NGC6715 komentáře u knih

Kniha vysvětluje, že potenciál pro zlo je v každém člověku a ukazuje to na příkladech. Snaží se, abyste ho našli sami v sobě, nikoliv proto, abyste byli sami zlí, ale proto, abyste se lépe poznali a dokázali lépe odpouštět. Protože pokud poznáte vlastní chyby, nebo alespoň to, že tyto chyby jsou běžné, nebudete je odsuzovat tak příkře.

Odkaz na ukázku z knihy:
https://obalky.kosmas.cz/ArticleFiles/254729/254729_uk%c3%a1zka.pdf/FILE/Zlo_254729_ukazka.pdf

1 03.08.2021

Některá témata v knize: myšlení, vědomí, matematika ve středověku, Turingův stroj, emergence, neuronové sítě, robotika, celulární automat, kyborgové; Nebylo to špatné, ale například trochu podobná kniha Mezi chaosem a řádem je však podstatně lepší.

03.08.2021

Takové shrnutí základů ekonomie v historickém kontextu. Nejedná se o dějiny ekonomie tak, jak o nich píše většina knih, nerozebírají se jednotlivé ekonomické školy, ale spíš to, jak věci fungují nebo fungovali. Prochází starověk, středově i letmo novověk. Kniha si všímá toho, že mír musí být udržován silou. Trh bez násilí může fungovat jen proto, že monopol na násilí má stát. Postupně kniha ukazuje vznik a funkci peněz, bank, úroků, práva... Alespoň pro mě se jednalo celkem o odpočinkové čtení. Kniha je vhodná zejména pro ty, kdo o daných tématech moc neví. Pokud někdo studoval příbuzné témata nějakou chvíli na vysoké škole nebo se o ně zajímá delší dobu, bude ho to pravděpodobně nudit. Ale měl bych výhradu k popisu knihy – „Moderní společnosti fungují jinak, než jak jsme byli až do roku 1989 zvyklí. Přitom předpokládají, že každý občan tomuto fungování rozumí a že se v něm nějak vyzná.“ – Většinu toho, co je v knize vím už delší dobu, ale ještě jsem se nedostal do situace, kdy bych to mohl prakticky využít. Knihu si přečtěte, pokud vás ta témata zajímají, ale nemá cenu ji číst proto, že by někdo nebo něco předpokládalo, že to víte.

03.08.2021

Knihu lze rozdělit na dvě části. První je spíše historická a ukazuje, jak byla dědičnost měřitelné inteligence a rozdíly mezi rasami špatně prokazovány na základě chybných, ale tehdy obecně uznávaných metod a názorů. Dnešní diskusi o tomto tématu to moc nepomůže, protože je to spíše historie a moderní zastánci těchto politicky nekorektních směrů argumentují jinak (a jejich odpůrci argumentují také jinak, vlastně si typy argumentací do značné míry prohodili – viz. donucení Jamese Watsona – nositele Nobelovy ceny za objev DNA – k odvolání jeho výroků o rozdílnosti ras a zveličování různých důvodů, proč je špatný a hloupých přeřeknutí v každém článku o tomto tématu).Další část knihy se zaměřuje na modernější metody zkoumání inteligence. Nicméně přestože měření inteligence se změnilo, na výsledky to vlastně nemělo vliv, pouze už většina uznávaných tvůrců IQ testů tvrdila, že testy nelze používat k posuzování ras ani dědičnosti inteligence. Kniha tedy v podstatě dokazuje, že měřením velikosti lebky nebo testy nelze dokázat, že je nějaká rasa inteligentnější než jiná, ani dědičnost inteligence. Pouze tedy dokazuje, že nejde nic dokázat, o tom, že by bylo možné prokázat rovnost ras, není ani zmínka. Přesto se autor tváří, že to dokázal. A i když nejde nic dokázat (a souhlasím s tím, že měření částí lidského těla, testy IQ nebo pracovní úspěchy nejsou v tomto případě relevantní), je nevyvratitelné, že žádnou z velkých civilizací, která posunula lidstvo významně dopředu, nebyla založena tou rasou, jejíž menší inteligenci nelze v žádném případě dokázat. Navíc je nepravděpodobné, že by se dlouho oddělené skupiny vyvíjely stejně. Máme tedy náznaky (které kniha ignoruje), ale nemáme důkazy. Nutno dodat, že tento důkaz o nemožnosti dokázat inteligenci je celkem přesvědčivý. Jaký tedy je? Žádný test nemůže odpovídat komplexnosti světa a nikdy nebudou existovat přesně takové podmínky, aby testy byly naprosto relevantní. A také to, že evoluce často nechodí po přímých cestách. Nicméně čím delší a komplexnější test je, tím relevantnější bude – a to nás vrací zpět k náznaku o vývoji civilizací. Autor nás nabádá, že svoje myšlenky máme zpochybňovat. Napadá mě však myšlenka, proč on nezpochybňuje ty své? Minimálně pokud víme, že je do určité míry dědičná výška, barva očí či barva kůže, proč by to nemělo platit o inteligenci? Jak chcete tvrdit, že se inteligence vyvinula v evoluci, pokud tvrdíte, že není dědičná (autor sice přímo netvrdí, že dědičná není, ale tvrdě popírá všechny náznaky toho, že dědičná je)? A jak by se mohla vyvinout, kdyby ji všichni měli stejnou – evoluce je přece založena na tom, že mezi vlastnostmi rozdíly existují – bez rozdílu vlastností by nemohla existovat soutěž ani výběr. A jak už jsem zmínil, pokud je dědičná a založená na náhodných mutacích a rozdílném prostředí, je nepravděpodobné, že se dvě oddělené skupiny žijící na různých místech budou vyvíjet stejně. Celkově musím říct, že mi kniha moc nedala. Ale na druhé straně, pokud čtu předchozí komentář k ní (PetrHanak), musím se knihy trochu zastat. Vývoj člověka a šlechtění zvířat není totéž. Zvíře šlechtíme k určitému jednoduchém účelu, který naprosto jasně chápeme – maso, mléko, živá síla, rychlost. Naproti tomu člověk má obstát v řešení komplexních problémů, kterým nerozumíme. Mnoho lidí si myslí, že nedokážeme řídit a plánovat ani ekonomiku. Jediný lidský mozek je nesrovnatelně komplexnější než celá světová ekonomika (ano, vím že ekonomiku tvoří právě tyto mysli, ale tato komplexnost se zde plně nepřenáší) – co teprve evoluce miliard mozků a myslí, z nichž každá je trochu jiná a svým způsobem zvláštní a každá může být úspěšnější za trochu jiných podmínek, které ani nedovedeme definovat, stejně, jako nedovedeme definovat inteligenci? Není to zdaleka tak jednoduché, jak se některým zjevně zdá. Stejně tak nechápeme a neznáme problémy, které lidé budu muset v budoucnu řešit a ke kterým bychom je měli šlechtit. Je na čase obnovit rozumnou diskusi o věcech jako je eugenika a rozdíly mezi rasami (nebo spíš začít, protože toto téma bylo vždy plné předsudků na obou stranách a vždy vítězila ta strana, která odpovídala politické korektnosti dané doby), ale neměli bychom příliš spěchat s nějakou reakcí v praxi (zdůrazňuji že reakce na přehnané přistěhovalectví nepovažuji za rasismus, ale za pud sebezáchovy – pokud chceme ostatním rasám pomoci, proti čemuž rozhodně nic nemám, pak tak máme činit u nich doma, ne u nás; pomáhá se ale hlavně těm slabším a proto by pomoc jiné rase mohla být sama o sobě rasistická).

2 03.08.2021

Autor zastává názor mnoha různých inteligencí (na druhé straně existují teorie „obecné inteligence“, ukazované nejčastěji jako tzv. G-faktor). Jeho snaha definovat inteligenci se tedy zaměřuje na hledání rozdílů mezi inteligencí a nadáním, i když sám přiznává že tato hranice je často nejasná. Definuje inteligenci jazykovou, hudební, matematicko-logickou, prostorovou, tělesně-pohybovou a personální. Zabývá se jak teorií, tak i konkrétními nadanými lidmi. Na konci knihy se snaží ukázat, jak je možné jeho teorie využít v pedagogice. I když toto dělení inteligencí považuji za příliš zjednodušené, kniha byla poměrně zajímavá.

1 03.08.2021

Autor až příliš podrobně rozebírá několik tvrzení, podkládá je úvahami a experimenty, a to vše prokládá příběhy ze svého života (příběhy ze života autora jsou v knihách o kognitivní psychologii vůbec nějak přehnaně časté). Tvrzení, která autor rozebírá jsou hlavně:

1) Lidi, kteří vydělávají hodně peněz nikdy nepřesvědčíte, že vydělají více, než kolik zaslouží, bez ohledu na to, jak budete mít pravdivé, silné a logické argumenty.

2) Vaší práce a jejich produktů si vždy budete vážit více než ostatní a vždy vám bude divné, že ostatní to nevidí tak jako vy

3) Lidé rádi trestají za skutečné i domnělé nespravedlnosti, a to i v případech, kdy se jim to nevyplatí

4) Špatné změny nebo možnosti lidem vadí, ale nakonec si zvyknou téměř na všechno

5) On-line seznamky fungují špatně a seznamování je dnes těžší než v minulosti

6) Radost z nových věcí je zpravidla menší a kratší, než jste si mysleli, když jste je kupovali

7) Lidé jsou ochotnější pomoci jednomu konkrétnímu člověku, než velké skupině

8) Za mnoho nedorozumění mohou krátkodobé emoce

9) Pokud se nějakým způsobem chováme k ostatním, budeme v jejich situaci očekávat, že se ostatní budou chovat jako před tím my a my se budeme chovat tak, abychom tím ospravedlnili své předchozí jendání, i když naše chování před tím bylo víceméně náhodné nebo ovlivněné vnějšími faktory, které už neexistují

10) Lidé jsou mnohem iracionálnější, než si myslí

3 02.08.2021

Krátká kniha s vysokou informační hustotou, zahrnuje mnoho zajímavého z kognitivní psychologie. Kniha popisuje kognitivní zkreslení, vysvětluje význam heuristiky, vliv náhody a to, jaký k ní mají lidé vztah, nutnost emocí k rozhodování a mnoho dalších věcí. Snad kromě závěrečného „Desatera rozhodování“ bylo vše velmi zajímavé. Kniha mi nepřišla nijak zvlášť složitá. V reakci na předchozí příspěvek bych poznamenal, že kniha sice obsahuje několik grafů, ale spíše jen pro ilustraci a velmi jednoduchých.

„Vezměme si předpovědi 10 000 finančních analytiků (předpokládejme, že každý rok mají 50% šanci předpovědět vývoj na finančním trhu). Při počtu 10 000 pak velmi pravděpodobně alespoň 10 z nich vydělá každý rok po dobu 10-ti let. Takové lidi zpravidla v médiích glorifikujeme a obdivujeme jejich úžasnou schopnost předvídat finanční trhy, jenomže z velké části jde o důsledek jednoduché pravděpodobnosti, nikoliv jejich nadpřirozených schopností.“

„Často až bláhově věříme, že možnost svobodně si vybírat mezi různými možnostmi nám přinese užitek, umožní nám dojít sebenaplnění. Ať už jde o naplnění vlastních potřeb, nebo o naplnění svého potenciálu, nebo dokonce o naplnění smyslu bytí. Svobodné rozhodování je součástí moderní společnosti. Přesto se právě těžkým rozhodnutím, kdy neseme odpovědnost za výsledek, raději vyhýbáme. Pod tíhou nejistoty ze svobody se vyhýbáme rozhodnutí, utíkáme se do dobrovolné nesvobody.“

3 01.08.2021

Některé knihy rychlé myšlení a nápady odsuzují a ukazují, že podvědomé rozhodování je většinou chybné. Tato krátká kniha se snaží ukázat opak. Někdy sice až příliš horlivě, se zanedbáním některých faktů, ale i tak ukazuje, že intuitivní rozhodování je nevyhnutelnou součástí našeho života a logické rozhodování hraje úlohou jen ve specifických situacích.

31.07.2021

Základní myšlenka je velmi zajímavá. Nejdůležitější a nejkreativnější myšlenky nebyly vytvořeny na základě logického uvažování, ale náhlým nápadem, který podvědomí najednou uvolnilo do vědomí. Podobný zážitek popisuje mnoho vědců a umělců. Kniha se dala napsat daleko čtivěji, ale i tak je díky neobvyklému pohledu velmi zajímavá.

1 31.07.2021

Po slibném začátku a zamyšlení nad smyslem života a evoluce přišla spousta šedi. Kniha ve většině zabíhá do přílišné šíře a míjí podstatu. Opravdu si nemyslím, že lidé, kteří něco podobného budou chtít číst, potřebují, aby jim někdo vyvracel kreacionismus. Pokud jde například o věci jako vysvětlení teorie sobeckého genu a další obecné vysvětlení evolučních principů, budiž, ale ani to už pro mě nebylo nic nového a je to dost daleko od očekávaného tématu. K eugenice se pak kniha vrací až po dvou třetinách. Upozorňuje na to, že eugenika už dnes do značné míry funguje, jen ji tak odmítáme nazývat. Jedná se o potraty na základě průzkumu DNA plodu nebo možnosti nahrazení chybné části DNA při „tvorbě“ nového dítěte. „Nové eugenice nejde o to změnit člověka, nýbrž o to pomoci změnit osud konkrétního jedince dle jeho vlastní volby“ – Nebo spíše podle volby jeho rodičů. Nebezpečí „závodu ve zbrojení“ nebo rizika ztráty diverzity si kniha vůbec nepřipouští. Jediný problém vidí v tom, že i nejlepší geny může zkazit výchova. Nejsem úplným odpůrcem eugeniky, ale přístup knihy mi přijde poněkud lehkomyslný. Dále se kniha zabývá psychologií a věcmi ovlivňujícími mozek mimo genetiku. Na závěr přidává ještě pár úvah o kyborzích a umělé inteligenci.

2 31.07.2021

Kniha se snaží ukázat, že krásný zelený svět je pouhou iluzí. K většině ekologických přístupů je pesimistická. Často se uchyluje k přílišným zjednodušením a s většinou názorů lze polemizovat. Některé věci jsou ale k zamyšlení zajímvé.

Názory v knize: zelená ekonomika nemusí být a většinou není sociálně spravedlivá. Zelená ekonomika může vytvořit pracovní místa, ale ty, které zatím vytvořila většinou za nic nestojí. Zelená ekonomika podporuje korporace. Zvyšování efektivity nemůže zachránit klima. Lidé nemohou u všech věcí ověřovat, zda byly vyrobeny ekologicky, proto nemohou svou poptávkou dostatečně efektivně ovlivnit zelený rozvoj – tato odpovědnost je na firmách, které však k tomu nemají motivaci. Zelená ekonomika nepomůže chudým zemím.

1 31.07.2021

Relativnvě krátká a jednoduchá kniha ukazující, že sociální problémy před sto lety a dnes jsou v mnohém velmi podobné. Je na pomezí filozofie, ekonomie a politiky.

„Tato náchylnost přijati za pravé to, co nalezneme, věřiti tomu, co se praví, jest zároveň dobrá i špatná. Ona umožňuje sociální pokrok, ona činí jej tak dlouhým a namáhavým. Každá generace nabývá tak bez námahy těžce získaných vědomostí jí odkázaných, jest však zároveň také podrobena omylům a zvráceným závěrům, jež týmž způsobem přejímá. Tak udržuje se tyranství a zachovává pověra.“

„Kdo nepracuje ať nejí. To jest netoliko slovo apoštolovo, jest to platný zákon přírody. A přece na celém světě strava pracujících tříd jest hrubá a chudá, kdežto ti, co nepomáhají výrobě rukama ani hlavou, žijí v přepychu a jedí bohatě.“

31.07.2021

První část knihy obsahuje kritiku soudobého kapitalismu, zejména monopolů, maximalizace zisku za každou cenu, volného trhu, nestabilitu způsobenou financializací a burzovními spekulacemi. Požadavky knihy na ekonomiku jsou hlavně progresivní daně, protože velké firmy inkasují více rentu než zisk (! a je prokázáno, že zdanění renty nemá vliv na ekonomickou efektivitu, i kdyby se daně využily naprosto nesmyslně, pokud se vyžijí smysluplně, může efektivita jen růst…) a trestní odpovědnost vedení podniků, pokud podnik vůli malému zisku bude ignorovat veřejný zájem, soudy by měli v tomto zákonu vytvořit precedenty, na základ kterých by se právo v tomto bodě samo postupně upřesňovalo, přitom se musí být hlídáno, zda se důsledky zákonů nevychylují příliš na jednu stranu a zákon musí být průběžně upravován. Dále se kniha zamýšlí nad funkcí rodiny a konstatuje, že instituce rodiny se postupně rozpadá a neplní své úlohy. To je pravda, ale řešení kniha nenabízí. Dále kniha požaduje převzetí odpovědnosti a solidarity na mezinárodní úrovni, avšak požadavky této části jsou spíše autorovým zbožným přáním, nejen, že není nabídnuto řešení, ale myslím, že věci vůbec nemohou fungovat tak, jak by autor chtěl (pomoc uprchlíkům, dotování Afriky…), i když je nutné tyto problémy řešit, nestačí k tomu jen nadšení a touha pomáhat, autorův přístup bude zvláště v době přistěhovalecké krize většinu lidí od řešení podobných problém spíše odrazovat. Dalším tématem je růst metropolí na úkor regionů, který je nutným důsledkem působení volného trhu. Autor dokazuje (přesvědčivě), že zisky z vyšší produktivity způsobené centralizací nutně skončí v rukou majitelů nemovitostí, protože lidé se budou stěhovat za vyšší produktivitou a budou si konkurovat o nutnost bydlení až do chvíle, kdy se zisky v metropolích a v regionech vyrovnají. O tento zisk se majitelé nemovitostí nijak nezasloužili, a navíc podporuje spekulace. Proto je možné řešit rozdíl mezi regiony a metropolemi vyšším zdaněním a podporou podnikání v regionech. Dále je zajímavé upozornění na fakt, že v době, kdy potraviny enormně zdražují, klesají příjmy zemí, které se produkcí potravin nejvíce zabývají. S ideální alokací způsobenou volným trhem není asi vše úplně v pořádku…

2 31.07.2021

Kniha kritizuje keynesiánství, marxismus a další věci a zastává se „svobodného“ trhu a soukromého majetku. Keynesiánství přitom nevyvrací, ale jen papouškuje teze, které keynesiánství už dávno vyvrátilo. Na nic nového autor knihy nepřišel a nic nevyvrátil, ale tváří se, že ano. Pokud někdo o keynesiánství nic neví, může to autorovi uvěřit. Problém je v tom, že keynesiánství je složitější. Platí zde známé rčení, že na každý problém existuje elegantní, jednouchá a špatná odpověď. A tato kniha je důkazem, že lidé takovým odpovědím věří. Autor ekonomiku popisuje na ostrovní ekonomice, která má velmi málo lidí a žádný kapitál. Vysvětluje například, že pokud si někdo může vyrobit lepší nástroj na rybaření, mohou to udělat i ostatní a také to, že tento nástroj nemá půjčovat ostatním, protož by mu ho mohly poškodit. Jenže to absolutně neodpovídá skutečné ekonomice. Každý si sice může vyrobit jednoduchý nástroj na rybaření, ale jen málokdo si může podobně postavit například automobilku nebo firmu na výrobu počítačů. Navíc ve skutečném světě už všechny rybníky a pozemky někomu patří a v mořích ryb kvapem ubývá, takže ani ten nástroj člověku moc nepomůže. Pokud kapitál naroste do určité míry, systém funguje naprosto jinak než primitivní ekonomika. Takovému kapitálu už nejde konkurovat tím, že se na jeden den uskromníte – ani tím, že se uskromníte do konce života. Navíc se zanedbává, že pokud máte kapitál, likvidujete konkurenci a můžete levně skoupit její majetek a kapitál. Autor dále ukazuje, že pokud někdo vymyslí něco nového, ostatní to okopírují a tím si pomohou také. Jenže tak to ve většině případů nefunguje. Pokud někdo něco vymyslí, získá kapitál na rozvoj a tím se roztáčí kruh možností investovat a možností porážet konkurenci. Kapitál se rychle rozvine o takové složitosti, že jeho kopírování je pro jednotlivce bez kapitálu téměř nemožné. Kopírují už jen majitelé kapitálu mezi sebou, ostatní jsou vyloučeni (až na pár výjimek, které se slavně ukazují jak důkaz, že ono to jde – tyto výjimky jsou však prakticky naprosto zanedbatelné). Navíc bychom mohli argumentovat tím, že autor vlastně popírá smysl patentů – ty na jedné straně podporují rozvoj tím, že umožňují zisk těm, co něco vymyslí (nebo spíše těm, kteří mají peníze a mohou si zaplatit inteligentnější lidi než jsou oni sami, protože přiznejme si, že například vědci, kteří jsou zpravidla inteligentnější než podnikatelé toho zpravidla moc nevydělají), ale na druhé straně omezují možnosti šíření myšlenek, stejně jako snaha firme svoje vynálezy utajovat – tento problém autorovi zcela uniká. Stejně nelogická je i myšlenka, že půjčky budou fungovat, pokud je lidé budou dělat tak, jak se jim zlíbí. Půjčky jsou riziko a aby společnost fungovala, musí riziko podstupovat. A lidé si musí půjčovat i na riskantní věci. Díky tomu ale buď budeme opatrní, což znemožní progresivitu ekonomiky, nebo budeme riskovat a mnoho dluhů zůstane nesplaceno, což bude mít za následek dluhové otroctví nebo alespoň přehnanou akumulaci u těch, kteří půjčují (pokud tedy budeme trvat na známé tezi, že půjčky se musí splácet, na které autor samozřejmě trvá). Autor sice uznává, že podnikatelské záměry nemusí vyjít, ale pak ve všech jeho bajkách jako zázrakem vše vychází. Podnikatelé jsou slušní, pokud si půjčí, vždy vrací, protože vždy vydělají. On tomu vážně někdo věří? Kniha možná vysvětluje fungování ideálního primitivního kapitalismu, ale její poznatky se opravdu hodí pro zaostalé ostrovní ekonomiky, nikoliv pro vyspělé společnosti žijící v době globalizace. Tím, že autor považuje řešení vhodná pro zaostalé ekonomiky jako globální lék na všechno, se kniha stává demagogickou a nebezpečnou. Autor dále zastává myšlenku, že volit mají jen ti, kdo platí daně. Představte si, jak by to dopadlo v krizi, kdy bude většina lidí nezaměstnaných – ti, kteří si zaměstnání udrží, nebudou chtít pomáhat těm, kteří je nemají, proč by dělali na ostatní, že. Tím poklese poptávka a zvýší se počet nezaměstnaných a spirála může jet dál. Nehledě na to, že od takové myšlenky je už jen krůček k tomu, aby ti, kdo platí větší daně vedli měli větší platnost svého hlasu. Jedno procento lidí vlastní více než dvě třetiny majetku – údaj z roku 2020 (a zisky, a tedy daně mohou být podobné, pokud zanedbáme to, že bohatí lidé se daním vyhýbají). Toto jedno procento by se tedy stalo absolutními vládci nad ostatními. Už dnes je problém s jejich lobbingem. A dát jim veškerou moc? Uvědomte si, že k vládnutí stačí většina, kdyby měla platit dohoda všech, nic by se nedohodlo. Takže nadpoloviční většina znamená v podstatě neomezenou moc. Ale zní to logicky – pokud připívají do státní pokladny, mají rozhodovat. Pokud se autor zabývá bublinami na trhu, vždy z nich viní stát – což je zjevný nesmyl, pokud si pojdete historii bublin na trzích, vznikají na trhu v naporsoté většině případů sami od sebe - to, že sem tam nějakou zavinil stát je pravda, ale není to zas tak podstatné. A tak bych mohl pokračovat dál a dál.

2 21.07.2021

S tím, že lidé hloupnou, bohužel musím souhlasit. Nicméně v některých případech kniha používá k obhajobě tohoto faktu i věci, které jsou přinejmenším sporné. Například to, že lidé přestali létat na Měsíc a používat nadzvuková dopravní letadla nesouvisí podle mě s tím, že by neexistovali odborníci a vědci, ale spíše s tím, že investice státu byly považovány za zbytečné a vše se přenechalo soukromníkům. Pokles inteligence sice mohl způsobit, že příliš mnoho lidí nekriticky věří ve „svobodný“ trh, ale i v minulosti lidé věřili podobným hloupostem – například nacismu, a to lidé v nacistických vládách měli prokazatelně vyšší IQ, než mají vlády současné. Pár miliardářů, co náhodu investují do výzkumu vesmíru se prostě investicím státu nevyrovná (v době, kdy se děli tyto státní investice nejbohatší lidé platili na západě 80% daně ze zisku, někdy i více!!!). Spoléhat se na dobrou vůli miliardářů je prostě ve směru základního výzkum velice neefektivní, i když o nějaký rozvoje se možná postarat dovedou. Vyvozování inteligence z věcí jako schopnosti rozeznávat barvy a podobných věcí mě také příliš nepřesvědčují. I když mezi podobnými věcmi (údajně) existuje korelace, může být způsobená jen tím, že někteří lidé jsou vyvinutější ve více směrech. Dále mi přišlo poněkud sporné tvrzení, že úspěšní lidé (a bohatší) jsou inteligentnější. Myslím, že v mnoha případech s tím nejde souhlasit a s bohatstvím souvisí spíše agresivita a schopnost jednat rychle a tvrdě – i když nějakou inteligenci k tomu také jistě potřebujete. Z této závislosti se podle knihy vymykají jen géniové, kterým to, že nezapadají do společnosti může pomoci tvořit. S touto částí již souhlasím. Velmi zajímavý mi přišel Spearmanův zákon klesající návratnosti – různé typy inteligence u podprůměrných až mírně nadprůměrných korelují, ale čím inteligentnější člověk je, tím se vztah mezi různými kognitivními schopnostmi zeslabuje. Kniha ukazuje růst inteligence v minulých letech - tzv. Flynnův efekt, kdy je růst inteligence podmíněn negeneticky – lepším vzděláním, stravováním, přístupem k informacím. Flynnův efekt podle autorů knihy delší dobu maskoval to, že genetické dispozice pro inteligenci se zhoršují. Toto zhoršení se nejdříve projevilo u elit, protože ty měli výhody moderního světa nejdříve, takže se u nich také nejdříve vyčerpali jeho možnosti. Za hlavní důvody poklesku inteligence považují autoři přistěhovalectví a to, že vzdělaní lidé mají méně dětí. Na závěr knihy se snaží vysvětlit růsty a pády civilizací minulosti tím, že roste a klesá inteligence jejich obyvatel – tato teze mě však přesvědčila jen částečně, je sice možné, že změny v inteligenci budou probíhat rychle (viz elastické přizpůsobování pohlavně se rozmnožujících druhů, Zamrzlá evoluce, Flegr), ale i tak mohl být úpadek civilizací zaviněn desítkami jiných důvodů. Autoři vidí dvě řešení současných problémů– eugeniku a podporu géniů, kteří nejsou schopni zapadnou do normálního života. Kloní se spíše k druhé variantě. Kniha je zajímavá, ale věci v ní si musíte trochu přebírat. Myslím, že dané téma šlo zpracovat i daleko lépe. Zatím však knih na toto téma není tolik, aby bylo možné příliš kritizovat.

Na závěr citát popisující umění v úpadkové době: „Architektura a umění jednoduše opakují styly minulosti – styly známé jako Mock-Tudor či Mock-Georgian – anebo se stanou nesmyslnými intelektuálními slátaninami, takže se za umění považuje kráva rozřezaná na půl, prázdné místnosti s jednou žárovkou uprostřed či neupravená postel, a to všechno se navíc považuje za revoluční.“

Odkazy na články k tématu byly v tomto kometnáři na základě činnosti uživatele pobijecmuch smazány.

4 20.07.2021

Není to jen o Řecku, ale o tom, jak jsou obviňovány všechny státy, které se dostanou do probémů.

„Nehledě na to, že Řekové pracují hodně, a nehledě na to, že volný čas není nutně něco špatného a práce něco dobrého: Je principiálně nesprávné hledat příčinu krize země v nedostatečné píli obyvatel. Řekům se nenabízí možnost déle pracovat, aby ukončili krizi. Spíše je to naopak: Kvůli krizi je zatím mnoho Řeků nuceno nepracovat.“

01.07.2021

Některé návrhy jsou zajímavé, přinejmenším teoreticky, ale těch je v knize málo. Například zastínění Země fólií, roztaženou ve vesmíru. Většinou je zde ale to, co očekáváte: investovat do obnovitelných zdrojů, decentralizovat energetiku, omezovat spotřebu… To, že ČR je na tom ekologicky špatně asi nikoho nepřekvapí. Nicméně například Němci mají na kupování ekologických věcí přece jenom více peněz.

01.07.2021

O knize:
https://ekolist.cz/cz/kultura/prehled-knih-a-filmu/jak-nakupovat-pocitace-v-souladu-se-socialnimi-a-ekologickymi-kriterii

Kniha se snaží vzdělávat tak, aby lidé nemysleli. Naprosto jí uniká smysl a od toho, co má propagovat, mě spíše odrazovala.

01.07.2021

Cíl jsou například: boj s nemocemi, snížení chudoby, udržitelný rozvoj… Nic nového. Práce na úrovni střední školy. Možná to dalo dost práce, ale na knihu je prostě potřeba něco více.

Odkaz: https://www.ceskoprotichudobe.cz/pdf/brozura_cpch_2007.pdf

01.07.2021