Eleonora / Eleanora
Povídka od:
Edgar Allan Poe
Z knihy:
Vraždy v ulici Morgue, Zrádné srdce: Výbor z díla, Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek), Jáma & kyvadlo a jiné fantastické příběhy, Černý kocour, Podivuhodné historie, Maska červené smrti a jiné novelly, Démon zvrácenosti (39 povídek), Jáma a kyvadlo a jiné povídky (27 povídek), Morella, Berenice a jiné povídky, Maska červené smrti (13 povídek), Jáma a kyvadlo a jiné povídky (27 povídek)
Vypravěč popisuje svou lásku k mladé sestřence Eleonoře. Oba žili, spolu s matkou Eleonory a tím pádem i vypravěčovou tetou, v Údolí duhových trav. Patnáct let byli pouze přáteli, ale když bylo Eleonoře patnáct a mladíkovi dvacet, zamilovali se do sebe. Dívka byla ale vážně nemocná a každým okamžikem mohla zemřít. Ze smrti ale strach neměla. Bála se pouze, že se po její smrti mladík znovu zamiluje, ožení se a tím zradí její lásku. Vypravěč jí před smrtí slíbil nadosmrti svou věrnost a dokonce se proklel, aby ho stihl strašlivý osud, pokud by se někdy oženil. Eleonora klidně umírá a slibuje, že její duše bude nad milovaným navždy bdít a pokud to půjde, přijde k němu.
Eleonora svůj slib plní - dává mladíkovi najevo, že je v jejich údolí s ním - dokonce ho jednou políbí. Ale chlapci to nestačí. Postrádá lásku, a proto údolí brzy opouští. Odejde do města, kde se na královském dvoře setkává s krásno dívkou Ermengardou, s níž se ožení.
Eleonora
Rok vydání originálu: 1841
Komentáře (7)
Přidat komentář
Tato povídka mi je z Poeových děl jednou z nejmilejších. Je kratičká, s líbeznými popisy přírody a snad proto se ráda vracívám do údolí duhových trav i po letech. Vnímám ji jako ne příliš známou (a ne příliš oblíbenou) avšak velmi upřímnou Poeovu tvář citlivého člověka. Tvář snílka, která není společností pochopena, protože nenaplňuje její představy. Konec, kdy se hrdinovi ve snu zjeví Eleonořin hlas naposled, je pro mě jakýmsi smířlivým vykoupením, příjemná tečka vyvolávající klid v duši za celým příběhem.
K této povídce vlastně ani nevím, jak přistoupit. Jakési hořečnaté popisování lásky k slabšímu pohlaví snad s poselstvím, které je notoricky známé - nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně - 20%
Romantický příběh v knize, co má být plná hororových povídek? Možná vhodné pro ženy, co rádi nějakou romantiku, ač je celkem výtaným oživením jeden happyend....
Přečteno v originále: Je pravda, že rozjímání nad idylickou láskou v začátku a vlastně i velké části povídky je děsná uhozenost, se smrtí Eleonory jsem se těšil, že slib se promění v pěkně kruté prokletí a vypravěče vytrestá, místo toho nicméně nastoupí heppáč, když hlavní postava začne chodit s holkou, jejíž jméno jsem si nikdy pořádně ani nepřečet a pouze si místo něj v duchu pokaždé řekl "oh my god-a" a Eleonora dokonce jejich svazku požehná? Pochopil jsem to správně? Byla to jedna z nejhorších povídek knihy, kterou jsem četl, sice to má stále Poeův standard, ale nejnižší třídy, takže celkem bída.
To, že konec je pro Poa značně netradiční pro mě znamenalo vítané oživení a z celé povídky mi vadilo prakticky nejmíň. Jestliže "dlouhotrvající a neutuchající láska" vypadá takto, to se radši spokojím raději s tou běžnou a každodenní, než znovu snášet všechny ty kýčové, brakové pasáže o Údolí barevných trav, zlatých a stříbrných rybách, orosených fialkách a dalších nádherách. (Chápu, Poe je romantik, ale tato povídka opravdu zavání brakem! To, že napsal spoustu skvělých povídek ještě neznamená, že skvělé musí být všechny.)
Opravdu, jedna z velmi slabých povídek této sbírky.
Jedna z těch horších povídek sbírky. Poe se pokusil, a to se musí uznat, že zdárně, popsat neutuchající a dlouhotrvající lásku. A po smrti krásné Eleonory i zahořklou a tesknou. To vše bylo mistrné a povedené. Bohužel však konec pověsil celou předchozí část povídky na oprátku. Konec byl nepochopitelný a nePoeovský !
Krásná, taková laskavá a lehoučká povídka. Eleonoru si musíte zamilovat společně s hlavní postavou. Poté, co si člověk zvykne na velmi proměnlivá témata povídek sbírky, ho ani tato dosti odlišná povídka nepřekvapí.