Mirka2778 komentáře u knih

Souhlasím s předchozími komentáři. Kniha z většiny nemá děj. O životě jednotlivých lidí se autor rozepisuje bez ladu a skladu. A tak se třeba až po čtyřech stranách dovídáme že s danou osobou nás už jednou seznámil. Navíc těch sourozenců, pratet, strýců, bratranců, manželů a starých pannen se za těch pět, šest generací, které se kniha snaží postihnout nastřádá......
Bromfield spíše jen popisuje proměny života a společnosti amerického středozápadu. Vypadá to že se mu proměna světa příliš nelíbí. Za sto let se z nově vzniklé osady skládající se z několika farem stalo průmyslové velkoměsto. Farmář, na začátku knihy mohl svou snahou i zbohatnout a získat slušné společenské postavení. Byl hybnou silou světa. Po sto letech přes veškerou píli už patří ke spodině a kdo může, z venkova utíká.

Tato kniha vyšla v češtině (v roce 1970) zřejmě pro Američanem vyjádřenou myšlenku, že Američan nepřizná, že se má špatně, že je chudý. On bude předstírat úspěch i když živoří. Nebo pro pár zmínek o českých služkách a o přistěhovalcích z Čech obecně?

"Takhle by snad nebyly dokázaly děti v žádné jiné zemi napadnout spolužáka, to bylo typicky americké, v dětech se už od malička pěstovalo doma vědomí, že něco jsou, že něco mají, že v životě musí něco dokázat a že třeba být především průbojný - tahle odpadková filozofie se postupně stávala hlavním pilířem amerického životního názoru."

Takže celou knihou jsem se prokousala, abych mohla s čistým svědomím napsat, že knihu nikomu nedoporučuji, ...leda by byl studentem americké literatury.

P.S. To jsem si chtěla přečíst něco útlého, čtivého.

9 20.12.2021

Do Maškarády bych se asi hned nepustila, pokud by nebyla takto v jednom balení se Zajímavými časy.

Mrakoplaš si mě získal už v prvním díle a jeho opětovné setkání s Cohenem i s Dvoukvítkem nemá chybu. Mnoho nových postav vyplňuje prostor mezi hlavními hrdiny a dělá ho pestřejší.

Naproti tomu čarodějkám stále nemůžu přijít na chuť. Typ: všechno vím, všechno znám, odevšad mám klíče, mi je proti srsti. Příběh je samozřejmě skvělý, vtipný, jen ty ježibaby mi nesedí.

A miluju drobné zmínky o mých oblíbencích jako jsou Smrť, Vetinari, Hlídka, Knihovník.....

13 13.12.2021

Při čtení prvního zeměplošského příběhu jsem netušila jak rychle a jak moc si oblíbím MÁKa Mrakoplaše. Není zlý, není lhostejný. Je pohodlný, líný, chce se nudit, jen se to vždycky nějak zvrtne. Ta dobrodružství se mu dějí sama od sebe a on se opět jen snaží od nich utéct. Je to velká legrace.

20 13.12.2021

Ježibaby v opeře. Mám moc ráda jak Terry dokáže posadit o dva tóny mimo každou teorii či myšlenku, zparodovat jakékoli dílo, překroutit kteroukoli událost.

16 13.12.2021

V této knize je míň akce než bych ve vyprávění o sibiřské výpravě čekala. V popisech se mísí to co autor vidí, co cítí, co si domýšlí i jak to hodnotí. Tím se text stává nepřehledným. Střídání kapitol o letní a zimní výpravě je také matoucí.
Nicméně Petr Hanzlík je určitě romantik i dobrodruh a věřím že tak jak se on dal zlákat knihami Londona nebo Eskymo Welzla, jeho výpravy by dokázaly zlákat nové dobrodruhy.

11 30.11.2021

Jako příručka pro začínajícího chovatele je to dobré.
Témata nejsou probírána příliš do hloubky, ale to nejdůležitější zmíněno je.

8 28.11.2021

Nápad na námět je určitě fajn. Bohužel si autor vzal větší sousto než zvládl zpracovat. Povídka by stačila. Těchto téměř čtyřista stran pohromadě nedrží.
Hned na začátku je jasné, jak příběh musí skončit. (A také tak skončí)
Autor se snaží vyprávět příběh, k tomu příběh nad příběhem a do toho nesouvisle vkládá podivně formulované rádoby myšlenky o smyslu bytí.
Hlavní postavy si mé sympatie získat nestihly a ty vedlejší se objevují a mizí nahodile.
Je to další lehce zapomenutelná kniha. Škoda.

8 28.11.2021

(SPOILER) Knížka má necelých sto stran a bohatě to stačí. Četla se mi velmi dobře, ale vracet se k ní nejspíš nebudu. Tanec chci mít spojený s radostí, ne se zoufalstvím. Po dočtení se mi v hlavě vyrojilo spoustu co by, kdyby..... tak jen pro příklad:
Spoiler, spoiler, spoiler.
Co kdyby se Robert s Glorií znali před maratonem déle? Nejspíš by se do něj spolu nepřihlásili, protože, Kdo by chtěl trávit dvacet čtyři hodin denně s holkou v depresi.
Co kdyby vypadli po pár dnech? Asi by se jen rozešli a víckrát by se neviděli.
Co kdyby hned po skončení soutěže nešli na procházku, ale zůstali mezi ostatními?
Co kdyby soutěž trvala další dny, týdny? Nejspíš by ji zabil přímo na parketu.
Co kdyby knížka byla soudní drama. Robert by dostal excelentního obhájce a ten by díky mnoha svědkům a odborným posudkům dosáhl jeho osvobození?

18 21.11.2021

Pan Branald toho za svůj dlouhý život prožil hodně. A taky, nejen o tom, hodně napsal.
V děkovačce se především soustřeďuje na dění v, a kolem svazu/ klubu českých/ československých spisovatelů. Byl jeho členem a nějaký čas zastával funkci v tzv. litfondu. I díky tomu poznal mnoho úžasných osobností. A tak si říkám: jaký je to pocit, když chataříte v jedné osadě s Hrabalem, přátelíte se s Boudou, nebo Hrubínem, Werichovi rozmlouváte emigraci, na návštěvu zvete Seiferta....
Něco z toho knížka naznačuje.
Určitě si přečtu i další autorovy knihy.

8 20.11.2021

-Tak jo, beru na vědomí že Němcová psala červenou knihovnu.
(Zajímavé, to mi ze školy v hlavě neutkvělo.)

-Asi pod vlivem různých hnutí projevujících se na sociálních sítích, se mi při čtení Karly, do hlavy nenápadně vkradla myšlenka, (spoiler) že právě Němcová patřila k prvním autorkám bojujícím za práva sexuálních menšin.

Dvě povídky: Pohorská vesnice a Karla.
Obě se odehrávají na Chodsku.
Němcová ukazuje svůj veliký cit pro jazyk, když hojně využívá zdejší nářečí a přesto, že povídky psala před stošedesáti lety, čtou se velice dobře.
Zaujmou formou i dějem. Tahle klasika určitě není nudná. Doporučuji!

14 20.11.2021

Autor je i hlavním aktérem knihy a možná proto přehlédl, že některé části textu jsou dosti kostrbaté, některé překombinované, ale to nic nemění na tom, že tak nějak to tehdy bylo...
Dvacetpět let před listopadem...
Z celé knihy je nejpůsobivější popsaný rozdíl mezi nadějí v období Pražského jara, kdy mnozí věřili, že bude zase dobře a mezi šokem po okupaci sověty která mnoho lidí zlomila.

11 03.11.2021

O tuhle knížku jsem pohledem zakopávala už jako dítě. V naší knihovně byla odjakživa. Naštěstí mě v dětství její titul vždycky odradil. (Určitě to není čtení pro dítě, i kdyby bylo sebevětším knihomolem.) Takže poprvé jsem ji přečetla přibližně v pětadvaceti. Dodneška si pamatuju své usilovné pátrání po pokračování a to velké zklamání, když jsem zjistila, že prostě není!
Teď po dvaceti letech jsem knihu přečetla podruhé, a opět cítím jak ráda bych se začetla do pokračování.
Je to obsáhlý román, nesoustřeďuje se pouze na postavu Michelangela, ale ukazuje nám jeho rodinu, prostředí ze kterého vychází, jeho přátele i umělecké soky, podporovatele i nepřátele. Vše zasazuje do kontextu doby a událostí.
Karel Schulz nejenom veškeré pocity dokázal popsat, on je ve čtenáři přímo vyvolává. Při čtení jsem doslova cítila Michelangelovu bolest, úzkost, vyčerpání, nemoc. Cokoli autor napsal, každé slovo, věta mají v knize své místo a i když se mnohé z nich opakují a to i několikrát, nejsou tam zbytečně.
Je to úžasná kniha, bylo krásné ji zase číst, byl to svátek.

36 22.10.2021

Skvěle, čtivě napsáno.
Komunista u moci se chová všude stejně. V Evropě, v Jižní Americe, v Asii. Popisy pana Etzlera se tolik podobaly vyprávěním mé babičky o padesátých letech, táty o sedmdesátých a když přišla zmínka o protekčních spratcích komunistických hlavounů, dokázala jsem si vybavit pár konkrétních obličejů z konce let osmdesátých. Škoda že si knížku nepřečtou ti, kteří hlásají jak "předtím" bylo líp, snad by se jim aspoň trochu oživila paměť.

23 18.10.2021

Každý člověk prožil drama o kterém nikdo další neví. Každý udělal rozhodnutí o kterém nikdo netuší jak bylo těžké. A každý má v sobě neviditelnou jizvu, která bolí do posledních dnů.
Tahle knížka je drobných, většinou smutných, příběhů plná. Střípky ze životů obyčejných lidí se nedají přečíst za odpoledne. Jedna, dvě povídky stačí k tomu, abyste začali pochybovat o tom, že je na světě krásně.

9 14.10.2021

Co jsem komu provedla, že se mi tahle příšernost dostala do ruky. Ze všeho nejzajímavější je anotace a to je tak všechno. Autor je opravdu špatný spisovatel. Přestože vzal vždylákavé ingredience, německý důstojník, židovská dívka, Osvětim, velká láska, nedokázal vytvořit ani trochu poutavý příběh. Když zmíním nudný překlad, každý pochopí že jsem po stotřiceti stranách tuto slátaninu odložila.

10 10.10.2021

Hospoda je nejspíš nejznámější knihou autorky, přesto jsem zklamaná.
Ponurost Jamajky a nevlídnost slatin z knihy přímo čiší. Ale o tom, že by byla Mary Yellanová chytrá a statečná, mě autorka nepřesvědčila. Hrdinka byla spíše nevyrovnaná.
Jsem zmlsaná nevšedními náměty této skvělé autorky, a proto tahle napůl červená knihovna a napůl dobrodružný román, se mi zdají příliš obyčejné, i když napsané skvěle.

Tohle není vyprávění, spíš popis. Útlá knížka by mohla být anotací k mnohem obsáhlejšímu literárnímu tvaru. Autorka od dětství žije v jednom domě a na sto stranách nám vyjmenovává nájemníky, kteří dům obývali za jejího dětství. Autorce se při psaní jistě vracely zážitky a vzpomínky z dětství a tak čas strávený psaním knihy byl pro ni takovým návratem. Bohužel na čtenáře z venčí se takové kouzlo hepřeneslo.

7 25.09.2021

Dočteno po více než roce. Přitom to nebylo vůbec špatné čtení, ale tak nějak spíš pro zajímavost, pro rozšíření mých literárních obzorů.
Povídky se neodehrávaji v městečku Canterbury, nýbrž skupina poutníků, rozličných povolání si ukracuje svou poutní cestu, vyprávěním příběhů. Většina z nich jsou na motivy římských a řeckých antických bájí, nebo jsou inspirovány příběhy biblickými.
Moc se mi líbí, jak autor vytvořil každému vypravěči jeho vlastní styl!
Čtení veršů je pro mě vždy obtížné, přesto si myslím že se k povídkám budu občas vracet.

16 24.04.2021

Střevíce z lýčí symbolizují sepětí s tím, odkud pocházíme. S tím kdo nás ovlivňoval a formoval člověka jakým jsme se stali. A tak kniha obsahuje mnohem víc vzpomínek na pocity, na mezilidské vztahy, na nálady, než na příhody které je vyvolaly. Zároveň je to krásné vyprávění o dětství a mládí na vesnici z dob kdy na každém dvorku se popelily slepice a kejhaly husy a ve chlévě přežvykovala kráva a rochnil se pašík.
Je to krásné, nostalgické, poklidné čtení.

24 07.04.2021

Tanec s draky, začíná souběžně s Hostinou a já se těším na hrdiny, kteří se do hostiny nevešli. Ale jsou tu další a další nové postavy. To je víc, než jsem schopná pojmout. Tanec jsem četla už hodně pomalu.
Hostinou i Tancem si Martin jistě jen připravil prostor a rozestavěl figurky ke skutečné hře a teď nás napíná: Jaký bude první tah? Kdo vlastně začne? Která figura je silná, slabá, nebo zbytečná? Jsou naznačená spojenectví opravdová, nebo zdánlivá?
Za dva měsíce jsem se pročetla pěti díly. Nebo-li, chytlo mě to! A s ostatními fanoušky napjatě čekám na velkolepé finále.
Doufám, že Martin má poslední díly dopsané a teď už jen ladí, uhlazuje, cizeluje, abychom my čtenáři mohli dál jen chválit tenhle fantastický příběh.

19 28.03.2021