silvara
komentáře u knih
Nokturna
Kazuo Ishiguro
Ishigura jako autora obdivuji. Líbí se mi jeho styl psaní, je takové pomalé, melancholické a pak vás nečekaně čím si zaskočí. A vám nezbyde nic jiného než se zamyslet a podívat se na celou věc znovu, zblízka, z jiného úhlu. Přesně tohle se mi líbilo na jeho Nokturnech. Jak anotace říká a název napovídá, jde o intimní čtení, jde o ztišené rozjímání. Dílo perfektní, jen bych ji nedoporučovala někomu, kdo hledá knihu na rozveselení či zbavení se podzimní deprese.
Ledový drak
George R. R. Martin
Doopravdy nádherná pohádka, kterou dokreslily vysloveně magické kresby. Zajímavý styl vyprávění - z dětského pohledu - na tragické události. Lehce depresivní, přesto velice příjemné počtení (miluji smířlivé konce).
Prázdné křeslo
Jeffery Deaver
Začátek byl poněkud rozvláčný a zápletka mi přišla trochu překombinovaná, ale ne vysloveně špatná. Asi si mě Deaver namlsal Sběratelem kostí a Tanečníkem, jejichž kvalit Prázdné křeslo nedociluje. Ale i tak zajímavé počtení.
Silo
Hugh Howey
Nejsem příliš velkým fanouškem sci-fi a Silo jsem si koupila kvůli pěkný obálce (suďte mě, jestli chcete). A musím říct, že jsem byla příjemně překvapená. Pozvolný začátek, který čtenáře dostane do děje, a pak ta nečekaná zápletka. Obdivně tleskám a nadšeně čekám na další díl.
Ty
Caroline Kepnes
TY jsem si koupila víceméně náhodou, zapůsobila na mě reklama a cool obálka. A musím říct, že se dostavilo překvapení. Neobvyklá forma vyprávění byla poutavá, kombinace ich formy a du formy obvyklá není a tady se ji podařilo udržet na snesitelném levelu. Ale forma vyprávění není vše, že? Joe má sice vyšinuté ale zároveň logické uvažování. Jasně, Joe je úchyl, stalker, který myslí jen na jedno, ale Kepneová jej zachytila fascinujícím způsobem. Neříkám, že to je hrdina, který by mi byl sympatický, ale musím uznat, že kluk má přehled o literatuře (a proklatě dobrý vkus) a o filmech (a přiznejme si, že v mnoha romatických komediích se hlavní hrdina/ka chová jako stalker/ka) a kdo někdy nešpehoval ostatní na sociálních sítí (samozřejmě, že je lepší znát u toho míru). Vzato kolem a kolem Joe mi zajistil pár příjemných večerů s knihou, ale osobně bych se s ním setkat nechtěla.
Bouřková sezóna
Andrzej Sapkowski
Na Geraltovi jsem vyrostla. Povídky s ním jsem zbožňovala. Ale poslední dva díly ságy ve mně zanechaly určité zklamání. Bouřková sezóna mě proto velice potěšila. Sapkowského suchý humor, návrat do povídkového stylu a zástup oblíbených postav, co víc si přát. Za mě plný počet.
Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)
Haruki Murakami
Murakami opět dokázal, že to s jazykem umí (ok, určitě má na tom velký podíl i skvělý překlad, ale víte, co myslím). Ze začátku to vypadá na obyčejnou zápletku - chlápka opustí manželka - ale pak se objeví typický Murakami. Nečekané zamotání děje, odbočky, které vám nejdřív nedávají smysl, odlišné časové i prostorové děje a to vše se na konec setká ve zcela nečekaném vyústění. A to, co zpočátku nedávalo smysl se osvětlí a vy získáte na věc/děj jiný pohled.
Doopravdy nádhera a oceňuji i dodatek ke knize (myšleno Murakamiho postoj k japonské literatuře a k japonskému postoji ve druhé světové válce).
Rekviem za Nanking
Cha Ťin
Když se v Evropě mluví o druhé světové válce, zmiňují se hlavně souvislosti, které se vážou k Německu. Poměrně málo se hovoří (nebo píše) o situaci ve východní Asii a o Japonsku (pokud to není ve spojitosti se vstupem USA do války). Proto mě tahle knížka mile překvapila svojí tématikou.
Rekviem za Nanking je silné čtivo. Hned úvodní kapitola čtenáře odrovná brutálním popisem zvěrstem, které páchala japonská císařská armáda, vzápětí se vyprávěcí linie vrací pár dnů před pád Nankingu a je popisována snaha o vytvoření Bezpečností zóny pro uprchlíky.
Ok, možná tahle knížka nemá žádný "dramatický oblouk", ale to proto, že nejde o žádný dramatický příběh, který by se odehrával na pozadí nepokojných let. Už samotný název napovídá, že tohle je REKVIEM. (Plus si myslím, že knížka slouží i jako dobrá návnada. Pokud téma někoho zaujme, tak si může k tomu něco víc zjistit, ne?)
451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
Po letech odkládání jsem si doplnila své sci-fi vzdělání. Kniha se čte jedním dechem a Bradburym vytvořená společnost je chvílemi až mrazivě dokonalou paralelou k dnešní společnosti (odvrhování knih a místo toho vyzdvihování bezduché zábavy). Skvělé, dokonalé.
Hvězdy nám nepřály
John Green
Musím říct, že z "Hvězdy nám nepřály" mám poněkud rozporuplné dojmy. Rozhodně není špatně sepsaná, John Green si umí čtenáře podmanit. Na druhou stranu mi příběh příjde chvílemi zbytečně komplikovaný (viz Gus a jeho ex). Ale postava Hazel, na které to stojí a padá, je sympatická. Plus musím ocenit v celku realistický přístup (viz popis toho, jaké jsou reakce když zjistíte, že máte rakovinu).