PineApple014 komentáře u knih
Přečetla jsem to v deseti letech. Byla to moje první májovka. Jestli mám říct, co mě nejvíc pobavilo, byl to Old Shatterhandův způsob, jakým si "vynutil" na Samu Hawkensovi pochvalu :)
Od té doby jsou mayovky moje nejoblíbenější knížky. Přečetla jsem zatím všechny, které se mi dostaly do ruky. Dnes jsem dočetla sérii V zemi mahdího :) Nejradši mám sice Ve stínu pádišáha, Supy Mexika a Old Surehanda, ale jak bych mohla být nevděčná ke knize, která mě k tomu přivedla? Už svým legračním popisem greenhorna hned na prvních dvou stranách.
Asi nejvíc ze všeho mě pobavila Karova odpověď na hrozbu "jednou s tebou zúčtuju":
"Drobné ti vrátím."
Shodou okolností se mi dostal do ruky jako první díl Z Bagdádu do Cařihradu, a tam jsem si řekla: "Co to... Kdo je sakra Halef?" Naštěsí mi došlo, že to má být pokračování něčeho jiného a přečetla si nejdřív Vinnetoua. Musím přiznat, že i když jsem měla některé postavy po přečtení druhého a třetího dílu upřímně ráda, po přečtení celé série si jich vážím mnohem víc :) Kniha se mi moc líbí.
Co mám dodat. Opravdu se nesluší mít ruce na zadku, když mluvíte s efendim. XDDD Kara zkouší na lidi kouzelnické triky, bojuje s Alacyi a zvrtne si při tom kotník. Kameny ho asi moc rády nemají.
Halef použil Karovy vysoké boty jako spižírnu.
Sádrová bitva s doktorem Mučidlem je dokonalá :)
Není radno dávat Karovi do omelet krysí jed.
Halef rád vyvádí klukoviny; kupříkladu vykoupat lidi, co se je právě pokusili zavraždit, ve studené vodě pomocí zahradní stříkačky.
Když Kara zachránil Zoru z rozvodněné řeky, Halef se ho zeptal:
"Napil ses, sidi?"
Kara na to zajímavě odpověděl: "Ano, a chutnalo to skoro jako pivo handžiho v Dabilje."
"U Alláha, takové napití bych si radši odepřel."
Summa sumárum, všechno, co mě na této knize pobavilo (a co mě právě napadlo!)
Tahle kniha mě možná baví nejmíň z celé série... Ale co kecám! Všechny mě bavily tak moc, že to nejsem s to rozhodnout! :)
Když jsem tuhle knihu četla poprvé, neměla jsem přečten první díl Pouští, což byla skara velká chyba. Aby se pak člověk divil, že ani za mák nerozumí tomu, co se děje na konci knihy... Líbilo se mi, jak se Halef zachoval, když zjistil, že Kara má mor. Nebo ten drobný detail, že plakal, když se Kara zhroutil k zemi a on užuž myslel, že zemřel, nebo ještě dřív, když zraněn spadl z koně. Líbí se mi tyhle momenty, když se ukáže, že má někdo o někoho strach a jak ho má rád :)
Je mi celkem jedno, co je na tom pravdy. Bavila jsem se královsky. Gottfrien z Bouillonu je nej a jeho řeč ještě lepší XD
Tohle je jedna z mála knih, kde opravdu nemůžete počítat s tím, že hlavní postavy všechno zvládnou - nicméně Kaz Brekker má zřejmě pokaždé aspoň deset záložních plánů. Kniha je skvělá a napínavá (a místy se objeví i romantická scéna, která zahřeje u srdce). Myslím, že se mi líbila ještě více, než Šest vran, prostě proto, že jsem neměla nejmenší tušení, co čekat.
Trvalo mi dlouho, než jsem se do knihy začetla, protože jsem nečetla Grišu a tím pádem jsem příliš nerozuměla rozložení světa. Doporučuji při každé příležitosti nakouknout do mapy nebo do seznamu postav (u toho si však dávejte pozor, protože je tam napsáno, které postavy v průběhu knihy zemřou!), abyste se lépe vyznali.
Každopádně tato kniha je naprosto skvělá - temná atmosféra Ketterdamu, hlavní hrdinové, kteří se neštítí ničeho a zároveň mají skvělý smysl pro humor ("najmu si Wylanova ducha, aby mého ducha naučil hrát na flétnu a já mohl tvého ducha otravovat"). Doporučuji.
Je to dobrá knížka, pokud se chcete zabavit. Dobrá, docela napínavá. Není to nic špičkového a svět se náramně podobá Tolkienovu - ale které novější fantasy ne? Nijak extrémně nadšená z knihy nejsem, ale určitě si přečtu další díl, protože jsem zvědavá, co se stane dál. Můžete zkusit, pokud snesete klišé.
"Zemřel jsem" není od vypravěče příliš důvěryhodná věta, nemyslíš, Karo ben Nemsí?
Každopádně mě ten moment zaskočil. Také mě pobavila scénka s mlsným mezkem a "požehnanou Rumélií", jak nazval Kara ten kraj, když nacházel na cestě housky a následně je dával Ríhovi :)