Variace pro temnou strunu

od:

Variace pro temnou strunu

Román je vrcholem Fuksových próz odehrávajících se těsně před válkou. Vypravěčem je uzavřený chlapec, marně hledající citový kontakt, kterého traumatizuje prostředí ovládané dominantním otcem, vysokým policejním úředníkem. Michal se formou zápisků zpovídá o školních letech, zklamaných kamarádstvích, o dopadu autority i o době poznamenané neblahými historickými událostmi - a především o stísněnosti a osamělosti. Jde o mimořádně sugestivní a dramatické čtení plné magie....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/29426/variace-pro-temnou-strunu-29426.jpg 4.584
Originální název:

Variace pro temnou strnu (1966)

Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (7)

Přidat komentář
topipig
06. srpna

Prvních asi třicet stran jsem měl s knihou vážný problém. Nemohl jsem se chytnout a zvyknout si na způsob vyprávění a Fuksovy mluvy. Málem jsem to už odpískal, ještě jsem se podíval na hodnocení a ejhle, míra hodnocení převažovala skvělá, tak jsem se rozhodl pokračovat. A dobře jsem udělal. Příběh Michala se rozjede a čtenář je odměněn velice svojským a originálním příběhem, který se z větší části odehrává v době okupace Českých zemích v roce 1939. Fuksovo vypravěčství je ojedinělé a já jsem rád, že jsem to nevzdal. Je to sice na čtení těžší, ale když se zakousnete, už se do konce nepustíte. Líbí se mi, jak Fuks pracuje postupným budováním atmosféry a znepokojivou situací tehdejší temné doby. Velmi mě zaujala slova staršího dirigenta, který s Michalem mluví před svým odchodem ze země (zřejmě byl žid a utíkal před nacisty, Fuks v tomhle není jednoznačný, tak jako ve více věcech a případech) a hovoří o tom, když člověk chce něčeho dosáhnout, tak v čem to všechno vězí. A to jsou právě ty struny v člověku, tohle jsou ty světlé...ty tmavé jsou tam potom také zmíněny a potom pochopíte ten název knihy, kterou čtete. Ještě mě doslova uhranula kapitola, která začíná Michalovou cestou na podzimní hřbitov....Variace pro temnou strunu je na hraně reality, přeludu a krásné snivosti. A v tom je Fuks opravdový mistr imaginace.

opic 12
19.10.2016

Projděme dušičkovou bránou do jiného světa,pojdte neostýchejte se převelice,dál už mužete našlapovat podél oprýskané zdi téměř sami. Břečtánek omotaný po spasitelově těle a jeho zrak klopí oči na travnatě navršený bochánek zeminy ležící pod ním. V tomto podivném oceánu symbolu jež jako vlny tříští se o přilehlé němé stromořadí co tu nad vším pokorně bdí. Lesík kamenných strážcu pro někoho symbol utrpení,pro jiného spásy,jen o kousek opodál nadosah trnkový keř se plazí,tu zas šípek halí odkryté cihly po mnoho let čelící lhostejnému střídání ročních období. Shury mrholí andílci v pološeru,mlhahavě sychravě halí tisíce světýlek,kalíšku,svíčiček vzpomínek na zašlé příběhy ztrácející se tam odkud není návratu. Je mi tu dobře mezi nimi,nikdo nic nepoví,jen mé myšlenky se ztrácí v tichu. Příjde si někdo vzpomenout,nebo prostě jen tak ? Za padesát,sto a více let,bude i nademnou poblikávat světýlko,tak jako i to mé jednou dozajista zhasne. Záře pár světlých chvilek,která za to stála bude tu semnou v hlubině. Jen nezavadit o temnou strunu nitra. Už nebude tu strach a jak říká babička skončí všechna vězení pomíjivá. Nebudou zatemnění,kdy světýlka hledají škvírku z pokoje do noci ven. Sirény varující k zbláznění,jak otcovy řeči neosobní. Obavy ze zla pominou,stíny se rozplinou,říše se rozpadnou.
V rádiu říkali,že se přeci nic nestalo...seber se,no tak dýchej.
Ten příběh co ted možná chystáte se číst,skrývá mnohá ale...však Fuksovka je to. Jen co se krapet rozečtete čeká tu svírající pocitová snová imaginace,zahraje na temnou i jemnou stránku podvědomí i snad za bránu do vaší duše.

Harry
13.07.2016

Kniha se odehrává v těsně předmnichovské době a vypravěčem je mladý Michal,který v důsledku , dá se říci žádného vztahu se svými rodiči (otec generál), si často "povídá" s obrazem své rakouské babičky, a naštěstí má ještě kamarády ze školy. Některé pasáže jsou tedy živé, některé se odehrávají v chlapcově mysli. Trošku mi trvalo, než jsem stylu autora přišel "na kloub", ale pak už to šlo a příběh (dá-li se to tak nazvat) se mi líbil.Doporučuji to číst pozorně a nepospíchat, mohli byste o dost přijít.

Marbo
20.06.2016

Na Fukse jsem se těšil, znali jsm se zatím prostřednictvím filmové adaptace jeho nejznámějšího díla. A snad to bylo tím, že jsem sáhl po jiné knize, že naše poprvé není z nejvydařenějších. Dílo nesouvislé, těkavé, zkrátka těch imaginací bylo až příliš.Ale napsáno je to opravdu hezky a jemná nostalgie po starém mocnářství mně vždy dojme. Tak snad někdy příště, pane Fuks

Černorizec
01.07.2014

Miluju, jak Fuks dokáže na tom správném místě (často na několika stránkách) děj vyhnat na maximum. Jak nám ukazuje, že skutečně každé slovo, každá zmínka, která nám dříve nemusela dávat smysl, má svou důležitou funkci. Že z lehce zmateného románu s příjemnými temnými záchvěvy je najednou dokonale promyšlená hra. Hra se slovy, hra se čtenářem.

vhojta
11.02.2013

Upřímně, velmi mne překvapilo takto vysoké hodnocení u této knihy. Nerad knihy porovnávám mezi sebou, ale podle mého názoru napsal Fuks lepší díla. Jako by mi chvílemi v příběhu něco vadilo, nějaký element, který bohužel nedokáži pojmenovat. Pokud toto pominu, vidím Fukse se všemi jeho typickými prvky.

WEIL
26.06.2011

Snivé psaní, v němž se mísí reálné a přeludné, napsáno krásným jazykem.