ZuzziŠ komentáře u knih

Někdy si tak trošku říkám, že bych neměla fušovat do řemesla, které není mým :)

28.01.2019

1.) Jaký život asi musí žít někdo, kdo si pod pojmem "Léto plné neskutečných věcí" představí fyzičku s vyjadřováním motivátorů z ženských časopisů cestující v čase a ovlivňující budoucnost?
2.) V knize jsou místy nelogicky užívány spojky, což mohla být chyba překladu. Nicméně někdy jsou tam naprosto nelogické spojení (něco ve smyslu: Pro někoho možná existují závažnější důvody pro ztrátu vlastního života, ne však pro mě, proto vím co mám udělat). A tady zřejmě chybuje autorka.
3.) Závěr vůbec smysluplně nenavazuje na to, co bylo řečeno na začátku a nijak tu celou změnu událostí nevysvětluje.

Paní autorka se musí v životě hodně nudit, když vymýšlí takové blbosti.

2 27.10.2018

Jakoby v této dětské knížce (ano, musíme přece pořádat mít na vědomí, že je to pro děti) probleskoval dospělácký Lewis...s nádherným koncem.

1 12.10.2018

Zajímavý počin, který může být nápomocen Nedělkářům.

04.10.2018

Přemýšlela jsem nad zajímavostí povídkového románu, což nevím, jestli je oficiálně pojem, ale Golet v údolí podle mě je povídkový román. Každá jedna povídka může existovat sama, ale celý smysl dají až spolu.
A ano, v Zakarpatí je všechno jinak. A čas tam plyne pomalu. A přitom je ta za rohem.

3 03.10.2018

Uf.
Tohle bych do Lewise neřekla.

03.10.2018

Někde na pomezí tří a čtyř hvězdiček. Někde na pomezí nudy a krásného naivního romantična. Někde na pomezí sebezpytování a přílišného poučování. Někde na pomezí dobra a zla. Někdy mezi mnou a drsnou realitou života.

3 21.09.2018

Sice nevím, jestli metodická příručka (ke krátkému rozhovoru) má v čitateli způsobit to, že sám sebe začne považovat za jasného adepta na absolvování (krátkého rozhovoru) a jestli lze považovat za úspěch, že jej (krátký rozhovor) začal používat všehovšudy pouze ve svých monolozách ve své hlavě, ale...já si to nějak vysvětlím...krátce...a třeba budu potom lepší naslouchač (což není zas takový problém).

17.07.2018

Taková milá, krásná, jasná a dobře čitelná pohádka. Oceňuji závorky, které text zpřehledňují a krátké věty. Prostě si jen tak odpočinout za Lewisova pozorovatelsky-psychologického talentu - to jsem asi potřebovala.

2 06.07.2018

...!
(Databáze knih mě informuje o tom, že "text je příliš krátký" a nechce mi vložit komentář, a proto dopisuji tuto závorku)

05.07.2018

Co se týče romatického děje, tak povídky dle mého názoru děj postrádají zcela. Co se týče ironického jazyka, tak, bohužel, při luštění obrázků jsem číst mezi řádky úplně nedokázala, ale ano, sem tam, nějaká ironie vyplavala i na mě.
Těch pět hvězdiček je pro mě. Že jsem přečetla první rusky psanou knihu. Za odměnu.

01.07.2018

Achich...já mám taky zvláštní schopnost. Když čtu nějakou knížku, žiji to, o čem ta knížka je. A při téhle mi vyplavaly moje nejniternější a skryté pocity. Jaké štěstí, že tato kniha byla čtivá a poctivě a mile napsaná, protože jinak bych si zvláštní smutek svého citrónového koláče (který jsem, mimochodem, shodou okolností minulý týden pekla a vůbec se mi nepovedl, což potvrzuje autorčinu myšlenku a o kuchaři a jídle) odtrpěla zbytečně moc!

1 17.06.2018

Jak se asi můžu hodnotit knihu svého nejoblíbenějšího spisovatele než kladně? Ano, Feuchtwanger jistě napsal lepší, jistě napsal hlubší a ne tak průhledné.
Jenomže i přes lehkou naivitu a burcující tendenci v Šimoně, pořád je nejlepší :-)

13.06.2018

Možná proto, že znám "svého" knížete, možná proto, že stále ve mně doznívá jemnost Rozmarného léta, možná proto všechno mě ta knížka neskutečně nudila. Krásné napsaná, avšak prapodivný vypravěč, a kníže (pro mě) nedostatečně barevný a plastický, ostatní postavy bez šťávy a energie...

PS: moje stá kniha na databázi knih!

3 06.06.2018

To, že Brnofil nejsem a tudíž mi chvála Brna ve verších zůstala utajena, nemůže být na škodu poetickému umění básníků.
A přeci - báseň Kdybych vstoupil do Kauflandu, byl bych v Brně nebo Probuzení jsou dokonalé a platné na věky.

2 03.06.2018

Ha! Na to pudu!
(a mimochodem závěr výzkumu: Maryša nikdy žádného žida ani Žida nepotkala)

2 22.05.2018

Všechno, co vím o psychologii, vím od Agathy Christie.

1 21.05.2018

Tak jo.
Pokud se to prezentuje jako autobiografie, pak je to samozřejmě špatně, tohle není autobiografie. V autobiografii bývají dojmy a emoce a pocity cenzurovány.
Pak je to ale osobní zpověď, jeden z mých nejoblíbenějších žánrů. A řekla bych i jeden z nejcennějších - protože pouze v případě osobní zpovědi se věci ukážou takové, jaké jsou - alespoň z pohledu zpovídajícího se. Je to jako když někomu, s kým máte konflikt napíšete dopis, kde popíšete svoji situaci. Samozřejmě rozdíl mezi dopisem a knihou je v tom, že dopis bývá chráněn listovním tajemstvím a moc dalších lidí to nepřečte.
Být tam cokoli o mně, sednu a napíšu (dopisovou) reakci, jak jsem to vnímala já. Vlastně celou tu osobní zpověď vnímám jako začátek rozhovoru.

Ta kniha je cenná pro nás všechny. Můžeme se z ní naučit, že můžeme být naprosto nepochopeni ve svém dobrém jednání (což si například myslím teď může být úvaha Ondry Rybáře). Že někdy potřebujeme čas, aby se některá nedorozumění vysvětlila. Že život je složitý a každá lidská bytost nemusí být taková, za kterou ji máme, i když se léta známe.
Tímto končím filosofickou úvahu o přínosu Jiné Gabriely Koukalové světu.

6 18.05.2018

V Evropě zuří válka, vzniká spousta žebravých řádů volající po nápravě církve, po Francii běhá panna Johanka, a někde mezi Prahou a Budínem běhá Mirek Dušín doby husitské se slovníkem Vinetua ("Bojuj jako čestný muž a ne jako pomlouvačná baba!"), s citem Járy Cimrmana proto, objevit se na správném místě ve správný čas, s bojovými schopnosti Jamese Bonda, mladý pán z Cetna! Za každých okolností drží slovo a pohrdá těmi, kdo tak neučiní, je hnán poctivou zlobou, která mu velí "Zabíjej" a nepřátelům toto nepřiznává (nedodrželi to slovo). To snad ne!
Ze začátku kniha měla tejné tendence jako tuším ve třetím díle, kde se některé pasáže vzájemně vylučovali ("ten a ten král prodal svoji zemi Benátčanům...netušil jsem, že svoji zemi prodal! apod.). U historického románu skutečně očekávám větší nadhled a pohled z vícero stran. Není to sci-fi, kde je někdo automaticky dobrý a někdo automaticky špatný, je to příběh ze života a strom života je zelený.
A když už autor tolik dbá na sjednocení církve Zikmundem, proč mu nedošlo, že právě upálení mistra Jana (proč se pan Dokonalý z Cetna nijak neseznámil s jeho učením? Vždyť jenom víme, že o tom někdo říká, že jsou to bludy!) způsobilo největší rozkol v církvi? Tak veliký, že se obávám, že i dnes, po 600 letech, toto zanechalo mnoho emocí v autorovi knihy a nechal se jimi pohltit při psaní, jakož i emoce jsou ve mně a jsem jimi pohlcena při psaní tohoto komentáře.

1 14.05.2018

Šla jsem na jistotu, Villon přece patří mezi mé nejoblíbenější básníky!
A přece, tentokrát jsem se každý ocitli na jiné straně barikády - a já na fňukání nějakého trdla fakt neměla náladu.
Promiň, Františku...!

2 08.05.2018