kapr
diskuze u autorů
Jaký je rozdíl mezi fake news a pravdou? Půl roku…
(citát - Miroslav Macek v článku:
Ne a ne si vzpomenout, jak se slušně řekne nakopat do prdele)
Joelle Charbonneau se na začátku své kariéry věnovala především opeře a muzikálu, a stále soukromě vyučuje zpěv. (viz životopis zde) Po přečtení její úspěšné trilogie Univerzita výjimečných jsem nabyl dojmu, že je veliká škoda, že u toho nezůstala.
Zdroj: https://antikvariatustromu.cz/kniha/michajlov-dimitar-pruvodce-bulharskem-1966 uvádí jméno autora rozdílně od textu uvedeném přímo v knize, (který jsem původně vložil.) : Michajlov, Dimităr
Paní Ivanku Devátou jsem bohužel doposud neznal. Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého jsem kdysi jednou nebo dvakrát navštívil. Už si nevzpomínám co bylo tehdy na programu, a samozřejmě ani zda paní Devátá tehdy účinkovala. K RDZN jsem měl odtažitý vztah. Vycházelo to už z názvu, který po většinu mého života neslo. Nepomohlo ani to, že stálo na té správné straně města, na levém břehu Vltavy kde jsem žil i já. Dnes se už jmenuje zase Švandovo divadlo. Stejné jméno nese i nejbližší tramvajová zastávka. Ta nesla názvy, které se s dobou postupně proměňovaly tak, jako kůže chameleona. Původně to byla Kinského zahrada. Později se změnila na Náměstí sovětských tankistů. V mezidobí vás pak vítaly Petřínské sady. Od instalace piedestalu místo nikdy nenazval jinak, než U tanku.
Nedávno se mi dostala do ruky knížka paní herečky. Shodou okolností šlo právě o její prvotinu. Téměř bez výjimky se snažím přečíst každou knížku spojenou s domácí divadelní scénou. Většina z nich potěší i pobaví. Při tom vám známé osoby o něco přiblíží. Když jsem vzal do ruky tuto knihu, přiznám se, nic moc jsem si od ní nesliboval. Když jsem knížku otevřel, přicházela překvapení jedno za druhým. Už na přebalu jsem narazil na informaci, že se autorka narodila 27.listopadu. To je pro mne důležité datum. Další následovala, když jsem přečetl pár stránek, O podrobnosti se už raději podělím přímo v komentáři ke knížce. Je pravděpodobné, že těchto pár řádků po přečtení autorčiných dalších knih o několik vět ještě doplním. O tom, že se budu snažit přečíst všechno co napsala, a napíše, jsem v tomto okamžiku hluboce přesvědčen, protože začínám tušit, že to bude stát za to. Už se opravdu moc těším.
Knihu jsem nečetl, a tak tato poznámka je spíše komentářem ke jménu autorky. Příjmení zakončená na -yan, v češtině psaná -jan patří, podle mých zkušeností osobám arménského původu. Pravda, u ženy může, ale nemusí jít o její rodné příjmení. Mimo praktických i vyčtených zkušeností mohu na podporu této poznámky uvést, že u příbuzných byl na závěr světové války na návštěvě generál arménského původu, a naposledy kdy jsem se se jménem na -jan setkal, tak mi dotyčný svůj arménský původ rovněž s úsměvem a s radostí potvrdil.
To jenom k výše uvedené ruské národnosti. Protože nemám kvalifikovaný podklad, ani mne nenapadlo žádat o změnu v Prosím o opravu.
Doposud se mi o tomto autorovi nepodařilo zjistit nic bližšího. Zkoušel jsem různé vyhledávače, ale i městskou a národní knihovnu. Jak se mi podaří něco zjistit, hned to sem doplním.
https://www.citarny.cz/index.php/knihy-lide/vzdelavani-a-souvislosti/glosa-svet-a-knihy/hana-doskocilova
Dne 7. února 2019 navždy odešla autorka, kterou bez přehánění znají děti nejen u nás a pokud ne přímo její jméno, tak její texty určitě.
V edici Škola do kapsy svazek č.37 vydaný v roce 1948, a věnovaný sociologii uvádí na poslední straně, (na deskách,) ke svazku č.1, (Mluvená angličtina,) autora s iniciálami I.B. - význam první z iniciál, I., se mi zatím nepodařilo dohledat.
A ještě co se nevešlo:
Samozřejmě pohled historika, který se po celý svůj život věnuje tomuto časovému období bude daleko přísnější a negativnější. Kdo z nás ale má dostatek času i motivaci věnovat se právě historii našich zemí v uvedeném období. Takových vždy bude jen menšina. Ano, přijdou lepší historici a lepší spisovatelé, a možná jednou některý z nich splní obě tyto podmínky, a zaujme ještě daleko více nežli pan Vondruška. Já osobně pečlivě hledám další Vondrušky, od každého autora, autorky, vždy zkouším po jedné knížce. Některé z nich mi připadají nadějné. Problémem trošku pro ty ostatní je to, že pan spisovatel dokázal namíchat právě takovou směs všeho možného, která činí jeho knížky čtivými pro daleko širší okruh čtenářů, nežli je obvyklé. Na místě jednoho z těch ostatních autorů a autorek historických detektivek bych si asi udělal rozbor, která že to koření Vondruška ve svých knížkách používá, a potom bych se k tomu pokusil přidat to o co bych já byl takový recept schopen obohatit. Protože však nejsem nejen profesionálním, ba ani laickým historikem, a ani jsem se v minulosti o historii nijak zvlášť nezajímal, přenechávám iniciativu v tomto směru na těch ostatních. Možná, že najde někdo z nich v tomto návod jak využít příklad pana Vondrušky, možná, že i některý z čtenářů - začínajících autorů, který se cítí v historii dostatečně v kramflekách pocítí dostatečnou motivaci k vlastním experimentům na tomto poli.
Jako málokterý autor, nám pan Vondruška přinejmenším ukázal, že i spisovatelské povolání může být do jisté míry lukrativní.
Za to všechno jsem mu velice vděčen.
Poznámka na závěr: Pokusím se dát ještě dohromady přehled těch jeho detektivek, které mne nejvíce oslovily, které se mi doopravdy líbily. Bude to ale v každém případě nějakou dobu trvat, protože nejdříve musím dát dohromady své vzpomínky, a nakonec se k oněm knihám přinejmenším telegraficky vrátit, prolistovat je, a do některých pasáží se při tom i začíst, a dělat si při tom i nezbytné, byť velice stručné poznámky.
A ještě:
Byl jsem požádán o doporučení konkrétních knížek od pana autora. Tak jsem se nad tím zamyslel, a zatím mi z toho vychází pro začátek spíše výčet negativ. Tím samozřejmě nechci skončit, po tomto, by měl následovat stručný přehled mého názoru na to, které jsou podle mne ty pravé ořechové, které bych v nadsázce byl ochoten i z ohně vytahovat.
Dále cituji předběžnou zprávu:
Vondruška je výborný, každá jeho detektivka je perfektní, větší výhrady jsem měl opravdu jen vyjímečně. Naprosté pitomosti nepáše, sám je historik, a po určitou dobu byl dokonce ředitelem Národního muzea. Možná si občas potřebuje některými fakty, která jsou z hlediska poznané historie diskutabilní, pomoci, aby tak mohl vystavět příběh o něco zajímavěji a snadněji.
V každém případě, já jej velebím jak za to, že mne vrátil k českým detektivkám, a tím tak trošku i k domácím autorům vůbec, i za to, že ve mně probudil zájem o historii jako takovou.
Jeho dílo na poli detektivek, (protože se věnuje i jiným literárním odvětvím,) je členěno do několika podrobnějších skupin. Pro jednoduchost jej já člením podle jejich hlavních postav.
Tou první je Fiorella, dcera mága domácího původu, děvče vyrůstající bez matky, chodící nejraději v kalhotech, a nejlépe se cítící ve skupině klukovské party. Je hlavní postavou jeho dětských knížek. Jsou asi jen tři nebo čtyři, jednu z nich mám, koupil jsem si ji v celkem dobrém stavu při výprodeji z knihovny za 20Kč. Psát detektivky, které by byly opravdu vhodné pro děti je obtížné, je velmi těžké zvolit jaké zločiny, v jakém podání je možné v těchto knížkách řešit, a jak celé pátrání popisovat. Asi právě proto jsou jenom ty tři nebo čtyři. Mám je moc rád.
Tou druhou je stárnoucí královský písař Jiří Adam z Dobronína, jeho partnery v řešení příběhů je bakalář Petr, a jeho milá Rozárka. Opět mám všechny tři postavy moc rád, a až na některé vyjímky se mi všechny jejich příběhy moc líbily, a snad jen v jediném případě jsem příběh ztrhal vzhledem k líčení dosti nevybíravých forem výslechu. Samozřejmě šlo o výslech, který neprováděla žádná ze tří mnou oblíbených hlavních postav.
Tou třetí je královský prokurátor Oldřich z Chlumu, mající na starosti především severní Čechy a sídlící na Bezdězu. Jeho spolupracovníky, mimo jeho manželky Ludmily, která se v příbězích objevuje jen výjimečně, jsou (panoš) Ota, (na panoše poněkud neobvykle se blížící, byť ještě hodně vzdáleně, střednímu věku, kterému, pokud se dobře pamatuji Oldřich zachránil život, při kteréžto příležitosti se vlastně původně seznámili,) a který zpravidla vystupuje jako fešný sukničkář, a Diviš, voják každým coulem, takto velitel posádky na Bezdězu. Opět jsou téměř vždy všechny hlavní postavy kladné, chybička se samozřejmě snad u každého tu a tam vloudí, jak už tomu v životě bývá.
Všechny hlavní postavy, ve všech těchto sériích, (nebo skupinách sérií,) mají srdce na pravém místě, a to je pravděpodobně jeden z důvodů, proč knížky pana Vondrušky tak milujeme, a rádi proto některé, (pro nás drobnosti,) panu autorovi odpouštíme.
Co do chyb které mi vadily, bylo snad jenom to, že hned ve dvou případech zahynou Otovy milé podobným způsobem v podobných situacích, kdy mu zachraňují život.
Druhá chyba je nekonkrétní. Je velice obtížné příběhy obměňovat tak, aby se jeden druhému někdy nepodobal jak vejce vejci. Zpravidla se to u všech jeho knih panu autorovi daří, ovšem najdou se vyjímky.
Co se mi z jeho detektivek opravdu nelíbilo:
https://www.databazeknih.cz/knihy/dobroninske-morytaty-321630
https://www.databazeknih.cz/knihy/letopisy-kralovske-komory-osmansky-tabor-140465
Některé další knihy jsem považoval za slabší:
https://www.databazeknih.cz/knihy/letopisy-kralovske-komory-jachymovsti-demoni-294879
https://www.databazeknih.cz/knihy/tajemstvi-abatyse-z-assisi-236757
https://www.databazeknih.cz/knihy/letopisy-kralovske-komory-letopisy-kralovske-komory-iv-8901
konkrétně Vražda v lázních
Těch o něco slabších, nebo těch na kterých mi něco vadilo by určitě bylo o něco více.
Na celé mé (také hodnocení) je nutno pohlížet s vědomím toho, že jsem nikdy neměl přečteny úplně všechny páně Vondruškovy detektivky, i toho, že jsem mnohé z nich četl naposledy i před pěti i více lety. Mnohdy může být příčinou mého odsudku i fakt, který se váže čistě k mé osobě, k mým životním zkušenostem, případně i k mé vlastní přecitlivělosti na to neb ono. Prostě je nutno to brát s rezervou. V zásadě mohu všechny Vondruškovy detektivky doporučit jako dobré detektivky, i jako kvalitní prostředek pro to aby se laik seznámil s životem ve středověku v našich zemích.
Stručný alternativní životopis:
Robin McKenzie se narodil v roce 1931 v Aucklandu na Novém Zélandu. V roce 1952 absolvoval studia fyzioterapie na New Zealand School of Physiotherapy, a od roku 1953, kdy si otevřel soukromou praxi ve Wellingtonu na Novém Zélandu, se začal specializovat na léčbu problémů páteře.
Vytvořil své vlastní vyšetřovací a léčebné metody. Dnes už je mezinárodně uznávaným odborníkem v diagnostice a léčbě bolestí zad. Jeho metoda mechanické diagnostiky a terapie je vyučována a praktikována na celém světě. Zahrnuje i léčbu problémů končetin - ramene, kyčle a kolena. Úspěch jeho metod zaujal odborníky po celém světě. V současnosti jde o nejsledovanější diagnostický léčebný systém bolestí zad.
www.mckenziemdt.org
Zdravotničtí odborníci v USA jej zvolili osobou, jehož práce pro ně byla největším přínosem v běžné praxi.
zdroj:
O autorech v knize Léčíme si koleno sami
kráceno - upraveno
Ocenění:
V knize jsou zmíněna mnohá členství včetně členství čestných.
U příležitosti narozenin britské královny byl v roce 1990 jmenován zástupcem
Most Excellent Order of the British Empire (OBE).
V roce 2000 jej na Nový rok ocenila královna Alžběta II. za zásluhy cenou
Companian of the New Zealand Order of Merit (CNZM).
Nedá mi to a zkusím ocitovat autorčin nejstarší blog, který můžete nalézt na adrese:
https://janebova.blog.sme.sk/c/90957/Odkaz.html
SME.sk - Blog.SME.sk - Dana Janebová - Poézia
Odkaz
12.4.2007 o 21:19 | Karma článku: 6,15 | Prečítané: 743x
Kto si - TY
čo chceš prečítať moju dušu donaha? Nútiš ma vyzliekať si myšlienky a vracať zabudnuté spomienky Čo je zabudnuté nech také zostane Čo srdcom prebolelo nech nevráti sa späť to tajomstvo neodkrývaj hneď Ešte sme si ruky nepodali ešte nezašumel blesk ktorý by zapýril zreničky do rumenca lásky Si taký ďaleký aký len ďaleký môže byť hviezdny prach a ja ho neviem utierať z tvojich pier a na oblohu písať ver mi ver... Možno som tá ktorá mala prísť niečomu sa naučiť niečo teba naučiť Všetko je tak ako treba ja tu - ty tam možno máme kúsok seba na pamiatku raz do neba -o-
Tamtéž najdete i další, pozdější autorčiny blogy.
Zatím jsem četl od autora jen jedinou knihu - Felix, Net a Nika: Gang neviditelných
- a docela mne zaujala. Svůj komentář jsem samozřejmě napsal přímo u knihy.
Proto jsem hledal dál, a zjistil jsem na http://lubimyczytac.pl/autor/3568/rafal-kosik ,že je autorem celkem 42 knih, z nichž zřejmě do češtiny byly přeloženy pouze dvě.
Já v knize narazím na ruskou mafii a končím.
Prostě vidím rudě.
Já vím, že mají v těch severských státech s ni velké problémy.
Ale aby mi to smělo domů, tak to NE!
A tolik, tolik jsem se na to tehdy těšil.
A tak velkou radost jsem měl, když jsem si jí nesl domů.
Už je to jako když v detektivkách z přelomu 19./20.století vystupoval číňan a samozřejmě také vždycky on byl ten vrah.
(Jen vyjimečně to byl místo něj ten zahradník.)
Bohužel.
Škoda.
Napište o sobě pár slov...
... čtu především detektivky lehké tonáže, (které nemají tendenci vypadávat člověku z ruky), detektivky příjemné na duši. Vzhledem ke svým čtenářským zvykům preferuji knihy o 250 až 400 stranách. Dlouho jsem přemýšlel o televizních programech. Nakonec jsem se rozhodl, že se budu dívat na filmy, ale ignorovat seriály. Proč se o tom zmiňuji? Protože podobný filtr uplatňuji i na knihy. Čtu zásadně pouze a jenom překlady, (pokud jsem toho schopen, tak se je následně pokouším číst v originále). Říkám si, že když to už někomu stálo za to, aby se trápil s překladem, tak by na tom něco mohlo být. To na vysvětlenou. Proč zde uvádím tolik zdánlivě nesouvisejících informací? Protože samozřejmně čtu i knihy českých a slovenských autorů, pouze se snažím být při výběru jejich knih kritičtější. A kdo bohužel jen jako jediný z našich autorů obstál? Samozřejmě VV!!! Jsem zaměřen na jeho detektivky, každičkou chybičku mu samozřejmě vytýkám. Ale, jsou to knihy, které mají sympatické hrdiny, nakonec to vždycky pro ně celkem dobře dopadne, takže mohou přežívat do další knihy, hrdinové, příběh i autor jsou na stránce dobra, protože jde o detektivky, tak tam musí být také zlo, ale autor se v něm nerýpe a rozhodně ho nevelebí. A bylo by toho ještě mnoho, co bych v jeho prospěch mohl uvést. Mým oblíbeným autorem je jinak Upfield, ale v sovislosti s Vondruškou mne samozřejmě napadá spíše Gulik, případně i Pargeter. Jeho knihy jsou pro mne lékem, chmury sice úplně nezaženou, ale hned se i s nimi dá snáze žít. Prostě Vondruška prošel ze současné české spisovatelské scény u mne jako jediný. Ti ostatní, ke kterým se pravidelně obracím zpravidla už dávno nejsou mezi živými. Ještě na závěr k současné politické situaci v Evropě a na světě vůbec. Porovnejte si pokud možno po všech stránkách vystupování VV, a libovolné osoby ze všech těch drndů, kteří berou peníze za to, aby zastupovali naše zájmy. Nezlobte se, ale musím dát klobouk dolů, jak uvážlivě a důstojně jeho slova proti jejich projevům zní.
Nejlepší detektivky vůbec. Zpočátku mne odrazovalo jméno hlavní postavy, než mi došlo, jak k němu přišel. Nakonec jsem si je zamiloval.