Tak už jsem tady s tím vápnem, pane Werichu
Vladimír Škutina
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40424/bmid_tak-uz-jsem-tady-s-tim-vapnem-pane--OPD-40424.jpg
4
111
16
Vzpomínky na poslední televizní seriál, který autor natočil s Janem Werichem na sklonku 60. let. Původní rozhovory o Werichově mládí, jeho divadelním působení i o předválečné Praze jsou střídány vzpomínkami na epizody a průběh natáčení s komentářem politických a společenských událostí z let 1967–1968.
Přidat komentář
Tak trošku si autor přihřál na panu Werichovi polívčičku. Jedná se převážně o zkrácený přepis 2 televizních pořadů z roku 1968, jejichž hlavním aktérem je právě pan Werich. Jeho povídání je chytré, laskavé, když vypráví o svých oblíbených místech tak i vtipné, ale při líčení politických a vlasteneckých otázek velmi smutné. A pak nevíte, jestli hodnotit knihu pana Škutiny /jedna hvězda/ nebo inteligenci pana Wericha /pět hvězd/
Cokoliv, co pan Werich řekl, by se mělo zarámovat zlatým písmem. Nebo vyrýt do mramoru, nebo do tvarohu? Souhlasím s uživatelem Sandik - konec je velmi smutný. Ale těch pár měsíců, kdy podle některých Werich "chytil druhý dech", bylo zkrátka úžasných. Tak už jsem tady s tím plným počtem hvězd, pane Škutina.
Nesmírně silná výpověď o roce 1968. Nikdy bych nevěřil, že kniha věnovaná Janu Werichovi může být takhle depresivní... Celkový dojem: 90%
Byl jsem až překvapen, kolik zásadních a neprovařených informací o Janu Werichovi lze v této útlé knížečce najít. Ideální na vhodných místech proložit TV pořady: Co tomu říkáte, pane Werich? a Přiložte životopis. Pak je to úplně plastické.
všetko podstatné už bolo povedané v komentároch podo mnou, ja už nemôžem urobiť nič iné, iba pána Wericha citovať:
"inu, jaký president, takový Čapek"
"ono to baroko, není špatný pro oko"
"ale stejně je to krásný pocit, pane Škutino, stát pevně na budově samotného ministerstva vnitra a dělat Indiána."
"Heleďte, pane Novotný, nechoďte mi sem. Někdo vám tu dá přes dršťku a co si já pak počnu? - řekla abdikovanému presidnetu výčepní ze Svaté Anny, hospody v Radlicích, kde čepovali Plzeň. "
Rád nechávám na sebe působit názory moudrých lidí. Tahle knížečka mi to příjemně zprostředkovala.
Jsou pasáže, které jsem už měla jen jako berličku, protože je znám skoro zpaměti z cyklu Co tomu říkáte, pane Werichu?
Člověka mrzí, že moudrý klaun a filozof nezažil 89 rok a že zemřel zlomený a smutný.
Situace mu nebyla vždy nakloněna, ale k projevům Jana Wericha se utíkám schovat, když je mi nejsmutněji ze situace, která chodí kolem.
Děkuji a mohl by konečně někdo přijít s tím vápnem!
Poněkud hořkosladké, melancholické a ano, i depresivní, stejně jako stará žena vzpomíná na své mládí, taky je to vlastně pěkné, jen se Vám u toho chce brečet. Podobný podtón se táhne celým "vápnem". Přesto nelituji, že jsem to vzal do ruky. Je to příjemnější pohled na Wericha, který byl a je milován díky filmům, což je ta stránka, kterou všichni známe, nicméně jeho spolupracovníci o něm po jeho smrti promluvili zjednodušeně takto: Werich byl nesnesitelný pedant, nesmiřitelný v prosazovaní svých ideí, nepřijímal kompromisy ani názory druhých. Lidé se mu spíše vyhýbali, protože měl ve zvyku je hned zaúkolovat a komandovat. Byl velmi panovačný, náladový a často po lidech křičel. K tomu ještě doplním: Možná právě díky tomu je jeho tvorba, jaká je.
Vladimír Škutina nám připomíná a zprostředkovává svá slavná setkání s Janem Werichem, který byl tou dobou v úžasné intelektuální formě, s jeho geniálním, přitom však vtipným a zároveň lidským mozkem, chrlícím nápady, vtipy, názory a proslovy s podivuhodnou lehkostí a předvídavostí.
To by byla učebnice! Skvělá učebnice historie československých šedesátých let, včetně humanistických komentářů svědčících o dokonalém vzdělání ve spojení s moudrostí člověka, který už něco zažil.
O to smutnější je závěrečný návrat do normalizace. Pro oba. Pro všechny.
100 % (71 hodnotících s průměrem 84 %).
https://www.youtube.com/watch?v=jr-4tlluE7g
Během nedávného 50. výročí okupace bylo Pražské jaro v médiích rozebráno ze všech stran. Vzpomínky pana Škutiny překvapivě ukazují další nový úhel pohledu, který předpokládám může být obvzlášť zajímavý pro pamětníky, kteří pořady pana Wericha mohli přímo sledovat v televizi. Pro nás ostatní přináší kniha celkem zajímavý popis událostí předcházejících ruské invazi a ještě zajímavější představení různých pražských hospůdek a zákoutí šedásátých let.
Kniha o událostech v naší zemi od ledna do srpna 1968, avšak z jiného pohledu, než s kterým jsem se dosud setkala. Autor v té době natáčel s Janem Werichem televizní pořad o aktuálním dění a na základě získaných komentářů pana Wericha a dojmů z natáčení napsal útlou malou knížku, která je však psána drobným písmem a tedy i když malá, informačně bohatá. Velmi mne překvapilo, jaký byl Jan Werich vizionář, jak politický vývoj již v lednu správně odhadl a jak jej moudře a vtipně komentoval. Rovněž mne zaujalo, jak se Škutina s Werichem místy ocitli tak blízko centru dění. Přestože kniha pojednává o krátké, ale o to smutnější části našich dějin, naplňovalo mne její čtení (ne vždy lehké, některé pasáže jsem musela číst víckrát a pořádně se nad nimi zamyslet) zvláštním klidem a pokorou.
Pan Werich je pro mě synonymem moudrosti, svobody, humoru, byl skvělým hercem a také brilantním spisovatelem. Přestože mi nebyl Škutinův styl psaní v této knize nijak blízký, v některých pasážích jako bych Jana Wericha slyšela - jeho stavbu vět, filozofování (pro J. Wericha by to jistě bylo filosofování, neboť filein je milovat a sofía moudrost) i specifický humor. A tak si říkám, že je škoda, pane Werichu, že s tím vápnem už k vám nejen pan Škutina, ale ani nikdo jiný už nemůže přijít.
"Á - pan Škutina! Pan Škutina je tady s tím vápnem!"
Celou dobu jsem panu Škutinovi záviděla, že mohl prožívat s panem Werichem tolik krásných chvil, obzvlášť chvil plných naděje a optimismu na Jaře 68, že mu mohl klást otázku "Co tomu říkáte pane Werichu?"
Krásná knížečka plná moudrostí jednoho českého velikána!
Zajímalo by mě, co by pan Werich řekl o dnešní době, neboli (skoro) jaru 2018... a nebo radši ne, asi by se mi to moc nelíbilo.
Můj pocit je, že nám dnes chybí člověk vašeho formátu pane Werichu!
...............
"Vám přece musí být zima, pane Werichu."
"Zima? Jak by mi mohla být zima, když je tu sranda."
Koncem šedesátých let velice populární pořad. Škutina jako kladač otázek, Werich jako odpovídající. Tak proč to nešoupnout i do textu a udělat z toho knížku?
Spíše než o humor, jde zde o silné charisma, které Jan Werich měl a je radostné mu naslouchat z dokumentů co zbyly, či knížek, které napsal.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1990 |  Prezidentův vězeň - Na hradě plném bláznů |
| 1990 | Tak už jsem tady s tím vápnem, pane Werichu |
| 1969 | Presidentův vězeň |
| 1990 | Ztracená léta: Příběh hokejového zločinu |
| 1990 | Máš na hlavě zahrádku, řekli moji rozkošní spolužáci |
Kniha Tak už jsem tady s tím vápnem, pane Werichu je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 166x |
| Čtenářské výzvě | 12x |
| Doporučených | 16x |
| Knihotéce | 150x |
| Chystám se číst | 21x |
| Chci si koupit | 1x |
Moudrost a noblesa, pan Werich byl velmi chytrý a moudrý člověk, byl nejen herec ale i filosof, utkvělo mi v hlavě: Když piju špatné pivo tak je to hrdinství, co více vlastenectví, když dobré pivo tak Plzeň, dobrou, tak jsem vlastenec hrdý..