Claudius
komentáře u částí děl
Tahle povídka mě bavila. Nečekal jsem, že mezi údajně hororovými povídkami Jámy a kyvadla objevím i něco, u čeho se usměju. Jedna z nejlepších v celé knize, ne-li úplně nejlepší. Po ostatních nudných, táhlých nebo nepochopitelných povídkách jsem ji četl s chutí.
Jedna z nejvíc divných povídek sbírky. Nejdříve velice dlouhé uvedení do děje, popis hlavní postavy vypravěčem, kdejaká podrobnost. Poté následuje krátká a nevysvětlená hlavní pointa příběhu, kterou jsem, přiznám se, nepochopil. Takže on si o něco srazil hlavu, když dělal přemet? Jako fakt? A pak se ho vypravěč ještě snažil oživit?! Nebo si ten děda (čert?) odnesl něco jiného? Povídka nemá ani vnitřní logiku.
Tak tohle jsem asi nepochopil, ani pořádně nedokážu říct, o čem to bylo. Ani si ji už moc nepamatuji, a to jsem ji četl před pár dny.
Krásná, taková laskavá a lehoučká povídka. Eleonoru si musíte zamilovat společně s hlavní postavou. Poté, co si člověk zvykne na velmi proměnlivá témata povídek sbírky, ho ani tato dosti odlišná povídka nepřekvapí.
Z větší části zajímavá, ale často zbytečně táhlá povídka. Radost z objevování ruší vynechaná místa v ději, jakkoliv dávají kvůli deníkovému stylu smysl.
Zábavná povídka obsahující atraktivní popis hledání pokladu. Ovšem, bohužel, než se k němu dostaneme, musíme vytrpět dlouhý úvod. Avšak celé vyprávění původu pokladu a jeho postupného nalezení bylo překvapivě docela poutavé.
Detektivní příběh jako vystřižený z raných prací Arthura Conana Doyla. Bohužel, pokud mi připomínal nějaké Holmesovské případy, pak jen ty nejhorší. Nesnášel jsem ty případy, kdy Holmes jen sedí na zadku v Baker's Street a něco vysvětluje. Toto byl přesně ten případ, kdy náš detektiv jen analyzoval noviny. O to horší, že konečné rozuzlení nebo nějaká myšlenka k objasnění případu není ani naznačena. Bohužel, těžká nuda.
Poměrně suchopárný popis letu balonu z bodu A do bodu B, kterému navíc ještě předchází mnohem více suchopárný popis konstrukcí dřívějších koncepcí létajících balonů. Příběh nejspíše budil ve své době nadšení, ale modernímu čtenáři již nemá moc co nabídnout.
Tísnivá povídka, ze které jde klaustrofobie i pod širým nebem. Krásný příklad Poeova umu vybudovat zápletku a napětí, donutit čtenáře cítit úzkost a strach společně s hlavní postavou. Jedna z nejlepších.
Jedna ze zajímavějších povídek, přestože závěr opravdu není moc překvapivý. Obecně musím říci, že vzhledem k dlouhému úvodu a popisu postav je vyvrcholení (tedy zlom) a závěr (tedy odhalení pointy) v podstatě odbyté.
Velice lyrický popis, ale nic jiného než popis ostrova. Čtenář se nic nedozví, nejspíše ho nic nezaujme, jen tuto "povídku" přelétne očima půjde dále.
Překvapivě zábavná povídka, která se však svým zaměřením, pojetím, stylem a vyzněním vůbec nehodí k ostatní autorově tvorbě. A taky trochu netuším, co tím chtěl EAP říci.
Spíše autorova filosofická úvaha než něco jiného. Dost nepochopitelný sled myšlenek a informací o posmrtném životě.
Jedná z nejlepších povídek celé povídkové sbírky. Mrazivé, temné, a podle mě obsahující krásné metafory a snad i nějakou tu společenskou kritiku.
Takový dobrý standard, i když ten závěr byl poměrně dost očekávatelný. Docela dost se podobá "Zrádnému srdci", hlavně co se zmíněného závěru týče.
Až se skoro zdá, že povídka se svým až komediálním laděním a pozitivním vyzněním nehodí k ostatním povídkám E. A. Poea. O to příjemnější překvapení se jedná. Hlavní hrdina musel být opravdu velice krátkozraký.
Brilantní, skvěle řemeslně zpracovaná. Z povídky jde úzkost a tíseň. Pouze mi v této povídce trochu chybělo napětí. Možná je to tím, že jsem věděl, jak tato povídka skončí (jako vědí asi všichni), ale spíše je to mentalitou onoho vězně, který většinu času vlastně umřít chce.
Velmi zajímavá a kvalitní povídka, ovšem pokud jsem mohl porovnat s tím málem, co jsem zatím od Poea četl, jedná se o slabší práci. Málo šílenství, nepříliš rozvedené ono mystično. Absence napětí či "strašidelných" momentů.
Rozhodně poutavá povídka, zařazená na úvod toho vydání Jámy a kyvadla, které jsem měl tu příležitost číst já. Rozhodně ukazuje autorův potenciál, jelikož na opravdu minimálním prostoru rozehrává mistrnou hru šílenství. Napětí do posledního okamžiku.
Bohužel na tom jde hodně poznat, že se jedná o autorčinu prvotinu. Má to všechny takové ty neřesti nevypsaných autorů. Upřímně, dost mi to připomínalo mé vlastní spisovatelské pokusy. Ovšem myslím, že jakmile se autorka trochu otrká, mohli bychom se z jejího pera dočkat něčeho zajímavého.