V první polovině je ten tajemný objev a cesta za ním. Což bylo poměrně napínavé, protože mě to taky zajímalo. Co to tam je. Co se na tom měsíci může nacházet. A ta druhá myšlenková část byla trochu slabší.
Ale celkově dobré :)
(Čteno ve sbírce Oceánem hvězd)
Kratší příběh o trikaři, jemuž se jeho práce trochu vymkne z rukou. Bylo to fajn, ale nějak mi tak chybělo něco víc. Ale nápad fajn :)
(Čteno ve sbírce Oceánem hvězd)
Upřímně? Jediný příběh, který by mi nevadilo přičíst si ho znovu :)
Tenhle příběh je o už trochu starší Wendy, která si uvědomí, že Petr je sobec, který nikdy nevyroste. Jenže i novou láskou je její čas ve světě omezený. Hezké a milé. Škoda, že celá kniha nebyla podobná...
Jack věří, že je jeho kráva kouzelná. Taky věří, že jeho táta není mrtví, ale bylo na nebesích, kde mu šetří peníze, až se to bude hodit. A potom se dozvím, že nevěří tomu, že ty fazole jsou kouzelné? Asi kdyby mu to řekl táta, tak k tomu věří. Krásná idealizace mužského vzoru. Protože když vyrostou, může být s tátou. A až ho máma zmlátí, že vyměnil krávu za fazole, tak mu...lusk...dojde, že jsou to všechno blbosti. Měla ho zmlátit dřív :D Ale ne! Druhý už zase věří. Takže mlácení nepomáhá, jenom z toho bolí ruce...a potom zase Jack nevěří, že jeho táta žije. Zmatené, zmatené, jak ti puberťáci věčně mění svoje názory...
Zbytek ok, ale...
Příběh, kde láska vyřeší všechno? I černé srdce. A to je asi tak všechno.
Pokud někdo nesežral kousek mé knihy, tak to byli dost slabé. Bez začátku a bez konce. Protože tohle je vlastně pouze rozhovor mezi vílou a čarodějnicí o naivitě a lásce, minulosti a budoucnosti. A zda chlap stojí za nohy. No, známe tu pohádku a co v ní jde...
Příběh Popelky vyprávěný myškou? Ok...
Jako z telenovely. Jedna druhé přebere prince, ta jí za to promění v myš, a ta druhá se vrátí k princi, myš se seznámí s třetí a ta si dělá zálusk na prince? Takže se myš propašuje s tou třetí na ples, aby princi dokázala, že myš je jeho láska, jako ta první, ta druhá zrušila kouzlo a ta třetí ostrouhala. Jo, asi je jasný, kdo je ta třetí, to je Popelka. Jo, ještě další čarodějnice, ale kdo by ty ženské ještě počítal!
Opět se nemohu zbavit dojmu, že se autor k dobré pointě dostal cestou, která není vyznačená na mojí emoční mapě :(
Původní látku jsem neznala, tak jsem se rychle koukla. Moc hezký příběh :D
Takže malý chlapec se ze sirotčince dostane do zámku k Modrovousovi. A má se před ním pořádně na pozoru. Protože ví, jak to chodí...
Závěrečná konfrontace je dosti krvavá. Před spaním naprosto ideální ;)
V hlavní roli bývalý krásný princ a sobecká knihomolka!
Začátek příběhu je klasický jako z předlohy. Jenom ten důvod, proč chce kráska za zvířetem je zajímavý. Její otec zkrachoval. Takže je po jejím snu na velkou krásnou knihovnu. Jenže ona není parádnice jako její sestry. Ona má hodnoty. Proto se rozhodne zabít zvíře. Protože má velký zámek a hodně knih.
No, pardon...ale to už autorovi došly nápady? Tohle už je utra divný. Kráska je navíc strašně odsuzovačná a poměrně nepříjemná holka. Zvláštní. Na začátku byla vykreslená jako ta nejlepší holka na světě! Což se na konci ukáže dokonale.
Ale má knihy, že...
(Čím víc jsem toho z knihy přečetla víc, tím víc mě začíná iritovat, jak autor píše.)
Že by konečně něco napínavého až lehce drsného? Částečně...
Když máte manžela podpantofláka, váš život je lepší, ale nesmíte být macechou dvou dětiček, které nejsou žádná ořezávátka. Jednou se z lesa, kde je macecha nechá, vrátí. Ale podruhé už ne. Hledají cestu domů, ale narazí na chaloupku postavenou ze sladkého...a tam narazí na čarodějnici. Na ženu, kterou mysleli, že už nikdy neuvidí..
Závěr je prostě dokonalý. Kdo si sedne na lopatu? Dobrý...
Tenhle příběh jsem si moc užila!
Locika je ve věži, a byť to taťka myslí dobře, ona touží jenom po jednom: svobodná tančit na louce v dešti. Takže nějaký princátko, který jí chce za ženu hned teď (teď! Teď!), nemá šanci. To teda ne. Ona chce vidět svět! Poznat jiné prince! Za jednu pusu mu přece nedá všechno!
Za mě hodně fajn :)
Takhle jsem myslela, že bude vypadat každá z pohádek!
Princ chřadne a v noci se mu zdá, že ho návštěvuje v stvoření a ubližuje mu. (?) Lék na to? Oženit se. Je to neskutečně ujetý, ale dává to smysl. Něco tě trápí? Naplň svůj život něčím hodnotným. Někoho si vem. Hezké klišé z pohádek...
Jenže O šípkové růži je napínavé vyprávění a když se přijde na to, kdo k princi chodí a následky toho, když je polapen a co potom princ udělá, to bylo strašně hezké. A opět na konci políček stereotypům, který potěšil...
Tady autor moc neriskoval a rozhodl se víc držet předlohy, kromě vzhledu Sněhurky, která není jako ostatní. Dokud nepotká trpaslíky poté, co jí myslivec nechá jít místo toho, aby jí zabil, jak mu přikázala královna.
"Otrávené zkoušky" kralovnou byly fajn. Tedy až na to, jak dopadla královna a co následovalo potom, byl dokonalý příklad toho, jak je snadné kvůli tlačení na pilu pomalu zabíjet příběh, který začal poměrně dobře.
Zde napíšu: velká škoda.
A tohle bylo jako co?
Na začátku se dozvím, že lidé obětují vždy na jaře nejkrásnější dívku, aby měli zbytek roku klid. Což je dobré. Hned jsem si představovala příběh o ultra feministické karkulce, které se za někoho obětuje a protože je bojovnice, ne kráska, nějak vlka voblne. Jako mix Loterie a Hunger Games s trochou vibe filmu Červená Karkulka.
Já jsem se dočkala překladu, který se nemůže dohodnout, zda jí označovat dívka, děvče a nejvíc mi oči trhalo slovo holka. A nepochopila jsem, proč když je vybraná, tak jí všechni v klidu pustí do lesa, byť ona jde za babičkou a cestou chce uskutečnit plán a zabít vlka? Pardon, ale cože?!
A když potká vlky, tak jim řekne, že jde za babičkou, protože tam je mnohem hezčí holka než ona?
Není to špatný nápad, ale za mě vážně hloupě sešité dohromady, až mě z toho během čtení všechno bolelo. Jako první kousek v knize dost drsný. Tohle mě nemá odradit? Protože u babči komedie pokračovala...
Nejlepší na téhle verzi je ten konec a co se stalo po zabití vlka. To bylo super. Girl Power, vometáci hloupý, my vás nepotřebujeme!
Já byla jako "á chápu" a potom zase "sakra, tak nic"...
Abych to vysvětlila. Tenhle kousek je neskutečně hravý zakončení knihy. Opět s otevřenou hlavou myšlenkám s dost možnostmi. Byť jenom pár stránek, je tam toho dost.
Ať už si to někdo vyloží pouze jako příběh o psacím stroji, nebo jako myšlenku potřeby dokončení rodinného odkazu nebo prostě něco se taky mohlo stát: Tohle celé napsal...dudududuch.
Super rozloučení :)
Fuj na to!
Tohle byl moc hezký a dojemný příběh, na jehož konci jsem měla jasno, že ať říká kdokoliv cokoliv, zachoval by se stejně.
Protože to, co se poprvé stane v lepenkovém bludišti je stejnou mírou fascinující jako děsivé. Jenže když se to stane podruhé, je to osobní, jak může jenom být. Ale jsme jenom lidi. Vnímáme věci jinak, rozhodujeme se jinak. A přestože jsou před námi různé cesty, my moc dobře víme, která je před námi tak jako tak...
Tak tad jsem byla solidně rozhozená...
Wyatt se ocitne na opuštěné cestě, kde najde auto. Je v něm žena a dvě děti. A potom se odehraje takový maglajz, že jsem v tom měla stejný zmatek jako Wiatt. Jenže...
Tohle je prostě ten typ povídky, který nemůže sednout každému už z jejího principu. Protože opět pracuje s myšlenkou, že se čtenář aktivně zapojí do děje a domyslí si konec. A ta nejvtipnější část? Podle mě si ho každý domyslí podle toho, kde "je" právě on. Právě teď. Při dalším čtení možná jinak. Pokud tedy na hru autora přistoupí...
Další příběh o chlapci ztraceném v sobě i ve světě, ale tentokrát trochu jinak...
Příběh o chlapci, který je jiný a jediný člověk, který mu rozumí, je jeho táta. A tady je právě ten problém. Pokud jsem to pochopila správně, poslední stránka je dokonalé zakončení. Pokud ne, tak...ne, ne, vrátím se zpátky. Myslím, že jsem pochopila, kde se na konci Homer a jeho táta nachází, a tak to v mojí hlavě zůstane, protože potom dostanu dojemný příběh s krásným koncem. Jiný nechci...
Další povídka, která mě nutí zpochybňovat všechno...
Jsou věci takové, jaké se ve skutečnosti zdají? A co předtím? Nebylo to náhodou taky takhle? Jenom nemocný člověk? Jsou příšery skutečné nebo se do nich jenom promítáme my, protože doufáme, že dalším zabitím zabijeme ty ve svém nitru?
Přesto jsem na konci nebyla schopná říct, čemu chci věřit víc. Nebo jak doufám, že příběh pokračoval. Tohle byl silnej příběh!