t_gon komentáře u knih

***Conanova rozhodná tvář se ušklíbla a v očích se mu potěšeně zablesklo. Zhluboka se nadechl a po chvilce vzduch zase slastně vydechl. Tohle byl život: dubová paluba pod nohama, půl stovky odvážných darebáků pod jeho velením, šumící moře kolem dokola, nepřítel, se kterým se člověk může utkat – a divoké, krvavé a skvělé dobrodružství na obzoru!***

U Ištařiných cecků a Nergalových koulí, to bylo panečku dobrodružství. Úplně nekriticky jsme nadšený, z této výpravy, jak je ostatně u dvojice Lin a Sprague dobrým zvykem, když vypráví jeden z mnoha příběhu fantastického Conana, tak jako nikdo jiný.

***U Croma! Člověk může zemřít jenom jednou, tak jaképak stýskání nad nebezpečenstvím, které možná, alespoň prozatím určitě, existuje jen v jeho představivosti. Dost na tom, že se člověk musí s nebezpečím vypořádat, když se do něj dostane, s mečem v ruce a s bitevním třeštěním v srdci. ***

Opět se vinou osudu stalo, že Conan kvůli jedné pečínce k večeři
(***„Od té rozmíšky v krčmě U devíti tasených mečů, kdy mu Conanova pěst málem urazila hlavu z ramen, měl nezdolnou touhu se pomstít.“***)
skončí ve víru intrik a bojů o nic menšího, než osud světa (časem určitě). Jo a taky princezna tam je, která si vyzkouší nedobrovolně výměnu rolí (služka – pán) Hyborského věku.

V tomto příběhu dostaneme hojně všeho, po čem dobrodruhovo srdce prahne, byt ženská srdce mají často zvláštní přání
(***„Nežli jí do života vstoupil obrovitý Cimmeřan, vždy své muže snadno ovládla. Ale ovládat Conana bylo nemožné“***).
A i ta dobrodruhova očka při toulkách exotickou zemí amazonek snad najdou to pravé ořechové
(***„některé ze svých náčelnic – velkých, zjizvených a drsně vyhlížejících černých žen, které v Conanových očích měly asi tolik ženskosti jako bojové sekyry.***).
Dojde i na časté holdování banánového vína
(***Conan říhl. „U střev samotnýho Croma, kamaráde, to je ale život!***),
parádní krvavě souboje
(***„Navzdory své mohutnosti se pohyboval poddajně jako útočící panter a rubal Zingařany jako zralou pšenici.“***)
a taky bourání plánu na dominanci světa mocným mágům
(***„Conan Thoth-Amonovi hlasitě a nezdvořile poradil, co si se svou nabídkou může udělat.“***).

Potěší setkání se starým známým Jumou, jehož linka přimíchá dostatek exotiky a lidožravých stromů do příběhu
(***„Potichu, šklebíce se, ale zároveň zadržujíce slzy, si pevně stiskli ruce. Nic neřekli, protože oba podvědomě cítili, že na tomto světě se již nikdy nesetkají.“***).

Těžko říci zda tyto ingredience někoho potěší i ostatní čtenáře, ale
***„Čert ví a čerta to i zajímá,“ zamručel Conan.***

Drobné nedostatky v korektuře nebo „nesoulad“ popisů postav (např. jednou má Sigurd světlé vlasy, později je z něho zrzek) jde lehce odpustit a člověk, pokud na to přistoupí, dostane parádní dobrodružství, které uteče rychleji, než Thoth-Amon s výpraskem z paláce, který se s princeznou obratem nabídne Conanovi. A co on na to?
***„Kdepak, Sigurde, já si nějaký trůn jednoho dne získám, dá-li Crom; ale nejspíš s mečem v ruce, a ne jako svatební dar.“***

Dodatky na konci knihy o životě autorů a jejich popis Howardova životopisu byly více než příjemné. Howard a jeho dítě Conan jsou prostě nesmrtelné legendy.

***„Vše pryč – vše zmar, tak ať mě už na máry dají;
Slavnost je ta tam a svíce se tmě vzdají.“***

1 31.01.2020

Budiž. Od dvojice Sprague – de Camp jsem četl mnoho Conanovek, ale nebýt jejich jména na obalu, tipl bych to na jiného autora. Zápletka není úplně špatná (Conan si chce zkrátit nudnou službu jedním příjemným večerem, ale naběhne jedné buchtě jako školák pod tatrovku na přechodu, což ho zažene do vzdálených hor k mnohonohému chlupatému bohu), jen to zpracování a naroubování na Conanovský charakter mi zde vůbec nesedlo.

***Conan rozhodil ruce. „Mitra nás chraň před chytrými ženami, které si plánují život jako generál bitvu! Polovina radosti ze života spočívá v tom, že člověk neví, co ho čeká příští den a bude-li vůbec naživu.“***

Conanovi je zde lehce přes dvacet, takže zkušeností úplně moc nepobral, ale aby mu zde byl rovnocenný soupeř kdejaký nýmand s mečem v ruce, nebo že ho překvapí a dostane na lopatky každý šarlatán, to už se mi četlo hůře.

***Kdyby se s ní vážně zapletl, určitě by ho jako válečníka zničila. A proč už teď, když bylo na světě stále ještě tolik míst, která neviděl, a tolik dobrodružství, která nezkusil?!***

Kapitolou samou je pak jeho dráha profesionálního kováře, kde si za zvuku bušících kovadlin představuje rodinnou idylku s chrámovou tanečnici Rudabeth. Ženy jsou nedílnou součástí jeho dobrodružství, zde to však místy připomínalo díl z TV show „Kovář hledá družku“.

***Conan zavrčel: „U všech Cromových ďáblů, děvče! Pokoušíš se mě předělat? Tak to tedy ne!“***

Příběh je naštěstí krátký a uběhne dříve, než bys ukoval podkovu, ale jedná se o čistý průměr, který neurazí, ale ani nenadchne.

***Ti, kteří znali Conana jako muže ze železa, tvrdého a nemilosrdného, muže, který myslel především sám na sebe, by jistě užasli, kdyby ho spatřili plakat v téhle příšerné márnici, nevšímavého k okolnímu nebezpečí.***

2 10.09.2019

Zyt má v jeho komentu trochu pravdu a i já mohu říci, že ze všech mnou čtených „Lin de Camp“ Conanovek je tahle jednoznačně nejslabší. Na druhou stranu právě pro to, že tento výlet do Aquilonie či Argosu psali tito pánové, tak se o žádný šunt v rámci Conanových příběhů nejedná. Člověk v Hyborii zběhlý tak nějak ví, jaký typ čtení a rubanice od nich dostane a na tom se nic moc nemění. Je pravda trochu vleklé kampaně, při které Conan verbuje svou armádu, aby zametl se standardně nechutným sadistickým vepřem na Aquilonském trůnu, jež dělá podrž tašku mocnému čaryfukovi z dob dávno minulých. Taktéž pasáže, kdy se Conan zapomíná na své zkušenosti a nechá sebou zamést kdejakou figurkou, z nichž některé nechá volně pajdat po světě i po svém nástupu do královského statusu (Quesado, Alcina, Thulandra Thuu) nechají zvláštní pachuť na jílci meče. Což je vzhledem k období, kdy se příběh odehrává velká škoda, neboť se jedná o velmi důležitou část Conanova života. Ocenit se na druhou stranu dá popis válečných scén znepřátelených armád, které si vzájemně pouští žilou. Tohle téma se často v Conanovkách nevidí…

Silvanova tvář pobledla… Sáhl do kožené brašny… a vyňal z ní miniaturu malovanou na alabastru. „To byla moje dcera. Je mrtvá“… „Vzal mi ji“…

Conanovi modře zadoutnalo v očích. Jeho důstojníci nejistě přešlapovali, protože věděli, že surové zacházení s ženami dokáže obrovského Cimmeřana rozzuřit jako nic jiného. Conan pozvedl miniaturu, aby na ni ostatní dobře viděli a vrátil ji kapitánovi.

Conanovskou atmosféru si kniha udržuje víc než dobře a i když chvíli trvá, než Conan pořádně šlápne do sandálu, pod kterými rozmete Numedidovo království, tak své čtenáře odmění spokojeným pocitem.

1 29.08.2018

Tak tohle byl snad horší zážitek, než vypít týden zkvašený kobylí kumys. A co se ho Conan nachlastal, než se stal hrdinou z tohoto románu. Moje první Carpenterova Conanovka a byl to bolestivý zážitek. Nevím, kde autor bral nápady a inspiraci, ale z předchozích Conanovek jen stěží. Myslel jsem si, že když jsem už přežil Conana „cirkusáka“ z Warcraft světa (Prameny Černé řeky), tak mě moc nemá co překvapit, ale chyba sekyry v hrudníku. Tady Conan panáčkuje, jak mu absolutně směšní nadřízení pískají do rytmu, stává se z něho již nyní (cca ve 20?) pěkný domácí usedlík, který si svou přítelkyní (je to tak) Saryiou zařizuje uprostřed válečné pevnosti svou garsonku z bambusu a kvítí a až zjistíte, že umí pěkně naříkat „Auuu“ a přes držku mu dá snad každý druhý chcípák ve městě, budete si chtít při četbě vypíchnout oči a jít na lobotomii, abyste zapomněli.

To, že se opět dostaví pocit „chybějících stránek“, kapitoly jsou děsně řazené, kouzelnické prvky trestuhodně nevyužité (celá část s „Mojurnem“ je totálně zabitá a ve finále umocněná neskutečným Cliffhangerem), bitvy jsou psány chaoticky a jakákoli konfrontace či „pád“ dějově důležité postavy jde mimo záběr (celá část s Babrakou je totální úlet). Je to smutné znásilnění legendy, kde celý závěr vyšumí do prázdna. Těch zdejších 5* nechápu ani v podnapilém stavu a s přimhouřením očí celého paneláku. Kdo zná ty „pravé“ Conanovky, zde musí zatlačit nejednu slzu. Kdyby se to jmenovalo Blažej, Hermión a Blažena mají Road Trip po putykách a bordelech, kde fantazírují o slonech, kteří umí kreslit choboty, neměl bych nic proti. Tohle se Conanovi ale nedělá…

A občas dobrá fráze knihu nezachrání: „Dejte si pozor, přátelé, dokonce i tenhle syrový řízek opičího masa vám může po několika dalších rundách téhle břečky připadat lákavý! Proto je vždy lepší zvednout včas kotvy.“ A já to kvituji a zvedám kotvy o knihu dál…

1 01.02.2018

„Samuraj uznával sílu a odvahu za nejvyšší formu lidské ctnosti a zbabělost či neslušnost představovaly nejhorší možnou nemorálnost. Pokud se tedy setkal s nedostatkem úcty či dokonce s přezíráním, měl samuraj k uchování své důstojnosti jedinou možnou volbu – pachatele okamžitě a na místě skolit.“

Ale to zase jó. Tohle mi sedlo trochu více než autorům níže. I přes počáteční „problém“ se do tohohle brutálního konce Šógunátu Tokugawa začíst (spousty jmen, historie, letopočty… ) jsem byl ke konci nadšený a velmi smutný z toho, co jsem „nastudoval“. Romantické představy mít můžeme, ale obdobně jako u rytířů i zde jeden nemohl nikdy plně věřit, že samurajové jsou dokonalí ve všech směrech. O tom, že všichni jsme jen lidé, kteří se dokáží chovat, jako skutečná monstra slyšíme dnes a denně. Nejinak tomu bylo u Japonců na konci období Edo. Jenomže i když i hrdinní velitele jednotky Šinsengumi byli proslaveni díky své zálibě v brutalitě a pro sek katanou nešli dál, než pro pohár saké, tak vždy si to šlo v rámci kodexu bušidó nějak „ospravedlnit“ a svým způsobem to i obdivovat.

Jak jsem se již zmiňoval u jiného titulu, tak některé části jsou nejen že nepředstavitelné a těžce uchopitelné v dnešní době, ale i tehdy si jde mnohé věci z kodexu jen stěží představit (viz braunerova citace o seppuce 10 samurajů, nebo ta císařská zástava (byť tohle je i dle popisu v knize lehce pochopitelné) a co teprve těžký prohřešek vůči bušidó „Jako bys byl zraněn zezadu“).

Ať už si čtenář po dočtení knihy udělá dojem jakýkoli (buď mu to jeho obdiv a úctu k historii Japonska jen utvrdí nebo naopak zboří jeho představy), tak jedno se upřít knize nedá. Je perfektním, důsledným a hodně detailním historickým oknem do doby, kdy se poslední samurajové do posledního dechu bránili reformě Meidži a konci samurajské třídy, jež existovala téměř 8. století. Velitelé Kondó Isami a Hidžikata Tošizó byly skutečně legendy.

„Základním pravidlem bušidó bylo, že každý bojovník nese za všechny své činy plnou a konečnou odpovědnost. V kterékoli situaci byl kodex nadřazen osobním přáním nebo křivdám a jeho pravidla měla přednost před vztahy k rodině, rodu a lennímu pánu. Právě vlivem tohoto neměnného a vznešeného morálního kodexu si samurajové dokázali udržet svůj dějinami potvrzený a nezpochybnitelný pojem cti, i když se kolem nich rozpadal společenský a politický systém.“

3 27.11.2017

Rozporuplné pocity mám po dokončení této neskutečně dlouhé Conanovky. Víceméně se dá podepsat BroDan-úv komentář, s čímž kdokoli, kdo má za sebou mnoho Conanovek, nemůže nesouhlasit. Asi bych nevěřil, že se budu přemáhat do dalšího čtení jednoho z mnoha Conanových dobrodružství, když anotace slibovala fajnové dobrodružství.

Inu, řekl bych, že autor chtěl nacpat do tohoto světa příliš mnoho a místo zábavného úvodu, kdy má následovat spanilá rubací jízda se dostavil utahaný úvod, přecpaný postavami, které se pletli po chvíli víc než děcka na metalovém koncertu, příběh byl zasazen do nudného prostředí výběru nového vládce horských kmenů, z Conana udělal autor neschopného jelimana, schopného ožrat hubu ze dvou decek levného vína, ale přitom si zachovat reflexy hodné Spider-mana a v mezičase si vydělávat kovářstvím a po slíbených ghůlech ani stopy. Místo nich se nakonec dostavili nějací hybridi Gorilo-pštrosů z historií sahající až do samotného Acheronu (za takový původ by se styděl i orangutan po lobotomii) a překombinovaná hra na přechcávání, která patří do jiných příběhů.

Dojem z knihy zachraňuje poslední třetina, kdy tempo dostane pořádný spád, nešetří se krví ani mrtvolami a dostane to jakž takž závan poctivé Conanovky. Co však naplat, když se k tomu musí protrpět to bahno předtím? Ale co už, jak by řekl Conan na hloupou otázku:

„Proč bys ale odcházel“ zeptala se náhle.
„Proč? Proč muži odcházejí?“ Pokrčil Cimmeřan rameny a odpověděl si sám. „Za něčím jiným, lepším, větším…“

2 22.12.2016

Další z mnoha „fiktivních“ dějepisů, které by bylo škoda minout. Což vzhledem k informovanosti na webu a zdejšímu zastoupení mezi čtenáři může být pravda. Série Halo, která slaví svůj úspěch zejména na konzolích Xbox má za sebou téměř 20-letou historii (první herní díl vyšel roku 2001) a od té doby se dalo do tohoto universa zavítat v 10 hrách, které rozvíjí příběh lidstva ve 26. Století a to hlavně díky stěžejní postavě celé série – postavě Master Chiefa.

Tenhle průvodce příběhem tak pokračuje v trendu, který používají jiná studia, která ke známé značce vyrábí další merchandising a hrne ho na trh pro své fanoušky. A proč vlastně taky ne, že ano? Stejně jako letošní první díl kronik světa Warcraftu ,tak i zde si projdeme kompletní historii Halo vesmíru, od prvních stvoření, která formovala vesmír a jejich obyvatele až po dění posledního herního dílu (Halo 5) a knihu ukončíme náznakem toho, co nás čeká příští rok ve hře Halo Wars 2.

Kniha je celkem obsáhlá, rozdělena do 5 hlavních kapitol a i když některé události jsou zde popsány velmi stroze, tak celkově se jedná o perfektní materiál pro fanoušky tohoto světa. Samotná minulost, o které se píše zatím v u nás nepublikované trilogii (The Forerunner Saga) je zde konečně trošku rozepsána dopodrobna a my tak konečně víme, jak to bylo se starodávným lidstvem, Floodem, Forerunnery a dalšími. Navíc je kniha doplněna pěknými náčrty bojových lodí a obleků a skvělými ilustracemi od mnoha odborníků, které podtrhují veškerou válečnou minulost, ve které je tento příběh zasazen. Mnoho obrazů nechá čtenáře se vyloženě kochat tím vyobrazením dané situace a podbarví perfektně danou událost.

Kniha potěší i samotnou cenou, která je ve srovnání s konkurencí víc než příjemná (např. cena u stejného typu knihy ze světa Mass Effect je úplný výsměch). Co už však nepotěší a je velký problém si na to zvyknout je veškerý překlad originálních názvu z angličtiny do češtiny (ať už se jedná o rasy, lodě, bojové operace, planety apod.) Číst to bylo často utrpení, a když se v jedné větě objeví tři podobné překlady, tak se nejeden znalec ztratí. Nechat to v originálu, nebylo by knize co vytknout. Takhle sebou překlady nesly i klasické korektorské chyby, ale to už je škoda zmiňovat.

Celkově jsem však rád, že podobné knihy vznikají a najdou si k nám cestu.

2 29.10.2016

Tahle Jordanova Conanovka je mnohem lepší, než jen rozšířený scénář v případě ničitele. Svižné tempo, které nedává Conanovi ani na chvíli odpočinout, nám servíruje souboje mágů, spoustu intrik nejen u královského dvora, souboje armád proti žoldákům, monstrům a všelijaké pakáži. Jordan taktéž přidal na brutalitě, takže souboje a popis jednotlivých zabití jsou řádně brutální a skvěle sedí do Conanova světa. Příběh se navíc motá od začátku do konce kolem nejedné krásky, což je pro čtenáře příjemným zpestřením. Dalším zajímavým prvkem je Conanův věk, kdy se jako velmi nerozvážný a arogantní mladík dostává víc než často do pasti či uvěznění a Jordan mu to nechává pořádně vyžrat. Často to už vypadá, že by Conan do dalších příběhu nedošel, ale to by nebyl Conan, aby se ze všeho s brutalitou sobě vlastní ze všeho nedostal. Ta arogance a situace z ní vyplývající jsou však příjemným osvěžením. Výborné počtení a co na to Conan?

„A pokud jde o mě, pomyslel si, jsem na tom skvěle, jak si jen muž může přát. Čtyři měďáky ve váčku a celý širý svět před sebou. A pořád jsou tu ty poklady ve strašidelné Larshe. Se smíchem pobídl koně do klusu a zamířil k Shadizaru.“

29.10.2016

Moje Jordanova prvotina, která mne nijak zvlášť do křesla nepřikovala. Možná je jeho sága Kolo času geniální, ale tahle Conanovka byla prostě jen a pouze „dobrý“ průměr. Možná se na mém hodnocení podepsalo i to, že tenhle příběh lze projet na obrazovkách během 90 minut a i když je pokračování filmového Conana velmi slabým odvarem filmu prvního, tak kniha působila ještě fádněji než filmové zpracování ničitele.

Na Conana zde bylo velmi málo brutálních scén, tak typických pro kontaktní souboje, Conan zde byl často za mladého nekňubu, který byl polovinu času zamyšlen s hlavou v oblacích a nejednou o ni málem přišel. Abych jen nekřivdil, tak je zde spousta scén „prodloužena“ oproti filmu, dojde i na pár lechtivých scén, jedno zbytečně rychlé úmrtí v souboji, na který čekáme celou knihu a děj má díky těmto doplňkům mnohem větší logiku a návaznost a celkově to rychle uteče.

17.08.2016

Dračí studna dějově předchází obrům a údolí, které jsem již od autora četl, takže pro mne bylo příjemné překvapení „vidět“, jak se Conan dostal k přátelství s některými postavami, s nimiž putuje v dalších knihách (Kudru, Dakša, princezna…). O to více jsem si tento příběh užil. Tohle bylo mnohem čtivější, dynamičtější a prostě Conanovější, než autorovi další mnou čtené knihy. Parádní souboje se střídají s bojem na moři mezi galérami, bojem monstry, klasickou Conanovskou zlodějinou a dalšími zábavnými prvky, kvůli kterým se ke Conanovi tak dobře vrací. Navíc příběh je příjemně uzavřen s pouze naznačeným slibem kamarádovi do budoucna, k němuž se právě v Údolí bohů vrátíme.

Víc než příjemná jednohubka z Conanovského univerza, která doplní o další střípky autorovi knihy, které se soustředí na dobrodružství a fantastické výpravy Conana z oblasti Vilajetského moře.

1 16.08.2016

Tak tohle byl boj. Což jsem sám nedokázal pochopit a vstřebat jakožto obdivovatel nejen samurajství, ale i celé východní filozofie a historie. Nikdy bych nevěřil, že tohle téma na sto stranách budu se skřípáním zubů dočítat s donucením 3 týdny. Spousta podobně laděných historických knih je z menší\větší části dnes již nepoužitelná, ale zde mi přišla absurdní drtivá většina postojů a „pravidel“ tehdejší doby, které jsem si nedokázal aplikovat ani na dobu, ke které se kniha váže. Vždyť podle Cunemotových spisů, by museli samurajové za uvedené „urážky“ popravit polovinu obyvatel tehdejšího Japonska během několika měsíců a jako oslavu svého odevzdání svému pánovi a cesty Bušidó nakonec spáchat ceremoniální seppuku.

Podobně jako kniha Bušidó - Cesta samuraje je i zde je něco málo pozoruhodných myšlenek a příběhů, ale jako celek to nefunguje ani z poloviny tak dobře, jako zmíněné Bušidó.

3 16.08.2016

Přímé pokračování Horských obrů začíná delším prologem (který slouží víc než dobře pro kompletní shrnutí předchozího děje), po kterém sledujeme sadistické hovado Narana v jeho snaze přechcát všechny bohy z předchozích dílů (Krokodýlí bůh a Kámalí), udělat si z nich své otroky a přitom se pomstít někomu, kdo mu leží v žaludku jako nikdo jiný – samotnému Conanovi. Jenže jak už to tak u našeho barbara chodí, Naran má peška a po jednom velikém dobrodružství s postavami z předchozího dílu, kdy se dějové pohybujeme chvílemi v řeckých bájích a zaklínačském mýtu (Divoký hon), si na konci dáme sraz v údolí bohů s nejednou bohyní a dočkáme se krásného pocitu zadostiučinění, když Naranovi nevyjdou plány tak, jak si ve svých zvrhlých snech představoval. Což je pro čtenáře, který vydržel a nepřeskakoval jeho brutální čistky tisíců obyvatel Hyborie krásný pocit.

Tato kniha je stejně brutální, jako její předchůdci, ale mnohem čtivější než předchozí obři s ucelenějším dějem a svižnějším vyprávěním. Taková menší poznámka, nevím, proč se vydavatel rozhodl takhle vykecávat v anotaci vše, ale rozhodně nedoporučuji číst celou anotaci knihy. Na pár řádcích se takhle do čtenáře nasype celý děj v kostce. A přitom jsou ty obálky k Blancovým knihám tak povedené…

1 16.08.2016

První komentáře mají víceméně pravdu v tom roztříštění knihy na podružné děje v první polovině, kdy přeskakujeme z místa na místo bez jakékoli návaznosti. Pravda, popsaný děj a ty zvěrstva v něm páchané Naranem, to je genocida kolosálních rozměrů a brutalita, s nimiž k nohám úchylně bohyně Kámalí servíruje vnitřnosti svých obětí po tunách je jen pro silné žaludky a skvěle zapadá do Conanova drsného světa, ale mít to semknutější dějovou linku, tak je to lepší počtení. V druhé polovině se již jede Conanovka jak vyšitá, svižná, brutální avšak bez řádného konce. Horští obři (jejich střet s Conanem je výborně popsaný, avšak smutně krátký) tak slouží jen jako první díl k Údolí bohů, kde se nám vše spojí a vyústí to v pořádný konec. Kniha se však četla i s touhle roztříštěností a dost velkým počtem chyb v tisku překvapivě dobře a rozhodně nikoho neurazí.

25.07.2016

Viděl jsem předobjednávku na webu, prolistoval ukázku a s opatrností objednal (přeci jen vysolit 3 tisíce za komiks je v dnešních časech často ekonomická sebevražda, ale kdo by to pro dnešek při pohledu na obálku Frazetty řešil, že?). Čekal jsem robustní a nádhernou knihu s geniálním obsahem, ale ten KOLOS, který dorazil, mě přejel a srazil k zemi lépe, než hyrkánská jízda. S touhle tvárnicí ve fantastické vazbě by Conan jednou ranou odpálil Thoth-Amona daleko za sloní věž. O tom, že v balení chyběl návod, jak s tímhle klenotem jemně zacházet, aby se dal pročíst a zůstal bez úhony, se zmiňovat nebudeme. Ať si každý Cimmeřan poradí, jak mu to Crom radí.

Tolik k samotnému fyzickému provedení. Samotný obsah je pak teprve ten pravý poklad, za který by riskoval život nejeden zlodějíček ze Zamory. Obával jsem se, jak se zvládne kouzlo a duch původních Howardovek přenést do komiksové podoby, ale již po pár stranách byly všechny obavy rozprášeny v divočině. Ta atmosféra pradávné Hyborie a drsnost nejznámějšího barbara co kdy žil tam je hned po pár oknech. Je to drsné, brutální a vtahující. Navíc minimální prostor komiksového formátu Conanovu postavu ještě více umocňuje. Zde není prostor pro sáhodlouhé popisy prostředí a čas na dlouhé kecy. Tady se špalky kutálí z krku a končetiny oddělují rychleji, než by jeden řekl „Ty asi nejsi zdejší.“ Opravdu úžasné a pro milovníky Conana je to nevídané.

To co se pak děje na stránkách knihy, jen umocňují jednotlivý autoři svým jedinečným vizuálem. Tam kde je Nord pěkně barevný (jeden by až řekl „manga-rozverný“), detailní a epický, je zase Ruth neuvěřitelně syrový, drsný a často až mrazivý. Tak, jak mi zpočátku Ruthova kresba nesedla, se postupem času s Conanovým dětstvím můj názor změnil a nechtěl bych tohle znovu číst pod vedením nikoho jiného. Ruth dodal celému dětství neuvěřitelnou hloubku a syrovou atmosféru, která zážitek ze čtení jen umocnila. A některé dvojstrany (např. válečné masakry, inferna, démoni, nebo má oblíbená s Conanem na koni, kdy odjíždí do tmy a řve na „parťáka“, že jednou bude mít své vlastní království a na druhé straně je v obří kresbě portrét Howarda) by zasloužily ihned tisk a fofrem do galerie. Fenomenální.

Jsme rád, že mě Crom osvětlil a dokopal do koupě, pač za tohle bych si rval vlasy a proklínal Seta až do skonání věků, kdybych koupi minul. Ať už je tu Comics Centrum s oznámením dalšího kolosu z časů, kdy oceány pohltily pyšnou Atlantidu…

4 26.04.2016

Absolutní krasojízda. Premisa pokračování Hodiny draka je jednodušší než bulharská striptérka. Spokojený a čím dál více se nudící Conan je vytržen z rozjímání během jeho kralování, kdy do paláce vtrhne nepěkná bestie a unese mu manželku až na samotný konec světa. Marná sláva, Conan přenechá kralování svým přátelům, nazuje sandále (se kterými zadupe do země nejedno království), naplní cestovní vak, do ruky porve pořádnou sekeru a vyráží se svým zasmušilým pohledem a srdcem naplněným hněvem zachránit svou ženu, neboť „Nikdy neměl žádný muž lepší ženu a král lepší královnu!“ zvolal Conan…

Během jeho putování se setkáme se spoustou známých postav z předchozích dobrodružství („Prospero! Trocero!“ Conan je s radostí a díky začal poplácávat po opancéřovaných ramenou a kolem se okamžitě zvedl hustý oblak prachu. „Objevili jste se opravdu v poslední chvíli, jinak by nám byli ti psi pěkně zatopili.), sesadíme několik království, provedeme státní převrat, pořádně si užijeme pirátské boje na moři, pomilujeme v rámci slušných mravů starou známou a setneme nejednu pekelnou stvůru. Jako bonus si pokecáme a pomodlíme se k samotnému Cromu, bez jehož pomoci, bychom pravděpodobně četli poslední Conanův výlet.

Překrásně řečeno, příteli! Ale kdo to jede támhle? Ďábel mě vezmi, jestli to není Pelias!“

Jedinou výtku, kterou bych knize vytkl, je její překlad, kdy se častěji ke konci používá Čína místo bájné Kitháje. Tohle se zde hodilo stejně, jako vepřové hody do mešity uprostřed Ramadánu. Jinak je to opravdu skvost, který nenechá čtenáře vydechnout až do posledního písmene. Opravdová lahůdka mezi romány z Hyborie nepocházející z ruky taťky Howarda.

„K čertu, mám po všech těch řečech žízeň jako velbloud! Nemáš ve své polní láhvi trochu vína?“

18.09.2015

K povinné četbě jsem se vrátil s radostí a byl jsem mile překvapen, jak moc je epos v dnešní době čtivý a chytlavý. Příjemné putování s Gilgamešem absolvujeme během odpoledne a zjistíme, jaké útrapy a strasti ho na jeho epickém putování životem provázely. Jak moc se přepracování p. Zamarovského liší od originálu (nemyslím nyní původní hliněné tabulky s klínovým písmem, na jejichž čtení bychom potřebovali bagr a vzdělaného Sumera, ale samotný přepis z dochovaných nálezů) dnes asi nezjistíme, ale s překvapením se dočteme, že stejné otázky jako Gilgameš si lidstvo klade od nepaměti (smysl bytí a nebytí, smysl života, jak získat věčný život a proč…) a evidentně si je bude klást dál, minimálně až do skonání věků, protože s odpovědí „42“ si do té doby asi nevystačíme. Potěšila i závěrečná stručná sonda do historie nálezů jednotlivých tabulek, jež vypovídá o jedinečnosti tohoto díla.

4 29.07.2015

Strhující, dech beroucí, jednoduše krásné, orientální a výpravné. Nejen tyto superlativy mi v hlavě vyskočili po otočení poslední stránky. Když už sednu k „historickému“ románu říznutým fantasy prvkem, tak je to u mě svátek, ale o to více si potom podobný skvost vychutnám. Kladné a pochvalující recenze mě sice připravily na kvalitní čtivo, ale ani zdaleka jsem nečekal takhle skvělý zážitek.

O tom, že se fantasy tématika v knize neobjeví („lehký vánek“ u chaty u jezera neberu jako fantasy prvek) se zde již psalo, ale nepsalo se zde o hlavních tahounech celého příběhu. A tím jsou bezesporu jednotlivé postavy a jejich jednotlivé životní příběhy. Je to má první kniha od Kaye, ale marně vzpomínám, kdy mě takhle uchvátili dialogy roztažené přes spousty stran. Byly tak „skutečné“, téměř jako bych tam s postavami seděl (např. v případě rozhovoru Tchaje a Wen Ťien v nosítkách mi bylo za Tchaje teplo) a konverzaci poslouchal na živo. Kay má na tohle bravurně zvládnuté a pocit ze čtení to jen umocňovalo.

Jak psala kattyV, ta prostředí starodávné Číny je prostě úchvatné a samotné intriky na císařském dvoře, jež tvoří hlavní dějovou linií celé knihy, jsou velmi dobře popsány a čtenáři dokáži tehdejší prostředí zobrazit a přiblížit mnohem více, než mnohé současné filmy, které to na nás zkouší skrze digitální armády a čínskou armádou jako komparzem. V tomhle je Kay trumfne s přehledem a o to více, bych si tenhle skvělý a komorní příběh na pozadí mocenských bojů a císařství mezi dynastiemi dokázal představit na velkém pláně.

Perličkou je samotný závěr, který i když došel víceméně ke šťastnému konci pro hlavní postavy příběhu, tak alespoň ve mně zanechal zvláštní pocit, že to zase až tak šťastné a uzavřené pro všechny nebylo.

Velmi se těším na druhé čtení a „pokračování“ jiného příběhu z tohoto období v další knize.

7 27.07.2015

Po výborném úvodu do postapokalyptického Metra roku 2033 jsem se těšil na pokračování velice. Navíc doprovod ve formě dvou výborných PC her natěšení ještě umocnil. Glukhovsky perfektně v první knize vybudoval a přivedl k životu netradiční prostředí, ve kterém jsme sledovali životní pouť mladého Arťoma mezi zbytkem lidské populace (co se děje a zda vůbec něco za Uralem, to si můžeme jen domyslet). Od pokračování jsem tedy logicky očekával pokračování příběhu Arťoma ve chvíli, kdy se vypořádali s „hrozbou“ temných.

Místo toho se děj věnuje okrajové postavě z prvního dílu a tou je Hunter, ze kterého se bohužel pro mě (což dle komentářů ale není asi jen můj problém) stal velmi nesympatický kretén, o jehož život jsem se v průběhu čtení nemohl zajímat méně. Navíc změna psaní, kdy se do cca poloviny knihy čtenář lehce ztratí při čtení různých příběhu, které rozvíjí linky jiných charakterů, aby se v cca polovině mohli potkat, také zážitek z čtení příliš nezlepšuje. Když si k tomu přičtu ještě místy (rozuměj stanice metra) nesmyslně „božské“ a nepřemožitelné mutanty a odbytého Arťoma, ze kterého je nyní spíše takový poslíček než ostřílený veterán z prvního dílu, závěr je spíše zpackaným rychlokoncem bez žádné katarze a pořádného vyvrcholení, tak tu máme mírné zklamání. Což je škoda, neboť svět metra je v první knize výborný a dobrý autor by z tohoto prostředí vydoloval lepších příběhu spousty.

Komu není PC hrací scéna cizí, tomu rozhodně doporučuji odehrát Metro: Last Light, což já osobně beru za plnohodnotné pokračování prvního dílu s Arťomem v hlavní roli.

2 05.07.2015

Zbývajících doposud pět nevydaných povídek, které duo Sprague & Carter dali, dohromady není už tak úderných a strhujících jako předchozí devítka v Kletbě monolitu, i tak je zde dodržen „standard“ Howardovské kvality, kdy jednotlivé výlety Conana ve východních krajích utečou svižně, doplní mezery v jeho putování za Aquilonskou korunou a potěší každého, kdo si nenajde moře času na sáhodlouhé fantasy ságy.

Samotná povídka Plamenný nůž však příjemně vybočuje z formy povídky a v knize má téměř rozsah románu, obsahuje výbornou zápletku o skrytém království, hromadné bitevní scény i hororové momentky a vytahuje celou sbírku kvalitativně hodně nahoru. Klasicky příjemně strávené odpoledne. (:

1 03.02.2015

Unikátní záležitost, která v dnešní zdegenerované, turbulentní a konzumní době čtenáře jen utvrdí v tom, jak příliš jsme odlišní od asijské kultury a proč si japonská historie a kultura zaslouží nejen od milovníků tohoto kraje obrovské uznání a obdiv. Při čtení kodexu je čtenáři až smutno, co vše se za uplynulá staletí zapomnělo a co vše dnes působí jako vytažená moudra ze smyšlených fantasy románů. Vždyť dodržování a řízení celého života dle cesty bojovníka přece z dnešního pohledu nemohlo býti skutečné… Nebo snad ano? (:

7 03.02.2015