Tassman komentáře u knih

Knížku mi přinesl Ježíšek, protože jako budějckému patriotovi mi nemůže v knihovně chybět. Obálka krásná, texty zajímavé, svěží a v mnohém pro mě objevné. Doporučuji každému, kdo má rád ČB. Přesto knížku nehodnotím, protože jsem na rozpacích z jedné věci. Ano, jsou to přiznáné články, které vycházely na internetu v průběhu několika let. V rejstříku je u článků uveden rok vydání. Ale mně to prostě přijde jako promarněná šance udělat opravdu hodnotnou knížku, která by fungovala i za X let. Popisky fotek téměř nejsou, text je zkopirovaný doslova z toho původního internetu, takže jsou tam věty typu... fotografie byla pořízena před týdnem ... To nestálo autorům za trochu péče? Mně to vážně přijde škoda, protože knížka jako celek mohla vyznít ještě o 2 řády lépe. Proto nehodnotím a hvězdičky nevyužiju, za obsah bych totiž dal 100%, ale za formu sotva 30%. Stačilo přitom jen pár redakčních úprav a mohla to být pecka.

Milostná novela. Mám pro tyhle krátké příběhy "co by bylo kdyby bylo" slabost. Myslím, že autor se potřeboval vypovídat z nějakého svého vlastního prožitku, ale napsal to krásným jazykem a proč hledat v tak útlé knížce něco více? Každá dobrá kniha nemusí nést nutně velké poselství, může prostě jen čtenáře naladit a být dobrým počtením. Tedy: ději knihy bych dal 3 hvězdy. Jazyku čtvrtou hvězdu navíc. A pátou dávám za mistrovský úvod, kde Škvorecký na pár řádcích vystihl tak nějak životní odkaz většiny z nás - že až umřou ti, kteří nás osobně znali, tak je vymalováno a po člověku nezbyde nic. Za ten úvod tedy pátá hvězda, celkem plný počet bodů :-)

6 04.02.2024

Knížka nalezená v knihobudce. Vzal jsem si ji spíše náhodou kvůli jménu autora, které evokovalo napojení na mou oblíbenou detektivkářku M.Klevisovou. Knížku jsem přečetl, ale nějak mě nastrhla. Moc se mi nedařilo vyfabulovat si postavu vyšetřovatele - na jednu stranu to byl dobový policajt, na druhou stranu rádoby chlápek se suchým anglickým humorem (...nasednout do auta jsem nemusel, ještě pořád jsem v něm seděl...). Dočteno, konec OK, celkově čistokrevných 50%.

1 22.11.2023

50%. Čekal jsem víc. Román jako by psali dva autoři. První část - Höfgenův začátek kariéry byl popsán podrobně, takřka "den po dni". Každé hnutí mysli postav bylo dopodrobna rozepisováno. Pak najednou skok - dějově naprosto zásadní rozhodnutí herce Höfgena odejít z provinčního divadla do Vídně a do Berlína autor v podstatě zkonstatoval na dvou stránkách... a navíc začal moralizovat. Rozhodnutí postav začal často komentovat vědoucím pohledem pozorovatele, a kniha získala najednou úplně jinou atmosféru (neříkám, že špatnou, ale prostě jinou). V tu chvíli to bylo za rozpačitých 40%, což vydrželo až do konce. Deset procent navíc přidávám po zpětném zjištění, že knihu Mann napsal v roce 1936, tedy ještě před 2.svět.válkou a tedy s jasnozřivostí včas rozpoznat hrůzy, které se chystaly. To se cení.

10.07.2023

Příjemná oddechovka. Šmodrchanci a náhodami autor nešetří, ale text plyne jak bystřina, tak jsem se čtenářsky nenudil. Mé první setkání s p.Bauerem tak nejspíš nebude poslední.

2 21.11.2022

Knihu jsem si koupil zcela náhodou "do vlaku", ve výprodeji v antikrariátu. A přečetl ji na jeden zátah. Děj je již popsán v mnoha předcházejících příspěvcích, a tedy jen dodám, že hlavní červená nit, kterou jsem si v knize našel, je popis DNA ruské duše - náš car (zde zvaný Gosudar), je moudrý, rozhodný a neomylný vůdce a pastýř, kterému je souzeno vládnout. A lidem je souzeno jej obdivovat a pro něj pracovat, aby - někdy v budoucnosti- bylo lépe. Rusko v kostce. Plný počet bodů nejen za nečekaně aktuální knihu, ale i za výtečnou práci překladatele.

Snažil jsem se, snažil. Vždy, když už jsem chtěl knihu odložit, tak mě povedený obrat, fráze, nebo autorský fórek vrátily do hry a já četl dál. Ale na str.90 jsem knihu zaklapnul a skončil. Prostě mě nebavila a zajímavý autorův styl (za který sem dávám polovinu bodů) to nezachránil. Sorry autore. Umím si představit, že knížka někoho nadchne, mě ale tyhle pasivní postavy pozorovatelů života nebaví.

3 21.04.2022

Uff. Kniha se nedá přečíst na jeden zátah, ale před autorem klobouk dolů. Je to Dílo s velkým D. Tolik jmen a souvislostí, p.Čornej snad musí být cestovatel v čase a v 15.století sám žil :-) Ale vážně - povedená věc, která by neměla chybět v knihovně žádného milovníka české historie. Nejen proto, že v knihovně ta bichle skvěle vypadá, ale hlavně pro její obsah.

10 15.04.2022

Knížku jsem našel ve staré knihovně u známého na chalupě. A vzal ji do ruky z nudy, protože jsem nechtěl jen čumět ten večer do mobilu. Autora neznám. A kniha se ukázala být skvělá! Živé dialogy, syrový děj. Klidně by se s malými úpravami mohla odehrát i v 21.století. Početl jsem si.

31.01.2022

Půjdu proti proudu a dávám jen 2 hvězdy. Vysvětlím: vzal jsem do ruky 3.vydání z roku 2021, které jsem chtěl dát jako vánoční dárek. Vybíral jsem co nejčerstvější titul,
současné turbulence době prostě není proč dívat se do zpětného zrcátka (vypůjčuji si s dovolením tento příměr od autorů:-) ). Knihu jsem prolistovat, je precizní, v mnohém i praktická. Popisuje realitu tak 10 let nazpět a jako návod na strukturu osobních financí poslouží. ALE: na konci je shrnutí z roku 2021, jak autorům vyšly jejich původní prognózy. A autoři v dubnu 2021 shrnuli, že jsou vlastně géniové, že jim v prognózách vše vyšlo a jako "černou labuť" zafingoval covid, ovšem žádné drama. A nikde ani slovo o tom, jak se změnil realitní trh. Nikde ani slovo, kolik stoupla hodnota nemovitostí. Sorry, ale rodina, která by v roce 2010 investovala tak, aby měla vytoužené 3 milony (o kterých autoři píšou), aby si koupili hezký byt, tak v roce 2021 jim to moc neklapne. Působím určitě jako puntíčkář, ale kdyby autoři napsali, že takový pohyb realitního trhu nikdo nečekal, tak by to působilo sympaticky a s profesní pokorou. Tahle závěr knihy zůstal jen agitkou: napsali jsme skvělé dílo, kupte si. Dvě hvězdy.

1 13.12.2021

Ke všeobecnému základu nahlédnout do této knihy neškodí. Ale je z ní opravdu cítit poplatnost době vzniku a touha ospravedlnit vznik Československa. A navíc je u tohoto vydání z roku 1991 dost nevhodný papír - tisk prosvítá.

14.10.2021

Knížku jsem četl na gymplu, líbila se mi, ale že bych ji považoval za něco mimořádného, to ne. Pak jsem ale po čase viděl divatelní představení studentů DAMU, kteří děj naservírovali úplně geniálně. Scény, kdy Tracy okouzleně vyslovoval jméno dívky ve žlutých šatech - Lau-ra Lu-thy-o-vá, nebo když Pingitzer pochrupkával při psychiatrickém vyšetřování, mi knížku skvěle "přeložily" a od té doby patří Tracyho tygr k mým favoritům. Knize dávám 4 hvězdy. Od té páté hvězdičky ji dělí právě to, že můj zájem vzbudilo až vizuální převedení na divadelní prkna a nikoliv přímý čtenářský zážitek.

3 14.10.2021

Určitě fajn k přečtení. Na řadě míst knihy mě napadlo, že pokud bych měl na základce učitele dějepisu (nebo občanky), který by podobným způsobem vykládal svůj předmět, tak bych na školu vzpomínal mnohem raději, než nyní :)

7 11.04.2021

Autora jsem neznal. Na knihu jsem sáhl omylem v knihovně, když jsem si chtěl pěčíst "něco ze sociologie". Téma svobody mě zajímá dlouhodobě, takže když to slovo měla knížka přímo v titulku.. :-) A kniha mě nadchla! Řeknu třeba jen jediný autorův postřeh: v minulosti lidé brali svobodu jako výherní poukázku ke společenské změně a vyššímu společenskému postavení. Zatímco nyní staví nekonečná svoboda konzumu tuto výherní poukázku do jiného světla - lidé už neusilují o společenské změny, jenom se chtějí mít dobře a to lze uspokojovat právě přes perpetuum mobile konzumu. Jednoduché že. Od Baumana si jistě přečtu i další knihy.

07.08.2020

Audiokniha načtená Igorem Barešem je ideálním způsobem "rychločtení" k maturitní otázce. Přečtu si časem s chutí i v psané formě :)

1 19.01.2020

Na knížku jsem se těšil. A mám z ní rozpačitý dojem. Nejprve nadšení (opravdu povedený obal, grafická úprava a fotodokumentace - to je určitě za plný počet hvězdiček), ocenil jsem i zajímavý výběr popisovaných osob (o Buštovi jsem věděl jen velmi málo a o Felklovi vůbec nic), a za pochvalu stojí i pečlivá rešeršní práce autora. Ale.... ale čím déle jsem četl, tím více mi vadily citově podbarvené části textu. Měl jsem pocit, že čtu knihu z procesů v padesátých letech. Vážně. Ty popisy plné manipulativních přídavných jmen: .. alkoholicky odulý obličej vyhaslého muže, cynicky prázdný žabí pohled slabocha. Pod nosem řídký urousaný knír. ... slabým, zbaběle zakřiknutým hlasem popisuje své chování za války... a pod. Nic proti umělecké licenci autora, ani nic proti jeho záměru o celkové vyznění. Ale připadalo mi to neúčelné, jako pouhá exhibice. A napadlo mě, jak by autor asi psal své knihy právě v těch zmíněných 50´tých letech? S takovou rétorikou by se neztratil a prokurátor Urválek by z něj měl radost. Takže suma sumárum čtyři hvězdy. Možná nesouhlasíte, ale zkuste si pro porovnání přečíst román Dva proti Říši, kde je Čurdovi také věnován dostatečný prostor. A bez přídavných jmen.

9 02.06.2019

Přečteno. Ze začátku jsem se trochu ztrácel v postavách, je jich v knížce docela dost. Ale nejdůležitější je atmosféra a to kniha má. Autorka jistě strávila nejeden víkend v hladání pramenů, ať už v Terezíně, nebo v Osvětimi. Za dějm ale i za ty rešerže plný počet hvězdiček.

7 19.05.2019

Knížku jsem dostal jako tip k přečtení. Popravdě - divný titulek a přebal z roku 1966 moc nelákal. Ale změnil jsem názor. Příběh proutníka a poslance Robertima a jeho milenky Solange mě dostal především opravdu precizními postřehy z psychologie. Nikdy bych neřekl, že téma milenecké lásky dokáže být popsáno tak poutavě a zajímavě. V určitím věku by měla být povinná četba. Nebo spíš terapie :)

1 18.02.2019

Na knihu jsem se těšil, protože jiný autorčin román - Zdroj - patří do mých "Big 5". Ale jak už to tak bývá, očekávat se nemá. I když u Atlasovy vzpoury nejsem vyloženě zklamaný, tak dávám 4 hvězdičky a ne plný počet. V knize monumentálního rozsahu totiž bylo poměrně dost míst, kdy jsem se přistihl, že nesleduji děj. Třeba proslov Johna Galta byl k neučtení. Ale výsledek knihy je velmi dobrý a celkový nápad - co by se stalo, kdyby tvořiví lidé vyhlásili stávku - mi přijde aktuální i po sto letech. Člověk se skoro automaticky dívá směrem do Bruselu :)

4 18.02.2019

Příběh se rozjjíždí pomalu jako parní lokomotiva, ale když se dostane do otáček, už není k zastavení. Pro naši generaci je to něco úžasnýho, jak autor dokázal připomenout si ty detaily, které máme společný... O to bolestnější je pak ten konec, kdyz si uvedomíš, jak to všechno letí.

1 18.02.2019