Tanaka T.
komentáře u knih
Howlův putující zámek
Diana Wynne Jones
Mijazakiho Howl no Ugoku Širo je bezesporu kouzelný film, nicméně kolem knihy se asi projel v rychlíku. Howlův putující zámek Diany Wynne Jones je až na pár záležitostí na začátku úplně o něčem jiném. Knihu můžu rozhodně doporučit. Druhý díl je stejně tak zábavný (i když Howl a Sofie tam už nehrají prim), takže je mi líto, že zatím nikdo česky nevydal pokračování. A také je škoda, že autorka zemřela, než mohla dokončit čtvrtý díl...
Padesát odstínů temnoty
E. L. James (p)
Ještě o stupeň horší než první díl. Dočetla jsem s obrovským sebezapřením. A pak jsem se, já kr☆va, koukla ještě na ten třetí. Ale tam už jsem řekla ne. To je snad poprvé, co jsem vděčná, že jsem si nekoupila nějakou knihu (měla jsem naštěstí pouze půjčeno).
Padesát odstínů šedi
E. L. James (p)
Skoro se až stydím, že jsem tuhle knihu přečetla celou (a dokonce i druhý díl). Byla mi doporučena kolegyní z práce (ona sama se na její čtení teprve chystala), že prý má být "parádně zvrhlá". To mně navnadilo :-D. Po přečetení několika kapitolek, jsem nabyla dojmu, že někdo prohrabal šuplík patnáctileté holce a našel její deníček s tajnými touhami. Někdy v polovině jsem zjistila, že autorce není patnáct, jenom prostě neumí dobře psát. Nicméně knihu jsem dočetla a to i přesto, že se tam prakticky nic nápaditého nedělo, kromě častého š☆☆☆☆í hlavních představitelů, ale ani to nebylo nápadité. Připouštím, že jsem se občas zasmála, i když nejpíš v místech, která autorka určitě nezamýšlela jako humorná. Někdy za půlkou jsem se už těžce nudila a konec byl vysvobozením.
Seznam přání
Eoin Colfer
Příběh sice předvídatelný, ale docela zábavný. Celkem příjemně jsem si s ním ukrátila jedno nedělní odpoledne.
Artemis Fowl
Eoin Colfer
Nápad dobrý, ale kniha na mě působila hodně průměrným dojmem. Předpokládám, že přečíst si to před dvaceti lety (a ne před rokem a půl), asi by se mi kniha líbila více. Takže za tři, kvůli zajímavému námětu a Klusákovi.
Alenka z planety Země
Kir Bulyčov (p)
Četla jsem poprvé v první třídě kamarádce přes rameno. S většími či menšími přestávkami čítávám Alenku prakticky dodnes.
Imagika II.
Clive Barker
Od Barkera jsem četla pouze Imagiku, takže nevím, jaké byly jeho ostatní romány, nicméně tento ve mně zanechal tento pocit: autor je úchylný psychouš a úplně mě dorazil. Tato charakterizace je sice v rozporu se čtyřhvězdičkovým hodnocením, jaké jsem knize dala, ale mně se prostě i přes mnohé záporné emoce, které ve mně během čtení narůstaly, Imagika hodně líbila. Oba díly jsem dala skoro na jeden zátah (hned, co je dočetl bratr) a usoudila jsem, že něco takového jsem prostě ještě nikdy nečetla. Ani teď po nějakých šestnácti letech od prvního přečtení si nevybavuji, že by na mě nějaká kniha zapůsobila podobně. A protože je to dobře deset let, co jsem ji měla v rukou naposledy, je nejspíš načase ji vytáhnout z knihovničky a trochu si osvěžit paměť.
Trix Solier - Čarodějův učeň
Sergej Lukjaněnko
Ze začátku jsem sice byla dost skeptická, ale postupem času mě to chytilo a začalo bavit. Chtěla jsem dát za tři, ale za Ajpod, Mrtvé duše, "Mekáč" a pár dalších fórků, které mě dostaly, dávám nakonec čtyři hvězdičky. Myslím, že si knihu v budoucnu určitě ještě párkrát přečtu.