Šinsengumi – Šógunovy poslední samurajské jednotky

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Tato kniha pojednává o krveprolévání, smrti a ukrutnostech. Je však také o odvaze, cti a věrnosti. Zabývá se některými nejtemnějšími, současně však i nejvznešenějšími zákoutími lidské duše. Témata, jež jsou ukryta v tomto historickém vyprávění o šinsengumi, se týkají mimořádné vůle po moci a vědomí vlastní důležitosti u jejich vůdců a nepřekonatelného sklonu k zabíjení, jejž dokázaly vštípit svým řadovým bojovníkům, příslušníkům tohoto nejsmrtonosnějšího samurajského útvaru. Líčení těchto událostí se plně opírá o historické dokumenty a záznamy, historické práce a životopisy, o dopisy, paměti a vzpomínky....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/129575/sinsengumi-sogunovy-posledni-samura-V5P-129575.jpg 4.211
Žánr
Literatura naučná, Historie
Vydáno, Fighters Publications
Orig. název

Shinsengumi: The Shogun's Last Samurai Corps, 2005

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (3)

Kniha Šinsengumi – Šógunovy poslední samurajské jednotky

Přidat komentář
t_gon
27.11.2017

„Samuraj uznával sílu a odvahu za nejvyšší formu lidské ctnosti a zbabělost či neslušnost představovaly nejhorší možnou nemorálnost. Pokud se tedy setkal s nedostatkem úcty či dokonce s přezíráním, měl samuraj k uchování své důstojnosti jedinou možnou volbu – pachatele okamžitě a na místě skolit.“

Ale to zase jó. Tohle mi sedlo trochu více než autorům níže. I přes počáteční „problém“ se do tohohle brutálního konce Šógunátu Tokugawa začíst (spousty jmen, historie, letopočty… ) jsem byl ke konci nadšený a velmi smutný z toho, co jsem „nastudoval“. Romantické představy mít můžeme, ale obdobně jako u rytířů i zde jeden nemohl nikdy plně věřit, že samurajové jsou dokonalí ve všech směrech. O tom, že všichni jsme jen lidé, kteří se dokáží chovat, jako skutečná monstra slyšíme dnes a denně. Nejinak tomu bylo u Japonců na konci období Edo. Jenomže i když i hrdinní velitele jednotky Šinsengumi byli proslaveni díky své zálibě v brutalitě a pro sek katanou nešli dál, než pro pohár saké, tak vždy si to šlo v rámci kodexu bušidó nějak „ospravedlnit“ a svým způsobem to i obdivovat.

Jak jsem se již zmiňoval u jiného titulu, tak některé části jsou nejen že nepředstavitelné a těžce uchopitelné v dnešní době, ale i tehdy si jde mnohé věci z kodexu jen stěží představit (viz braunerova citace o seppuce 10 samurajů, nebo ta císařská zástava (byť tohle je i dle popisu v knize lehce pochopitelné) a co teprve těžký prohřešek vůči bušidó „Jako bys byl zraněn zezadu“).

Ať už si čtenář po dočtení knihy udělá dojem jakýkoli (buď mu to jeho obdiv a úctu k historii Japonska jen utvrdí nebo naopak zboří jeho představy), tak jedno se upřít knize nedá. Je perfektním, důsledným a hodně detailním historickým oknem do doby, kdy se poslední samurajové do posledního dechu bránili reformě Meidži a konci samurajské třídy, jež existovala téměř 8. století. Velitelé Kondó Isami a Hidžikata Tošizó byly skutečně legendy.

„Základním pravidlem bušidó bylo, že každý bojovník nese za všechny své činy plnou a konečnou odpovědnost. V kterékoli situaci byl kodex nadřazen osobním přáním nebo křivdám a jeho pravidla měla přednost před vztahy k rodině, rodu a lennímu pánu. Právě vlivem tohoto neměnného a vznešeného morálního kodexu si samurajové dokázali udržet svůj dějinami potvrzený a nezpochybnitelný pojem cti, i když se kolem nich rozpadal společenský a politický systém.“

braunerova
30.07.2017

Jak píše Dusin, zajímavé téma, faktograficky důkladně zpracované, pro naše chápání ale asi příliš cizí. Hrdinské činy samurajů mi někdy přišly až úsměvné, např. když dva silné oddíly spolu svedou 2 hodinovou urputnou bitvu za použití děl a pušek a výsledkem jsou 4 mrtví. Nebo po 3 denní bitvě uteče tokugawský vojevůdce jen proto, že nepřítel rozvinul císařskou zástavu.

"Když se vraceli ke svému velitelství ve Fušimi, narazili na desítku mužů, kteří na ně čekali v záloze. Když je Nagakura vyzval, aby se identifikovali, všichni uprchli. Jak se později ukázalo, byli ze Sacumy. Příštího dne všichni provedli seppuku za útěk před nepřítelem."


dusin
28.04.2013

Kniha faktu, která mi trochu upravila romantickou představu o samurajích, již jsem získal po přečtení Clavellova Šóguna. Nevím sice proč, ale ikdyž mě téma knihy zajímalo, informace které jsem si četl byly zajímavé až neuvěřitelné, tak samotná kniha mě prostě nebavila tak jak bych chtěl - proto jedna hvězda dolu.