theressablack komentáře u knih

(SPOILER) První, co bych zcela upřímně chtěla vyzdvihnout, je určitě skutečnost, že autorka z ženské protagonistky neudělala dokonalou modelku jako z prvního dílu, která má míry pro které by vraždily všechny modelky světa, ale představila nám ženu, které říkat "lehce při těle" je ještě lichotka a přestože kvůli tomu měla nějaké ty mindráky, dokázala se i tak skvěle prodat. Jasně, jinak to byla klasická barbína s dokonalými vlasy, krásnou tvářičkou a těmi nejoříškovějšími oči pod sluncem (byla jsem hodně zvědavá, zda zde tohoto označení bude taky tolik, abych mohla udělat marlenku pro celou ČR, ale ne. Pouze pro celý Plzeňský kraj tomu říkám pokrok. Ne, ani ne. Fakt se musím nějakého chlapa zeptat, zda si někdy pomyslel, že má holka oříškové oči a ještě zda to omílal takhle často.), ale těch pár kil navíc jsem opravdu ocenila. Navíc má jít o slečnu, která si víc než na své kráse zakládá na intelektu. No, nenašla jsem spřízněnou duši? Ne, nenašla. Psyché byla jen o trochu méně vypatlaná než její sestra Persefona, což z ní nedělalo ani inteligentní ani chytrou, jak se v knize několikrát zmiňovalo, ale chápu, že na poměry ostatních postav, byla nedocenitelným diamantem. Na moje ne.
Tak to znělo hodně narcisticky. Nevadí.
Příběh začíná podobně jako první díl a to jak jinak, než na večírku, kde se její matka snaží zajistit pro jednu ze svých dcer výhodný svazek a jak jinak, než právě pro hrdinku a to opět rovnou s nejmocnějším mužem celého Olympu. Ne, že bych se jí mohla divit. Na víc, než hezké tvářičky, které dělají garde, se zatím ani jedna z jejich dcer opravdu nehodila. A právě kvůli šeptandě o případném svazku si matka Psyché a Afrodita opět vjedou do vlasů. Doslova. Psyché se rozhoduje si dát od těchto mocenských her na chvilku pauzu a odchází se "nadýchat čerstvého vzduchu". Jaká náhoda, že právě když je sama, naráží zrovna na Afroditina syna, největší hrozbu celého Olympu, o kterém nikdy nikdo neřekl půl dobrého slova, ale přesto vypadá jak vystřižený z dámského porno časopisu. Zlatovlasý kudrnáč s modrými kukadly, která podlamují kolena (ne, ani ne) a s tělem jak jinak než boha.
Jelikož je Erot dobitý, Psyché ho hned ochotně ošetřuje a my sledujeme, jak mezi spoustou krve z jeho ran přeskakuje první jiskra. Nebo tak něco. Scéna, jak při ošetřování rozšklebených ran hodných stehů hrdinka básní o jeho dokonalosti a on se nemůže odtrhnout pohledem od jejího výstřihu mi přišla podobně trapná jako setkání Háda a Persefony z prvního dílu. Ale dobře! Jakmile je náš zloduch ošetřen, vydávají se spolu zpět na večírek, protože i když je Erot nejhrozivější osobou široko daleko, má bobky z toho, že by se neukázal na mejdanu, kam jeho matka přikázala, aby se dostavil. A zcela neočekávaně jsou přistiženi a jejich situace vystřižena z kontextu. To je ale drama!
Afroditu jejich dostaveníčko namíchne a to natolik, že svého syna, který je už po pár minutách společného času po uši zamilovaný, zaúkoluje vraždou Psyché. A jak by to mohlo mít větší styl? Chce, aby jí donesl její srdce. Erot souhlasí a začíná dávat dohromady plán. A Psyché mu jde ochotně přímo na nůž, zatímco se ohání tím, jak je chytrá až na půdu a má všechno pod kontrolou. Jak jinak přeci
Ruka osudu, ale zasáhne a Erot se Psyché rozhodne ušetřit. To ovšem není tak jednoduché, protože jeho matka je ochotna udělat první poslední proto, aby naše milá hrdinka přestala dýchat. Čím drastičtěji, tím lépe, a tak je na místě řádné opatření. Co by mohlo být lepší než spontánní svatba? A samozřejmě jen proto, že když Psyché zemře, nebude ji moc prcat. Žádný jiný důvod v tom není. Rozhodně a zcela rezolutně ne! Ale no taaaaaaaak. Korunku tomu dodává už jen to, že Psyhé jeho slovu, že jí sňatek s ním ochrání a on sám ji bude chránit klidně vlastním životem, věří, i přestože si všimla, že jí původně otrávil pití. To, že by mohlo jít o fintu, jí dochází až v temné uličce, kde nikdo není a pomoc by nepřišla, ať už by křičela sebevíc. Ale je to chytrá holka, že
A nezapomínejme, že má nádherné oříškové oči.
K jejímu štěstí o fintu opravdu nejde a ještě ten večer postuje nafingovanou fotku z postele. Hned další den vyráží na zamilovanou procházku, aby jejich tajnému vztahu všichni uvěřili a večer se berou. Stíhají se dostat do domu její matky, kde má Psyché věci, nechat si udělat prstýnky, šaty, seznámit se svými plány sestry, které se pochopitelně zrovna nadšeně netváří a jediná, která ji podpoří, je Persefona, která má na tričku obdobný skandál ale ta se alespoň vdala "až" po půl roce a ne hned druhý den. Na tu velkou událost doráží i jejich matka, před kterou se to Psyché snažila ututlat a až na pár poznámek, že to bude chtít vysvětlit, je to vlastně úplně v pohodě. Proč taky ne, že jo? Provdat svou dceru za muže, který sám sebe nazývá stvůrou? Ano, prosím!
Manželství je potřeba řádně spečetit, takže se čtenáři dostává pár odstavců, kdy hrdinové prosouloží noc úplně stejně (ne)žhavě jako ti z prvního dílu a sledujeme, jak se mezi nimi začíná tvořit "zvláštní pouto". Po dvou dnech prosím pěkně. Po dvou!
Jediné, co mě zde alespoň trochu utěšilo bylo to, že se v tomto díle neobjevovalo tolik klád, ptáků a mušliček. Chlastací hru na téma pij-když-vidíš-absurdně-pojmenované-genitálie si musím nechat na příští díl nebo se vrátit k tomu prvnímu. Uvidíme.
Erot o sobě rád prohlašuje, že se "zachichotal". Jako všichni drsní kluci že jo.
Následuje mejdan, pokus o vraždu ze strany Afrodity, která je samozřejmě vzteky bez sebe, sbližování, další souložení, válení se na gauči a básnění o tom, jak by to tak mělo zůstat na věky a dokonce i přemýšlení o dětech. No holky, úplný husband material, ne? Co že zavraždil spoustu lidí, ale CHCE DĚTI! Jako správný drsňák to své ženě ale nemůže přiznat, protože je pro něj až moc dobrá. Rozkošný.
Tady mi ponožky utekly podruhé.
Celá kniha popisuje pět dní (plus počáteční party od které je několikadenní skok v čase, kdy se nic neděje), během kterých se stihne naplánovat vražda, která se zvrtne ve svatbu, a tohle všechno. ()

20.01.2024

(SPOILER) Chuť prázdna - Barbora Adamcová

/

Tuto knihu jsem si pořídila výhradně proto, abych měla přečtenou nějakou jinou knihu na téma poruchy příjmu potravy, než je ta má. Tato má úplně bravurně vymyšlený název, který mě dostal - zasáhl - a právě za ten knize dávám první hvězdičku.

Chuť prázdna je poměrně krátká knížka. Celá má pouhých dvě stě stran, takže příběhu ještě méně, ale řekla bych, že jí taková délka prospěla. Nebála bych se ji udělat ještě kratší. Přečetla jsem ji za jedno odpoledne a bylo to tak akorát.

Nemohu upřít určitou čtivost, ale prazvláštní souvětí, hodně neobratně použité archaické výrazy a kolikrát až robotické dialogy mě dost rušily (potřebuji toho říct co nejvíc na co nejkratší ploše). Do knihy jsem se nemohla ponořit a do hrdinky vžít - i když to z nemalé části bude i tím, že je příběh psán er-formou a já jsem čistokrevný milovník ich. Přesto mi to sžití s hlavní postavou (zvlášť u takové knihy) opravdu chybí. Doufala jsem, že dostanu náhled do nitra hrdinky, do boje s problémem, ale na ppp bylo nahlíženo hodně povrchově, statisticky, vzorově Zkrátka s hrdinkou jsem vůbec nesoucítila, ale co pár odstavců jí měla sto chutí dát pár facek. Byla sobecká, samé já já já a strašně protivná. A to není ppp, protože taková byla od samého začátku. Když doktorka její matce na konci říká, že svou úlohu mámy nezvládla, s radostí bych se pod to podepsala, ovšem s výjimkou, že jde o chování a ne nemoc. Protože nadávat svým nejbližším do krav no, nevím.

Pobyt v léčebně se mi víceméně líbil. Sama s tím nemám zkušenost, ale až na pár drobností mi připadal celkem realistický, takže za to rozhodně přidávám část druhé hvězdičky. Taky jsem ocenila toxický vztah s otcem, který až na konec a jeho smrt byl hezky podaný. Pokud jde slovo hezky v takovém případě použít.

Zrovna ale jeho smrt mi srolovala obě ponožky najednou Kde jsou nějaké emoce? Měla jsem pocit, že víc prožívala (a ono to tak bylo) výlet do Anglie, než ztrátu otce. Ano, několikrát se zmiňovala, že přemýšlí, co bude s jeho duší a jak se rozpadá v rakvi, ale žádného stesku jsem si tedy moc nevšimla. I když šlo o ne dvakrát ukázkový vztah, to truchlení tam strašně chybělo. Celé to bylo unáhlené, nedotažené a mně to zkratka připadalo jako: Chtělo by to čtenáře šokovat. Nevím jak a čím, ale šokuji ho!

Další podíl na druhé hvězdičky má naprosto tragický přístup rodinných příslušníků k ppp. Asi jsem se (jak v reálu, tak ve fikci) nesetkala s nějakým dobrým, ale zde se autorce fakt povedlo vykreslit, jak to nezvládli. Rádoby zájem okolí byl fajn, ale strašně umělý. Scéna, kdy hrdince učitel vyprávěl, že jeho dcera taky měla anorexii a kvůli ní nemůže mít děti mi přišla taky strašně navíc. Postrašení. Rychlé, děsivé, ale o ničem. Že se to může stát je jedna věc, ale že se to stane někomu v okolí, je silnější, tomu rozumím. Zde to ale bylo tak nepřirozené, že se to minulo účelem.

Poslední dva odstavce strany 181 mi taky úplně nesedly, hra na city, která úplně nevyšla. Zvlášť, když se tak vložily do děje. A zaujalo mě, že hrdinka měla během 3/4 roku hned dvoje narozeniny.

Druhou hvězdičku doplňuje postava Kláry z léčebny. Ta z celého příběhu pro mě byla nejuvěřitelnější a nejspíš i nejlidštější. I když to žádné zlatíčko fakt nebylo.

Závěrem: knihu rozhodně doporučuji všem, kteří by chtěli na pár stránkách nahlédnout několika málo základům poruchy příjmu potravy a obejdou se bez toho, co nemocný uvnitř prožívá. Věrné popisy, hrůzu z jídla, která pohltí i vás, a vztah k tělu, který s vámi otřese, ale nečekejte.

recenze na ig profilu @terkapise

11.06.2023

(SPOILER) Znamenitá mrtvola Augustina Bazterrica

Královna reklam s parádní obálkou a kontroverzním tématem.

Jdeme na to.

A budou tu spoilery.

Od knihy jsem kvůli recenzním na DK neměla velké očekávání, ale hned ze začátku mě docela mile překvapila. Co se autorce musí nechat, je neuvěřitelná čtivost. Chvíli jsem si musela zvykat na její styl a na označování hlavního hrdiny pouze jako on. Na druhou stranu tím zaručila jistou odtažitost vůči němu za což jsem ráda.

Bez debat je to kniha, která vás zasáhne. Jestli správně nebo špatně, to už je na každém.

Co se týče popisů porcování či chovu lidí na maso, líbilo se mi, jak to bylo odvyprávěno. Mě samotnou zasáhl ovšem jen jeden případ a to, když popisovali, jak gravidním ženám odřezali končetiny a přivázali je, aby nemohly ublížit plodu. Dále se mnou hnulo jen málo co. Řekla bych, že autorčiny popisy bez keců okolo tomu docela prospěly.

Líbil se mi takhle pohovor na práci, kde hrdina s uchazeči vše procházel a vysvětloval.

Co mě mrzí je, že když už se tak často vracel do minulosti, ani necekl o tom, jak lidi rozdělili na lidi a první kusy na maso. Tohle mi zde hodně chybělo.

Pokud jde o příběh, který se odehrává hlavně v druhé části knihy, ten mě dost zklamal. Že se něco odehraje mezi hrdinou a ženou určenou na skrm, bylo jasné, jen co ji dostal. Zvlášť, když nejí maso. Tedy dokud mu neporodí syna pak jí sežere.

Právě náš hrdina mi z celého toho příběhu vadil asi nejvíc. Člověk si nejdřív říká, že je raněn ztrátou dítěte. Přesně jak řekl své ženě, která se s tím musela srovnat bez jeho přítomnosti: Neztratila jsi ho jen ty., jenže jsem brzy měla pocit, že on je stejné hovado jako jeho sestra. Ta byla jen tak mimochodem popsána skvěle. Proste kravka, kterou byste propleskli nebo v tomhle světě semleli do sekané. To samé její děti.

Co mě zasáhlo více, než skutečnost, jak ke kanibalismu docházelo, bylo to chování k ženám. Nejsem žádná velká feministka, ale tohle je opravdu něco, co mi roluje ponožky ve velkém. Ženám uřezali ruce a nohy, aby neublížily plodu no, v rámci tohoto světa asi pochopitelné. Dále tam jednu znásilní a umlátí. A pak přichází na scénu sám hrdina, který má ženu, ale jede ojet řeznici a pak jde na tu svou krmnou holku.

Naopak mě zaujaly neříkám, že v dobrém, ale zaujaly některé další věci, třeba: ten, kdo se provinil třeba zrovna pářením s kusem na porážku, šel na jatka taky. Domácí chov kusů, ze kterých si odřezávali dle libosti, zatímco oni stále žili.

Takže závěrem: prostředí příběhu se mi líbilo moc. Dokonce mi přijde i v pohodě, že nešlo o nějakou honbu za lékem na vir, který přenášejí zvířata. Porážky atd. za mě autorka vylíčila skvěle, ale příběh se prostě nepovedl.

2 11.04.2023

(SPOILER) O dívce Grace – Anthony Doerr

⭐️⭐️/⭐️⭐️⭐️⭐️⭐️

O dívce Grace je kniha, která mě zlákala svou nádhernou obálkou. Dle anotace mě moc nezaujala, ale říkala jsem si, že bych měla začít číst něco pro „velké“ a tak jsem to zkusila.

Kniha se mi kupodivu četla dobře. Doerr má zajímavý styl, píše čtivě a srozumitelně a neopomene jediný detail, což mám u čtení ráda: sice je to pro příběh nepodstatné, ale čtenář se nad tím pousměje nebo si řekne, že je daná postava díky tomu živější. Trochu mě iritovaly krátké kapitoly, ale to je dnes už bohužel běžná praxe.

Příběh se táhne několik let – dokonce desítek let. Začíná představením hlavního hrdinky Davida, který má nevšední práci, ale i vztah k lidem. Působil na mě jako úplný asociál a on jim nejspíš opravdu byl. Přesto se mu povedlo sbalit vdanou ženu.

Já se svým pohledem na nevěru jsem si zaskřípala zuby a četla jsem dál, abych věděla, kdo bude ta Grace, o které má kniha být. Paní Povětrná měla jiné jméno.

David ji prvně potkává v obchodě, kde si paní kupuje cereálie a časopis. Po rozpačitém rozhovoru s Davidem to ovšem upouští a běží pryč. Ten to za ní kupuje a snaží se ji vypátrat, aby jí mohl nákup předat. Ten den to ovšem už nestihne a tak doma cereálie začne chroupat. Protože přesně to se dělá s jídlem, které plánujete někomu vrátit…

Ženu vypátrá v bance, dá jí časopis a ujedené cereálie a i přes prvotní odmítnutí se začínají vídat. A to i přes jejího manžela. To vše ale končí, když se David dozvídá, že je jeho milenka těhotná. Prchají spolu, berou se a vše se zdá zalité sluncem. Narodí se jim dcera: Grace.

A Grace tam celou dobu pomalu není.

Nedlouho po jejím narození David po nedorozumění, které si obě strany špatně přeberou, utíká od rodiny a téměř až do konce sledujeme jeho život „na cestách“. Pomáhá stavět hotel u moře, seznamuje se s tamními obyvateli a jejich dcerou Naaliyah, která je zhruba ve věku té jeho. Setkáváme se se spoustou práce, kterou používá jako prostředek k zapomenutí, nádhernou atmosférou tepelných krajin a jejími popisy. Tráví tam dlouhé roky až se rozhoduje jít o dům dál.

Víceméně o tom je celá kniha. V její 3/4 se rozhoduje se vrátit a pátrá o informacích o své ženě a dceři. Přes úředníky se nakonec dopátrá k tomu, že jeho žena zemřela, dcera Grace se sama stala matkou a má za „otce” muže, jemuž David přebral manželku. Nikoho nemůže moc překvapit, že o něj Grace zrovna moc nestojí. Ten muž je jí naprosto cizí a nikterak netouží o seznamování. Exmanžel jeho ženy je ovšem vstřícnější, odpouští mu a dokonce ho nechává vídat Davidovu vnučku, kterou mu Grace dává na hlídání. Nakonec mu odpouští i Grace a „vše dobře končí“.

Přiznám se, že jsem doufala, v zapletení se s Naaliyah ve sněhové pustině, kde jako dospělá dělala výzkum, ale té se mi nedostalo.

Kniha je hezká, dobře napsaná, ale já ji očividně vůbec nepochopila. Všechny ty stovky stránek mi ve výsledku přijdou „o ničem“, kloudně se nikde nic nedělo.

1 14.01.2023

(SPOILER) Stejná recenze na mém instagramu terkapise

Na knihu jsem se těšila. Její předchůdce S láskou tě nenávidím se mi vážně líbila a tak jsem byla velmi zvědavá na další počin této autorky. Ovšem už během začátku jsem si říkala, že název knihy asi bude přesně vyjadřovat mé pocity z příběhu. Nakonec je bohužel spíše vystihuje jeho druhá část.
Než se pustím do příběhu, něco málo ke psaní: zdálo se mi, že příběh pořádně neprošel redakcí, přestože vám do přímé řeči poznámku redakce klidně napálí. Ke korekturám nemůžu říct půl slova, všimla jsem si snad jen jediné chybičky a to je prostě super výkon, ale ty redakce mi přišly odfláknuté. Hrozně, ale opravdu HROZNĚ, se tam opakují slova. Čtete osmi řádkovou scénu o tom, jak hrdina podá hrdince ruku a slovo „ruka” tam máte pro jistotu pětkrát. To nebyl zdaleka jediný případ, ale tenhle mi nejvíc utkvěl v paměti.
Věta: „Já dneska nikdy nevím.” mi přišla taky docela zajímavá. To se nemohla rozhodnout a tak tam dala obojí?
A asi to nejhorší ze všeho: Mmmmmmmm
Pořád. Tam. Někdo. (Hlavní hrdinové) Dělali. Mmmmmmm.
Ale pořád. To bylo kolikrát fakt na každé stránce.
No nic, tak k příběhu. Čím začít? Mmmmmmm…
Začátkem.
Mmmmmm.
Hned v první kapitole se setkáváme s hrdinkou v paruce, fejkových brýlích a falešným jménem, jak jde žádat o práci, o které vůbec nic neví. Přijde mi zarážející už jen fakt, že by jí mohlo projít zaměstnání na falešné údaje. Copak nepotřebují rodné číslo? No, vzhledem k tomu, že jí šéf pak vyplácí mzdu ze svého na bankovní účet (asi taky fejkový) tak ne.
Hrdinka je ztřeštěná, nevyrovnaná, naivní, vypatlaná jak tuba od temper a navíc neumí ani lhát. A to prosím nejsou urážky, to je fakt. Nereálnost z tohoto příběhu a z ní nejvíc jen sršela.
Šéf mi řekne ať ho dostanu z nudného jednání: tak půjdu a budu tvrdit, že má důležitý hovor. To by nebyl tak špatný plán, kdyby mě ten, se kterým vede jednání, nepřistihl, že nezvonil telefon. Řešení? Řeknu, že to byla esemeska! Se spoustou naléhavých smajlíků! Tak to ovšem mění situaci.
Mmmmmmm… mmmmm. Můžete mi říct, jak se na pevné lince posílají esemesky a ještě k tomu se smajlíky?
Když mi tohle nevyjde, začnu si hrát na postavu z akčňáku, udělám pár salt a spustím požární poplach. Proč ne? Šéf chtěl ukončit schůzku a přesně to jsem udělala. Chtělo by to prémie!
V následujících dnech dostanu úkol, že nesmí být rušen a co udělám s chlapem, který i přes moje varování do jeho kanceláře vstoupit chce? No co? Přeci mu skočím s „Hijé!” na záda, to je jasný.
Hrdinka je bez peněz, nemá na nájem, ale jakmile přijde výplata, práskne ji za šáňo a auto, které ji odtáhli. Navíc ho „nepotřebuje“, když ji protivný, ale velmi ochotný šéf každý den vozí do a z práce. Ale k čemu platit nájem, že.
Mmmmmm. A teď k hrdinovi. Ten celkem šel. Nějak jsem nepochopila, proč pohled hrdinky je v ich formě a jeho v er, ale asi lepší, než číst výlevy o jejích zlatých očích (ha, asi Cullenová, ne?) nebo touze ji opíchat.
Hrdina byl starší, workoholik, který nesouložil s každou podřízenou (bod pro něj) a staral se o svou neteř. Dobrý, proč ne. Akorát bych u sedmatřicetiletého chlapa čekala, že zvládne říct slovo podprsenka, aniž by na něj šly mdloby. Otcovské role jsou zkratka náročné. Byl to fajn studený psí čumák, který měl velký potenciál, ale strašně rychle se začal k hrdince chovat jinak než k ostatním, a celý ho tak zabil.
Asi jsem studený psí čumák já, ale fakt mě otravovalo, když začal brečet. Já vím, je super když je chlap křehký pro tu jednu a jedinou, jenže tohle bylo tak tak… moc.
Co je ovšem velké plus jsou sexuální scény. Skvěle napsané, popisné a přitom tam nenajdete jedinou mušličku, jeskyňku, nebo tak něco.
Taky mě docela bavila „přitihovací vyhazovací scéna”. Ta se asi jako jediná hrdince povedla.
Ovšem chvíli potom, co se tihle dva spolu vyspí, se šéfovi hrdinka přiznává, že se jmenuje jinak atd atd. a hádejte co? Jemu to neva. Sice mu celou dobu lhala, ale je to v pohodě!
Motiv se zlou exsnoubenkou se mi líbil, ale opět, potenciál naprosto nevyužitý. Doufala jsem v nějaké drama, nedejbože staré city, rozpaky, vztek.., ale ne, nic.
Mmmmmmmm.
Konec byl strašně rychlý a shrnoval celou knihu: byl trapný.
Hrdinka objevila fanouškovskou petici, ve které by ji chtěli zpět do seriálu, ve kterém hrála a zázrakem dostane roli. Takové střevo by určitě někdo najal zpátky…
Kvůli roli se pohádá se svou osudovou láskou, protože dilema kariéra vs vztah je prostě bolavé téma.
Vlastně nevím, na kterou stranu bych se přiklonila. Přišlo mi strašně hnusný, jak po tom bezmyšlenkovitě a sobecky šla, ale stejně mě tak mě štvalo, jak jí hrdina zazlíval dva měsíce, které by byla pryč. Dva měsíce!
Konec očekávaný, ale zpracování se mi celkem líbilo: byl to článek v časopisu. Velká svatba, šaty, jejichž cena by spasila všechny hladovějící Afriky.
Líbila se mi zmínka, že hrdinčin teď už manžel chce ve svých čtyřiceti jítstudovst architekturu a dobu zpět se vyprdl na firmu. Alespoň nějaký posun.
Narozdíl od hrdinky, která se ukázala přesně jako to, na co jsem ji odhadovala: chudá holka, jejíž životní cíl je ten, užívat si peníze.
Mmmmmm… mmmm. Mmmmmmmm.
To je vše.

5 26.12.2022

(SPOILER) Moje první kniha od této autorky dotčena a já se nemůžu dočkat, až vám o ní poreferuji. Takže: rozhodně to byla jízda.

Jo píše velmi čtivě a příběh utíká rychle a svižně. Občas tedy moc rychle, tří stránkové kapitoly nejsou úplně můj šálek kávy, ale zase si toho za kratší čas vychutnáte více.

MIMOCHODEM, BUDOU SPOILERY

Co se mi hodně líbilo, byl začátek knížky. Bez varování vás autorka hodí na zadní sedačky auta, kde si hlavní hrdinka užívá sex a své neobvyklé chování svádí na tequilu. Tak samozřejmě, je nutné najít viníka! Jakmile je po všem, z auta se rychle vyhrabe, načež se od dotyčného dozvídá, že se do ní zamiloval. Docela nečekané.

Menší výtka – po jejich úžasném dobrodružství si zapálil, ale zbytek knížky se k cigaretě ani nepřihlížil. Že by nás autorka na začátku chtěla nalákat na badboye kuřáka? Pokud se pletu, opravte mě.

Jaké překvapení (ne, ani ne), když se z tohoto záhadného cizince vyklube její nový šéf a dokonce i soused. Aby toho nebylo málo, že jo.

Budeme mu říkat Ben, protože… no, protože se Ben jmenuje a cizinec je moc dlouhé.

Ben je charismatický chlapík, jak hrdinka připomíná „hříšně sexy”, vousatý a potetovaný. Takže jo, hříšně sexy sedí!

Od téhle knížky máte co se děje týče určitou představu a ona vám ji splní. Je to předvídatelné klišé, ale je zpracované skvělým způsobem, který z něj dělá pěkný příběh.

Máte nějaká oblíbená klišé?

Líbilo se mi, že se Ben nebál tvrdit, že je do ní zamilován, to hned tak někde nenajdete. Měl skvělé (zvrhlé a nejen zvrhlé) poznámky, díky kterým jsem se kolikrát uchechtla a to i docela nahlas.

Sera (hrdinka) na tom byla obdobně. Nevynechala jedinou šanci něco okomentovat, sarkasticky poznamenat a mně se tím strašně rychle dostala pod kůži. Hodně se mi líbilo, že to nebyla dokonalá modelka, ani vypatlaná kačenka, ale holka se střízlivým pohledem na svět. Víceméně. Miluje čokoládu a sem tam má pocit, že vypadá jako mořský tvor vyvržený na pláž – rypouš sloní. No nezbožňujte ji!

Přestože má kniha poměrně předvídatelný děj, nejdeme v ní několik neočekávaných scén. Jedna se hodně, HODNĚ nepovedla a právě za tu dávám hvězdičku dolů. Do této chvíle jsem si myslela, že kniha půjde do poličky s plným počtem.

Když se v knize začala objevovat postava malé asiatky, která si se Serou vybudovala docela rychle vztah, bylo mi jasné, že to bude mít cosi společného s naším hříšným sexoušem. Dcera, sestra… to je jedno. Nepletla jsem se. Ovšem způsob, jakým se vše vysvětlilo byl divný. Zbytečně hysterická scéna, která mě jednak fakt nudila a potom vůbec nezafungovala jak by měla – jeden z hrdinů se rozbrečel dojetím, což se nejspíš očekávalo i od čtenáře, ale ono to prostě nefungovalo. Spíš bych Benovi dala pár facek. Když jsme u toho, Sera se na můj vkus uklidnila taky moc rychle.

Po téhle chvíli mé nadšení z knihy trochu opadlo, ale čtení jsem si nepřestávala užívat. Scény hezky popsané, dialogy ještě líp. Opravdu jsem se u nich bavila.

Kapitola o rodičích a mladší sestře byla dalším nečekaným překvapením, ale zde jsem to uvítala. Konečně jsme se s nimi setkali „tváří v tvář”. Hrozně se mi líbilo, jak hrdinčin otec chtěl peníze a když mu žádné nedala, začal hledat ceny učebnic, které koupila mladší sestře. Skvělý a děsivý detail, jak mysl závislého funguje.

Akorát to rozuzlení bylo takové dost naivní… Obdobně na tom byl konec. Kdyby to autorka ukončila scénou v nemocnici a netahala tam doslov, bylo by to skvělé. Ten byl na můj vkus příliš zalitý sluncem, růžovými motýly a jednorožci. Sice chápu, že si ho hrdinka zasloužila, ale byl prostě… moc.

Co se týče žádosti o ruku v posledních odstavcích, mile překvapila. Kýčovitá, ale originální.

Takže shrnutí: tu knihu by si měla přečíst každá romantická duše a úplně všichni milovníci humoru. Čtení je to na jedno odpoledne a čas s knihou určitě nebudete pokládat za promarněný.

⭐️⭐️⭐️⭐️/⭐️⭐️⭐️⭐️⭐️

A víte co je úplně nejlepší? Sexuální scény a v nich ani jediná mušlička, jeskyňka, pahorek atd. Prosím pěkně, takhle se to píše! Děkuji!

6 10.12.2022

(SPOILER) Kniha je královnou mezi reklamami. Narazíte na ni na všech stránkách knihkupectvích a na instagramu ji potkáte taky celkem hojně. Lákají nás na mýtus, který mýtem nezůstal a na „neuvěřitelně žhavé”.

Co se pod touto krásnou obálkou skrývá doopravdy?

Od knihy jsem neměla velká očekávání.

Určitě ne na návaznost na mytologii.

To je dobře, protože mít je, nejspíš tohle hodnocení dopadne úplně jinak a já bych nevyzvedla těch pár plusů.

Začneme tedy těmi:

Autorka si rozhodně zvolila zajímavý námět. Je sice naprosto nerozvinutý, nepředstavený, bez historie atd., ale zajímavý je.

Ne, že by to byla součást knihy, kterou ocení člověk hledající dobré čtivo, ale ta obálka je prostě krásná. Já knihu koupila čistě kvůli ní, což znamená, že účel splnila.

Autorka používá hezké (i vtipné) obraty a fráze, které jen tak v nějaké knize nepotkáte.

Hermé a Dionýsios byli fajn. Ze začátku.

Začátek skvěle vtáhne čtenáře do děje.

A tady jsme s plusy skončili.

Co mi tedy rolovalo ponožky asi nejvíc byla hrdinka. Takovou naivní kravku jsem dlouho „nepotkala” a doufám, že se mi na delší dobu opět obloukem vyhne.

Autorka se čtenářem často mluví. Mě to strašně ruší a připomíná mi to, že nečtu něčí příběh, ale text psaný vyloženě pro jiné.

BACHA SPOILER

Nereálnost je další věc. Ta holka uteče od snoubence (nedivím se), překročí řeku Styx a zcela „neočekávaně“ padne do náruče (doslova) Hádovi. Protože král „podsvětí” nemá nic lepšího na práci, než chodit okolo řeky a koukat, jestli za ním náhodou někdo neběží. Co kdyby náhodou, že jo…

Hned po tom, co ji „zachrání” před pronásledovateli si ji hodí přes rameno a odnese k sobě do domu. To by ještě uvěřitelné bylo, vzhledem k tomu, že ji plánoval využít, ale on už básní, jaké má oříškové oči. Který. Chlap. Kdy. Řekl nebo si alespoň pomyslel. Že. Má. Ženská. Oříškové oči?! Navíc to během děje omílá několikrát.

Doma hrdinku ošetří, ubytuje, ta se samozřejmě brání a chce utéct, ale už další den (ani ne 24h po tom, co se setkali) mu navrhuje, že by s ní mohl začít spát. Jistě, je to hra, aby snoubence vyprovokovali, ale která žena (normální!) tohle řekne? Navíc chvíli potom dodává, že by s ním chrápala i bez toho, což je… no, slovo si dosaďte,… samo o sobě. A už tenhle druhý den nám autorka hází „nenápadné” náznaky, že se do sebe dotyční zamilovávají.

Hádés je další velké zklamání. Autorka se ho pokoušela vykreslit jako drsného chlapa, bad boye, prostě postavu, která by ladila s jeho titulem, image.., ale namísto toho dostáváme osobu (všimněte si, že nepíšu muže), který je horší, než kdejaká středoškolačka. Já vím, já vím, je děsně sexy, když jste ta jediná, kvůli které se chlap změní a chová se křehce, ale DRUHÝ DEN? Po týdnu jí uvidí sedět v knihovně a už si představuje, jaké by to bylo jí vidět takhle pokaždé, když by se vracel domů. Jak by bylo krásné, když by na něj čekala… Rozkošné. A nereálné.

Alespoň, že měl vousy, jizvy (scéna o tom, jak se jí ukázal byla docela fajn) a tetování. Až na to první jsem to čekala a nejspíš by to bez toho ani nešlo, ale alespoň se mi trochu líbil fyzicky.

A teď ty žhavé scény, kterými se kniha chlubí.

Ehm, kde? Dostala jsem knihu bez stránek, kde zrovna tyhle scény byly? Docela pech. To se může stát vážně jen mně…

To, co jsem četla mělo do žhavého daleko.

Orgasmy během půl minuty? (Minimálně se mi to tak jako čtenáři zdálo.) On se jí vpodstatě ani nedotkne a ona už se svíjí v líbezných křečích. Asi děláme něco špatně holky…

Pořád si tam někdo olizuje rty. Pořád.

Pořád.

Štěrbinky, jeskyňky, broskvičky, klády a ptáci všechnu žhavost akorát uhasínali. Byla jsem v pokušení na tyhle termíny začít hrát chlastací hru.

Možná to někdy udělám.

Při sexu jí na sebe „napíchne”.

Hrdinku každý chce, je krásná a má dlouhé řasy (a to dokonce tolik, že jí hladí tváře). Abych jen nehejtila: nic víc o ní ale vážně vědět nepotřebujete. Dobře, ještě to, že je opravdu divně sexuchtivá. Škemrat chlapa, aby jí nechal mu ho vykouřit? Tady někdo nemá… no, asi fakt nic. Tak nic, už zase hejtím.

Hele, víte co Hádés dlouho nezmínil?

Že má oříškové oči!

Taky jelikož je hned po chvíli jeho jasná pravá a jediná, může o něm v klidu prohlásit, že „Už po několika dnech vidím, jaký je doopravdy.”

Prvních 200 stran = cca týden. A pak najednou skok o několik týdnů dál. Čistě proto, aby mohl v oné kapitole říct, že se do ní zamiloval. Ne, že by se jejich vztah někam posunul. Ale alespoň autorce bylo blbé, aby to řekl po týdnu.

Jejich rozhovor o antikoncepci prožívají víc, než kde kdo žádost o ruku. Persefona Hádovi prozrazuje, že má tělísko, chtěla by s ním spát „bez ochrany“ a zatímco on šokem oněmí, ona povídá: „Dobří bozi, zašla jsem moc daleko, že jo? Omlouvám se. Zapomeň, že jsem vůbec něco řekla.” Str.227 Kdyby mu navrhla trojku s jeho psem (jen příklad), asi bych takový kecy pochopila, ale tady? Proč z toho dělat takový divadlo?

O odstavec dál mušlička! Na tu jsem zapomněla…

A co tomu dodává korunku? Kvůli jejím krásným očím si pořídí domů štěňata. Do-slo-va.

Po pěti týdnech je Persefona označena za Hádovu životní lásku.

No a konec… předvídatelný, ale víceméně uspokojivý. Jen se k němu schýlilo příliš rychle.

Takže závěrem: kniha je čtivá, ale velké nároky si dělejte. Sexuálních scén je tam hodně, ale žhavé opravdu nejsou. Kniha je psaná z dvou pohledů, ale lepší by byla s jedním. Najdete tu sexy „záporáka“, který vlastně za to haló vůbec nestojí. Hrdinka husička.

Jo a dejte mi adresu na autorku, ať jí mohu poslat dopis se synonymy pro „hnědá”.

Ještě jednou dneska uvidím „oříškové” a…


Btw. Pochopil někdo proč „Neonoví” bohové?

12 02.12.2022

(SPOILER) Může obsahovat spoilery.

Do začátku jsem se musela maličko přemlouvat. Kniha mě oslovila hlavně obálkou a pak už jsem jen přešlapovala v knihkupectví kolem regálu a přemýšlela, zda mě tato závislost zajímá, nebo si koupím nějakou jinou knihu. Jelikož se jedná o psychickou nemoc, rozhodla jsem se s ní seznámit a rovnou koupí podpořit českou autorku.

Nucení do čtení mě poměrně rychle přešlo. Je to malá knížečka, ale událo se v ní tolik… Při čtení jsem si říkala, jak to hrdinka může nezvládat, jak bych to na jejím místě udělala jinak, jak bych se k takovým věcem neohodlala, ale každý další řádek mě přesvědčoval o tom, že tahle potvora má pěkně silný stisk.

Hrdince jsem fandila, přestože mi v několika situacích opravdu lezla na nervy – jak by ne s takovými průsery!

Trnula jsem hrůzou společně s ní, když brala manželovi kreditku, aby si poslala peníze, když jí přepadli nebo prohrála vypůjčený majlant, a zděšeně sledovala i její úvahy ohledně prostituce.

Hrozně se mi líbily hrdinčiny poznámky. Sarkasmus úplně mua! I jsem se zasmála.
Autorce se také vydařilo psát velmi čtivě, takže mě útrapy gamblerky nepouštěly a nutily mě číst dál.

Kniha je opepřená velmi lehkou erotikou, která příběh mile podtrhne: jak se ze vztahu ztrácí vášeň, když touhu po manželovi nahradí ta po automatech.

Jediné, co bych vytkla jsou nepřehledné časově skoky, kvůli kterým jsem občas (první větu) nevěděla, která bije, a střídání přítomného a minulého času.

Velmi povedená prvotinka – těším se na další!

2 15.02.2022

(SPOILER) Na tuhle krásku jsem se chystala už dlouho. Od jejího vydání obíhala knihkupectví a konečně jí mám doma. Sedla jsem, četla a četla a přečetla ji za večer; prostě jsem se nemohla odtrhnout!

Příběh začíná v klášteře. Nella nám postupně přestavuje jeho chladné zdi, jeptišky a jejich přísné tresty, rodinu, která se moc rodinou nazývat nedá, svého milovaného Sebastiana, tajemného Mikuláše, jenž se Nelly na plese ujímá namísto knížete, a samozřejmě také samotného Nikolase Albrechta, jehož ženou se stává ještě na konci první kapitoly.

A je to, už jsme lapeni příběhem.

Sledujeme, jak se Nella stává manželkou jen úředně a jak si kníže neodpustí žádnou šanci svou ženu šokovat: obzvlášť se mi líbila část, kdy jí rozřeže šaty, které sám pomohl navrhovat. Na scéně se taky objevuje jeho dcerka Isabella z prvního manželství, kterou jsem původně nemohla vystát a s utíkajícím dějem ji měla téměř raději, než jejího otce.

Velmi se mi líbily chvíle, kdy si věčně jízlivý Nikolas dovolil menší změnu, nebo dokonce chvilku slabosti. Romantická koupačka jim rozhodně dominuje.

Jak potom anulace jejich sňatku zamrzela!

Příběh s jejich rozvodem vůbec neztrácí na napětí, spíše naopak. Nella se stěhuje na malý zámeček, potkává nové lidi, navazuje silná přátelství a dostává se k výrobě kosmetiky: ta je obzvlášť krásně popsaná.

Každou návštěvu knížete jim fandíte, že se přeci jen něco změní, ale ty paličáci si stále jedou svou. Právě v těchto chvílích mi přirostla Isabella k srdci, když si po Nelle stýskala a chvílemi to byla právě ona, kdo v rodině nosil kalhoty.

Několik dějových linek mě nemálo překvapilo. Nejvíc se mi asi líbily rozpory mezi hlavní hrdinkou a Katarinou, která se báječně zhostila role hlavního záporáka, otrávení lékařem (velmi oceňuji detaily o jeho potrestání, které s dobou dokonale sedí) a pátrání po skutečném viníkovi. Pořád je co řešit, čtenář si neodpočine vzrušením a zvědavostí a postavy už teprve.

Dobrý konec je přesně to, co si příběh zasloužil a postavám jsem ho upřímně přála.

Autorka nasadila linku hodně vysoko, avšak jako někdo, kdo už si od ní nějaký ten příběh přečetl, vím, že ji nebude dělat problém ji udržet a co víc; stále zvedat.

Kniha byla krásná, četla se sama, děj ubíhal svižně a v několika momentech jsem se nemohla přestat culit nebo uchechtávat. Možná budete překvapeni, jak velký okruh čtenářů zaujme: mně ji normálně sebral přítel. A ne z důvodu, že jsem četla erotiku o fešném dlouhánovi.

(Stejná recenze na mém ig profilu)

6 09.10.2021