vikaa komentáře u knih

Přes všechnu snahu, jsem nebyla schopná knihu dočíst. Přestože se jednalo o silný životní příběh, pro mě byl sepsán velmi nezáživnou formou.

10.02.2014

Byla jsem moc zvědavá, jak to všechno nakonec dopadne a poslední třetinu knihy jsem dala na jeden zátah.

1 09.02.2014

Tahle knížka je inspirována skutečností a pokud se něco podobného v reálném světě skutečně odehrálo, tak je to příšerné. Přerod starostlivé a milující matky, která se stará 12 let pečlivě o své čtyři děti v necitelnou slabošskou zrůdu a nakonec i vražedkyni, se mi zdá být nepochopitelný. A všechno, co tato "matka" dělá, dělá pro peníze a spokojený bezstarostný život. U mě ji neomlouvá ani to, že sama jako dítě trpěla necitelnou výchovou ze strany bezcitné, přísné matky a despotického otce. Dočítala jsem v noci a už se těším na další napínavé osudy dětí z půdy.

1 06.02.2014

Knížka se mi líbila, byla taková pohodová. Určitě bych ji ale víc ocenila v pubertě.Jo,kdyby byl život tak jednoduše krásný, to by byla paráda:-)

1 30.01.2014

Yalom ve své knize nabízí šest příběhů, v nichž nás seznamuje s existenciální terapií. Název knihy je odvozen od první povídky, která rozkrývá vztah psychoterapeuta se svou mrtvou matkou, který nebyl ani za jejího života bez problémů. Nyní se mu zjevuje ve snech. Pro mě nejsilnější příběh z celé knihy.

1 29.01.2014

Velmi působivá knížka vzpomínek napsaná jedním z Wintonových dětí. Autorka prožila v Británii celou válku a tak se vyhnula společně se svou sestrou krutému osudu mnoha tisíců židů. Její rodiče zahynuli v koncentračním táboře a Věře zůstala naživu pouze teta. Zajímavé je vylíčení návratu již dospělé Věry Diamantové do poválečného Českolovenska, kdy autorka prožívá velké rozčarování a zklamání jak z politického poválečného vývoje, tak i z některých reakcí českých lidí na židy. Autorka se vrací zpět do Anglie, kde našla již v období dětství opravdový druhý domov.

1 29.01.2014

Oblíbená kniha mého dětství. Těžko uvěřit, že autorka ji napsala již v roce 1937.

27.01.2014

Užitečná knížka, která mi trochu připomněla knížku Luise Hay Uzdrav svoje tělo. Připadá mi to jako velmi podobná životní filozofie - chystám se srovnat psychické příčiny nemocí u těchto dvou autorů,ale předpokládám, že budou podobné:-)

Já bych řekla, že povídky jsou sice o dětech a jsou vyprávěny z pohledu dětí, ale pro malé děti moc nejsou. Spíš pro zamyšlení dospívajícím a mladým rodičům.

21.01.2014

Docela dobrá oddychovka, jednu chvíli jsem trochu zapochybovala, ale nakonec jsem se začetla a pobavila jsem se i přes docela lehce prokouknutelnou zápletku:-)

18.01.2014

Nemám ráda tyhle knížky, které se často chtějí přiživit na smrti vzpomínané celebrity. Tato knížečka se ke mně dostala náhodou a je hodně čtivá - měla jsem ji za chvilku dočtenou a opravdu mě bavila. Nevím, jaký člověk byla paní Jirásková, nicméně to byla PANÍ HEREČKA a mně jenom nezbývá obdivovat její boj s nemocí a stářím. Připadalo by mi sice troufalé, považovat se za přítelkyni herečky po 14 denním zaměstnaneckém poměru, ale třeba si opravdu sedly a není to od autorky jenom čistý kalkul. ..

11.01.2014

Mám ráda tenhle námět výměny už od té doby, co jsem si před mnoha lety přečetla Past na popelku. Knížka se mi moc líbila, jen možná byla na mě trochu moc rozvleklá, ale aspoň jsem si početla:-)

1 06.01.2014

Jedna z nejoblíbenějších knížek mého dětství. Četla jsem ji snad 100 x. Líbilo se mi, že si kluci mohou rozhodovat o skoro všem sami díky rodičům, kteří budují svoje kariéry. Atraktivní prostředí, pokusná zvířata, co si přát víc.

Viděla jsem nejdříve film a potom četla knihu, takže už jsem věděla, o co jde. Přesto to byl pro mě čtenářský zážitek a rozhodně jsem se nenudila. U knihy byla rozhodně lépe propracovaná psychologie postav než ve filmu.

3 25.12.2013

Jsem milovnice návratů do minulosti a prolínání dvou časových rovin. Miluju zvláště Erskinovou, ale Dům vzpomínek Woodové se mi taky moc líbil. Vždycky už jsem se těšila, až popadnu knížku a budu sledovat společně s Andreou zajímavé a mnohdy tajemné a nečekané osudy jejich předků z dědečkovy strany.

2 15.12.2013

Životní osud ženy umělkyně, která strávila svůj život na řece a řeka se stala jejím domovem a láskou. Delia Gordonová byla jednou z mála samostatných a emancipovaných žen své doby, zažila dvě světové války a druhá světová válka ji vzala syna. Delia byla zkoušena mnoha ranami osudu, přesto si uchovala do pozdních let radost ze života a touhu žít...

2 12.12.2013

Jako holka jsem byla z knihy úplně nadšená - měla jsem ji vypůjčenou z knihovny. Teď se mi znovu dostala do rukou a kupodivu se mi po těch letech znovu líbí. Nelehký osud malé Gustičky je popisován moc hezky a bez zbytečného sentimentu. Ještě jsem knížku úplně znovu nedočetla, ale už teď vím, že se mi bude líbit až do konce :-)
Teď jsem dočetla poslední stránku a ten konec, kdy Gustičku unese "tetička" ze sirotčince domů je moc dojemný a milý. Knížka určitě stojí za přečtení.

27.11.2013

Může někdo poradit?
Knihu jsem začala číst teprve včera a jsem značně rozpačitá. Přečetla jsem cca 70 stran a autorka zatím pouze kopíruje postavy a situace známé z knihy Jih proti Severu. Připadá mi, že přejmenovala postavy, děj situovala do Francie a válku Jihu proti Severu vyměnila za II. světovou. Četl někdo i další díly? Je to takhle "zkopírované" až do konce. Kdybych chtěla číst příběh o Scarlett, přečtu si ho od Mitchellové. Má cenu shánět další díly, když Jih proti Severu mám doma?.
Knížku už jsem dočetla a ohodnotila. Dala bych 4 hvězdičky, kdyby mě ta podobnost se Scarlet tak neiritovala:-)

1 20.11.2013

Knihu jsem poprvé četla teď jako dospělá a nedomnívám se ani, že by byla napsaná pro malé děti. Je to takový skoro historický příběh (nezasazený ale do konkretní doby) s pohádkovým motivem a výchovnými ambicemi. Já bych ji doporučila jako povinnou četbu na střední školy - mohla by "děti" nasměrovat na čtení historických příběhů. Napsaná je ale opravdu bravurně vzhledem k době vzniku knihy.

19.11.2013

Půvabná knížka, která mě a mou dceru v dětství minula. Teď se mi dostala do rukou a já se začetla a moc jsem se bavila:-) Takové knížky prostě opravdu můžu. A až jednou budu mít třeba vnučku, určitě si na ty "dvě holčičky" uděláme čas...

2 15.11.2013