slunicko1958 komentáře u knih

Váhám, kolika hvězdičkami mám tento román ohodnotit. Čtyři, nebo pět?

Tento román byl zpočátku velmi čtivý a zajímavý. Bavil mě. Pak přišla pasáž, která mě příliš nezaujala, jako bychom se točili pořád do kolečka. Vadilo mě, že hlavní hrdina neviděl to, co měl před očima. Závěr románu byl opět působivý.

Celkově je kniha velmi poučná, vhodná k zamyšlení nad různými tématy. Doporučila bych ji čtenářům, kteří se aspoň trochu orientují v Novém zákoně. Četba pak bude podle mého názoru snazší.

25 17.10.2023

Mám takový zvyk, že než začnu číst knížku, pozorně si prohlédnu obrázek na přebalu. Všechny části případů inspektora Gamache mají nádherný přebal, ale nyní mě znepokojil ten hřbitov.

Román se autorce opět vydařil. Čte se lehce, děj se opravdu pomalu rozvíjí. Popisy nádherné přírody, představa neskutečně vonících dobrot, mimořádně přátelské vztahy obyvatel vesničky, pevné charaktery. Bylo by krásné, kdyby se to v reálném životě dalo zažít.

Závěr románu byl podle mého názoru hodně zidealizovaný, ale budiž. Odpočinula jsem si, pobavila se.

30 05.10.2023

Jsem ráda, že jsem si tento román přečetla. Měla jsem obavy, že to bude nezáživné čtení, ale opak byl pravdou. I když je v knížce minimum přímé řeči, čte se velice pěkně už od prvních stránek.

Jedná se o zajímavý, drsný příběh, plný emocí a touhy po spravedlnosti. Autor umí poutavě vyprávět.

Jsem velmi spokojená.

24 25.09.2023

Jsem mírně rozčarovaná. Námět je skvělý, ale knížka se mi nečetla dobře. Trápilo mě velké množství postav, technické údaje mě nebavily a nezajímaly. Hodně jsem se ztrácela, občas jsem přestávala chápat, kdo je kdo a komu která ponorka patří.
Jsem ráda, že mám dočteno...

24 19.09.2023

Nechala jsem se ovlivnit vysokým hodnocením (92%) a román jsem přečetla. Poměrně rychle, bylo to nenáročné čtení. Musím říct, že jsem z knihy zklamaná.
Na pozadí všeobecně známých historických událostí (volby 1946, únor 1948, komunistický teror v 50.letech, měnová reforma 1953, zakládání JZD aj.) jsem četla o hloupoučkém děvčeti, které rodí jedno dítě za druhým, vozí je v kočárku, stará se o domácnost, hospodu, manžílkovi je vždy "po vůli", se vším si ví rady, každý problém vyřeší. A to je možná negramotná, to nevím. Je to Superděvče! Na to já fakt nejsem. Díky.

29 08.09.2023

Objemná kniha. Přečetla jsem ji velmi rychle, protože se na ni v knihovně stojí ve frontě. Tak šup šup.
Šup šup si možná měl říct i autor. Jeho vypravování se mi zdálo velmi rozvleklé, místy nudné a nezáživné. Měl potřebu opakovat to, co čtenáři znají z předchozích dílů. A ty předpovědi, co se v budoucnu stane, mě možná iritovaly víc, než "životní moudra". Tolik sentimentu...
Knížka mě začala opravdově bavit až ve své druhé polovině, ale stačilo. Bylo to krásné, ale bylo toho příliš.

29 04.09.2023

Žoldáky jsem si nyní přečetla znovu po mnoha letech. Většinu románu tvoří popis příprav na státní převrat v jedné africké republice. F. Forsyth znovu prokázal, že má obrovský přehled a znalosti z různých oborů. Navíc se umí vyjadřovat tak, že je všechno srozumitelné a jasné.
Na internetu jsem si poslechla píseň Španělský Harlem a jasně jsem slyšela, jak si ji někdo píská...
Co mně však hodně vadí, to jsou překlepy a pravopisné chyby v textu románu. Že by korektor neměl svůj den?

26 31.08.2023

Troufám si tvrdit, že tento díl mě bavil nejvíc. Upřímně jsem se těšila na každou volnou chvíli, až zase otevřu knížku a dám se do čtení.
Dění kolem superděla ani na vteřinu nijak nezpochybňuji, kdo ví, co se kolem nás ohledně zbrojního průmyslu děje. Vůbec mi to nepřipadá jako z oblasti sci-fi. (Pamětníci si vzpomenou na Reaganův projekt "Hvězdné války".)
Nechala jsem se vtáhnout do příběhu a ohromně jsem si odpočinula.
Jsem spokojená.

33 28.08.2023

Pokud nebudu přemýšlet, jestli jsem četla psychologický román nebo detektivku, tak jsem docela spokojená.
Děj byl zvláštní, tak jaksi pomalu ubíhal. Po Peterovi pátrala skoro celá vesnice, ale maximálně mě iritovala Clara. Pokazila, co se dalo. No, aspoň něco mi zvedalo adrenalin.
Docela často jsem používala internet, vyhledávala jsem nejen obrazy, o nichž se autorka zmiňuje, a krajinu, kde se odehrává děj, ale také význam některých francouzských slov.
Doufám a věřím, že další díl bude opět detektivka...

"Já věřím v to, že člověk má používat vlastní hlavu, ale nemá v ní trávit moc času. V hlavě sídlí strach. A v srdci žije odvaha. Úkolem je dostat se od jednoho ke druhému."
(str. 315)

28 25.08.2023

Mám ráda špionážní romány, zejména od F. Forsytha. Četla jsem téměř všechny a ani jednou jsem nebyla zklamaná.
Autor se umí bravurně vyjadřovat, složité souvislosti jednoduše a srozumitelně vysvětluje. Dokonale zná problematiku zvoleného tématu. Platí to i pro tento román. Jsem spokojená, čtení mě bavilo.
Vzhledem k tomu, že čtenářům v knihkupectvích nabízejí neskutečné slátaniny, navrhuji Forsythovy romány pozlatit.

27 21.08.2023

Ze zkušenosti vím, že když se na něco těším, přijde zklamání. Stejně tomu tak bylo i u tohoto románu.
V době prvního vydání každý básnil, jak je kniha nádherná. Poprvé jsem ji přečetla až teď, ale nelíbila se mi. Nemám ráda, když autor podceňuje inteligenci čtenářů. Román se sice hezky čte, stránky ubíhají, ale je to taková blbina! Je o tom, jak geniální otrok zachránil Egypt, jeho vynálezy a dovednosti změnily svět.
Srovnávání se Sinuhetem je nemožné, jako nelze srovnat pohádku s literaturou faktu.
Další díly rozhodně číst nebudu.

23 18.08.2023

Jednoduchá, nenáročná, odpočinková četba na letní odpoledne.
Děj je jednoduchý, předvídatelný. Vystupuje zde poměrně málo postav, sledujeme pouze jednu dějovou linii. Román mi sice trochu připomíná Janu Eyrovou, ale knížka Ch. Brontëové je náročnější.
Tento příběh je taková pohádka pro velké holky. I tu si můžeme jednou za čas přečíst.

25 08.08.2023

Příjemná detektivka pro letní dny. Nemá smysl příliš rozebírat dílo královny detektivek, všechny její příběhy jsou promyšlené a chytré.
Ale tentokrát bych uvítala, kdyby byla vysvětlena i úmrtí staršího data. Nepochopila jsem motiv všech pachatelů.

26 05.08.2023

Autoři se snažili vyprávět o osudech mladých válečných pilotů z různých částí Evropy. Nejen postavy, také místa děje se střídají - pár kapitol je o bojích o Anglii, na západní frontě, několik kapitol pojednává o situaci na východní frontě v tehdejším SSSR, na skok se stavíme v nemocnicích, v zajateckých lágrech, v podzemním bunkru u Hitlera... Mírný chaos, tak hezky "na střídačku". Občas jsem zapomínala, kdo je kdo.
Proto nedávám plný počet hvězd.
Knížky, které jsem již na toto téma četla, byly lepší.

21 03.08.2023

Lyrickoepická báseň, kterou tvoří čtyři zpěvy a dva mezizpěvy - intermezza. Stěžejní dílo české literatury, jeden z vrcholů evropské romantické literatury. Moderní, nadčasové dílo s prvky filozofických úvah o smyslu života, o smrti, zradě atd.
Krása všech krás. Vzpomínám si na vynikajícího recitátora této básně Rudolfa Hrušínského, jak se coby pan doktor ve Vesničce kochá krásou české krajiny a recituje úryvek z Máje: "Po modrém blankytu bělavé páry hynou..."
Dá se taková krása vůbec popsat slovy? Není to náhodou podle některých zde odpad?

38 26.07.2023

Napínavá detektivka.
Vyšetřování vraždy páté sestry se nenápadně dostalo na vedlejší kolej, moji pozornost více přitáhl korupční případ. Občas trošku přitažené za vlasy, ale svůj cíl zaujmout a pobavit čtenáře tento román beze zbytku splnil. Aspoň mně se od knížky těžko odcházelo. A když to muselo být, tak jen na nezbytně nutnou dobu.

"Jeden mírně nemorální člověk je problém, dva jsou katastrofa." (str.454)

39 24.07.2023

Neobvyklé prostředí kláštera usazeného v lesích daleko od lidí, mniši v kápích, podmanivé melodie gregoriánských chorálů a šepot modliteb navodily v této knize tajemnou, duchovní atmosféru.
Úvod byl pro mě trošku nezáživný, pak mě román začal bavit. Ale přiznám se, že jsem se přistihla, že mně od poslední čtvrtiny románu začalo být jedno, kdo je vrah. Velmi mě totiž znepokojilo, že zlo vítězí dál.

"Beauvoir věděl, že kořenem všeho zla nejsou peníze. Ne, zlo vytváří a pohání strach. Strach, že člověk nebude mít dost peněz, dost jídla, dost půdy, dost moci, dost bezpečí, dost lásky. Strach z toho, že nedostane, co chce, nebo že ztratí, co má."
(str. 199)

33 21.07.2023

Nedávno jsem se docela zděsila, když jsem zjistila, že jsem si do seznamu přečtených knih nezapsala básně mého milovaného Karla Havlíčka. Borovského, samozřejmě!

Jeho dílo mám nesmírně ráda. Byly doby, kdy jsem některé úryvky uměla zpaměti. Jeho verše jsou nadčasové, chytré, satira patřičně ostrá. Verše jsou pravidelné, rýmují se, takže jsou snadno zapamatovatelné.

"Tak to chodí na tom světě,
každou chvíli jinák,
dneska ctí tě za svatého,
zejtra budeš sviňák!

Dnes vám, bozi, vy ubozí,
kadidlo lid pálí;
a zejtra vás jako smetí
v kalužinách válí.

Dělají si nové bohy
dle svého pohodlí,
koho včerá oběsili,
k tomu se dnes modlí."

25 18.07.2023

Je to opravdu velmi kvalitní kniha. Dozvěděla jsem se spoustu nových informací, občas jsem vyprskla smíchem, občas si setřela slzy.
Autor toto dílo napsal podle deníkových záznamů lidí, kteří se pohybovali v blízkosti W. Churchilla. Kratší vstupy jsou i do okolí A. Hitlera či prezidenta Roosevelta. Bližší informace o zdrojích jsou uvedeny v rozsáhlé bibliografii či rejstříku na konci knihy. Ocenila bych, kdybych tam mohla najít aspoň minimální obrazovou přílohu, musela jsem si vystačit s internetem.
To však nic nemění na tom, že kniha je skvělá. Churchill byl opravdu "jak buldog". Silný, pevný, neústupný, statečný, empatický a hluboce lidský člověk. Milující manžel, otec a vynikající státník. Svět měl štěstí, že byl tehdy britským premiérem právě on.

Neodpustím si krátkou ukázku, je tak trochu pořád aktuální:

Hopkins vstal, ... pak se otočil a podíval se přímo na Churchilla.
"Předpokládám, že byste si přál vědět, co řeknu prezidentu Rooseveltovi, až se k němu vrátím," řekl.
Tak to bylo slabé slovo. Churchill už zoufale toužil znát, jak si ve svých námluvách u Hopkinse vede, a co se host doopravdy chystá prezidentovi sdělit.
"Nuže," pronesl Hopkins, "ocituji vám jeden verš z Knihy knih, v jejíž pravdě byla vychovávána matka pana Johnstona i moje skotská máti -"
Hopkins ztišil hlas, až už jen téměř šeptal, a zarecitoval pasáž ze starozákonní Knihy Rút. "Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem."
Pak tichounce dodal: "Až do úplného konce."
To byl jeho vlastní dodatek, a jako by po něm celou místnost zaplavila vlna vděčnosti a úlevy.
Churchill se rozplakal.

(str. 424)

24 17.07.2023

Příjemné čtení.
Vražda se zde vyšetřuje, ale tak nějak v poklidu. Ať chcete nebo nechcete, stáváte se jedním z obyvatelů vesnice. Zajdete si do bistra na něco dobrého, do knihkupectví, sednete si na návsi na lavičku, projdete se v okolním lese. A jen tak mimochodem sledujete, jak vrchní inspektor Gamache se svým týmem vyšetřuje vraždu ženy, která v minulosti mnohým ublížila.
Občas se vrátíte do minulosti, protože se některým protagonistům stala taková událost, se kterou není lehké se vyrovnat. A vzpomínky se vracejí.

34 08.07.2023