Vražda v neexistujícím pokoji

Povídka od: John Dickson Carr
Z knihy: Jedenadvacet detektivů

Když se podnapilý Denham vrací domů z večírku, octne se nedopatřením v bytě, který není jeho – lampy jsou odlišné, nad příborníkem visí jiný obraz a u dveří bezvládně sedí mrtvý muž. Když se pak Denham na chodbě probere po ráně do hlavy, kterou zřejmě utržil od vraha, a svěří se se svými zážitky zbylým nájemníkům bytů ve druhém patře, ukáže se neuvěřitelná věc: takto vybavený pokoj v celém domě není možno najít. Mrtvola je záhy nalezena ve výtahu a vychází najevo, že přinejmenším dva nájemníci oběť znali. Vyšetřování se ujímá plukovník March.

Anotace v knize:

Carter Dickson (pseudonym) a John Dickson Carr (1905, skutečné jméno) je jeden a týž autor; pod oběma jmény vydal řadu dobrých detektivek. Autor je Američan věkové i literární generace Elleryho Queena, ale oblíbil si do té míry Anglii, že píše výlučně detektivky anglické – někdy angličtější než autoři angličtí. Psát začal v třicátých letech pod vlastním jménem. Jeho prvním hrdinou byl trochu přepjatý Francouz Bencolin, jehož dobrodružství se často pohybovala v poloze běžných „wallaceovek“. Autor sám sním zřejmě nebyl spokojen, protože jej brzy zanechal jeho osudu a stvořil – stále ještě pod svým jménem – daleko sympatičtější postavu dr. Gideona Fella, masivního a výstředního profesora oxfordské university, který občas řeší kriminální případy pro intelektuální vyražení; je to dokonalý amatér, neboť není přírodovědec, nýbrž humanista. Téměř současně vytvořilo však autorovo druhé ego – Carter Dickson – další postavu, která je patrně ze všech detektivů nejzdařilejší a nejúspěšnější: je to sir Henry Merrivale, vždy originál a bouřlivák, poslední baronet starobylého rodu, a přitom krobián a milovník vulgárního amerického slangu, nepostradatelná hlava britské tajné služby, a přitom věčný uličník a samolibý dětina, trochu Falstaff a trochu Winston Churchill. Další řada dobrých detektivek J. D. Carra nemá vůbec žádného vyhraněného detektiva. Ale všechny jeho dobré knihy mají vždy jednu vynikající vlastnost: neutuchající humor, který se někdy stupňuje v neodolatelnou a osvěžující burlesku.

Je škoda, že hlavní hrdinové tohoto autora vystupují jen v delších historiích; náš výběr musil proto sáhnout k ještě dalšímu a méně známému a barvitému jeho detektivovi, plukovníku Marchovi, jemuž Carter Dickson věnoval v r. 1940 jednu sbírku povídek pod názvem „Oddělení podivných stížností“.

Originální název: