Pebra komentáře u knih
Hluboká sonda do lidské duše, až mě z toho občas jímal strach - jakoby to psal čaroděj.
Anotace zase velmi zavádějící... Knihu ocení milovníci 17. a 18. století, kteří se nebojí Jiráska :). Tady je poměrně stručný a jasný. Mě osobně fascinuje, jak vůbec mohli obyčejní lidé přežít ta krutá staletí.
Jímavé čtení bez patosu. Až k nevíře, co může člověk prožít. Oproti tomu jsou úsměvné životní osudy současných herců.
Aťsi je to budovatelské. Ti lidé skutečně dřeli. A napsané je to dobře.
Skvělá práce. Není poplatné době vzniku. Přehledné, srozumitelné, doplněné dobovými ilustracemi a fotografiemi.
Až tady jsem si přečetla, v jaké období žil autor, a proto není kritika na místě :). Trochu červená knihovna.
Tradiční představení autora fascinovalo a vypráví o všech zúčastněných s úctou, poctivě a se všemi detaily. Koho umírání býků, koní a lidí při španělské koridě děsí, ať knihu vynechá.
Báječně popsané pochody myšlenek nejen dospívajících Američanů před sto lety. Kouzelná svobodná doba, kdy se hrál jazz, ragtime a kluci i holky chtěli být elegantní, zdvořilí a vzdělaní. Docela peklo, když si při čtení uvědomíte, co se tou dobou odehrávalo na druhé straně planety po vítězství velké říjnové revoluce.
Je to dobrý nápad seznamovat děti s historií formou "vyprávění" zúčastněných dětí z dob dávno minulých. Jen příliš stručné bez většího děje, autor se asi obával větší fabulace při vyprávění, takže vlastně se záměr míjí s účinkem.
Staré klučičí příběhy miluju. Tenhle navíc přibližuje smutnou dobu fašismu - ne toho profláknutého německého, ale italského. A mladým Slovincům to italské uzurpování sakra vadí.
Přeštice i Lužany znám jako svoje boty - pro čtenáře téhle knihy je to samozřejmě plus. Je velmi příjemné číst o člověku, který dokázal tolik, a s kterým jsem se bohužel minula v čase.
Nešťastná holka a ještě z ní Bohuslav Balbín udělal strašidlo.
Jednoduché ale důležité svědectví o jednom zdánlivě obyčejném večeru a noci z konce druhé světové. Krátká ale dobrá etuda k zamyšlení.
Není to špatné, ale nějak se to vleklo a zápletka s posunem hodin se semlela až v závěru na cca půlce stránky.
Prokousat se desítkami prvních stránek, v kterých se dozvídáte, kdo a jak se kdy zapletl v příbuzenském svazku, než se konečně narodí "Gabo", dalo zabrat. Na můj vkus přespříliš popisné s odkazem na každé druhé stránce. Nicméně život měl tenhle génius logicky pestrý, jinak by přece nemohl tak skvěle psát :).
Jiná doba - jiné děti, to beru. Ale tak nějak neuspořádané mi to přišlo.
Přemýšlím, proč mě knihy pana Kohouta /Katyně plus tahle Klára/ nebavilo číst a je to zřejmě tím, že jeho hrdinové jsou všichni nesympatičtí trotlové poznamenaní starým režimem. Tím pro mě přestává být kniha nadčasová.
O Petrovi Hruškovi mi nedávno kdosi cosi říkal a já netušila, že ten autor vůbec žije, a že je tak dobrý.