niika komentáře u knih
Kniha je čtivá, svižná. Nutno brát jako beletrii než jako literaturu faktu.
Trochu odlišné od ostatních knih o drogách. V těch bývá mnoho beznaděje, nemožnosti vrátit se k původnímu životu bez drog. Též je v těchto knihách popisována extrémní situace, pád až na úplné dno. To tady nebylo. Takže po přečtení Ventilu byl člověk mnohem klidnější než třeba u Mementa nebo Dětí ze stanice Zoo.
Docela příjemná kniha, i když vzrušení je tam málo. Napsaná takovým klidným stylem. Přece příchod dítěte v době studia a dva potenciální otcové k tomu, to je docela složitá situace, ne?
Těžko hodnotit soubor povídek více autorů. Některá povídka byla lepší, některá slabší. Člověk si ovšem může ve stručné formě udělat představu o tvorbě daných autorů. Literární tvorbu Petry Soukupové dobře znám, zde (2 povídky) rozhodně nezklamala. Objevila jsem Irenu Hejdovou v roli spisovatelky. Škoda že nepíše i rozsáhlejší formáty než jen povídky ve sbornících. Zaujala mě ještě povídka Miloše Urbana a zbytek víceméně nic moc.
Strhující kniha. Je potřeba brát ten příběh, tak jak přijde, jak je napsaný, a nehledat v tom skrytá poselství. To, že dva mladí kluci stráví rok dospívání v podobě téměř nekončícího večírku mi nepřijde nijak nenormální. I to je způsob, jak si užít života.
Na to, že jsem tuto literaturu pro mládež četla v dospělosti (půjčila jsem si jí v knihovně v oddělení pro dospělé), jsem se u knihy příjemně pobavila. Nejde o ujetý nebo přehnaně sladký příběh, jaký se v knihách tohoto typu objevuje. Jde o seriózní čtení o dospívání.
Knihu jsem dostala a sama bych si ji patrně nevybrala, tudíž průměrné hodnocení. Nenadchla mě, ale ani nenudila. Celkový dojem je způsoben především tématem, které mi moc neříká. Kniha popisuje práci několika badatelů v oblasti archeologie včetně H. Schliemanna, o jehož dobrodružném životě se dá dočíst i ve vynikající knize Řecký poklad.
Jinak Vandenberg má mnoho příznivců. A komu se zalíbí jeho kniha, budou se mu líbit všechny autorovy díla.
Tohle byla první knížka od Soukupové a hned mě jako autorka zaujala.
Nic moc velkoduchého od toho nečekejte. Nenáročné, místy humorné čtení.
Příjemné povídky, i když Fulghum mi moc nesedl. Možná zkusit jiný titul.
Přestože se jedná o žánr dívčí román, knihu jsem objevila v oddělení pro dospělé a pobavila mě i tak. Kniha je dosti čtivá.
Knihu řadím k lepšímu průměru (3/5*), k typickým moderním románům pro ženy. Vyprávění je čtivé, ale nestrhující. Prostředí velké úspěšné firmy mě neoslovilo. Vhodné právě před spaním.
Kniha je koncipována jako průvodce po Anglii. Za vypravěčkou přijedou její přátelé a ta je seznamuje se místními zvyklostmi i památkami a bary. Naprosto mi vyhovovalo nahodilé střídání anglického a českého texu, zkrátka nevíte, kdy ta angličtina přijde. Angličtinu se z knihy nenaučíte, ale osvojíte si některé běžné fráze. Takové, které se ve škole neučí, přesto se používají často. A víte, že "coffee to go" je evropský paskvil a že správně po anglicku je to "take away coffee"?
Kniha se čte jedním dechem. K vžití do situace používá příběhy s příklady ze života a následně daný příběh rozebere z hlediska emoční inteligence. Není zase až tak praktická, jak by se podle obálky mohlo zdát. Nedává přesný návod jako například kuchařka a recept na palačinky, ale k jistému zamyšlení vede. Po přečtení pak budete v komunikaci více vnímat ještě jednu rovinu navíc a to je ta emoční. Souhlasím s autory knihy, že emoční inteligence je důležitější než jen IQ.
Souhlasím s předchozím názorem (Pet007). Knihu jsem ani nedočetla. Opravdu nezáživné a zklamání.
Zjistila jsem, že jsem tuto knihu již před časem četla, nicméně si vůbec nepamatuji, o čem byla nebo jestli se mi kniha líbila. Tudíž za moc nestojí.
Dalo by se souhlasit s předchozím komentářem (Příšerné, přečetla jsem to jen silou vůle. Opravdu nesmyslný příběh - asi jsem to nepochopila.).