muchomurka komentáře u knih
Krásná knížka. Čtení jsem si užívala, byla napnutá, dojatá a mile překvapená laskavostí příběhu. Tohle bylo milé knížní překvapení.
Bambulku zaujala maňásková žába, tak jsme knížku půjčily. A doma jedno rychlé přečtení a odložení. Nenadchla, neurazila. A mě tam ještě chyběla aspoň nějaká pointa. Vracíme do knihovny, třeba někoho osloví více.
Mně ani Bambulce se nelíbila. Moc jsme ji asi nepochopily. Text nás nenadchl a některé ilustrace byly dost děsivé i na mě, natož na Bambulku.
Ilustrace krásné, básničky jak která. Bylo to fajn, ale jsou lepší leporela.
Ilustrace Heleny Zmatlíkové byly krásné, básničky Oldřicha Syrovátky naopak. Byly dlouhé, krkolomné, celkem abstraktní. Tahle knížka nás vůbec nenadchla.
Bylo to sice celkem čtivé, ale takový rozčilujícím způsobem. Námět byl zajímavý, ale zpracování nedotažené. A po budování atmosféry byl závěr tragicky odbytý. Hlavní postava mi byla nesympatická, nedokázala jsem se do jejích pocitů vcítit. A její nelogické jednání mě ubíjelo.
Úplně přesně to vystihla knihomolka27.
Od knížky jsem nic moc nečekala, koupila jsem si ji naslepo na dovolenou. A byla jsem mile překvapená. Knížka se velmi dobře četla a byla napínavá.
Konec mě překvapil, nečekala jsem, že to bude mít pokračování, i když není nutné ho přečíst, děj byl uzavřený.
Příběhy Tlapek má Bambulka ráda a tuhle knížku si vybrala. Nám se tato knížka líbila, dvě dobrodružství Tlapek s fdinosaury a taky jedna nová Tlapka, kterou neznáme ze seriálu. Bambulka je nadšená.
Tahle knížka se neskutečně vlekla, až jsem se bála, že ji snad nedočtu. Pořád dokola popisované to samé, jak se něčeho Leigh děsí, ale místo, abych se bála, tak jsem se nudila. Pak se to teda trochu rozjelo a když to začala být čtivé, tak to autorka rychle ukončila. Za mě zatím nejslabší ze série Strašidelné domy. Dvě hvězdičky dávám za nápad, z jakého pohledu je to vyprávěno a za Sáru.
Nebylo to špatné, básničky se cvičením nyní potřebuji. Ale některé básničky byly dost na sílu, takové krkolomné. Jiné byly super vč. cvičení.
Knížku si nechávám a využiju, ale hledám nějakou další, snad i lepší.
Tahle knížka je hodně doporučovaná, tak jsem se na ni vrhla taky. Ale byla jsem zklamaná. Chápu, že v době vydání působila velký rozruch, ale dnes, když je mnoho dalších knih na toto téma, tak mě nějak extra nenadchla.
Když jsem ji začínala číst, tak na mě působila, že ke mně autor mluví spatra, jak kdybych byla hlupák. Toto naštěstí trochu polevilo v odborných kapitolách, kde byl vysvětlován mozek, ale jinak se to táhlo celou knihou. Příběhy ze života na mě působily jako vymyšlené.
U výzkumu mě kolikrát zarazilo, že výzkumníci jen přihlíželi a nezasáhli. Chápu, že by neměli data pro výzkum, ale co ty děti, kterým se děly fakt ošklivé věci? Když věděli, že to na ty děti bude mít vliv na celý život, tak ani to je nedonutilo zakročit?
Bylo to hodně těžkopádně napsané, což je veliká škoda. A co ještě bych knize vytkla je její grafické členění. Hodně mě mátlo, kolikrát než mi došlo, že čtu podkapitolu.
Oceňuji pak odkazový aparát a kapitoly o mozku, které byly akorát jednoduché a zároveň akorát složité.
Celkově mám z knihy rozporuplné pocity, ale doplněním z jiných publikací je to kvalitní zdroj informací.
Některé básničky pobavily, některé mi přišly takové nijaké.
Od téhle knížky jsem toho nějak moc nečekala a byla velmi mile překvapena. Kniha se hodně dobře četla a dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací, které mi objasnili chování i dospělých. A ač se zdá, že kniha je spíš pro rodiče starších dětí, začala jsem některé rady "používat už na" Bambulku a funguje to. Moc se mi ty základní myšlenky líbí. Např. se mi hodně líbila myšlenka u odměn, kdy je autoři neodmítají, ale říkají, že to může být skvělý spouštěč, než se nastartuje vnitřní motivace. A to mi dává skvělý smysl.
Poslední kapitoly, ač jsou určené pro americké publikum, byly zajímavé jako vhled do jejich školství.
A oceňuji poznámkový aparát a odkazování na něj.
Toto jsme si s Bambulkou náhodou půjčily z knihovny a bylo to hodně dobré. To se nám líbilo. Příběh akorát dlouhý, super ilustrace. Teď jen musíme ulovit další.
Nebylo to špatné, do půlky dobré, ale něco tomu chybělo. Moc nechápu, jakým právem strýc princeznu zavřel do věže a zakázal jí dělat to, co chtěla. Kdyby rodiče, tak budiž, ale nějaký strýc? No, stačilo z knihovny.
Pro maličké človíčky před spaním, není špatná, ale jsou i lepší knihy.
A mě se to líbilo. Pro děti to není, zato my dospělí bychom to mohli ocenit, když přijmeme tu nadsázku a až černý humor. Docela jsem se pobavila a ani rýmy nebyly úplně mimo. Ta Karkulka Č. a Popelka, ty mě dostaly nejvíc.
Přečetly jsme ji s Bambulkou. Ale mě po jejím dočtení zůstal pocit smutku a úzkosti. Nevím, co si o knize myslet. Musím ji strávit a uvidím, co to ve mně zanechá.
Přečetly jsme s Bambulkou, pobavily jsme se (hlavně když bylo písmenko R vyměněno za J) a vrátíme ji do knihovny. Fajn počtení, ale asi si ji nebudeme pamatovat jako výjimečnou knihu.