warca komentáře u knih
Za mě teda velmi nepovedené provedení. Příběh sám o sobě dost odstrašující, ale styl psaní mi absolutně nevyhovoval. Jakoby někdo ne příliš poutavým a trochu krkolomným stylem převypravoval příběh. A to velmi stručně. Postavy mdlé. Nestihla jsem dočíst, ale vůbec mě to netrápí. Možná jsem i ráda.
Pohodový příběh, který neurazí. Trochu moc jednoduchý, předvídatelný děj. Sympatické postavy. Jedna z mnoha knih typu šéf x sekretářka. Rozhovory měly snahu o jemný vtip.
Nebylo to špatné, člověk hlavně příliš nečeká.
Hlavní hrdninové sympatičí, děj celkem originální, příjemné čtení.
Jen ke konci se to už trochu vleklo.
Překvapivě čtivé, i když hodně přitažené za vlasy.
Hlavní postavy mi moc sympatické nebyly a prostředí mě příliš nepřesvědčilo.
Dialogy byly po většinu času fajn, kniha plynula.
Oddechové počteníčko na jedno odpoledne.
Velmi čtivá psychologická novela. Překvapivě jsem přes to všechno jaksi soucítila s hlavním hrdinou.
Krásné povídky, čtou se samy, originální zápletky, napjetí a pak... pak konec. Čtenář si musí domyslet. Nájezd na detektivku a pak? Pak opět konec, spád situace dočista jiným směrem. Jako by si s námi Nabokov pohrával.
Velmi silné, krásné čtení plné emocí, bolesti, smutku, beznaděje... Perfektní reflexe událostí a všech pocitů, kterými si spisovatelka, ale i další, procházeli.
Nebylo to špatné, ale mě příběh až tolik nezaujal. Autorův styl je příjemný, ale celkově mě nechytlo spíš vyprávění jako takové.
Spíše oddechové, nenáročné, ale poutavé povídky. Zajímavá síť lží a jejich následků.
Na mě to bylo příliš zmatené.
Velká intertextualita, obraznost, mlhavost...
Velmi zdařilý pokus o jakousi baladu. Poutavé, krásné, smutné.
Povídky byly moc pěkné. Čtivé. Plné naděje a lásky... Ale pak tragické a smutné. Zato uvěřitelné, reálné, ze života.
Mně tato krátká ruská hra připadala čtivá, strhující, fascinující. Pravděpodobně jsem všechny symboly správně nepochopila, ale rozhodně se kniha četla sama. Objevily se pro ruské spisovatele časté motivy masek a dvojnictví.
Naprosto mě uchvátila koncepce knihy - útržky rozhovorů, vizitky, jízdenky, nápady, myšlenky - vše na přeskáčku vložené do knihy (dřív tato mozaika nebyla svázána do pevné vazby, ale jednotlivé lístky byly volně vloženy). To, co tyto myšlenky ukrývaly, mě již tolik nezaujalo a s Rozanovými názory jsem se nedokázala ztotožnit.
Naprosto mě uchvátila koncepce knihy - útržky rozhovorů, vizitky, jízdenky, nápady, myšlenky - vše na přeskáčku vložené do knihy (dřív tato mozaika nebyla svázána do pevné vazby, ale jednotlivé lístky byly volně vloženy). To, co tyto myšlenky ukrývaly, mě již tolik nezaujalo a s Rozanovými názory jsem se nedokázala ztotožnit.
Veliký a nádherně vyčerpávající román. Čtení to není vůbec snadné, ale za ten prožitek to stojí.
Druhý díl jsem četla po dlouhé pauze (jinak to ani nejde vzhledem k totožné zápletce).
Zdá se mi, že autorka má takový starodávný styl psaní, což mi nijak nevadilo, jen mě to zarazilo. Kniha nenadchla, nezaujala, pořádně jsem se ani nezačetla. Příběh předvídatelný, plný klišé, bez výraznější hloubky. Mně to nestačilo ani jako oddechovka.
Velmi zdařilé dílo literárního velikána ruské klasické literatury.
První polovina knihy byla sice vtipná a celkem čtivá, nicméně mi vadily velké časové skoky, které jakoby vypustily vývoj mezi hlavními hrdiny. Pak přišel zvrat, který mi tam příliš neseděl. Tara byla jakožto hlavní hrdinka velmi sympatická a výřečná, což cením. Kniha hezky plynula a vtáhla do děje. Celkově ale čtení průměrné, oddechové.