Sandik komentáře u knih
Oproti večerníčku s hovorovými a do jisté míry i nářečními dialogy, v podání Vlastimila Brodského opravdu skvěle znějícícími, je kniha "umravněná" do nudně spisovné podoby. Mimo to jsou příběhy oproti večerníčkové předloze většinou zkrácené a zjednodušené. Kvůli obojímu nemohu knize dát víc než čtyři hvězdičky, přestože originál si jich pět jistě zaslouží...
Tomáš Petráček se pustil do nesmírně obtížného úkolu, připomínajícím navíc ono pověstné kousání do kyselého jablka. Do cesty se mu přitom navíc staví řada výrazných problémů. Prvním je zvládnutí obrovského množství historického materiálu, druhým to, že tento materiál nepokrývá vytčené spektrum otázek rozhodně rovnoměrně a pro mnoho důležitých témat nemáme materiál k dispozici naopak téměř žádný. To se týká především středověké ale z části i renesanční "každodennosti", tedy oblasti spojené s prožíváním víry velmi podstatně. Písemné prameny nám totiž přibližují především postoje a pocity tehdejších elit, velmi málo víme například o každodennosti sedláků, dřevařů nebo běžných řemeslníků. Otázka jak oni prožívali svou víru je tedy velmi komplikovaná a zodpověditelná prakticky pouze nepřímo. Třetím zásadním problémem je fakt, že vlastně veškeré dobové výpovědi o reformaci či o tehdejším katolictví jsou více či méně vyhrocené, a to zpravidla vyhrocené velmi výrazně...
Jednou z důležitých tezí knihy je představa, že pokud by nedošlo k reformaci, patrně by se evropské dění ubíralo jiným směrem. Právě zde ale musím vyjádřit značné pochyby. Podle mého je reformace skutečně především výsledkem předchozích proměn, byť samozřejmě její konkrétní podoba by s jinými aktéry mohla vypadat poněkud odlišně. Klíčové mechanismy této proměny, například růst laické vzdělanosti už v průběhu středověku, ostatně Tomáš Petráček skvěle popsal v závěru. Pokud ale srovnává středověkou a raně novověkou společnost a tu středověkou vnímá jako svobodnější, musíme se myslím také ptát, zda šlo o záměr a nebo spíše jen o důsledek mnoha dalších okolností. Například fenomén čarodějnických procesů skutečně nespadá do středověku ale až do raného novověku. Znamená to ale, že ve středověku na venkově magie praktikována nebyla? Nebo to prostě jen tehdejší elity nevnímaly? Nebo to jimi jen nebylo pokládáno za závažné? A pokud ano, tak proč? Vždyť i větší tlak na podané může být jen projevem upřímně míněné snahy vrchnosti, pečovat o spásu jejich duší! Stejně tak daleko vyostřenější zájem raného novověku o to, co přesně kdo káže a učí, může prostě být jen důsledkem větší schopnosti zmíněné jemnosti vnímat a posuzovat!
Jak už před mnoha lety skvěle popsal Jean-Pierre Vernant, schopnost chyby či slabá místa nacházet a následnou korekcí se je pokoušet opravit je doslova základní součástí naší "genetické výbavy". Je s námi takřka od počátku evropských dějin, které se právě tím liší od mnoha civilizací blízkého i dalekého východu. Je to naše síla i slabost. Evropskou společnost nelze zafixovat v jakési blažené nevědomosti. Samozřejmě to znamená nejen otevřené dveře pro řadu omylů ale také pro množství bolesti. Obávám se ale, že to neumíme jinak a je vhodné o tom vědět...
Už proto je také lepší vzít Petráčkovu knihu jako výzvu do budoucnosti, nikoliv jako zdrcující a možná v některých detailech i ne úplně spravedlivou, byť vcelku rozhodně oprávněnou kritiku naší minulosti... Celkový dojem: 75%
Dát téhle knize "odpad" může jenom zamindrákovaný blbeček, neboť je to kvalitní památkový soupis provedený renomovanými autory...
Jako vždy skvělý Čapek. Sám ho znám skoro nazpaměť ale dětem jsem ho teď četl poprvé a Daseňka je kupodivu nechytla tolik jako například Pejsek a kočička. Asi to chce o fous vyšší věk. Obrázky je ale bavily velice velmi ;o)
Kniha velmi obsáhle shrnuje pozoruhodné výsledky stavebněhistorického průzkumu provedeného před a v průběhu rekonstrukce paláce pro potřeby horní komory parlamentu. Mimo to obsahuje i další uměnovědné statě, zasazující palác a jeho výzdobu do širšího kontextu. Celkový dojem: 80%
Jen na okraj podotýkám, že jsem knihu nezvykle četl ještě před oficiálním vydáním, protože mi ji pan profesor Horyna nesmírně obětavě půjčil v podobě jakési kontrolní předtiskové makety, neboť jsou tehdy zpracovával seminárku na architekturu paláce.
Těžké hodnocení... Richterovy texty jsou na jednom místě skvělé a na druhém naprosto strašné a tam i tam z nich sálá neuvěřitelný autorův temperament. Nedivím se jeho žákům, že jej zbožňovali a nedivím se ani jeho oponentům, že mu často nemohli přijít na jméno.
Klasický konferenční sborník. Obsahuje příspěvky různé kvality, z větší části v češtině, případně v němčině. Obecně jde ale o rozhodně přínosnou knihu k historii Sedleckého kláštera.
Kvalita tohoto Cechnerova dílu soupisu bohužel není kdovíjaká. Chybí archivní rešerše a autora navíc zajímají především středověké památky. Cenná je kresebná a měřická dokumentace, byť některé půdorysy (zámek Omlenička) jsou dokonce úplně chybné... Celkový dojem: 55%
Pozoruhodná a ve své době také mimořádně vlivná kniha zkoumající vliv charakteristik místa, podnebí, reliéfu krajiny, prostředí atp. na utváření architektury jak z hlediska urbanistiky tak z hlediska podoby jednotlivých staveb... Celkový dojem: 95%
Poměrně stručný přehled české středověké malby, v podstatě taková obrazově dobře vypravená skripta. Chápu, že někdo může být zklamán přílišnou odborností a jiný zase přílišnou stručností...
Velmi užitečný je především Alfrédem Schubertem uspořádaný "slovníček" odborných pojmů. Škoda že není rozsáhlejší, což ostatně platí o celé knížečce. Rozhodně v ní není vše potřebné... Celkový dojem: 80%
Český název knihy je poněkud zavádějící, neboť nejde o knihu pojednávající o památkové péči v Německu, ale o (původně) vysokoškolská skripta pro německé studenty památkové péče. Po první třetině, velmi přínosné a pojednávající o dějinách německé památkové péče čtenář dostane mj. hutný přehled o současné německé památkové legislativě, o možnostech financování památek, o principech současné památkové péče atp. To může být pro českého čtenáře poněkud únavné a taky obtížně využitelné. Málo kdo má tak dobrý přehled o dané problematice, aby mohl vysloveně porovnávat. A je to škoda. Srovnání našich a německých památkových reálií by bylo velmi užitečné... Celkový dojem: 75%
Rozsahem nevelká, ale informačně bohatá studie posunující brandlovské bádání v mnoha ohledech o notný kus kupředu.
Na to, na jak malé ploše autor Palladia představuje, je text až nečekaně koncentrovaný a sdělný. Přitom vedle fotografií nechybí ani historické plány či Palladiovy kresby. Moc doporučuji!
Nesmírně silná výpověď o roce 1968. Nikdy bych nevěřil, že kniha věnovaná Janu Werichovi může být takhle depresivní... Celkový dojem: 90%
Naprosto skvělá, s lehkostí a vtipem napsaná kniha, objevným způsobem pojednávající například o rozdílech mezi venkovem a městem... Celkový dojem: 90%
Na svou dobu zcela převratná kniha o (dějinách) umění. Dneska pochopitelně už mnohoktát překonaná, ale pořád stojí za čtení. Už kvůli dobovému kontextu dějin umění konce 19. a začátku 20. století.
Nesmírně dobře napsaný text. Vůbec ne podávající suchý přehled uměleckých realizací v daném období, ale především si kladoucí otázku, "jak k tomu došlo", že se antické umění "propadlo" až k románskému a dále, jak a kde z něj povstalo umění gotické... Celkový dojem: 85%