Osice komentáře u knih

„Vy jste tu taky čerstvě?“
„Ano, ztratili jsme se spolu,“ odpovědělo Vánoční prasátko. „Vypadli jsme majiteli z kapsy.“
„Děcka!“ odfrkl si otvírák, odtrhl další dva modré lístky a podal je Kubovi a prasátku. „Polovina Věcí je tu kvůli nim, zmetci malí neopatrní. Když je ticho, slyšíme je Nahoře plakat. Tak jste si toho medvídka měli líp hlídat, jestli jste nechtěli, aby se ho zmocnil Ztráta, hm?“

Roky si na Vánoce říkám, že bych si mohla přečíst nějaký vánoční příběh. A letos na něj konečně došlo:-) Vánoční prasátko mě k sobě přitáhlo prakticky okamžitě. Svět Harryho Pottera jsem probádala teprve nedávno, a proto jsem byla zvědavá, zda se mi bude líbit od J. K. Rowlingové i jiný námět. A musím říct, že mne autorka nezklamala ani trochu:-) Opět přišla s báječně promyšleným světem, tentokrát jím byla Země Ztracených, do které se dostane všechno, co lidé ztratí. Příběh odsýpal, a tak mi stačily necelé 2 dny k procestování této zvláštní říše. Četla jsem tentokrát sama sobě, ale dětem jsem o Pašíkovi, Kubovi a dalších vyprávěla. Pak jsme se společně zamýšleli nad věcmi, které jsme ztratili my. Jsem si stoprocentně jistá, že jedna naše zelená figurka ze hry Člověče, nezlob se!, na nás čeká ve městě Kdekrucije:-) Věřím, že pro děti bude kniha hodně napínavá a dobrodružná. Navíc se dotýká pro dítě citlivých témat, kterými jsou nevlastní sourozenec a nová rodina. Ale i dospělý čtenář si přijde na své? Rowlingová svým příběhem nastavila kruté zrcadlo naší konzumní společnosti. Doufám, že moje děti někdy projeví zájem o předčítání Vánočního prasátka a já se znovu do Země Ztracených vrátím. Třeba o příštích Vánocích:-) Zatím máme v knihovně pouze elektronickou verzi příběhu, v pondělí požádám o nákup i té papírové.

Kniha má jeden nedostatek. Je v ní málo obrázků:-) Je to škoda, protože ilustrace Jima Fielda dodávají knize skvělou atmosféru. … Doporučuji!

PS. Doufám, že příští Vánoce kromě Vánočního prasátka konečně dojde i na Vánoční koledu od Ch. Dickense:-D

70 29.12.2021

Detektivka jak má být:-) Myslela jsem si, že vím, ale ukázalo se, že jsem se nechala pěkně vodit za nos a pachatele neodhalila. Příběh mě natolik vtáhl, že jsem četla až do půl čtvrté do rána. A to už se mi leta nestalo. Naposledy to bylo, myslím, s knihou Gerald´s Game od S. Kinga:-)

Odložená spravedlnost se skládá ze 2 částí, které na první pohled vypadají samostatně, ale jsou provázané a dílky do sebe postupně zapadnou a poskytnou vám jasný náhled na celou situaci a jednotlivé postavičky. Anotace zde na DK je trochu zavádějící, protože bere v potaz pouze úvodní část, při níž je souzen Josef Sklenář za údajné zabití mladé dívenky. … Jeden jediný den soudního přelíčení, během kterého jsem nakoukla do myšlenek rovnou 7, resp. 8 osob, stačil k tomu, abych je mohla poznat pěkně zblízka. Teď jsem chtěla napsat, čí myšlenkové pochody mě bavily nejvíc. Jenže se nedokážu rozhodnout:-) Samozřejmě mi učaroval kafkomil Drahomír Schnirch, ale stejně tak mě fascinoval Ivan Slepička s jeho hráčkou vášní, taktéž podezřelý Josef Sklenář přítomně nepřítomný v jednací síni a mohla bych pokračovat dál:-) Při čtení jsem si říkala, že každý z nás sám sebe nějak vnímá a že se ta naše představa asi hoooodně liší od toho, jak nás vidí ostatní lidé. … 2. část je vystavěna úplně jinak a na scénu přichází další zajímavé postavy. Fandila jsem hlavně Puťákovi:-)

K této knize jsem se dostala dost netradičně. Měla jsem tu čest seznámit se s rukopisem Italský styl, který má být volným pokračování Odložené spravedlnosti. Italský styl byl pro mě 1. dílem pro dospělé od Petra Čepka. Nebudu vám z děje nic prozrazovat, pouze řeknu, že jsem si jeho čtení nad očekávání užívala a jsem fakt zvědavá, jak bude vypadat ve finální podobě. Původně jsem si chtěla Odloženou spravedlnost přečíst před Italským stylem, abych byla v obraze, ale nebyla v naší knihovně dostupná. Shodou okolností jsem to byla já, komu čtenářka knihu vracela. Když jsem zjistila, kdo v knize vystupuje, tak jsem si ji prostě půjčit musela:-) Při čtení jsem se cítila, jako bych se potkala se starými známými. Akorát jsem se nedozvěděla, jak se postavy posunuly:-) Zato jsem se toho dozvěděla spoustu z jejich minulosti. Teď ještě musím počkat, až se vrátí Sametové iluze, abych věděla, jak to všechno začalo:-)

59 15.12.2021

Získala jsem odepsanou z knihovny a přečetla během dílny čtení na čtenářském klubu. Takhle začíst se mi ještě s žádnou knihou na čtenářském klubu nepodařilo. Hodně silný příběh. Medvěd se uloží k zimnímu spánku, ale po probuzení ho čeká rozčarování. … Jak je snadné něčemu uvěřit, když to všichni kolem vás omílají.

Kniha je řazená mezi knihy pro děti a mládež. Osobně si myslím, že je také pro dospělé. Mně úplně běhal mráz po zádech, když jsem si místo medvěda představila člověka. Vzpomněla jsem si i na Orwella, ale Frank Tashlin napsal svůj příběh dřív. Zajímalo by mě, jak by příběh vnímala moje dcera (5 let). Určitě doporučuji:-)

56 06.12.2021

Manžel nám ji přinesl z teplické knihobudky. Ví, že bych si přečetla ráda něco od Tolstého, tak neváhal:-) A musím říct, že mně se knížka líbila hodně. A mým dětem (5 a 3 roky) taky:-) Četli jsme ji před spaním. Jednou jsem u ní usnula a Barunka mi pak dost detailně vyprávěla, co se v příbězích stalo. Škoda, že některé příběhy jsou takové nedotažené. Je potřeba domýšlet, působí neukončeně. Přesto jsem si užívala atmosféru delších příběhů, u těch kraťoučkých jsem zase oceňovala důvtip a jednoduchost. Příběh o lvovi a psíkovi mě až dojal. Celkově mi vyhovoval styl, jakým jsou texty psané. Krásně jsme si dokázali představit, co a jak se děje. Třeba unavenou labuť, která nestačí svým družkám nebo loveckého psa, jak přechytračil jiného nadšeného pejska, nebo drzou opičku, která vyprovokovala chlapce k neuváženému kroku nebo holčičku-houbařku jdoucí přes koleje a kvůli hluku blížícího se vlaku špatně slyší svou sestru…

„Dědečkovi bylo doma smutno. Přišla vnučka a zazpívala mu písničku.“ (drobná povídka Dědeček a vnučka)

Obálka od čtení dost odrazuje a podle komentářů je to tak půl na půl, ale za mě za přečtení rozhodně stála a věřím, že se k ní ještě vrátíme:-) A jestli můžu věřit doslovu, tak L. N. Tolstoj udělal pro ruské školství neuvěřitelný kus práce. A dokážu si dost dobře představit, že jeho textíky četly děti s nadšením a se zájmem. Normálně doslovy moc nečtu, ale tenhle za přečtení určitě stál.

„Péťa a Míša měli dřevěného koně. Byla z toho hádka: Čí je kůň? Hoši se začali o koně tahat.
„Děj mi ho, kůň je můj!“
„Ne, ty mi ho dej! Kůň není tvůj, ale můj!“
Přišla maminka, koně jim vzala, a tak koně neměl nikdo.“ (drobná povídka Spor) … I já takto občas řeším dětské spory:-)

53 22.11.2021

Mikuláš se pomalu blíží a děti náhodou vybraly knížku Lucka Luciperka. Příběh vypráví o malé Lucince, která provede sem tam nějakou lumpárnu. A protože je doba, kdy chodí Mikuláš, rodiče ji chtějí dát za vyučenou. Lucka je pochopitelně zklamaná a rozhodne se, že se tajně vypraví za skutečným Mikulášem, ať ví na čem je. Do své výpravy zapojí i svého černého psa Čerta a bílou kočku Andělínu. Jak celý večer dopadne a polepší se Lucinka? Toť otázka:-) Pro mě osobně bylo hodně silné, když jsem sledovala pocity malé holčičky, kterou mají dospělí zaškatulkovanou jako zlobivou a která si sama o sobě myslí, že je zlobivá. Lucka mi byla hodně sympatická a její lumpárna s botami se mi líbila:-)

Knížku jsme si kdysi vybrali z vyřazených knih v knihovně. Už jsme ji s Barunkou předtím asi 2x přečetli. Poprvé se jí úplně tolik nelíbila. Bála se totiž čertů, kterými se to v knize hemžilo:-) Při posledním čtení děti nejvíc zaujalo, že „zlobivé“ děti dostávají od Mikuláše brambory a uhlí. Barunku jsem vydeptala tím, že jsem jí řekla, že taky dostane brambory a uhlí. Ach jo, pořád se nenaladila na můj smysl pro humor… Arnoštík k informaci přistoupil po svém, ráno po čtení obdaroval tatínka velkým pytlem brambor:-) a oba se těší na mikulášskou nadílku ve školce, ale musela jsem dceru předtím ujistit, že nebudou dostávat brambory ani uhlí:-)

47 09.11.2021

K narozeninám jsem dostala od manžela knihu Tři chlupatá zvířata od A. Paasilinna. Prvním chlupatým zvířetem je zaječí klučina, který osudově zasáhl do života novináři Vatanenovi. Nebo to možná bylo naopak:-) Tak či onak, Vatanen se po setkání se zajíčkem rozhodl opustit svůj dosavadní život, který kromě práce zahrnoval i dlouholetou manželku. Protože jsem také manželka, tak jsem měla trochu problém přijmout Vatanenovo impulsivní rozhodnutí:-) Příběh samotný se skládá ze série bláznivých někdy až „neuvěřitelných“ zážitků. Nejvíc mě bavila konspirační teorie o finském prezidentovi Kekkonenovi. Kniha vyšla v originále v době, kdy byl Kekkonen stále prezidentem:-) a jak jsem tak o Kekkonovi zjišťovala informace, tak mne nejvíc zaujala paradoxně jeho manželka Sylvi Kekkonen:-) Tato finská první dáma byla totiž spisovatelkou a dokonce byla jedna její kniha přeložená do češtiny. No uznejte, musela jsem si ji hned objednat a to je vlastně důvod, proč jsem hned nepokračovala dalším chlupatým zvířetem:-)

Moje první setkání s autorem a i když Zajícův rok ke konci trochu ztrácel dech, tak jsem se celkem pobavila. A někdy časem si dám i další chlupatá zvířata.

54 08.11.2021

Nádherná knížka pro malé děti. Zařazovala jsem knihy a tuhle jsem už nezařadila. Přečetla jsem ji na stojáka mezi regály a půjčila ji svým dětem. Večer ji nejdřív přečetl tatínek s Arnoštíkem (3 roky) a pak jsme si ji ještě jednou přečetli společně v posteli. Další dny jsme se ke knize vraceli a vraceli:-) Kniha je zdařilá jak po vizuální stránce, tak po textové stránce. Papuchalk Petr jednoho dne ztratí v bouři svého nejlepšího přítele Pavla. Ochotná velryba se mu snaží pomoci a společně po Pavlovi pátrají. Petr Horáček chytře zakomponoval do příběhu silné poselství. Na nejlepším kamarádovi si nevšímáme vzhledu, ale toho jaký je. Papuchalk nepapuchalk, hlavní je, že je nám s ním dobře.

Myslela jsem si, že knížka nebude starší dceru (5 let) tolik bavit. Ale ne, užívala si ji stejně jako ten tříletý:-) A dokonce chtěla, abych jim přinesla z knihovny další knížky od autora:-) Petr Horáček mi svým stylem učaroval a já už mám celkem slušnou představu, jak bych chtěla s Papuchalkem Petrem pracovat se školkovými dětmi.

53 01.11.2021

Na tuhle knížku si pamatuju díky čtenářskému klubu, který jsem vedla na jedné litvínovské základní škole. Název sám podněcuje k přemýšlení. Napadlo nás několik možností, ale byli jsme vedle jako jedle:-) … Tak teď už vím taky přesně, Libuško:-)

Anin duch je z mého pohledu mnohovrstevnatý komiks, který se dotýká palčivých témat. Aňa je cizinka, snaží se zapadnout, přizpůsobit, splynout, potlačit viditelné stopy svého původu. Při čtení jsem hodně přemýšlela o lidech, kteří opustili svou rodnou vlast, ale i třeba rodné město a necítí se na novém místě jako doma. A bylo mi z toho dost smutno. Teď žiji v Oseku a kdysi do něj bylo přesídleno mnoho obyvatel ze zaniklé obce Hrdlovka. I po více než pětatřiceti letech se všichni Hrdlováci necítí v Oseku jako doma.

Samotný příběh mi přišel dost napínavý. Obsahuje několik zvratů, autorka si se mnou pohrávala, takový vývoj jsem fakt nečekala. Bylo dobře, že jsem se anotací nenechala připravit o překvapení. Po přečtení nemám ani příliš velký problém s odvážným tvrzením z obálky „Mistrovské dílo!“, jež měl o komiksu pronést N. Gaiman:-) … Moc komiksy sice nečtu, ale tenhle se mi líbil hodně. Ty Aniny vykulené oči můžou někoho otravovat, moc mi nesedí k ruské dívence, na druhou stranu ji odlišují a usnadnily mi orientaci v postavách. … A mám další ruský zářez:-)

51 26.10.2021

Knihobudková z Teplic. Manžel mi knížky v knihobudce vyfotil a já si vybrala:-)

Příběh má podle mě jeden velký nedostatek. Je strašně krátký:-) Jak ráda bych se toho dozvěděla víc. A samozřejmě bych chtěla tajemné Šangri-La poznat a zažít na vlastní kůži. Úplně vím, čemu bych se tam věnovala. Už jenom za myšlenku, že lenost je ve skutečnosti rozvážnost, bych dala hvězdiček 5:-) Myslím, že na Ztracený obzor a hlavně Conwaye jen tak nezapomenu. Už je to nějaký pátek, co jsem knihu dočetla, a pořád přemítám, co bylo dál.

Mé první setkání s J. Hiltonem dopadlo nad všechna má očekávání. Doporučuji:-)

56 21.10.2021

Netuším, jak se k nám kniha dostala, ale vím, že jsme ji přečetli už několikrát:-) Na rozcestí u čtyř lip se loučí každý večer čtyři kamarádi – Barborka, Johanka, Lukáš a Kristián. Nechce se jim domů, tak se loudají a kopají do kamínků. A už jsou tu kouzelné kamínky, které slibují, že splní každému jedno přání. Navíc mají pro všechny děti nachystanou speciální pohádku, která nějak souvisí s jejich přáním. Kouzelné kamínky nás dovedly až k paní Duze, předpovídali jsme počasí s panenkou Sluníčkem a panáčkem Deštíčkem, létali jsme s drakem Popletou a navštívili jsme jednu zaječí rodinu. Navíc jsme si s kouzelnými kamínky a dětmi zazpívali nádhernou písničku.

U babičky na Šumavě visí podobná meteorologická chaloupka. Akorát je v ní babička a dědeček. Jako malá jsem do nich často šťouchala a koukala, kdo vykoukne ven. Po přečtení téhle knížky do ní šťouchají i mé děti:-) Pokaždé se trochu bojím, aby ji nezničili, když tam visí tak dlouho.

„Tři barevné kamínky,
bílý, žlutý, růžový.
Tři barevné kamínky.
Co dokáží, kdo to ví?
Na počkání splní přání,
tomu, kdo se loudá domů.“ (snad jsme ji s manželem dali dohromady správně:-D)

48 20.10.2021

Knihu jsme kdysi získali z knihovny jako vyřazenou a teď na ni teprve došlo. Že Martina Drijverová psát umí, to samozřejmě vím dávno. Že ve mně její texty dokáží vzbudit emoce, to taky vím dávno. Ale že mne kniha Kryštof a Karel tak zasáhne, to jsem opravdu nečekala. Malý Kryštůfek se bojí očkování, tak mu tatínek začne vyprávět příběh ze svého dětství. Po prodělaném černém kašli byl hodně zesláblý, tak musel odjet do ozdravovny. Děti ho moc neberou, musí navíc nosit, jak sám říká, holčenčí košili, protože chlapecké pyžamo na něj nemají, cítí se odstrčený, chce domů. Přístup personálu není vždy ideální. Jak se to na Kryštofa sypalo, tak pro mě bylo čím dál těžší číst. A pak jsem se začala dozvídat víc o Karlovi. A to byla teprve síla. Možná na mě celý příběh tolik působit, protože jsem si představila, jak by to v takové ozdravovně asi zvládala Barunka, se kterou jsem knihu četla. Pro ni bylo zase stěžejní, že se v knize řešilo přátelství. Měla neskutečnou radost, když si Kryštof našel prvního kamaráda. Sama toto téma hodně prožívá i ve svém životě. Když pominu emocionální prožitek, tak jsem si díky knize udělala docela jasnou představu o tom, jak to v takových ozdravovnách mohlo chodit. Díky Bohu jsem žádnou nikdy sama navštívit nemusela, stačilo mi, když se jednoho dne známá rozpovídala o svém pobytu v dětské ozdravovně. Knihu jsem četla až po jejím povídání a často jsem na ni vzpomínala. Když jsme knihu s dcerou rozečítaly, tak jsem vůbec netušila, co od ní mám očekávat. Myslela jsem, že to bude o dvou kamarádech. A ono vlastně i bylo, ale cesta k tomu kamarádství byla hodně trnitá. Za mě zatím nejlepší knížka od paní Drijverové.

48 13.10.2021

Vlastníme vyřazenou z knihovny. S Barunkou (5 let) jsem ji za ty 2 roky, co ji máme u sebe (knihu, ne Barunku:-)), rozečetla několikrát, ale vždycky jsme přečetly jen pár příběhů a Barča už ji číst dál nechtěla. Nedávno ji ale objevil Arnošt (skoro 3 roky) a přinesl nám ji do postele, že ji chce číst. I když čteme dětem hodně, tak jsme večerní čtení nepraktikovali. Teď už ho tedy praktikujeme:-) A Skřítkové a trpaslíci je naše 1. kniha, kterou jsme přečetli téměř celou (s výjimkou 1 kapitoly) jenom před spaním.

Největším tahákem jsou neskutečně propracované obrázky. Povídáním nad nimi jsme strávili mnohem víc času než čtením příběhu. Když Arnošt viděl, jak skřítci střílí improvizovaným katapultem na obra Rudou bradu, tak prohlásil, že bude střílet na tatínka dýní a že to bude sranda:-) Tatínek měl štěstí, byl zrovna v práci, tak si to vyzkoušely aspoň na mně. Naštěstí používaly jenom plyšáky a pěnové kostky. Tohle byla právě ta 1 kapitola, kterou jsme nečetli večer:-) … Obrázky nám především poskytovaly odrazový můstek k tomu, abychom rozebírali principy fungování nejrůznějších lotrovin skřítků a vynálezů či vychytávek trpaslíků.

V postavách jsem se moc neorientovala. Motali se mi trpaslíci. Ono to bude tím, že jsme začali od 5. dílu:-D Moc mě bavili Gaznagové, černí skřítci, které přitahuje všechno bílé. Ale ten protilék na jejich uspávací prostředek bych pít nechtěla:-) A pak to najednou skončilo a nejen já bych chtěla vědět, co bylo dál. 6. díl ale nemáme:-(, tak čteme 2. díl, aspoň se dozvíme, co bylo předtím. A myslím, že 1. díl máme dokonce u mých rodičů na Šumavě:-D

PS. Můj komentář je opravdu přečíslovaný. Škoda, že nevím, kolik dní jsme knihu četli, ale můžu vám prozradit, že má 13 kapitol:-)

51 06.10.2021

„Radši bych měla prodat všechnu tuhle parádu a koupit si místo ní gramatiku, slovníky a dějiny filosofie.“

Hlavní zápletka je velmi lákavá. Manžel prodá v opilosti manželku i s malým dítětem námořníkovi. A protože svého činu lituje, tak přísahá, že se alkoholu nedotkne celým 21 let. Dotáhne to až na starostu. … A teď můžete hádat, kdo se asi ve městě Casterbridge po 20 letech najednou objeví:-) … O dějové zvraty není rozhodně nouze. Nejednou mě vývoj událostí překvapil. Ale ke konci už mi to přišlo malinko překombinovaný.

K žádné z postav se mi nepodařilo vyloženě najít cestu. Nakonec mi byl nejsympatičtější Michael Henchard, onen starosta casterbridgeský, o kterého tu šlo v první řadě. Nevím, do jaké míry je to způsobené překladem, ale vylíčení charakterů jednotlivých postav mi přišlo prapodivné. Nedokážu úplně vyhmátnout, proč jsem to tak vnímala. Nejspíš to bude tím, že jsem měla problém uvěřit, že určité jednání postav bych si měla vykládat tak, jak mi bylo podsouváno. Při čtení mi na mysli vytanula dvojkniha Na plechárně/Sladký čtvrtek a vzpomínala jsem, jak zdařile o 60 let později J. Steibeck svoje lidičky vykreslil. Pořád je nosím v paměti. Ale obávám se, že na Hardyho postavy po krátké době úplně zapomenu. I když osudy Susan, Elizabeth-Jane, Donalda, Lucetty a dalších byly velmi dramatické a osud je nešetřil.

„Není rychlejší cesty k vážnému zamyšlení nad vesmírem, jenž nás obklopuje, než noční bdění u nemocných.“

Z mého pohledu se mi nesnadno chápe popisovaná morálka. Hlavně co se milostných vztahů týče. V tomhle jsme se fakt dost posunuli:-) … O kolik jednodušší by to postavy měly, kdyby znaly text naší svatební písničky The key to her heart od Reubyho:-) Nejednou mi hlavou při čtení proběhla ze zmíněné písničky následující slova „You come clean from the start, laying down all your cards“

Některé popisy jsem si užívala, líbilo se mi, že se přede mnou postupně dotváří obrázek jednoho fiktivního městečka. A některé popisy se mi četly hůře, ztrácela jsem pozornost. To se mi stávalo spíš ze začátku, tak mi jenom asi déle trvalo, než jsem si na ně zvykla:-) … Časté biblické odkazy mi nic moc neříkaly. Že neznám dostatečně biblické postavy je ale můj problém, ne autorův. Když Starostu casterbridgeského psal, tak na tom lidé se znalostí Bible byli určitě lépe.

Přes určité výhrady hodnotím knihu vysoko. Zajímavý příběh, který je plný neuvážených rozhodnutí a nevyřčených tajemství. Přiznávám, že jsem byla párkrát dojatá. Můj 1. Thomas Hardy a věřím, že ne poslední. K němu mě nasměrovala J. C. Oates svou knihou Nesvaté lásky a já jí tímto děkuji:-)

PS. Panák obilí není totéž jako mandel. Rozhoduje počet:-)

56 10.09.2021

Heidi je naše další literární kamarádka:-) A my s ní prožili další 4 dobrodružství. První 3 příběhy mě bavily hodně, ten poslední už trochu míň. Heidi je milounká dívenka, bezelstně pomáhá, kde může, a proto ji mají všichni rádi. Petr je pořád tím hochem, který by měl Heidi nejraději jenom sám pro sebe, a tak špatně snáší, když se v její blízkosti ocitne Micky, neobyčejný indiánský kluk. Autorka M.-J. Maury mi ale stále něco zatajuje. Zajímalo by mě, proč Heidi musela vyhledat pomoc Mickyho tatínka. Co se jí stalo? … Z hor jsme si pak na chvíli odskočili do Frankfurtu a rozluštili záhadu tajemného zámku. Potěšilo mě setkání s Klárou a její babičkou paní Semanovou, i když si myslím, že se v jiném díle jmenuje paní Sesemanová:-) Dětem připadal tento příběh strašidelný, Arnoštík se bál nejvíc starého brnění. … A pak zase zpátky do hor. Pobyt na horském vzduchu velmi prospívá. Heidi by o tom mohla povídat své a teď si to na vlastní kůži vyzkouší Nora, městská dívenka, kterou maminka nechce moc pouštět ven, protože se bojí, že se venku nastydne. Příběh plný lidské dobroty a ochoty pomáhat druhým. … Poslední příběh nás zavedl až na moře. Já ocenila zejména to, že jsem se dozvěděla něco z minulosti Heidina dědečka. Nikdy by mě nenapadlo, čím se toužil stát.

A hodnocení? Barunka prohlásila, že by knížce dala hvězdiček 20:-)

50 01.09.2021

„Myslíme si, že známe lidi, které máme rádi, ať už se s nimi stýkáme pravidelně, nebo se s nimi jen potkáváme, ale co o nich opravdu víme? Ve skutečnosti takřka nic. Zrnka informací, pár vzpomínek utroušených při konverzaci, nejasné dohady, několik nevyslovených věcí, jež se propůjčují k jakémukoli výkladu. Ubohoučká hromádka tajemství dělá člověka člověkem a požírá ho spolehlivěji než nenávist nebo lhostejnost. Poznání si žádá úsilí. Na to není čas, říká se. Nejčastěji však, spíše než zájem, chybí příležitost.“

Zvláštní, svým způsobem velmi silná kniha, která se věnuje tématu udavačství. Při čtení mi běželo hlavou, zda vůbec máme právo vrtat se v životech (v minulosti) ostatních a hodnotit jejich činy. Otázka udavačství je podle mě hodně ožehavé téma. Je lepší vědět nebo nevědět? Komu tím, že vytáhneme dávnou minulost na světlo, prospějeme nebo naopak neúmyslně ublížíme? Představovala jsem si, jaké by to asi bylo, kdybych se každý den musela dívat na člověka, který zradil moji rodinu. Na jednu stranu dokážu pochopit posedlost hlavního hrdiny, který se snaží dopátrat, proč tehdy v roce 1941 napsala jistá osoba udavačský dopis. Na druhou stranu jsem si říkala, že se chová jako psychopat. Pro mě se jedná o „krásnou“ ukázku toho, kam až člověka může dohnat nějaký pocit. V tomto případě to byl pocit, že by měla zákaznice za svůj čin trpět. Cítila jsem tu obrovskou frustraci, která hlavnímu hrdinovi chvílemi úplně zatemňovala mozek. Samotný příběh Cecílie Armand-Cavelliové mě dostal. Musím říct, že to byla SÍLA. Za mě víc než uspokojivě P. Assouline ukázal, na jak tenkém ledě se pohybují ti, kteří prahnou po tom, aby byli udavači potrestáni, a že černobílé vnímání minulosti ničemu neprospěje.

„Divná doba, v níž musel člověk dokazovat ne to, co je, ale to, co není.“

„Člověk by se nikdy neměl setkat s nikým, koho by rád nenáviděl. Nikdy. Přišel jsem, abych čelil chladnému monstru, a stál jsem před ženou.“

Nejdřív jsem váhala, jak knihu hodnotit. Na textu by se totiž dalo ještě docela dost zapracovat. Když hlavní hrdina mluví o hnusu nebo o zlu, tak bych si na to udělala ráda vlastní názor. Měla jsem problém přistoupit na autorovu hru, cítila jsem se ochuzena. Líbilo by se mi, kdybych mohla hlavní postavě nakukovat přes rameno a přečíst si to, co si on přečetl v archivu. Uvítala bych smyšlené dokumenty jako třeba v Žítkovských bohyních. Stejné to bylo s vyprávěním zainteresovaných osob. Místo původního vyprávění se mi dostalo vyprávění z druhé ruky. … Pro mne byly v knize 2 typy pasáží. 1) hlavní hrdina se nekonkrétně zamýšlí – tyhle pasáže jsem četla jakoby v mlze. 2) hlavní hrdina informuje o tom, co dělá a co se dozvěděl, píše konkrétně – tyhle pasáže jsem hltala, protože jsem byla svědkem toho, jak se přede mnou odkrývá minulost. … Nakonec dávám nejvyšší počet kvůli síle osobního příběhu zákaznice a pak také kvůli mnoha impulzům k přemýšlení.

„Víte, i mrtví bez náhrobku si zaslouží vzpomínku. Víc než kdo jiný. Zapomenout na ně by bylo totéž, jako je podruhé zabít…“

53 01.09.2021

„Odporúča sa, aby sme si príliš nebrali k srdcu svoje nešťastia. Ak nám takú radu niekto dá, akoby chcel povedať: každý má svoj kríž, a vidíš, všetci sme tu. Ty si ani nezaslúžiš také nešťastie.“

Uršuľu mi koupil manžel, když jsem si postěžovala, že se mi nepodařila sehnat:-) V knize jde především o vztahy, o sexuální přitažlivost, o kontakty člověka s člověkem. Lidé nechtějí být sami, hledají si partnery, někdy se ocitnou ve vztahu bez lásky, mají určité představy, ale až po čase se ukáže, jaká jejich volba byla. Člověk si sebou táhne svoji minulost a druzí lidé ho podle ní vnímají. Tak jako v životě. V případě Uršuľi jde o něco, co na ni vrhá nelichotivé světlo. Zajímalo mě, jak se bude její život vyvíjet, co všechno ji potká. Události ale tak rychle plynou, že jsem neměla ani čas se zamýšlet, a ani jsem si v tom kvapu nedokázala k postavám najít cestu. Mrzelo mě, že autor neposečkal delší chvilku na místě. Proto jenom 4 hvězdičky. A konec? Chci vědět, jak to pokračovalo. Pěkně našlápnuto na další konflikt. I vedlejší postavy mají potenciál. Na Uršuľu má volně navazovat kniha Rubato. Doufám, že ji seženu:-)

„Hodža vstal a kričal:
„Všetci majú svedomie. Všetci, neboj sa, že niekto pred ním ujde. Musíš poslúchať svedomie, nie proti nemu bojovať. Bez svedomia by svet netrval ani pol hodiny. Musíš študovať, čítať. V kaviarni, vo vinárni sa nič nenaučíš. Múdrosť nie je vo víne. Treba poznať dejiny, ako sa ľudia mýlili, ako zmúdreli. Keby si aspoň do kostola chodila. Ale ty nemáš nijakú vieru, nič, si nula. Spamätaj sa.“

Slovenské autory moc neznám, a proto se snažím rozšířit obzory. R. Sloboda je po I. Kučerovi a D. Mitanovi další slovenský spisovatel, který mi padl do oka.

49 27.08.2021

Při výběru této knihy měly děti vážně šťastnou ruku. Na první pohled mě zaujaly bezvadně vyšperkované ilustrace Martiny Matlovičové. Opravdu to na nich žije. Kromě hlavních aktérů je na nich spoustu nejrůznějších detailů, které mají hlavně pobavit. Zaujal nás třeba bloudící medvěd s ranečkem, myška, která tajně pouští ryby zpět do vody nebo brouček pochutnávající si na jedovaté tekutině. A mě hodně pobavila předělávka názvu jednoho notoricky známého románu:-) Obrázky jsme s dětmi dlouho prohlíželi a Barča chtěla číst všechny hlášky, které šly zvířátkům v komiksových bublinách od pusy. Četli jsme 2x a pokaždé bylo, co objevovat.

Samotný příběh začíná tradičně, dvě prasátka spolu šťastně žijí, ale jednoho dne se Kvikalka doslechne o blyštivém prasátku a šíleně po něm začne toužit. Prasátka se tedy vydávají na cestu za blyštivým prasátkem. Postupně potkávají jiná zvířátka a vyptávají se na blyštivé prasátko. Při čtení jsem si pomyslela, že tohle už tady bylo tolikrát a že je mi úplně jasné, kam to směřuje. Ale ne. Ester Stará mě svou pointou dostala:-) Z toho, co vypadalo prvoplánově, se vyklubalo zcela něco jiného, originálního. Tahle knížka je fakt dokonalá. DOPORUČUJI.

PS. Ty ilustrace budu muset ještě pořádně prozkoumat:-)

47 27.08.2021

„Existuje jen málo věcí tak zdánlivě nedotčených skutečným světem, jako je spící dítě.“

S Barčou a Arnoštíkem jsme četli dětskou knížku Jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku a ta na zadních deskách měla napsáno, že se jedná o příběh z oceňovaného románu J. Irvinga pro dospělé Rok vdovou. To mě zaujalo natolik, že jsem si Rok vdovou při příští návštěvě knihovny hned vypůjčila. Ještě než jsme dojely domů, udělaly jsme si zastávku na Lukách. Děti běhaly a hrály si a já si po chvíli běžela do auta pro knížku. Myslela jsem, že do ní jenom nakouknu, abych si zpestřila čekání na děti. Chtěly, abych na ně vždy zapískala na trávu, že přiběhnou. Tak jsem četla a pískala a tráva mi skvěle posloužila místo záložky:-)

„Jednoho dne pochopí, že bát se nevypadat jako zbabělec, je nejhorší důvod, proč něco člověk udělá.“

Irving si mě zaháčkoval hned první scénou, ve které maličkou čtyřletou Rút probudí zvláštní zvuky. Myslí si, že maminka zvrací a vydá se za ní. A už jsem se nestačila divit, co se přede mnou začíná rozehrávat. Pak jsme narazila na Thomase a Timothyho, které jsem znala z dětské knížky Jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku. Setkání s nimi byl pro mě takový šok, že už jsem knížku jen stěží odkládala. … Rok vdovou se skládá ze 3 částí, hlavním tmelem jsou postavy Rút a Eddieho. Do jejich životů jsem měla možnost nakouknout v roce 1958, 1990 a 1995. Kolem mě se to hemžilo fiktivními spisovateli a jejich fiktivními literárními díly. Jak ráda bych si jejich romány přečetla. Román o spisovatelích od prvotřídního spisovatele. Lahůdka!

„Ve svých šestatřiceti letech otce milovala i nenáviděla, a proto ji mučilo zjištění, jak strašně ji miluje.“

I když Irving často dopředu předbíhal v ději, někdy vyloženě spoileroval, tak jsem měla stále stejnou chuť ve čtení pokračovat. Rozhodně se nebojí čtenáře připravit o překvapení. Jeho spoilery mě spíš navnadily, a to obecně spoilery nesnáším. Možná je výstižnější o nich mluvit jako o předzvěstích. … Rok vdovou je dost rozsáhlý, přišlo mi, jako bych četla románů hned několik, přesto vše drží pohromadě. Tolik unikátních postav, mnoho z nich mi fakt přirostlo k srdci, měla jsem pocit, jako bych s nimi prožila velkou část jejich života. Doufám, že si je ještě dlouho uchovám v paměti.

„Snažím se vidět celou ženu,“ vysvětloval [Eddie] Haně. „Samozřejmě si uvědomuji, že je stará, ale existují fotografie – nebo jejich obdoba ze života každého člověka v mé představivosti. Myslím tím celého života. Dokážu si ji představit, když byla mnohem mladší než já – protože existují vždycky určitě pohyby a výraz, které jsou hluboko zakořeněné a neznají věk. Stará žena sama sebe nikdy nevidí jako starou ženu a já ji také ne. Snažím se v ní vidět celý její život. Na celém životě každého člověka je něco tak dojemného…“

Rok vdovou pro mne byla osobně čtenářsky výjimečná kniha. Mám takový zlozvyk, až nutkání rozečítat nové a nové knihy. I když mě knížka hodně baví, tak je pro mě těžké u ní vydržet a dočíst ji až do konce. Proto většinu dočtených knih hodnotím 5 hvězdičkami:-) Představte si, že když jsem četla Rok vdovou, tak mě ani nenapadlo, že bych nějakou další knížku mohla rozečíst. Musím říct, že to byla docela úleva:-) Vůbec jsem netušila, co od Irvinga očekávat, ale že to bude až tak dobrý, mě nenapadlo. Rozhodně doporučuju. Teď mám na jednu stranu strach pustit se do jeho další knížky. Bojím se, abych nebyla zklamaná. Ale určitě to risknu:-)

Díky této knize jsem se konečně setkala s tvorbou tolik opěvovaného irského básníka W. B. Yeatse. Tady je jeho báseň Až zestárneš (When You Are Old) v originále, v češtině si ji můžete přečíst v knize Rok vdovou:-)

When you are old and grey and full of sleep,
And nodding by the fire, take down this book,
And slowly read, and dream of the soft look
Your eyes had once, and of their shadows deep;

How many loved your moments of glad grace,
And loved your beauty with love false or true,
But one man loved the pilgrim soul in you,
And loved the sorrows of your changing face;

And bending down beside the glowing bars,
Murmur, a little sadly, how Love fled
And paced upon the mountains overhead
And hid his face amid a crowd of stars.

PS. Maličké Rút mi bylo strašně líto.

60 25.08.2021

Prosím nenechte se zmást anotací. Mary Poppinsová je všechno možné jenom ne vlídná:-) Čtení jsem si užívala, hlavně mě bavilo, že P. L. Travers obsadila do role kouzelné chůvy sebestřednou ženu, kterou kdeco otráví, odsekává dětem, vyhrožuje jim, uráží se, a která se se zalíbením prohlíží ve výlohách. Tak nějak jsem doufala, že postupně změkne, ale moc k tomu nedošlo. Vždycky jsem si myslela, že je Mary Poppinsová strašně hodná chůva. K dětem, které opatrovala, si však silnější vztah vytvořila, a to mi bylo sympatické. A děti jí velmi milovaly. Jsem moc ráda, že jsem si tohle známé dílko konečně přečetla, a poupravila si své domněnky:-) Jednu výtku ke knize bych však měla. Ilustrace se dost odchylují od textu. Např. Mary Poppinsová má mít černé vlasy a na obrázcích je má zrzavé?!

Barunka po první kapitole prohlásila, že to není knížka pro ni. Zaráželo ji, jak se Mary Poppinsová k dětem chová. Samotná dobrodružství ji očividně bavila, i na ně po čtení sama zaváděla hovor. Nejvíc se smála u kapitoly Jeníček a Barborka. Já si zase oblíbila paní Corryovou. … Než jsme knížku celou dočetly, tak jsme se shodly na tom, že jí dáme 4 hvězdičky, ale po dočtení jich tam sama od sebe máčkla 5:-)

Mary Poppinsovou mám ze zdejšího bazaru. Dorazila nám s překvapením uvnitř. Byla v ní vyšívaná záložka. Samozřejmě jsme ji k zakládání používaly, bylo to velmi milé zpestření:-) Ještě jednou děkuji.

55 24.08.2021

Milují vaše holčičky princezny a koníky, tak se jim tato kniha bude pravděpodobně líbit:-) Já osobně nejsem zrovna odvařená z Disneyho tvorby, tak nadšením neplesám. V knize se můžete těšit nebo netěšit na setkání se 3 známými princeznami. Dozvíte se, jak to vypadalo, když Ariel dostala malé hříbátko, pak na vás čeká příběh o Šípkové Růžence a koníkovi Blatouchovi, kterého vyděsí i větvička na cestě a naposled se projedete na kobylce Půlnoci s princeznou Jasmínou, která se rozhodla tajně zúčastnit pouštního dostihu. Takové průměrné čtení s typickými líbivými obrázky:-)

45 18.08.2021