Hagakure - Moudrost samuraje z kraje Saga

- Buďte věrní momentální myšlence a nenechávejte se ničím rozrušit. Nenamáhejte se, nerozptylujte se, nikam neodbíhejte a místo toho se snažte prožívat myšlenku za myšlenkou. -

Taková moje oblíbená knížečka, kterou si beru s sebou na cesty.

- Je dobré vnímat svět jako sen. Když se vám přihodí něco jako noční můra, vzbudíte se a řeknete si, že to byl jen sen. Svět, ve kterém žijeme, se prý od snu ani trošku neliší. -

Kniha plná samurajských mouder, tvrdého principu života a japonských příběhů. Těžké uvěřit, jak hluboce byli samurajové oddaní svému pánovi a s jakou surovou a krvavou jednoduchostí byly veškeré spory řešeny. Je to úplně jiný svět, který není jednoduché v dnešní době pochopit bez částečného odsouzení. Divím se, že se v dané době navzájem nevyvraždili za jediný rok.

Trochu jsem se s tím mořila, ale kniha je to rozhodně zajímavá.

Krátké citáty, příběhy a samurajská moudra. Některá dnes již trochu zastaralá, ale většina z nich vhodná k zamyšlení. Způsob, jakým samuraj ovládá svou mysl a tělo, je velmi působivý, s extrémní loajalitou, synovskou zbožností, statečností a mnoha dobrými způsoby se samuraj stává neomezeným. Samuraj se musí vycvičit, aby dokázal přijmout každý okamžik bez jakéhokoli rozptylování, aby z něj vytěžil maximum. Dobrý samuraj musí mít velký soucit a klid, když řeší věci v životě, a musí se vyvarovat nedůslednosti a lehkomyslnosti. Samuraj musí donekonečna cvičit, jak správně mluvit, aby své výroky pronášel hladce, s hlubokou péčí a vděčností, také musí vracet laskavosti a být připraven kdykoliv zemřít. Samuraj musí dbát o svůj zevnějšek, nečistý vzhled snižuje jeho sebevědomí a způsobuje, že se cítí slabý proti nepříteli, a musí zůstat sebevědomý za všech okolností. Samurajovo slovo je tvrdší než kov, nemůže porušit sliby nebo jich litovat, protože o nich hluboce přemýšlel, než je vyslovil na veřejnosti. Samuraj musí bez výjimky snášet utrpení, dělat těžké věci vyžaduje rozsáhlé množství času, energie a soustředění, samuraj je ochoten se obětovat a zaplatit tuto cenu, aby dosáhl maximálního ovládnutí. Ze života samurajů se můžete naučit mnoho užitečných věcí. Stejná knížka se objevuje v mém nejoblíbenějším filmu všech dob - "Ghost Dog - Cesta samuraje". "Z bouřky se dá mnohé naučit. Když se setkáte s náhlou přeháňkou, snažíte se nezmoknout a běžet po cestě co nejrychleji. Pokud si řeknete, že půjdete domů pod okapy, stejně zmoknete. Když jste rozhodnutý už od samého začátku, nebudete zmatený ačkoli promoknete úplně stejně. Toto poznání přesahuje do všech věcí."

Hagakure vám dá ve zkratce nahlédnout do japonské mysli, historie, filosofie a etiky. Samurajská pravidla byla celkem přísná a válečník se musel snažit být čestný a měl se chovat co nejlépe. Obecně se mi líbily eticko-filosofické pasáže, kdy sice nesouhlasím s myšlenkou jediné Cesty (že se například samuraj nemůže ušit Budhismu) nebo otázkou ctnostné sebevraždy (která díky této knize v japonské armádě přetrvala i do 20. století), ale jiné myšlenky jsou uplatnitelné i u nás. Pozdější kapitoly s příběhy mi pak přišly slabší, ale pořád se z nich daly vzít moudra nebo se člověk přiučil o japonské historii a kultuře.

'Hagakure' zmínil Jukio Mišima, když mluvil o jeho autorovi (Cunetomo Jamamoto), kterému byla odepřena možnost smrti a strávil zbytek života v ústraní, jako mnich. Mišima si byl dobře vědom toho, že hrdinská smrt mu bude v jeho době nejspíš rovněž odepřena - coby mladík sledoval Japonsko prohrát válku... a myslím si, že tohle byl určující moment, který ho poznamenal, ta nemožnost s tím něco udělat, něco pro to udělat... moment, přes který si nakonec cestu k seppuku a smrti za něco většího našel. Je jisté, že bez kontextu nemáte jak 'Hakagure' příliš pobrat, dokonce bych řekl, že i s ním je to obtížné, celkově japonská mentalita je jinde, všechno je urážka, hanba, lidi se zabíjí, pro prkotiny, protože je důležitější nežít v hanbě (koneckonců i tenhle text je určen pro klan a samuraje, spíše než pro řadové jedince), než aby vás celek, společnost, vnímala s cejchem, člověk si tak trochu připadá jako na ostrově psychopatů a to říkám i přes fakt, že tuhle kulturu už jakž takž nastudovanou mám. Mnohdy některé pasáže nedávají ani příliš smysl, protože jakoby v textu na konci odstavce někdy psali přesný opak toho, co na začátku, jako kdyby to bylo diktováno stylem "Chápeš mě, ne?" řekl Cunetomo a hodil do sebe další saké. Jestliže čekáte nádhernou ukázku jakéhosi bušidó, kodexu morálky a zásad, je to často vtipný, protože nikdo na Světě takovej není, v tom dodržování, oddávání, každý máme svoje kontrastní stránky a jak vždycky říkám, jestliže si o někom myslíte, že je svatej, anděl, Mirek Dušín, je to jen protože o něm ty další věci nevíte (v rámci tohohle, i když mě bavil třeba 'Poslední samuraj', kde tohle, ty dobré stránky, bylo krásně vyobrazeno, nebo třeba Ghost Dog, kde si hlavní postava přímo Hagakure čte, já mám blíže k gangsterskám, noiru, neo-noiru, kde vidíte velmi pokřivené násilné postavy, které se tu a tam řídí jistým kodexem - a to si myslím víc odpovídá realitě), 'Hagakure' se spíš odvíjí v rámci "proč nezemřít?" (myslím si, že i přes jisté kvality tohohle textu, kde je pár příběhů, point, co mě osobně zaujaly, jsou poznamenané bohužel i touhou jejich autora po hrdinské smrti/smrti pro pána, která mu byla odepřena a tak ji promítá pořád dokolam do spletitého množství historek, které konstantně končí příklady všemožných druhů smrtí ze "správných důvodů"). Dokonce i se znalostí kontextu jsou některé části interpretační, či, co jsem snad slyšel, dokonce humorné. U filozofických či náboženských a alegorických textů z moderního pohledu je chyba, že je chápeme absolutně doslovně, to vnímám jako největší zlo dnešní doby, že z lidí se stávají tyhle ploché, povrchové, robotické bytosti, které neumí číst mezi řádky. I tak ale vnímám 'Hagakure' jako komplikovaný text (ani ne ve smyslu pochopení, jako spíš jeho mentality), text z úplně jiné doby, místa. V určitém pohledu ale dokážu tu taktiku "jednat a nepřemýšlet", pochopit, to přemýšlení a "čekání" vás totiž může někdy stát život, to jsem se sám naučil, a tak je dobře občas být nějak nastaven a jet na instinkty.

Myslím, že t_gon přesně shrnul mé pocity z této knihy. Ve zkratce "zemřete pro pána a předtím zabijte všechny, kdo se, dle vašeho mínění, chovají nevhodně". Ano, několik zajímavých myšlenek v knize je, ale raději si příště přečtu japonskou poezii.

Velice zajímavá kniha přibližující kulturu a učení japonských samurajů, jež obsahuje řadu příběhů, pouček a mouder převážně z období japonského šogunátu. Převážná řada z nich je velmi inspirativní, nicméně bez některých z nich by se určitě obešla. Nicméně jako celek hodnotím tuto knihu pozitivně a určitě si nějakou podobného ražení v budoucnu přečtu.

Ihned si člověk uvědomí, že jsou v životě věci neměnné a že budeme řešit stejné otázky po celá milénia. Podobný pocit mi vnuknul i Polybios.

Tak tohle byl boj. Což jsem sám nedokázal pochopit a vstřebat jakožto obdivovatel nejen samurajství, ale i celé východní filozofie a historie. Nikdy bych nevěřil, že tohle téma na sto stranách budu se skřípáním zubů dočítat s donucením 3 týdny. Spousta podobně laděných historických knih je z menší\větší části dnes již nepoužitelná, ale zde mi přišla absurdní drtivá většina postojů a „pravidel“ tehdejší doby, které jsem si nedokázal aplikovat ani na dobu, ke které se kniha váže. Vždyť podle Cunemotových spisů, by museli samurajové za uvedené „urážky“ popravit polovinu obyvatel tehdejšího Japonska během několika měsíců a jako oslavu svého odevzdání svému pánovi a cesty Bušidó nakonec spáchat ceremoniální seppuku.

Podobně jako kniha Bušidó - Cesta samuraje je i zde je něco málo pozoruhodných myšlenek a příběhů, ale jako celek to nefunguje ani z poloviny tak dobře, jako zmíněné Bušidó.

V dnešní sebestředné době velice zajímavý náhled na způsob života. Samurajové byli nejdokonalejšími poddanými. Čest a obětavost jsou sice hrdinskými ctnostmi, ale dnešní vůdci jimi oplývají jen zřídkakdy, především ti západní, sloužit jim je proto dnes úkolem dvakrát tak těžším. Ponaučení o vítání smrti jsou dnes stále na místě.

Čekal jsem něco více "duchovního" (ve smyslu "více ukazujícího vlastní Cestu"), ale jako exkurz do exotického myšlení japonského samuraje počátku 18. století nakonec velmi zajímavé…

Pozoruhodná sonda do myšlení samurajů. Řada citátů a myšlenek má co říct i dnes. Jiné jsou naopak z dnešního pohledu velmi bizarní a neuvěřitelné.
Samurajská fascinace smrtí a vzdání se svého života ve prospěch někoho jiného je děsivá a obdivuhodná zároveň.

Jelikož je kniha psána formou krátkých příběhů, pouček a citátů které na sebe nenavazují, dá se číst z kteréhokoliv místa a při každé příležitosti skoro jako bible :-)

Krátké citáty, příběhy a samurajská moudra. Některá dnes již nepoužitelná a zastaralá, ale většina z nich vhodná k zamyšlení.

"Z bouřky se dá mnohé naučit. Když se setkáme s náhlou přeháňkou, snažíme se nezmoknout a běžet po cestě co nejrychleji. Pokud si řeknete, že půjdete domů pod okapy, stejně zmoknete. Když jste rozhodnutý už od samého začátku, nebudete zmatený ačkoli promoknete úplně stejně. Toto poznání přesahuje do všech věcí.