Nejšťastnější generace
Jan Cempírek
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356946/mid_nejstastnejsi-generace-fff-356946.jpg
4
12
5
Kdo je lepší – Elán, nebo Jasná páka? Čemu víc obětovat – individuální svobodě, nebo domku v satelitu? Co zaručí šťastný život – středostavovská průměrnost, nebo mediální sláva? Román Nejšťastnější generace začíná na sklonku normalizace přáním gymnazisty Tomáše, aby mu třídní kráska Beáta stála modelem k talentovým zkouškám na FAMU. Ačkoliv se Tomáš nakonec na vysněnou školu nedostane, i v následujících letech pokračuje s focením své už bývalé spolužačky, která se na rozdíl od něj z maloměsta odpoutá a zapadne do pražského uměleckého prostředí. Pravidelná setkávání v pátky třináctého se stávají nejen fotografickou pamětí ubíhajícího času, ale také záznamem generačních křižovatek. Studentské stávky, devadesátá léta a neopakovatelná možnost zařídit si život zcela podle svého. Jenže: jak nejlépe využít životní jackpot? Poznáte se v příběhu i vy? Doporučuje devět z deseti Husákových dětí.... celý text
Přidat komentář
Příběh se rozjjíždí pomalu jako parní lokomotiva, ale když se dostane do otáček, už není k zastavení. Pro naši generaci je to něco úžasnýho, jak autor dokázal připomenout si ty detaily, které máme společný... O to bolestnější je pak ten konec, kdyz si uvedomíš, jak to všechno letí.
Na knížku jsem se moc těšila a nezklamala mě :-) Jen jak už bylo zmíněno, myslím, že to je pro ročníky autora +- max. 10 let, ostatní asi úplně nemůžou všechno pochopit a knihu si tak maximálně užít jako já :-) Děkuju autorovi!
Mně se to líbilo. A moc. Tak nějak mi to celé sedlo do mé momentální nálady, rozpoložení. Není to klasický román, spíše jen střípky ze života dvou lidí, kteří se v rozmezí dlouhých třiceti pěti let potkávají, rozcházejí, sem tam o sobě neví vůbec nic a pak zase všechno. Oceňuji střídmý, výstižný jazyk a lehce depresivní podtón celé knihy.
S Honzou Cempírkem jsme přátelé. Jsme zhruba stejně staří. Tedy – jsme ve věku, kdy má člověk tendenci rekapitulovat. Kdy začíná být mírně sentimentální. Je to doba, kdy generaci po generaci přichází poznání, že ta naše byla prostě jiná. Samozřejmě lepší. Dobře už bylo. Bude už jenom hůř…
Ano – naše generace by mohla být jednou z těch šťastnějších. Zrovna v době, kdy jsme začínali konečně žít svůj život, přišla sametová revoluce. Otevřel se nám svět. Otevřelo se nám nepřeberné množství možností. Jak říkám sám autor: získali jsme jackpot. Jenomže každá generace má své úspěšné a své lůzry. Bez ohledu na svět kolem.
A jsme také ve věku, kdy rekapitulujeme především svůj život. Co jsme mohli, kdyby… co jsme nestihli… co nám vyšlo a co ne… jaký vlastně žijeme život? Obcházíme osm hor, nebo jsme dravě a drze vylezli rovnou na tu nejvyšší (viz kniha Osm hor)?
To, jak Cempírek knihu vystavěl, je vcelku dobrý fór. A literárně to funguje. Stejně tak provázání s hudbou a texty. Příběh je napsaný moderně. Žádná dlouhá souvětí. Krátké, úderné věty, které však tu a tam dokážou vykreslit velké obrazy, které si zapamatujete. Dokud hlavní hrdina vzpomíná na mládí, na první lásky a na první životní kroky, je to poetické i zábavné. Závěr malinko sklouzl - řekněme do klišé - a nepřináší žádnou výraznou pointu. Ale v životě to vlastně bývá stejné, ne? Pořád čekáte, kdy ten vtip skončí. Kdy se s chutí zasmějete. Kdy získáte řešení. Kdy vám někdo poví tajenku té nesmyslné křížovky s názvem „smysl života“. Kdy najdete v časopise 100+1 zajímavost odpověď na otázku: žil jsem dobře?
Štítky knihy
Čechy normalizace (1969-1989) 90. léta 20. století sametová revoluce 1989 fotografové
Autorovy další knížky
| 2009 |  Bílej kůň, žlutej drak |
| 2005 | Rafinerie |
| 2008 | Autostop.cz |
| 2014 |  Tanec posledního dne |
| 2017 | Nejšťastnější generace |
Kniha Nejšťastnější generace je v
| Přečtených | 10x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 2x |
| Chystám se číst | 8x |
| Chci si koupit | 1x |
Oceňuji originální nápad autora kombinovat fotografie s dobovými písničkami a útržky vzpomínek obou aktérů. Knížka na mne ale působila nevyváženým dojmem, jako by uprostřed ztratila na zajímavosti a ke konci se děj opět rozběhl. Závěr jsem rozhodně nečekala, pointa mne trochu zklamala a jako by vyzněla do ztracena, ale na druhou stranu byl závěr nepředvídatelný a odpovídal skutečnosti v tom smyslu, že "člověk míní a život mění".