Montezuma komentáře u knih

"Zvrhlost stalinismu je prostě v osobivé "jistotě", s níž dává menšině právo znásilnit většinu prý na základě lepší znalosti společného obecného prospěchu. Nic v tomto tvrzení není lidsky mravné, nic rozumné, nic není závazné, nic neplyne nutně z ničeho; je nesmysl, že by část byla celkem a že by prospěch části mohl být prospěchem celku, a tato krkolomnost se dokonce opakuje dvakrát, jednou dělnická třída platí za celé lidstvo, podruhé "uvědomělá" část proletariátu má zastupovat celou dělnickou třídu; je nesmysl, že by kterákoliv část, ba část části, mohla, ba předem musila mít lepší znalost obecného (ba i vlastního) prospěchu než kterákoliv část jiná; je nesmysl, že by znalost dávala sama sebou právo jiné než právo přesvědčovat, dokonce už vědění nerodí automaticky právo vést, nanejvýš schopnost vést; je nesmysl, že by si kvalitu nejlepšího poznání (tedy i právo vést, ba násilím vést) mohlo samovolně přičíst kterékoliv jiné a jednotlivé učení. Krátké spojení k násilnému panství nad člověkem zakrývá ve skutečnosti dlouhé klikacení od nesmyslu k nesmyslu.
Bylo by s podivem, aby se nedovršilo nestvůrností druhou: prospěch revoluce je nejvyšším mravním zákonem, dobrem je to, co revoluci prospívá, zlem všechno, co jí škodí, revoluční účel světí prostředky, a hodí-li se za účinný prostředek lež, lži, je to tvoje povinnost.
Hledal jsem pro obě zrůdnosti stručná jména, stalinská ovšem; znějí: vedoucí politická role komunistické strany a třídní morálka, a celý stalinský socialismus je v nich, všechno ostatní je případně nedůsažné, je to jen obrovité pojmové lešení okolo jádra věci, všestranná masquage k nerozpletení." - Václav Černý

10 21.04.2020

Ceněná lahůdka mezi labužníky, je to nesmírně sofistikovaně a zajímavě, i když poněkud snobsky, napsáno. Friedell je určitě kulturolog par excellence, zároveň trochu rebel (nebo se alespoň do této pozice sám stylizuje), ovšem rebel jistého druhu, jak to říct, z celé jeho osobnosti zaznívá jakási falešná, fanatická nota. Vymezuje se proti profesorství, modernitě, ale jaksi chtěně, otravně. V prvním díle se to ještě dá snést, líčí se tu doba do roku 1800, čili pořád prodchnutá náboženským cítěním, takže Friedell nemá tolik příležitostí k exhibování své, jak říká, nenávisti. Především ve druhém díle jsou jeho filipiky proti úpadku světa (rozuměj odklonu od křesťanství) pro mě už těžko snesitelné. Pro Friedella je pouze křesťanství zárukou vyšší mravnosti, spásou světa, vše ostatní, a myslí se tím vývoj západního lidstva od konce středověku s jeho materialismem a "odkouzlením světa" jen satanským sebezničujícím úpadkem. Včetně nenáboženských zákonů, pojetí pravdy, práce, spravedlnosti...Ke konci druhého dílu se to už opravdu snáší dost těžko, padají velká patetická slova podaná s onou úlisnou arogancí, které je snad schopen jen nábožensky založený člověk. Zvláště když, jak už bylo řečeno, z celé Friedellovy osobnosti zaznívá cosi falešného, zlého (např. jeho jen těžko skrývaná nechuť k Židům a posměšný tón vůči nekřesťanským náboženstvím).
Jinak se ovšem vyplatí toto veledílo pozorně pročíst pro jeho originálně pojatou tezi kulturního vývoje Západu od konce středověku zhruba po První světovou válku: totiž historii velkého úpadku, zhrubnutí a zlhostejnění našeho civilizačního okruhu, důsledku to odvrácení se od Ducha a křesťanství k materialismu a kultu peněz.

2 20.03.2020

Stendhal v modrých číslech svědčí o postupné barbarizaci naší doby. Je to sofistikované? Musí u toho člověk přemýšlet a neodehrává se v tom 10 bestiálních vražd na deset stránek? Potom to ovšem musí být průměrný román.

Možná, že by Čecháčci měli vůbec přestat číst. Očividně to nemá smysl.

Chtěl bych jen varovat před pamflety tohoto autora, neboť pan Warner, mimochodem autodidakt, na to jde ve stejném duchu jako nechvalně proslulá organizace takzvaného Islámského státu.
Ano, vše o čem autor tvrdí, že se nachází v hlavních textech Islámu, tj. Koránu, Prorockých tradicích a Prorokových životopisech tam skutečně je, či se dá při "troše dobré vůle" odvodit, problém je v tom, co například Majid Nawaz nazývá "bezduchým čtením."
Takže když autor líčí nesvéprávné historické postavení jinověrců v muslimských zemích, hrůzy jim činěné, když se barokně pobuřuje nad krutostmi šaríi, popisuje absurdity postavení žen v muslimské společnosti, krutosti a rozpínavost muslimů atd., decentně přechází zásadní věc: muslimové, křesťané, židé atd. se v reálných životních podmínkách své posvátné texty v drtivé většině nesnažili - protože z nejrůznějších příčin ani nemohli - uvést do praxe do posledního písmene.
Islám, jako každé jiné náboženství, je výsledkem kompromisů s politickou realitou, potřebami správy státu, odlišnými kulturními prostředími obřího Chalífátu, ekonomickými potřebami té které muslimské říše, etnickými zvyklostmi na různých místech atd.
To, co autor popisuje ve svých pamfletech, je ideál muslimů 7. století; sen, iluze, přelud - nikdy neuvedený a neuveditelný do praxe. Snaží se o to z nejrůznějších, povětšinou zištných příčin jen nejrůznější organizace extremistického typu jako například zmíněná ISIS a jak to dopadá víme: nejvíc jí trpí a nenávidí sami muslimové.
Čeho jsme dnes svědky, to znamená hypertrofované větve fundamentalistického Islámu, je otázkou posledního půlstoletí a výsledkem specifické politicko-ekonomicko-sociologické situace muslimského světa, působení Západu na něj a jeho účelovým zneužíváním jak ze strany muslimských, tak nemuslimských politiků.
Možná, a je to dost pravděpodobné, je Islám k politickému zneužití náchylnější (neboť na rozdíl od takového křesťanství je ve svém základu i politickou ideologií), nicméně je možné, že až se bouře přežene, převládne místo radikální, nesnášenlivé a politické verze Islámu zase ta jiná, lidová a apolitická, např. Súfijská větev.
Jako všechna náboženství, tak i Islám, je totiž zároveň sklenicí poloprázdnou a poloplnou - záleží jen na lidech.

5 28.08.2018

Odpad! nedávám téměř nikdy, ale tady se to hodí jako nikdy. Pokud už píšu monografii o nějaké zemi, měl bych se snažit alespoň do určité míry zachovat jisté vědecké dekorum a úplně si nevymýšlet. Pan autor sice napsal naučnou knihu o Sýrii, mimochodem velmi nezáživnou, ale hlavně mně přijde, že je až obsedantně posedlý Izraelem - neboť s trochou nadsázky se spíš jedná o pamflet proti této zemi. Z celkových 176 stran je věnována snad polovina poměrně debilní propagandě proti židovskému státu, takže i laik jako já, který se dotyčnou oblastí zabývá jen zběžně a povrchně, brzy začne znechuceně kroutit hlavou.
Ale posuďte sami.

Z kritiky v časopise Knihovna, r. 1948:

(...) Pouze gangster nebo idiot, jenž zcela pozbyl svého lidství, mohl napsat něco takového. (...)

Hehe.

Já se ovšem bavil královsky.

2 09.02.2018

Celá tahle epopej by se dala shrnout do několika málo vět: Krakauer byl teenager idealista. Bohužel taky hodně četl Thoreaua, což bývá v jeho věku vždycky nebezpečné. Zároveň měl Krakauer velké problémy s mezilidskými vztahy.

Krakauer tedy vyrazí hledat sám sebe do aljašské divočiny, kde ho místní domorodci varují, ať neblbne, že je nezkušený a v aljašské divočině nepřežije.
Čehož Krakauer nedbá, vyrazí do divočiny, omylem sežere špatnou kytku a zemře.

11 22.03.2017

Řečeno s klasikem: "Putin je bahno v lidské podobě."

Aneb životopis ruského Eichmanna. Povaha zla těchto pánů je totiž velmi identická: oba dva jsou vzorovými příklady banality zla. Jak Putin, tak Eichmann jsou prázdné nádoby: jednou si zvolí komu sloužit, přičemž na morální aspekt věci se nehledí, a pak svědomitě vykonávají svou věc až do úplného konce.
Snad jen Putin dostal příležitost projevit se na pozadí dramatičtěji se měnících kulis dějin. Jednou agent NKVD, podruhé člověk na gangsterskou práci starosty Sobčaka v Petrohradu, potřetí vzorové ztělesnění fašisty v současné inkarnaci prezidenta Ruské federace.
Vždy dokonale prázdný, chamtivý a všehoschopný. Dr. Frankensteinové z NKVD mají ze svého monstra jistě radost.

6 03.02.2017

Mohla to být opravdu velmi zajímavá kniha, kterou bych si velmi užil. No nic, objednávám originál a budu se muset plahočit se čtením v Angličtině.

BOHUŽEL TÉMĚŘ JAKO VŽDY V PŘÍPADĚ ČESKÝCH PŘEKLADŮ POPULÁRNĚ NAUČNÝCH DĚL TÉMĚŘ NEČITELNÝ PŘEKLAD.

Absolutní hrůza. Opravdu nechápu, jak si toto může vůbec někdo dovolit vydat. Speciálně se jedná o nakladatelství BETA-DOBROVSKÝ ŠEVČÍK.

To tam, do prdele, nedělají žádné korektury aby to nebylo jako z Google translate?

Knihu rozhodně nedoporučuji ke koupi. Ani žádnou jinou od tohoto nakladatelství (např. Mladý Stalin). Jedná se o překlady Petrušky Šustrové, což je pro mě ještě daleko větší šok, že se tato paní k tomu vůbec propůjčí. Nebo je jí to jedno? Asi ano, protože to není její první "překlad" pro toto "nakladatelství."

1 21.10.2016

Výborné. Stručně a jasně podané jak jen to na 400 stranách u takového tématu jde. Z hlediska žánru je to vlastně něco mezi slovníkem a učebnicí... A v tom je možná trochu potíž, která se však týká všech podobných publikací: těch věcí k zapamatování je tolik a v takové kadenci, až je to po chvíli otupující.
Je to typ knihy, kterou se vyplatí koupit a ne půjčovat v knihovně; všechno prostě vstřebat nejde a čtenáři nezbude nic jiného, než číst po kouscích a postupně se ke knize vracet.

2 06.07.2016

Ale jo, špatné to nebylo. Jen se nemůžu zbavit dojmu, že zápletka byla až moc vágní. Jako by to autor neuměl pořádně promyslet. Co ovšem knize chybí na ději, to Krasznahorkai mocně dotahuje atmosférou a přesně tím druhem fraškoidní absurdity, která mě hodně baví. Je to velmi temné a hrdinové nejsou žádní hrdinové, ale katalogové exempláře úpadkové fáze homo sovieticus. Jenže jsou to pořád ještě lidé a tím pádem v cosi věří, mají jakousi naději a upínají se k ní s veškerou urputností ztroskotanců, kteří instinktivně tuší, že další šance už nepřijde. Co na tom, že je za onou bludičkou světlých zítřků vede policejní fízl, a co na tom, že se sice pravděpodobně změní kulisy jejich životů, ale nikoliv kvalita...To jen věčně ožralý doktor už definitivně propadl hnilobnému zapomnění a směšným psychotickým rituálům své dokonale vyprázdněné podstaty. Přesně jako dějinné údobí o němž tato kniha vypráví.
A ono tajemné zvonění rozléhající se nad rozblácenou krajinou není žádnou oslavou nevinnosti, nýbrž voláním prázdnoty.

2 27.05.2016

"Mythology is where all gods go to die... a fresh grave should be dug for the God of Abraham." (Sam Harris)

Náboženství jako takové bych byl ještě schopný tolerovat, i když ho osobně k ničemu nepotřebuju, nechápu a zcela upřímně si myslím, že slouží především jako berlička pro psychicky nevyzrálé jedince, kteří se jinak nedokáží srovnat s tím "zlým" a "absurdním" světem, který je odmítá vodit za ručičku a povinně jim odhalit svá tajemství.
V čem jsem ovšem zcela militantní, fanatický a vražedně zaujatý je můj postoj k jakékoliv formě zneužívaní těchto politováníhodných jedinců v podobě organizovaných Církví, sekt, "svatých" mužů, náboženských vůdců, frajtrů a podobných sviní, těžících a tyjících z lidských slabostí, skrývajících své choutky po moci, vlivu a dobrém bydlu za "pomoc" jiným a zdatně předstírajících jakési vyšší vědění.
Sakra, v naší části světa máme přece 21. století, tak už konečně to svinstvo odhoďme do nejbližší škarpy a pojďme obdivovat Vesmír jen tak, bezbožně.

Mimochodem: proč je každý druhý český překlad naučné literatury tak neuvěřitelně špatný? U beletrie tohle moc není...Pomalu jako z Google Translate, fakt.

10 23.05.2016

(...) your slightest look easily will unclose me
though i have closed myself as fingers,
you open always petal by petal myself as Spring opens
(touching skilfully,mysteriously)her first rose (...)

(...) i do not know what it is about you that closes
and opens;only something in me understands
the voice of your eyes is deeper than all roses
nobody,not even the rain,has such small hands (...)

1 08.05.2016

A nakonec měl přece jen pravdu Egon Bondy:

SSSR se sesere.

Zajímavé by bylo, jak by se s takovou havárií popral establishment na Západě. Paradoxně bychom tu už asi měli díky své humánnosti atomovou zimu.
Jak by to dopadlo bez toho neuvěřitelného ruského pohrdání lidským životem, kdy mladí vojáci, záložáci a obyčejní dělňasové skákali dobrovolně/nedobrovolně do radioaktivní vody pod reaktorem, která hrozila způsobit další výbuch, jenž by učinil Evropu neobyvatelnou...? A proč taky ne, že? Vždyť za to přece soudruzi slíbili vysoké příplatky, za které si bylo možné pořídit, považte, dokonce i motocykl!
Rusko vůbec připomíná nějakou jinou, mimozemskou formu společenského uspořádání. Místo humanismu a akcentu na jedinečnost každé lidské bytosti vyznávají jakýsi systém včelího úlu, kdy rozhodující je dosažení cíle a kolik trubců/dělnic u toho zařve je jedno.
Vzpomínky očitých svědků jsou teda pěkná darda: ženy likvidátorů a jejich zmutovaní a v bolestech umírající muži, kteří zvrací vnitřnosti v podobě radioaktivní kaše, traktoristi válející se v zamořeném seně, děti koupající se v radioaktivních řekách, generace mutantů v nejhůře postiženém Bělorusku, ruský způsob "boje" proti radioaktivitě spočívající v povolání armádní techniky včetně tanků, prodej radioaktivního mléka a masa do zbytku SSSR, kšeftování s radiací zasaženým materiálem se Zóny a jako univerzální lék proti radiaci - samozřejmě litry vodky...Není třeba dodávat, že když už se objeví jeden moudrý profesor z nějakého radiologického institutu a důrazně varuje, je třeba jej zničit a umlčet, neboť přece panikáře v SSSR nepotřebujeme...!
Blažená nevědomost drtivé většiny lidí - včetně těch vzdělaných!! - co to znamená výbuch jaderné elektrárny byla tehdy v Rusku neuvěřitelná... Jeden z nejzajímavějších momentů knihy pro mě byly vzpomínky na lidi, kteří, když se dozvěděli, že Černobyl bouchl, tak první co udělali bylo, že nasedli na první dopravní prostředek který byl po ruce, naložili rodinu s dětmi, a z celého okolí se sjížděli prohlédnout si zajímavý barevný ohýnek šlehající z reaktoru.
A surreálnost a tajemnost toho všeho, kdy včelky bzučí, tráva roste, stromy kvetou a kravičky bučí, ale přesto je všechno na tisíc let smrt a nikdo s tím už nic neudělá ať chce nebo nechce. Další důležitý aspekt havárie byl pro Rusy aspekt psychologický: najednou někteří pochopili, že Bůh v podobě Státu-Strany není všemocný, že tentokrát neporazitelný SSSR prohrál bez boje a co víc, že se porazil sám, neboť nikoliv nepřítel, ale sama vrchnost nechala lidi na holičkách a zatímco oni umírali jak byli zvyklí, ještě kšeftovala s jejich utrpením...

28 07.05.2016

Z knihy - spíše než o literaturu faktu se jedná o pásmo citací jiných autorů - se dozvíme, že Rusko mělo a má bezectný bezpečnostní aparát. Též se dozvíme, že současné Rusko není stát, ale mafiánský byznys projekt několika bývalých důstojníků KGB s nebezpečnými sklony k par excellence fašismu.
Je vůbec zajímavé jak se dá psychologie osobnosti aplikovat i na větší skupinu lidí jako například národ. Co jiného než hluboko zakořeněný pocit méněcennosti a z něj plynoucí těžce skrývaná nejistota může stát za permanentním sklonem Rusů k paranoie a neustálým směšným demonstracím síly?
Pro mě to nikdy nekončící ruské chrastění šavličkou není symbolem síly, ale naopak slabosti.

3 30.04.2016

V angličtině mají pro podobné projekty hezký idiom: 'Scraping the barrel', tedy něco ve smyslu vyškrabování posledních zbytků z umělcovy pozůstalosti...Co na tom, že jsou to hovadiny nevhodné k publikování, však ono to jistě něco hodí. Jak už to u podobných produktů bývá, je kniha krásně svázána, vybavena parádním poznámkovým aparátem a fotografiemi a má elegantní a vkusnou úpravu, takže se na to spousta postižených bibliofilů jako já nachytá. Doma se pak krasavice na poličce hezky vyjímá. Ke čtení ale moc vhodná není. Taková top modelka mezi knihami.
Vás by snad bavilo podrobně pročítat 400 stran jednovětných zápisků o tom, s kým se autor po obědě pohádal nebo že ho večer svědil ekzém na kebuli?

Za úpravu knihy pět hvězd, za obsah jednu.

6 29.04.2016

Jako kluk jsem to miloval! A jak mně bylo líto ubohého Děrsu Uzaly, který dokázal přežít všechno kromě civilizace!
Je to taková verze pionýrského mýtu po Rusku. Divoký východ! Pamatuju si krásné popisy východní Sibiře a věru obdivuhodné 'survival skills' hlavní postavy.
Škoda, že tyhle knížky už stejně nikdo nikdy číst nebude. Dnes mladí kluci nesní o zabíjení ussurijských tygrů uprostřed divoké přírody, ale o avatarech v počítačových hrách.
A teď teprve se cítím jako pravá fosilie!

"Neměli bychom se domnívati, že život temnoty jest pohroužen v útrapách a ztracen jakoby v zármutku. Žádného rmoucení není, neboť zármutek jest pohlcen smrtí, a smrt a umírání jsou pravým životem temnoty." (úvodní citát)

Co ještě dodat k tomuto v krvi utopenému monstru americké literatury? Ve své době přehlížený román přehlíženého autora, jenž se nikdy byť jen náznakem neobtěžoval s jakýmkoliv PR a byl proto na dlouhá léta odsunut do pozadí coby kultovní autor málem avantgardní literatury...
Až na to, že Krvavý poledník není avantgarda, ale jedno z nejvýznamnějších děl světové literatury druhé poloviny 20. století, nejvyzrálejší autorova kniha v níž se ucelila a vrcholu dosáhla McCarthyho poetika a podle významného amerického kritika Harolda Blooma dnes již klasika srovnatelná s Bílou velrybou, Stébly trávy, či Šarlatovým písmenem...
Není pochyb o tom, že Krvavý poledník zprvu odradí běžné čtenáře nenavyklé vysoké literatuře a jejím zákonitostem a vypravěčským postupům: ocitáme se sice v zdánlivě atraktivním prostoru odmýtizovaného divokého západu utopeného v bestiálním vraždění a nikdy nekončící válce všech se všemi, ovšem podávaného ze zcela jiného úhlu pohledu a jiným tónem, než v běžné bestsellerové literatuře: nevzrušivě, nestranně, s absolutní lhostejností k čemukoliv a komukoliv. Nevěnuje se zde žádný prostor psychologii postav, které včetně hlavních hrdinů mají sotva nějaká jména, zato se nám dostane za pomocí nádherného biblického jazyka vyčerpávajícího popisu mexicko-texaského pohraničí, toho jeviště dramatu spalovaného nemilosrdným sluncem a metafyzickými promluvami soudce Holdena, jimž sice nikdo z přítomných buranských hrdlořezů nerozumí, ovšem není to ani potřeba, neboť démon Holden hovoří toliko k sobě samému.
Obsah a forma - tyto základní kameny každého dramatického uměleckého díla - jsou zde v dokonalé rovnováze: úmorně monotónní, očividně nesmyslné a všeho morálního akcentu zbavené vraždění je popisováno starozákonním jazykem raně novověké angličtiny a budí tak dojem jakési litanie/kázání neproniknutelného Demiurga/Boha, jehož jediným smyslem je pomocí války ("nejvyšší hry") popohánět jím stvořený Svět kupředu.
McCarthy tu snad jako první autor v dějinách literatury úplně odhrnuje všechny závěsy, zbavuje se veškerého morálního balastu, aby nám se zcela šokující upřímností vmetl do tváře: Bůh je válka, ničení a vraždění je podstatou tohoto světa, svět jimi spěje kupředu a vše ostatní, veškerá lidská morálka a zákony jsou jen jakýmisi ekvivalenty zděšeného ukrytí tváře do dlaní...Nic si nenalhávejme; v tomto světě mají lidský život a kámen stejnou hodnotu: žádnou.
Krvavý poledník je román postmoderní, je nemožné si představit, že by ho byl schopen napsat autor z jiného, než západního civilizačního okruhu. Mísí se tu kdeco z myšlenkových tradic křesťanského světa: negativní teologie, křesťanská mystika, posvátnost násilí, eschatologická symbolika se symbolikou obětního beránka atd., vše zdánlivě hermeticky uzavřené samo do sebe, ovšem ve výsledku s jasným postmoderním poselstvím: 1. Nic nemá opravdový význam. 2. Každý má pravdu ze svého úhlu pohledu 3. Nic není falešné nebo pravé 4. Není proto možné, být pro něco zaujatý 5. Nejvyšší formou organizace je totalita.
Vpravdě pochmurná vize, vycházející z gnostického učení o našem Světě, jenž je v souboru všech Světů tím nejnižším, stvořeným zlým démonem/božstvem Demiurgem.
Jeho obyvatelům, majícím tu smůlu, že se zrodili právě do tohoto pozemského pekla, nabízí proto McCarthy řešení...eh, žádné vlastně nenabízí.
"Hrdinové" tohoto černého zřídla v podobě románu to povětšinou řeší urychleným - a efektně brutálním - odchodem ke všem čertům.

7 02.04.2016

Vida, Lev Tolstoj, ruský klasik, přišel na stará kolena na to, že žena je ďábel. Nikoliv hrdina jeho titulní povídky, panský šosák s mimořádně chabou vůlí, ale vesnická flundra za kterou běhá, protože, upřímně řečeno, jeho žena je nudná kráva. A aby nebylo té komedie málo, doprovodí Lev svou mravoličnou hovadinu veršíky ze starověké pohádkové knížky!
Tato povídka, i jiná jeho pozdní díla s tématikou muž/žena/náboženství/společnost, která jsem od něj četl, mně jen potvrdila můj dřívější dojem: ze Lva se stal na stará kolena pěkný vůl.

08.03.2016