vosa23
komentáře u knih
Bouřková sezóna
Andrzej Sapkowski
V doslovu je psáno že Sapkowski nemusí nikomu dokazovat, nakolik je schopný napsat "něco lepšího, než byl Zaklínač". Ano, touhle knihou, potvrdil, že nejspíš už není. Oproti sáze a povídkám tahle kniha celkem pokulhává. Je tam Geralt, Marigold, "nějaká ta" sexy čarodějka... Ale to je asi tak vše. Příběh je, jako by ho psali pejsek s kočičkou. Vlastně nejlepší na té knize je, že mám teď chuť si znovu přečíst Ságu.
Maxmilián I.: Mexický císař z rodu Habsburků
Jiří Pernes
Jako film, kde už předem znáte konec.
Do téhle představy zapadá i ten trochu nudný úvod, lehce zidealizovaný pohled a absence jakéhokoli "historického" zhodnocení na závěr.
Příběh o lásce a tmě
Amos Oz (p)
Příjde mi, že Oz píše, jako když maluje obraz. Velký, panoramatický obraz, se spoustou postav a událostí na plátně. Občas se k nějaká části obrazu vrátí, upraví a doplní detaily, v jiné části jen naznačí obrysy. Místy používá celkem temné odstíny. Ale celkově jsem se na obraz nemohl vynadívat, i když to vyžadovalo dost času a pozornosti.
Dějiny násilí
Édouard Louis (p)
Dějiny násilí jsou mnohem míň přístupné na první pohled než autorova prvotina. Louis si zde totiž víc hraje s formou, a asi i zkouší, co "román" ještě snese. Na můj vkus někdy až příliš na sílu. Některé filozofičtější úvahy jsem přečíst dvakrát (až třikrát), abych porozuměl, co tím chce říct. Samozřejmě nesmí chybět poměrně výrazná sociální kritika, tak typická pro francouzskou intelektuální levici. Ale stejně mu to žeru! Jen tohle nebylo tak "strhující jako Skoncovat s Eddym B.
Civilizace
Niall Ferguson
"... ani dnes nepředstavují největší hrozbu pro západní civilizaci jiné civilizace, ale naše vlastní ustrašenost - a neznalost dějin, která ji živí".
Je to od Fegusona takové jemné popíchnutí různých revizionistů, "levicově-liberálních" akademiků, woke culture a dalších. Kniha je rozhodně zajímavá, podnětná a (většinou) čtivá. Za autorovo postesknutí nad neznalostí dějin (a stavu výuky historie na školách) bych se podepsal. K tomu aktuální a podobný citát, jako v úvodu.
"Je možné, že největší ohrožení Západu nepředstavuje radikální islamismus nebo cokoli jiného, co přichází z venčí, ale to, že nerozumíme vlastnímu kulturnímu dědictví a nevěříme v ně."
Norské dřevo
Haruki Murakami
Tak konečně se tahle kniha ke mě dostala. Neskutečně mi tehdy sedla do nálady a četla se skoro sama. Bavil mě příběh, postavy (Midori!), popisy míst a pocitů, ten místy lehce cynický humor. Snad jen ten závěr byl takový... asi typicky Murakamiovský? Ale to mi nezkalí dojem z celé knihy.
Když pominete jména a názvy, tak kniha mi nepřipadá ničím typicky japonská , myslím, že by se mohla odehrávat kdekoli v tehdejším (vyspělém) světě - možná i proto je tak populární.
Co dělá tenhle knoflík?
Bruce Dickinson
Mám Bruce a IM rád, proto mě i čtení bavilo. Ale místy to bylo zmatečné, místy zbytečné a místy to tak trochu nedávalo smysl. Vzhledem k tomu, že Bruce napsal několik „céčkových“ knih, tak bych se rád přiklonil k tomu, že za to může ne úplně povedený překlad. Kdyby psal míň o létání a letadlech, tak by se mu tam snad i vešlo pár řádků o manželkách a dětech (jak si sám posteskl v závěru, že kniha není nafukovací). Také by neuškodilo alespoň pár fotek, třeba i černobílých, z míst, která popisuje. Velmi kladně hodnotím jeho popis boje s rakovinou a cesty do Sarajeva.
V zajetí geografie: Jak lze pomocí deseti map pochopit světovou politiku
Tim Marshall
Ta kniha není moc dobrá.
Mizerné mapy (které toho moc pochopit fakt nepomůžou). Teorie o geografické podmíněnosti rozvoje států v takovéto podobě byly uplatnitelné určitě ve starověku (Egypt, Mezopotámie), méně už v v minulých staletích novověku, kdy zásadní roli sehrávalo náboženství a typ (předvídatelnost a stabilita) státu.
Do toho nějaké banální pravdy o "bílým mužem" narýsovaných hranicích v S Africe a JZ Asii.
A nejzásadnější problém "mocností" do dalších let? Podle autora kdo postaví víc letadlových lodí... Válčení jak v minulém století. Vývoj je těžko předvídatelný, ale zohlednit něco z moderní doby - digitální ekonomiku a informační války, rozvoj a rostoucí vliv megapolí, nebo klimatickou změnu, by stálo za to.
P.S. Podle autora by Chile na tom měla být dost bídně, vzhledem ke geografickým podmínkám. Místo toho je nejrozvinutější zemí J. Ameriky. Že by, kvůli nezapadání do jeho hypotéz, se o ní autor vůbec nezmínil? Dvě hvězdy za to, že se to dobře četlo, taková oddechovka do vlaku. Ale Věk zdí si asi nechám ujít.
Náměsíčníci - Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce
Christopher Clark
Tak to byla jízda! Na to že se jedná o perfektně ozdrojovanou a obornou historickou monografii, není to v žádném případě suché čtení! Autor má nesporný vypravěčský talent a vykresluje tak živý obraz jednotlivých postav (a postaviček) a událostí konce "dlouhého století". A ten obraz je rozhodně jiný a snad i pravdivější, než jaký malují středoškolské učebnice historie ještě teď poznamenané poválečnou "propagandou" vítězů a ČSR. P.S. Už tehdy působila představa "slovanské vzájemnosti" jako strašný bullshit. O to víc nechápu ty lidi, kteří se něčím takovým dokáží ohánět ještě dneska.
Nemocná Amerika: Lekce o zdraví a svobodě
Timothy Snyder
Ještě že tu u nás máme ty socialistické přežitky jako veřejné zdravotní pojištění a (tak) dlouhou mateřskou. Takhle z dálky a z pohledu (nejen) pana Snydera nepůsobí Amerika jako země, kterou bychom se měli inspirovat, ale spíš jako země, kterou bychom mohli litovat.