žlučníkář komentáře u knih

Tento předchůdce Kapucínský krypty mě docela překvapil. Šel jsem do toho s tím, že tam bude svištět příběh o tom, jak se z nějakýho obyčejnýho Troty stal Trota von Sipolje, čili rytíř z jugošky. Nesvištělo to člověče. Začátek mi připomínal čekání na tramvaj číslo 18. Když potřebuju aby jela, tak jezděj všechny ostatní tramvaje a osmnáctka nejede, ani když v jízdním řádu píšou, že by měla jet druhá. Myslel jsem, že mě to tlachání starýho strejce vycucne a budu vypadat jako sušená švestka.

Starej Metuzalix, otec hrdiny starýho Troty natáhne bačkory, je tam úplně mimo všechny mísy, ale je tam stejně. Měl jsem v tom celkem zmatek, protože v kapucínský kryptě byli taky Trotové a jejich příběh a já k tomu řek, že ten co to vypráví má tatu, nebo dědu hrdinu. A tady jsem při čtení zjistil, že je to úplně jiná větev těch sedláků z jugošky. Protože tamten měl matku a žil po válce. A tenhle zas po válce nežil a místo mámy měl tatu. Sleduješ jak žongluju s tím rodokmenem? Neztrácíš se v tom? Vezmi si radši tužku a papír, jinak se ti to rozsype stejně jako mně.

Než jsem to poskládal, byl jsem skoro na konci. Takže jsem měl aspoň zaměstnanou makovici a odvedla se pozornost od toho, že je to ubíjející. Někde v půlce byla světlá chvilka, když se schylovalo k souboji a dva lidi seděli v nějakým vídeňským nonstopáči a pili devadesátiprocentní špiritus. Ten pít před soubojem, tak jsem v klidu, protože bych vykapal hned a až by mi sekundant zařval do ksichtu BUDÍČEK, tak by to se mnou ani nehnulo. K výstřelu by nedošlo, protože bych prohrál už ten souboj s tím šnapsem.
Po tom souboji to začne znova skomírat. Ale neskomírá tam jenom ta kniha. Smrdí to zatuchlinou. Jak ta kniha, tak celá monarchie. Trošku je to vykreslený, jako Titanik. Ten se teda potopil dřív, než monarchie, ale výsledek je stejnej. Je to tím, že monarchie je zkostnatělá, a jako stařešina prolezlej rakovinou skomírá dlouho. Nevím jestli to tam tak skutečně bylo, ale všichni z toho zřízení jsou tam vykreslený tak, že by měli místo v úřadě, ležet někde v eldéence. Dokonce i Franc Josef si při audiencích nic nepamatuje. Normálně jako ve Švejkovi. France Josefa už stejně nemůžou pustit z hajzlu, aby jim neposral celej šénbrůn.

Kdybych to měl porovnat s kapucínskou kryptou, tak ta byla sice slabší na stránky, zato silnější na příběh. Přesně opačně, než tu někdo psal. Ale aspoň jsem se dozvěděl, jak vzniknul naprosto bezvýznamnej rod Trotů von Jugoška. Rod, kterej kompletně během druhý a začátkem třetí generace projebal všechen majetek. Nedivím se tomu. Mně by se povedlo něco podobnýho. Teda jestli bych to stihnul do doby, než by mi klekly játra, a posléze i ostatní, neméně důležité orgány.

4 03.11.2023

Když se něco jmenuje spravedlnost, vsadil bych svoje čistý spoďáry na to, že tu spravedlnost někdo zahlídl akorát jak jede v rychlíku přes sousední kontinent.
Ale abych tý spravedlnosti úplně nekřivdil, je tam hodně hlouposti. Každej, co se narodil mezi řádkem brambor a kupou hnoje přece nemůže bejt hned inteligent. Má spíš mozek jako slepice. A ten co je chytrej, samozřejmě pěknej hajzl je.

Tohle dílko by se klidně mohlo odehrávat v rusku, mluví se tam o rublech, sviní je tam stejně jako lidí, co neuměj spočítat ani svoje prsty a místo mozku maj piliny s bramborovou fašírkou. Akorát se tam všichni moc modlej a kdekdo je tam Jašek, Věšek, nebo jiný polský šišlo jméno.
Třeba ten Jašek, to je polský kopyto vydlabaný, který neví kam patří. Jako že když se pán rozhodne překontrolovat trávník jeho nastávající, má mu to dopřát a ne hned dělat bordel. To se pak putuje do basy rychlejc, než poláci proměněj Jizerský hory v hnědouhelnou pánev. Dokud byl Jašek doma, sledoval asi furt útěk z vězení, protože z tý basy docela rychle upláchnul. Akorát to neudělal moc tajně a jako správný kopyto všechno zdupal, nechal se střelit a šel se schovat domů k mámě, kde má trvalý bydliště. Předpokládá, že tam ho nikdo hledat nebude.
Pak už sledujem, jak všichni vědí, kde Jašek je, ale než ho seberou, nebo napráskaj, tak z toho chtěj vytřískat rubly a chalupy, a dohodnou se, že ho seberou jako podle jízdního řádu. Nikdo ovšem nepočítá s tím, že se Jašek zmátoří. Ale kdyby se jenom zmátořil, ono mu i pořádně mrdne vážení. Pak se tam teprve začnou dít věci. Co se tam bude dít si zjisti sám.

Nejdřív mě to moc nebavilo, vleklo se to, ale jak mu jeblo, tak tam začalo hučet jako v pořádně nafedrovanejch kamnech. Škoda že to bylo až v poslední třetině. Všechny hvězdy jsou za Jaškův závěrečnej výkon, za kterej by se nemusel stydět ani Rambo. Akorát v tomhle případě to bylo takový neveselý. Jako pozorovat, jak nějakej hromburác chce proklouznout policejní kontrole a omylem způsobí jadernou katastrofu...

4 29.10.2023

Něco mi říkalo, že když je cesta zarubaná, tak bude asi těžko schůdná. Tuhle jsem šel na jedno a cesta domů byla tak zarubaná, že jsem z toho širokýho chodníku byl samej šrám. Nejsem si jistej, jestli jsem to vysvětlil úplně pochopitelně, a taky správně, ale nic lepšího ze mě dneska asi už nevypadne.

Příběh je to slušnej. Tolik bídy, tolik hladu, tolik smradu a tolik zbytečnejch cest do zemí zaslíbenejch. Tolik lidí, co chtěj makat. I když ten Fráňa co to načmáral byl budovatel jak víno, tak jsem cejtil, že chtěj makat víc kvůli hladu. Vypadaj jak strašáci do zelí a na velký převraty nemaj sílu. Ten co vždycky má prachy a moc nad ostatníma je samozřejmě notář, pak ten co má největší statek a starosta. Bylo by teda lepší, kdyby to byl někdo, kdo má největší něco úplně jinýho. Do příběhu se to krásně hodí, do všech by se to krásně hodilo. Dokonce i do těch ruskejch.
Tihle filištíni vždycky dokážou vytáhnout z bližních kousky posledních chechtáků a ještě je to nechat odpracovat. Když se někomu něco nelíbí, tak je hned proti vládě a musí se s ním zatočit a vytáhnout z něj trošku toho života. Tak to asi chodilo za Hitlera, nebo za komunistů. Nevím, jak moc se to tam dělo ve skutečnosti a jak moc si to strýček Fráňa přibarvil přes červený brejle, který měl během života nasazený na ksichtě.

Všechny linky v knížce jdou od desíti k pěti a jsou smutný. Zajímavý bylo pozorovat, co se děje s počátečním nadšením vesnickýho učitele. Když jsem to bral do ruky, nečekal jsem od toho vůbec nic dobrýho, příjemnýho, ba ani kvalitního, a nakonec jsem byl překvapen, kolik silnýho kafe a tabáku v tom bylo nasypáno.

4 08.10.2023

Už když jsem to otevřel, bylo mi naprosto jasný, na kterým místě se v tom těle ten ďábel nachází. Děje se to ve Francii za války a poďobanej vořežprut do ní nemusí, protože ještě nosí učebnice. Jenže mu představí jednu patlalku a hned to tady máme. Tata mu povídá: zapomeň na ní spratku, známe se s její rodinou a ona je starší a zasnoubená. To asi poďobance přitahuje, protože jí nemůže vyhnat ze svejch představ. Koukne na ní, ona na něj koukne, změří si ho od shora dolů a povídá mu. Kloučku, koukám, že stavíš stany, a to jsi ještě ani nic neviděl....

Tak jde čas a poďobanec brousí nenápadně, místo aby se učil, kolem jejího baráku a potkaj se. Ona mu vypráví, že její snoubenec tráví většinu cestu na cestách po zákopech Evropy, a jestli na ní nevypustí toho ďábla. Co asi ten frantík udělá je jasný. Zahodí knížky a najednou neví, kde má oblečení. Ty vole, tohle na ně musí rupnout. I když jsme ve Francii a tam se nad tím maximálně nakonec jenom mávne rukou, a tak poďobanec dostane školu. Teda o dost jinou, než v opravdický škole. Jenomže když se dává často ďábel do trouby, tak je dost dobře možný, že se v tý troubě nakonec nějakej dort upeče.

Pak se dějou věci, jako před koncem šachový partie. Pár figurek, šach, úskok, šach, ofenziva, šach... Hele, kdo dá komu mat a vyhraje brusle, aby z toho mohl parádně vybruslit nikomu neřeknu. Tak jako tak, vořežprut, patlalka a její zakopanej snoubenec udělaj kolo kolo mlýnský a šupem jsou na posledních stránkách. Až se budeš nudit, dej si to klidně k večeři.

4 24.06.2023

Něco ti řeknu, ale ty už to dál nikomu neříkej. Je čtvrt na devět a já už měl bejt v práci, jenže místo toho sedím doma a říkám si, že tam půjdu na čumendu až kolem oběda. Úskalí tohoto přístupu však tkví v tom, že jak tu sedím, tak začínám ludračit. Je ráno a já mám čím dál větší nutkání se zvednout a jít. Jít si za roh do krámu pro první tři dopolední lahváče. Ale to už by se to pak zvrhlo a dostal bych určitě od svý drahý polovičky pěkně vynadáno, tak ten čas využiju, abych sem naprskal něco o tomhle kousku a pak půjdu smažit nějakou hru. Třeba bulánky.

Černej, bílej, modrej nebo rudej. Láska je kurva, každýho sundá. Je to boj. Tady se to týká bílejch a rudejch. Rudý hoši řáděj a bílý kluky mlátěj. Jenže, když to napíše někdo, kdo má jméno jako druh nějaký holubinky, tak se nejedná o indiány, ale o průser jak Rusko. Tady je to teda takovej trojúhelník. Bílej a rudej jsou bráchové a úhel gama svírá stará jednoho z nich. Bílí jdou, vymlátěj ve vsi proLeninskou pakáž a táhnou dál. Jdou a berou s sebou samohonku. Za chvíli tam přijdou ti druzí a udělaj to samý a jsou nasraný, že samohonku vybrali už ti před nimi a nová ještě není hotová.. To už je lepší, když přiletí mračno sarančat. Sarančata totiž neberou samohonku. V rodný vsi těch dvou, kde je i úhel gama, je jako obvykle plno tuposti, zmaru, bídy, tuposti a samohonky a tuposti do třetice.
Teď přemejšlim o tý samohonce a když se kouknu do svý paměti, tak vidím akorát obří lahev bez etikety, která se vznáší jako obláček kolem slepecký hole a zkazky z tohohle příběhu se vzdalují a čím víc se je snažím chytit, tím rychleji vzdalují a samohonka je větší a větší. To se mi stává furt, tak to radši uzavřu a půjdu na ty bulánky.

Co si teda pamatuju je, že ta vazba byla asi sto let stará, takže ten text byl těžkej, jak sekačka v housce z čakovickýho globusu, a bez pořádnýho zapití těžce stravitelnej. Ty to zkus taky, když jsem to zvládl já. Čím víc jsem toho přečet z kraje od Beskyd dál východně, tím víc mám pocit, že je to všechno pořád dokola...

4 19.05.2023

Ješito Ješito, už to máš ušito! Trošku jsem z toho měl vítr, protože poslední japonská brožura, kterou jsem měl v ruce byla docela blábol a tahle by měla bejt trošku jiná. Padlo tam slovo Samuraj a meče. A já kdysi viděl film poslední samuraj, takže jsem si začal připadat znalej problému. Strach opadnul, vzal jsem do ruky rybičku a otočil opatrně první stránku.

Hned tam si jde mladej samuraj do tokijský lověny okouknout meče a venku se producíruje jeden kořala. Čirou náhodou taky samuraj, ale tenhle dostal padáka ze samurajský práce, protože odnesl bušidó do frcu a pořídil si za to paletu japonskýho krabicáku. Pustil si trošku hubu na špacír a ten druhej co neviděl dvakrát udělal ha ča a úta je táta a přemění ho na násosku v úpravě sašimi. Jestli se v Tokiu děje to, co tady na prvních stránkách, tak tam nejedu ani náhodou.
Protože ten co udělal z násosky sekanou byl samuraj, tak si všichni řeknou, že je to v pohodě a nedostane ani veřejně prospěšný práce. Život jde dál, roky letěj, dějou se různý věci, dokud se u toho sekáče neobjeví do služby klučina, kterej tam chce sloužit a zdarma k tomu dostávat hodiny správnýho sekání lidí samurajským mečem. Podezříval jsem ho, že chce tohle umění využít na odřezávání kebabu ze štangle, ale ukázalo se, že je to synek od toho alkáče. Vzpomněl jsem si hned na příběh o Ljotovi a Vigdis a čekal, jaká variace z toho bude.

Jaká z toho byla neřeknu. Co ti budu povídat člověče. Dalo mi dost práce, abych se zorientoval ve všech těch dějovejch linkách a než jsem dokázal pochopit že to zas není tolik příběhů, že je všechno propojený jako kdyby Tokio byla vesnice a že obejda, kterej se nezdá důležitej, je ve skutečnosti něco jako Ivan Roubal. Celkově mě ten příběh příběh překvapil. Jediný, co mě sralo, byly ty japonský jména. Ty mi nešly přes jazyk a paměť navíc udělala salto vzad a mozek byl jak po vytažení z pračky, s horním plněním.

Takže to doporučuju a teď už se musím jít projít do deště, nebo aspoň do větru. Jednak mě zase chytá fantas a druhak potřebuju nějaký pečivo k večeři. Už někdo měl višňovou chilli marmošku?

4 19.04.2023

Myslel jsem si, že to bude pořádná jízda, až z toho uvidím rudě, ale spíš to bylo jako výlet spolku důchodců k rybníku Krajáči. Příběhů skoro tolik, co stránek a moc se tam toho nenasvištělo. Jenže, o co ty jízdy byly pomalejší, tím byly bruntálnější.
Ten co to načmáral to měl blbý, protože si to čmáral do bloku někde pod stromem o válečný polední přestávce, něco slyšel a něco viděl. Já tohle vidět, tak ty stránky použiju leda jako hajzlpapír a do smrti budu muset brát pilulky, nebo ze mě bude prvotřídní notorik.

Jako by nestačilo, že se musíš prokousat přes první velkou válku, řekneš si fajn, dám si vodku a půjdu domu na samohonku. Ale prdlajs. Vynoří se Bílá síla, co by ráda cara do Kremlu a ta rudá, co by tam ráda toho z mauzolea musí jet a hrát s nima na slepou bábu na docela velkym hřišti. V ruský literatuře se moc chytrý lidi nevyskitujou a všude je to daleko. No a tady je to krásně popsaný. Krom toho je tam popsaný, co dokážou kozáci, když dají hlavy dohromady. I když každej žhaví svýho sólokapra, kolikrát se dřív nažhaví šavle a z výsledku by jeden blil jak šakal.

Nebyla to teda úplně jízda, ale jsem docela rád, že si ten pán dělal cestou ty poznámky a že jsem si tím mohl zalistovat. Když je jeden příběh slabší, druhej je o to silnější. Je dobrý si to přečíst a pak si dát dvojku šnapsu pod kůži.

4 08.04.2023

A máme tady pokračování Big Brothera, zázraků přírody a cesty do pravěku. Ve světě hrozí mnohem větší konflikt, než se děje třeba při hře domino, a tak Nemo zavelí, že je konec kry, Nautila nechá parkovat uprostřed Grónska, kde nejsou modrý zóny a všechny pošle dělat agenty. Nechce si sám špinit ruce. Jenže jeden agent se nechá vylákat ven a nechá si z obsahu svojí hlavy udělat květákovej mozeček vlastním paprskem.

Pak zjistíme fakt, že když se takovýmu vykukovi a přeborníkovi v přemejšlení narodí syn, tak vyjde z dělohy rovnou se šroubovákem, mikroskopem a pájkou v ruce a hned jak ho kojná odstaví, začne okamžitě bádat a vynalézat. A takovýhle potomstvo se tam rozhodne záhadu květákovýho mozečku vyšetřit a hned jdou na to. Takže se tam děje taková menší bondovka a stíhací akce po půlce světa a vzhledem k tomu, že Bondi jsou sotva plnoletý, tak určitě něco poserou a Nemo to bude muset žehlit. Troska se tam snaží o napětí, ale z mýho pohledu je dvojka kratší a o něco slabší, než jednička.

Jsem zvědavej, jestli se ve trojce něco stane a donutí to nema vylízt ze svýho kanclu a udělat nějaký svoje triky...

4 02.06.2022

Naprostá nevědomost a neznalost mě přivedla k J.M.Trosce v domnění, že půjde o pořádnej sci-fi kousek. Jenže když jsem spořádal první kapitoly, nabyl jsem dojmu, že čtu nějakou Verneovku. Škoda že jsem tyhle knížky neobjevil, když jsem byl ještě pod zákonem. Byl bych z toho nadšenej asi víc. V týhle knížce je to samej učenec a vynálezce a aby toho nebylo málo, tak lidi, co maj bejt dávno mrtvý, nebo to maj bejt báchorky, tak žijou a jsou mocnější, než brumbálova armáda.

Jejich kápo je kapitán Nemo. Dává to smysl? Je to největší Big Brother ve světě i ve sklepě pár set kiláků pod zemí. Určitě si za těch padesát let dole vypěstoval i pořádný úchylky. Nevěřím tomu, že všechen čas věnuje jenom bádání, učení a louskání záhad.

Celou knížku trávíme v super ponorce hluboko pod mořem a jezdíme pod zemí pneumatickejma konzervama. Je všechno jenom náhoda? Řekl bych, že to všechno svištělo jak Nautilus a bylo to krátký. Přes to všechno to taková lambáda nebyla. Uvidíme, co za překvápko nám nachystaj další díly...

4 08.04.2022

Máme tady takovej ruskej sešítek od Lva Nikolajeviče. Je to ruský, takže se se tam tře bída s nouzí, leje se vodka a smíchu je tam asi tolik, co ve vaječným likéru alkoholu. Řeší se tam, koho poslat na vojnu. Buď jednoho ze tří synů, nebo místního chmatáka. Jediný, co chmatákovi jde od ruky je plození dětí. Tak to holt chodí...
Jeho děti má ráda milostpani, tak se ho zastává a aby dokázala, že se dokáže polepšit, vymyslí pro Polikušku challenge jako prase.

Dokáže Polikuška, že za něco stojí, nebo vezme dráhu? Je vůbec možný, aby se takovej exot polepšil? To se dozvíme na konci barevný brožurky. Hodnotím to docela dobře. Bylo to kraťoučký a celkem to odsejpalo.

4 16.08.2021

Umřel holoubci moji, vodka ho zabila. To je hláška. Říkám na rovinu, že na jednu stranu se můžu posrat smíchy a závidět pohodu místních mužiků bez budoucnosti a delšího života a na druhou litovat ženský, co mají doma tyhle nemehla vodkou nasáklý. Sám si kolikrát připadám, jako takový nemehlo. Ale knížka na mě měla takovej relaxační vliv víc, než cokoli jiného od mistra Bulgakova.

4 25.07.2021

No to mě hoďte do plastů a prohlašte za papír, jestli je tohle možný. Totiž to, že si otevřu tenhle slaďák a zhltnu ho téměř na posezení. Je to důkaz toho, že kunda proti vodě, utáhne tři lodě.
Šílenec, alias rytíř Degryjééé si čmuchne k Manon a jeho čip sebeovládání se úplně zmagoří. Jeho cuchtička si ráda štrejchne a za prachy, takže Degryjééé, pokud nechce aby se pelešila a hrála ve všech dílech rychlejch prachů v encyklopedii pornhub, musí se sakra ohánět. Takže ctnostnej člobrda začne dělat všechno, co sype. Třeba karbanit na plnej céres. Když je totiž málo prachů, tak se Manon vydává pro rychlý prachy.

Jak říkám, ona musela mít fluidum jako kretén a on musel bejt kretén, jak elefant. Hodnotím to celkem dobře, protože se to četlo, jako když bičem mrská.

4 28.05.2021

Já nevím, jak to ten orwelovic jiřik dělal, ale co napsal je hustě démonsky krutopřísný od starověku po 3001 vesmírnou odyseu. V každym věku a v každym okrese běhá nějakej Upchouťin a dělá tam cajmrsk, hamouní a rozšiřuje vliv pomocí jakýkoli špinavosti.

Tady zrovna běhá po Barmě, kde je stejnej bordel, špína a smrad, jako třeba tuhle v Indii. Pro angličana k žití za trest, k zblití každej den. Hic větší než ve skleníku, vzduch jako v prádelně a ledu do brendy těžkej nedostatek. Možná že když to tam angličan dělal rozhodnutí o kolonizaci, byly zrovna deště. Řek si safra, to je stejný, jako u nás na blatech. Akorát je tu víc bahna.

Asi teď melu celkem z cesty, jako již tradičně, takže to uzavřu. Je to žůžo dobrodrůžo, neváhej a čti!

4 23.07.2020

Žili byli jednou kdesi na severu v zemi která se jmenuje podle živé vody Finlandii jeden děda, jedna pani, která má páru jako lokomotiva (dále jen jako lokomotiva) a manžel lokomotivy, kterej je silnej jako puding v rosolu (dále jen jako rosol), ale silnej si připadá jen když ho neuhlídaj a kořalka se podává ve stejnym tempu, jako u sousedů v rusku.
Jednou večer jim do světnice vleze džony altonen. Další podivín o kterym se nic neví, ale sílu má jak jeden z tý pohádky o statečnym kováři. A chce jenom makat. O prachy mu nejde. To je důkaz, že než sebral klobouk a odtáh někam do pustiny, určitě mu z něčeho muselo hrábnout. Přijít někdo takovej ke mně, tak si na něj dám bacha, protože to je podezřelý. Bál bych se, že mi vybílí v noci barák a všechno to odveze v mojí škůdce. Ale jejich barák by asi vybílit potřeboval, tak ho vezmou.
Rosol by rád jezdil na lokomotivě i když smrdí močůvkou, ale musel by jí nejdřív omráčit psacim strojem. Ten ale nemá, tak nedělá nic, válí se a přemejšlí o chlastu.

A teď si představ, jak se džony ráno máchá u studny a lokomotiva ho šmíruje. V hlavě se jí hned sepne hlasovací zařízení jako měl kuchař Sváťa Kuřátko. Džony? Nebo rosol? Je to jasný, rosol to projel na celý čáře. Džony si zajezdí na lokomotivě a na tajňačku do ní zaseje. Rosol začne bláznit a od doby, co se štrachá v kompostu a omylem najde pušku to nabere takový koule, jako když se v sobotu večer vsadíš s kámošema, že ten vodkovej vláček zvládneš bez nadechnutí.

Neni to dlouhý a četlo se to skvěle. Odsejpalo to tak, že Mika waltari musel bejt děda Miky Hekinena.

4 28.12.2019

To, že má jedna rašple ráda čistý hajzlíky, protože jí to vtloukala do hlavy babička, je celkem vedlejší kolej tohohle příběhu. Rašple je rozvedená, je zvyklá nasávat, vyzná se v umění a ráda očumuje muzea. Nějakej týpek jí omylem proinvestuje většinu prachů, takže pak ani nemá na psychoanalýzu. Kdyby víc koukala na četníky, tak by věděla, že jí stačí někde splašit barevný zápalky.

Zajímavá myšlenka je, že když nevíte už co, tak přemejšlíte o budoucnosti škebloližnice a dokonce si o tom pořídíte nějakou encyklopediji. A jak tak klesá ke dnu, tak jde do nějakýho new yorkskýho krematoria strašnice, protože tam pochopitelně jsou čistý hajzlíky. Ale bojí se, že je tam už provařená, tak se zapíše do úmrtní knihy a dělá že je pozůstalá toho opuštěnýho dědka v rakvi a díky tomu jí potká superprímažůžo situace naprostym omylem. Normální člověk by řek, že se tim všechno řeší, ale tahle pošahaná pani to má trošku jinak.

Ta pani si mě získala tim, jaká je labužnice. Namrazí si vagón vodky, přeleje to do karafy a během večera a sólo hraní na kačenu to přeleje do sebe. Akorát si nejsem jistej, jestli po takovym večeru bude mít čistej záchodek...

4 06.10.2019

Klasickej den opričníka od probuzení s monstrózní kocovinou po spadnutí do postele v bezvědomí. Mezitím zařizoval záležitosti státu, život riskoval, ale taky hodoval, kvas a vodku polykal, drogy užíval.

Já se teda při čtení docela dost bavil. Kniha to není dlouhá a závěrečný opričnický hrobeso s duhovejma vejcema bych klidně vypustil, ale podle mě je to nejzábavnější kousek ze Sorokinovy tvorby.

Dokud opričnina žije, žije i Rusko

4 30.01.2019

Když jsem to četl prvně, moc mi to nešlo, nelezlo to do hlavy, bylo to těžký a v hlavě se toho uchytávalo tolik, jako kdybych si tu knihu lil do hlavy přes jemnej filtr, kterej většinu těch těžkejch slov zachytí. A ty co proplujou, tak na ty je strašnej pohled. Teď jsem to četl podruhý, spojil přefiltrovaný slova dohromady a je na ně co? Je na ně strašnej pohled. Skoro jako pohled do mojí komory. Je tam všehochuť bordelu halabala a smysl jí ještě nenavštívil.

Mám moc rád Ladislava Fukse, bohužel u týhle knížky se mi nedaří přijít jí na kloub a stále je to pro mě hlavolam. Hitler, spolužáci, domovník, to chápu. Ale babička co vystupuje z obrazu a tlachá o tom, jak to bejvalo za starýho Rakouska, to mi dělá svinčík v hlavě. Nezlepší se to ani když se do toho zapojí Růženka s paní Kratochvílovou. Nemyslím, že je ta kniha špatná, jenom jsem jí nepochopil. Nepochopil jsem už spoustu knížek, hodnocení jsem však kvůli svojí slabší hlavě snížit nezapomněl. Tady jsem to udělal stejně.

Úplně to ale nevzdávám. Je to sice z mého pohledu nejslabší Fuksovka, ale třeba se to zlepší. Dám tomu ještě dvě šance. Při jedný se tím prokoušu s menším množstvím alkoholu a když to nedopadne, tak s větším množstvím. Teda jak si to po sobě čtu, tak jsem asi začal s tím větším množstvím a zapomněl jsem si k tomu vzít tu knížku.

3 05.05.2024

Dolfínkovo povídání je velice krátký, a protože to bylo rychlý, evidentně jsem to četl špatně. Nesmí se to proletět rychle jako blesk, při odkládání odchodu do práce a vysedávání na porcelánový židli. Musí se při tom trošku přemejšlet. Já letěl rychle a přemejšlel jsem leda tak o tom, jak dlouho nechat naložený maso v jogurtu a tandori masale, a taky jestli to budu zapíjet mlíkem, nebo budu muset jet přikoupit pívo.

Když jsem letěl tak rychle, odnesl jsem si z toho akorát to, že byl Dolfík nasranej na tatu, možná se nesnášeli. Pak tam byla nějaká pani, kterou Dolfi odloudil od hraběte a najednou tády dáááá, tádydy dáááá.
Najednou v tom byl takovej citovej guláš, jako nějakej svůdcův deník. Moc se tam kvedlalo vařečkou, což není dvojsmysl, ale možná metafora, furt se tam něco přisejpá, nic nejde vzít zpět a celej recept končí, za pomalého míchání lejeme do hajzlu.

Tohle čtení nebyl úplně můj rybníček, ale možná tomu dám ještě jednu šanci při lepších podmínkách a rozhodně ne jedním okem sem, druhým okem tam. Třeba pak změním i hodnocení. Vlastně jsem to nemusel hodnotit vůbec, když jsem pako.

3 26.04.2024

Celý mi to připadalo, jako kdyby někdo po čas kterej sedím v hospodě, zapnul diktafon a nahrávku mojeho tlachání přepsal na papír. V hospodě totiž plácám pátý přes devátý, na postavy se nabalujou další postavy, není tomu rozumět a smysl to stejně žádnej nedává.

Říkal jsem si, že jsem to třeba četl moc rychle a všechno mi tam uteklo mezi řádky. Tak jsem to zkusil i pomalu, protože je to kraťoučký. Ale bylo to, jako když se do dobře promazanejch převodů nasype písek. Zadře se to. Doufám, že jsem tě nezmátl a nemyslíš si, že mám v hlavě dobře promazaný soukolí. Věz, že moje hlava je pouze dokonale promazaná, asi jako když se v počítači vysype koš, nebo provede tovární nastavení.
Špatně na tý knížce je už to, kde ti strejcové strejcatěj. Mičo, Munči, Chadži, Ivanči, děda Nistor a sposta dalších, seděj na svraštělejch prdelích kdesi v Bulharsku. David Lister o Bulharsku věděl to co já. Rostlinná výroba, nerostný bohatství a blízko Bosny. Krom toho mi přijde, že dost hodností a názvů je jak z gruzie a já bych čekal víc z kraje kebabu a sandálů.

Abych to uzavřel, zdálo se mi, že to vede odnikud nikam a smysl to nedává. Na další stránce jsem nevěděl, co bude na další, ani to, co bylo na tý minulý. Nejradši bych si nafackoval za to, že jsem si to zkusil přečíst ještě jednou.

3 04.02.2024

Tenhleten Matěj Kuděj, jestli byl takovej dobrodruh, sednul na parník a odfrčel za moře, kde tu a tam makal, víc trempoval, a povídky jsou z jeho života tam, nasekal si docela zážitky. Určitě by si kolikrát nasekal pár plátků tlačenky a narejpal trochu brambor, protože to jeho trempování bylo spíš bezďačení napříč státama a věčný uskakování kose, kterou mávala dozajista Valerie Kaplanová v nejlepších letech.

První příběh mě teda moc nechytnul, ale ty ostatní se mi dostaly pod kůži a dělaly tam dobrou společnost krvi a alkoholu. Příjemnej popis cest jízdou na slepo, čili ukrejvání před štiplístkem na tendru, za komínem, nebo i na nápravě, prakticky přes celou Emeriku. A když konečně dojedeš do správnýho města, tak tam málem zdechneš hladem. Ten, kdo v tý době vládnul celýmu území železnou pěstí i policajtama, byla železniční společnost. Nechtěl bych se na čundru přimotat mezi jejich krumpáče. To by byl můj konec.

A jestli se tenhle pán znal s Haškem, bylo to určitě tak, že s ním po návratu domů cvičila ta spousta zážitků, nemohl spát a tudíž chodil do nálevny tlumit svoje myšlenky chlastem. Tou dobou tam furt seděl Hašek a pořádal pivní lázně a kontušovkový vánice, který Haška stály prachy, mozek, podobu, játra a zbytek života.

Mám pocit, že jsem se zase dostal někam, kam jsem vůbec nechtěl a nevím jak z toho vybruslit. Stejně jako když jsem šel z hospody u Flory na náměstí Míru, odkud jsem chtěl na Synkáč, vlezl do tramvaje a když jsem se kouknul z okna, tak jsem se záhadně objevil přímo na Flóře, kousek od kebabu.
No asi takhle, já si to určitě někdy znova přečtu a když to uděláš i ty, tak neprohloupíš. Mně to bavilo stejně, jako tenhle domácí vaječňák, kterej tu se mnou docela cvičí.

3 28.12.2023