kapr
komentáře u částí děl
Pozor, toto je až druhá část komentáře, vztahující se k podivnému zpoždění kosmického programu o více než půlstoletí.
(Přehled amerických presidentů od J.F.K. do současnosti.)
John Fitzgerald Kennedy (29. května 1917 – 22. listopadu 1963)
Nastoupil do úřadu
20. ledna 1961
tedy ve věku
44 let.
Lyndon Baines Johnson (27. srpna 1908 Stonewall, Texas – 22. ledna 1973 Stonewall, Texas)
Nastoupil do úřadu
22. listopadu 1963
tedy ve věku
55 let.
Richard Milhous Nixon (9. ledna 1913 – 22. dubna 1994)
Nastoupil do úřadu
20. ledna 1969
tedy ve věku
56 let.
Gerald Rudolph Ford, Jr. (14. července 1913 Omaha, Nebraska − 26. prosince 2006 Rancho Mirage, Kalifornie)
Nastoupil do úřadu
9. srpna 1974
tedy ve věku
61 let.
James Earl „Jimmy“ Carter, Jr. (* 1. října 1924 Plains, Georgie)
Nastoupil do úřadu
20. ledna 1977
tedy ve věku
53 let.
Ronald Wilson Reagan (6. února 1911 Tampico, Illionois – 5. června 2004 Los Angeles, Kalifornie)
Nastoupil do úřadu
20. ledna 1981
tedy ve věku
70 let.
George Herbert Walker Bush, známý také jako George Bush starší, (12. června 1924 Milton, Massachusetts, USA − 30. listopadu 2018 Houston, Texas, USA)
Nastoupil do úřadu
20. ledna 1989
tedy ve věku
71 let.
William „Bill“ Jefferson Clinton (* 19. srpen 1946 v Hope, Arkansas, původním jménem William Jefferson Blythe III)
Nastoupil do úřadu
20. ledna 1993
tedy ve věku
47 let.
George Walker Bush (* 6. července 1946 New Haven, Connecticut, USA)
Nastoupil do úřadu
20. ledna 2001
tedy ve věku
45 let.
Barack Hussein Obama (* 4. srpna 1961 Honolulu)
Nastoupil do úřadu
20. ledna 2009
tedy ve věku
52 let.
Donald John Trump (* 14. června 1946 New York)
Nastoupil do úřadu
20. ledna 2017
tedy ve věku
71 let.
Tento výčet jsem pořídil pouze velice zhruba na české wikipedii, a k věku jsem došel prostým odečtením roku narození od roku inaugurace. Je to nepřesné, ale funkční.
Přesto všechno, jsou výsledné údaje více nežli výstižné.
J.F.K., který vyhlásil boj o měsíc, se stal presidentem ve svých zhruba 44 letech, a byl tedy v době svého uvedení do úřadu daleko nejmladší proti skoro všem svých následníkům.
V tomto směru se mu přiblížili pouze dva další presidenti, G.W.Bush ve 45 letech, a W.J. „Bill“ Clinton ve 47 letech. V průměru nastupovali následníci J.F.K. ve věku více než 58 let. Když k tomu připočteme časté opakované zvolení, tedy 8 let, docházíme ke věku 66 roků.
Domnívám se, že mladší president se dokáže dívat před sebe do větší vzdálenosti, a je schopen tak vytyčit vyšší a obtížnější cíle. Naopak starší president usiluje spíše o udržení již dosažené úrovně, a nehledí příliš na dobu, která bude následovat po jeho funkčním období, a to i v tom případě, že bude zvolen podruhé.
Bohužel právě ten president, který se věku J.F.K. nejvíce blížil, G.W.Bush, byl podle mého názoru spíše slabším presidentem, nehledícím do budoucnosti.
Ještě na závěr přidám jednu konspirační teorii, která říká, že mimo jiné při návštěvách Měsíce byly zjištěny takové skutečnosti, které nejméně o půl století pozdržely náš kosmický program.
Mimo jiné i díky tomu nepřistál člověk na Marsu do 10 let po tom, co „dobyl“ Měsíce.
Na závěr už jen velká poklona panu autorovi, který tak dobře viděl tehdy oněch cca 35 let dopředu, což se bohužel podaří málokomu. Je to veliká škoda, že žil tak krátce, snažme se jen na chvilku zastavit, a představit si, čím vším nás ještě mohl potěšit.
Přečtení oné povídky, setkání s ní znovu po letech představovalo pro mne veliký a krásný zážitek.
V poslední době se usilovně bráním ocenění pěti hvězdami, a mnohá svá dřívější rozhodnutí v tomto směru dodatečně koriguji.
U této povídky je ale dávám rád a bez výčitek. Ona si je plně zaslouží. I když bych trošku ubral za drobné chybičky, stále bych dal 4,8.
Nic tak nepotěší, jako krásné setkání se starým, dobrým kamarádem. Povídek ze žánru s-f jsem přečetl pravděpodobně tisíce, při opakovaném setkání by se mi jich vybavilo jen málo, maximálně pár desítek. Povídku jsem četl již před mnoha desítkami let. Vystupují zde bytosti neutrální, nebezpečné, i prostě podivné. Nikdo, kdo tuto povídku četl, nemůže nikdy úplně zapomenout na její hlavní postavu, v podstatě přátelského, inteligentního „marťana“ Ťuíla. Povídka mne zaujala svým relativním optimismem, kterým vybočuje z řady podobných literárních útvarů, jak starších, tak i daleko novějších.
Autorovi je samozřejmě možné vyčítat, že vycházel z tehdejší úrovně vědeckého poznání, a ne z té současné, neřku-li budoucí.
Na druhé straně obdivuji onen křemíkový život, i když dnes by byl tvor zřejmě postaven zcela jinak.
Velice se mi líbil i motiv tvora, který loví tak, že vyvolává v mysli své oběti představu nejsympatičtější bytosti, kterou si z mozku budoucí oběti prakticky stáhne, a jejíž vzhled pak imituje. Je už jedno, zda imituje přímo tento vzhled, nebo zda tuto skutečnost potencionální oběti prostě vloží do mysli.
Setkání s mimozemšťany určitě nebudou tak jednoduše baladická, jak je tu autor líčí, podobně jako to o mnoho později učinil film E.T. Přesto děkuji za podobný přístup, který je do určité míry protiváhou všech těch Vetřelců, kterých se jen za celé 20.stletí vyrojili celé armády. Je zřejmě daleko těžší vymyslet si kladného mimozemšťana, nežli nějakou potvoru.
Co naopak lze autorovi právoplatně vytknout, je určitě až příliš stručné, ba přímo telegrafické podání ostatních lidských postav, které v povídce vystupují.
Povídku jsem četl podle všeho asi před 40 roky, byť mám pocit, že to snad muselo být ještě o hodně dříve.
K anotaci. Povídka byla vydána v roce 1934. Z našeho českého a slovenského pohledu necelých pět let před začátkem druhé světové. V anotaci je uvedeno, že atomová bomba explodovala poprvé v roce 1945, (pravděpodobně alespoň padesát let předtím, než ji očekával Weinbaum). S tím lze souhlasit. Na druhé straně lidstvo se k ní dopracovalo extrémním úsilím, kdy mnohé kroky proběhly o celé desítky let dříve, nežli je bylo možno při obvyklém tempu rozvoje očekávat. S odstupem mezi bombou a přistáním v trvání dvaceti let, lze celkem souhlasit, ve skutečnosti těch let bylo tedy téměř dvacet pět, a přistání se odehrálo na Měsíci, nikoliv na Marsu. Autorova výprava na Mars se odehrává ve 21.století. To se zdá být pravděpodobné, byť ne každý z našich současníků se toho dožije. Horší ovšem už je, že se zároveň odehrává deset let po prvním přistání člověka na Měsíci. Mým názorem je, že se autor nijak zvláště nezmýlil. Více v druhé části mého komentáře.
Můj první dojem po dočtení této povídky vydané poprvé v roce 1938 - Epochální! Docela by mne zajímalo, zda je možné v historii nalézt nějaký předobraz tohoto příběhu, cokoliv co mohlo autora, byť třeba jen nepatrně inspirovat. Je mi jasné, že jde o samu klasiku, stojící na původních myšlenkách. Jde o období, kdy téma příběhů začíná opouštět čirou fikci, a pozvolna se přiklání k fikci vycházející z vědeckého poznání odpovídající jeho úrovni v době vzniku literárního útvaru. Čtení jsem si patřičně užíval. V podstatě jsem uchvácen. Film jsem bohužel neviděl. Zvláště v posledních letech už do kina moc nechodím. Jednoznačně dávám povídce čtyři hvězdy, a v případě, že bych po seznámení s dalším autorovým dílem vybral tuto povídku jako nejlepší, kterou od něj znám, přidám rád i tu v tomto případě naprosto zaslouženou pátou. Nevylučuji v tom případě ani pokus o vložení stručné citace, ve které se ale jako vždycky budu snažit vyhnout spoileru.
Dobře si uvědomuji, že jednou někde podobná situace nastane. Je spíše jen otázkou času kdy a kde se tak stane.
Zatím jsou pro nás podobné příběhy spíše pohádkou, někdy s dobrými, jindy se zlými pohádkovými bytostmi. I přes to je vždycky čtu moc rád, a k některým z nich se občas vracím.
I kdyby tato povídka vyšla v současné době, zasloužila by si stále přibližně tři hvězdy.
Dlouho jsem přemýšlel o tom, kterou knížku vzít večer před spaním do ruky. Nakonec to byla tato, vydaná v roce 1964 jako prémie. A byla to velice dobrá volba. Jak citlivý pohled autora na onu "němou" tvář, tak ironický pohled na sebe samotného, dává (povídce?,) úžasný náboj. Když k tomu přičtu kouzelné ilustrace z pera pana bratra, připomínající známou pohádkovou knížku, byl dojem stoprocentní.
Vynikající nápad. Dobrá detektivní povídka. Vyznění případu trošku pokulhává. Penězokazů jsme si moc neužili. Mám takový pocit, že mnohé naše finanční instituce se tímto textem bohužel v mnohém inspirovaly.
Připadlo mi to poněkud nerealistické. Zadání poněkud spekulativní. Jinak docela dobrý nápad.
Opravdu krásné. Bohužel se právnické detektivky dají číst jen občas.
Opět další z celé řady často využívaných scénářů, jak v životě, tak v literatuře. S autorem mám obvykle spíše potíže, ale tentokrát téměř dokonalé.
Naprostá klasika na které tak či onak vzniklo již mnoho zločinů, ale i povídek a románů o nich, to vše v různých variacích.
Trošku jsem zapochyboval. Přesto kvalitní. Dobrý nápad, ale zkoušet to nebudu.
Naprostá nádhera. Moc a moc se mi to líbilo. Trošku nepředstavitelné, ale realizovatelné. Zaujalo.
Super, a velice poučné! Tuto povídku by si měl přečíst asi každý,
SPOILER
svobodný i ženatý muž.
Vynikající. Jinak bohužel asi přímo ze života. S Agáthou mívám dosti často potíže. Tentokrát téměř dokonalé, a ... varující !!!
Dávám 3,49 - tedy ***. Příběh mi připadá poněkud nerealistický. Opět by to chtělo názor, tentokrát, železničního odborníka. Možná, že za určitých podmínek by bylo možné něco podobného realizovat. Přesto pochybuji.