zuzi.kovar komentáře u knih

Kniha se mi líbila až na ten podivný konec, přeci jen preferuji filmové zpracování. A nechci autorovi sahat do svědomí, ale psychologie koní je trochu jiná.

24.05.2016

Kniha byla napsána ve stylu úvah nad životem s nemocí, nikoli jako biografie o životě. Přestože jsem čekala trochu něco jiného, kniha mne velmi zaujala. Pro lékaře a pečovatele by se měla stát povinnou literaturou. Překvapilo mne, že ani dnes, kdy se chlubíme tolika technickými vymoženostmi, o nemoci mnoho nevíme. Dokonce že Alzheimer neexistuje, protože až po smrti po pitvě můžou lékaři s určitostí říci, zda jste ho měli či ne. Existuje mnoho dalších chorob provázených demencí (Hantington, Pickova choroba, Parkinson, Lewyho tělíska, ischemická mozková příhoda). Takže si Richard vyslechl po roce testování diagnózu: trpí demencí, pravděpodobně alzheimerova typu. Tři týdny proplakal. Zápisky si vedl pravidelně, a když o ně byl zájem, rozhodl se vydat tuto knihu. Ve svých zápiscích se věnuje závažným tématům – hodně ošetřovatelství, vadí mu, že se k němu chovají jako k dítěti. Doufá ve vymyšlení nového systému pro nemocné, ačkoli situace se spíše zhoršila – s nižšími příspěvky od státu. Často v zápiscích přeskakuje a občas si odporuje, na čemž je často vidět průběh nemoci i pocit nelibosti nad některými příhodami.
Zápisky nesledují úplně postupnou deterioraci, jelikož jsou zpřeházené. Sledují spíše jednotlivá témata a nikoli chronologicky seřazené deníčky, což jsem původně očekávala. Přestože se jedná o nesmírně smutné téma, je to celkem čtivé a hlavně se jedná o zcela novou literaturu. Takovéto svědectví je zcela ojedinělé.

1 18.05.2016

Kniha O Fyláskovi byla oblíbenou knihou mého dětství. Milovala jsem jakékoli příběhy o psech nebo jiných zvířatech. Nyní v dospělosti už ty příběhy nemají takové kouzlo. Už si více uvědomuji, že autor psychologii psů nijak neovládal. Spíš stylizoval lidské vlastnosti do podoby psa. Pár namátkových chyb: pes by nalezená koťata roztrhal a nezkoumal, co je to za tvory. Kdyby sežral bednu cukru, nebyl by přežraný, nýbrž mrtvý. Pes, který pytlačí, musí být zastřelen, určitě neexistuje šance na nápravu – alespoň tak, jak nám ji tu pan spisovatel podává. Spisovatel se nás snaží přesvědčit, že psi ctí tzv. osobní vlastnictví. Prostě z dnešního pohledu už to pro mne není atraktivní čtení a asi bych ji ani nedoporučila. Nicméně tahle kniha byla, a tak i zůstane knihou mého dětství.

2 16.05.2016

Pro mne už asi čtvrtá kniha od Kiyosakiho, takže hodně se opakujících věcí. Principy zůstávají pořád stejné, přesto mne překvapí, že se v každé knize nějaká nová myšlenka objeví.

02.05.2016

Biografická kniha o obdivuhodné ženě. Neskutečné čtení o odvaze, touze přežít, ale hlavně duchovně povznášející text o síle odpustit viníkům bez ohledu na to, jak neskonalé utrpení nám způsobili. Kniha je napsaná poutavě. Toto téma mne osobně zajímá, ale také se mne hluboce dotýká, když čtu o nezměrných zvěrstvech, které se v této malé zemi před zraky celého světa děly. Neskutečné je, že to ještě ani není tak dávno, abychom si mohli dovolit zapomínat. Myslím, že genocidou byl zraněn celý svět a že bychom rozhodně měly dbát toho, aby se již nic podobného nemohlo opakovat. Milion lidí během 100 dní, neskutečné. Tento text však není jen biografickým příběhem, je nabádáním k pozitivnímu myšlení, vizualizaci a hlavně víře v Boha a sílu modlitby.

2 28.04.2016

Úžasná motivační kniha, která člověka nakopne. Plná lásky a naděje. Hlavním poselstvím je to, že můžeme změnit svůj život, pokud to sami budeme chtít a budeme si hlídat své myšlenky.

5 26.04.2016

Po přečtení mnoha názorů jsem se prostě smířila s tím, že v knize chybí mystérium a tajemno. Ty by člověk čekal při přečtení úvodní synopse. Krásná obálka s havranem, krásné logo i úvodní popis jsou přímo geniální marketingovou vábničkou. Kniha je ale o člověku, který je posedlý prací. Zapomene se ve svém vlastním světě. Pořád chvátá, aby všechno stihl, ale vlastní život mu proplouvá mezi prsty. Vybuduje dvě velkolepé firmy – nejdříve textilku, posléze obchod se smutečním zbožím. Nechybí mu nápady, zato lidská citlivost. Zná jen čísla, měření, dedukce, ale neví, co je empatie. Podle mne jde spíše o kritiku stylu života – který se tak podobá tomu našemu modernímu. Paralela s havrany je tak trochu nadbytečná, vlastně jsem ji nepochopila. Musím však říct, že kniha na mne osobně byla příliš epická. Neposkytovala prostor pro psychologický náčrt Bellmanovy postavy – člověku byl vlastně úplně cizí. Nedokázala jsem se s ním ztotožnit.

4 17.04.2016

Jedná se o kroniku spirituálních zážitků Lorny Byrneové mnohem více, než o vlastní autobiografii. Po pravdě jsem se velmi často v textu ztrácela, chyběly časové údaje. Autorka má omezenou slovní zásoby a její vyprávění vyznívá trochu, jako kdyby vám vyprávělo malé dítě, co kdy zažilo. Já od autobiografických knih nečekám žádný literární požitek, ale myslím, že by neuškodila nějaká korekce nebo přepis do čtivější podoby.

Text mi přišel mírně depresivní. Lornin dar vidět a povídat si s anděly mi spíš přišel jako její prokletí. I když si nemyslím, že by za její špatné známky a nepozornost ve škole mohli andělé. To, že ji rodiče vytáhli ze školy ve 14 letech, by spíš měla vnímat jako osvobození, protože jí to tam stejně nešlo. Rodiče ji považovali za méněcennou, retardovaného potomka. Prarodiče se v tomto ohledu ani neštítili ošklivých komentářů. V 15 letech začala pracovat s tatínkem na benzince, kde se seznámila se svým budoucím manželem Joem. Jenže už od andělů věděla, že s ním bude mít děti, ale nezestárnou spolu, on bude často nemocný a nakonec zemře. Není mi jasné, proč musela takové věci vůbec vědět. Stejně jako když jí andělé sdělili, že potratí své dítě. Depresivní mi to přišlo z toho důvodu, jako by všechno bylo předem dané – úplně každá situace. Navíc Lorna byla svědkem smrti mnoha svých nejbližších. Všude víc utrpění než radosti. Dnes ji navštěvují trpící a nevyléčitelně nemocní, kterým pomáhá nést jejich bolest. Někdy si říkám, kde se v ní pořád bere tolik lásky a mírových poselství. Jak vůbec mohla po tolika tragických událostech znovu postavit na nohy a věřit v boha, cožpak se nikdy nechtěla vzbouřit proti vůli andělů? Já bych pravděpodobně udělala něco, abych je neslyšela, protože je 12 letech se dozvědět, že můj manžel brzo zemře, je pěkně hnusné poselství. A taky si myslím, že spoustu věcí lze v životě ovlivnit, například zdravým životním stylem, změnou myšlení. Určitě není všechno až tak předem dané.

2 13.04.2016

Kniha je fakt hodně dobrá a čtivá, epilog nemá chybu. Prostě jsou tajemství, která zůstanou tajemstvími, a má to tak být.

30.03.2016

Oproti předchozím dílům jsem se celkem nudila. Celou dobu skrz naskrz kladný hrdina smilní s abatyší a římskou šlechtičnou zároveň a obě přivede do jiného stavu. Samotný námět mě přijde hrozný.

30.03.2016