Michele1 komentáře u knih

Asi byla chyba, že jsem tuto knihu začala číst rovnou po Remarqueovi, ale přišlo mi to neskutečně slabé. Už druhý díl mi připadal zbytečně vyplňovaný dějovou vatou, ale dočetla jsem to, protože jsem chtěla vědět, jak to nakonec dopadne s tím Nickem a Charlim. Toho jsem se tehdy nedočkala a rovnou se musela prokousat ještě nudnějším třetím dílem. Možná na střední škole by mě to ještě oslovilo, ale nyní už sahám raději po jiných titulech. Jo a opět nechybělo Kelkové oblíbené blití...

Píšu pouze komentář, takže můžu být subjektivní... U této knihy hodnocení nemá význam. Jde tu hlavně o poselství. Lidé čtěte, aby naši synové nezažívali stejné hrůzy jako ti chlapci “Na Západní frontě” a v “Cestě zpátky”. Jsem z generace, která ještě zažila pamětníky Velké války, ale pouze jako malé dítě. A ne díky učitelům dějepisu, ale díky Remarqueovi si umím představit, čím pradědeček prošel na italské frontě a o to více obdivuji, že se dokázal skutečně vrátit zpátky. Ukradli jim mladí, zdraví, naději...

Nejsem fanynka autobiografií, ale kniha nejkrásnější herečky všech dob mne nadchla. Cítím z ní neskutečnou pokoru, lásku a vděk, to, jak si váží jak své práce, rodiny, svých kolegů a všeho dobrého, co ji v životě potkalo. Kniha se čte jedním dechem s úsměvem na tváři.

Mezi autory ženských románů je Sophie Kinsella moje srdcová záležitost a tato kniha zrovna tak. Asi má nejoblíbenější, napínavá, romantická a opravdu jsem se u ní nasmála. Určitě si ji přečtu znovu.

1 05.08.2016

Knihu jsem četla na dovolené v Řecku, takže čtení dostalo ještě příjemnější rozměř. Kdo má rád knihy od Kinselly, nebude zklamán. Nechybí vtip, napětí, romantika...

Konec rozepsaný na pár řádků, ke kterému se musí čtenář prokousat třemi sty stránek neustále natahovaného děje, respektive třemi sty stránek, kde se nic neděje... V některých pasážích jsem se docela zasmála, ale první díl mne tedy bavil mnohem víc.Velké plus za krásné prostředí Milána a velké mínusy za opět nechybějící pasáže s blitím (co s tím Kelk pořád má?).

Znovu prosím přispívající, aby nepsaly do komentářů důležité pasáže, nebo i dokonce prozradit konec, jako to udělala čtenářka SBH! To pak nemusíme číst.

Sněhuláka jsem četla v listopadu, což podstatně přidalo knize na děsivé atmosféře :-) Bohužel jsem Harryho začala Sněhulákem (netušila jsem, že jsou knihy provázané) a navíc to bylo mé teprve druhé setkání se severskou krimi, takže mne knížka strhla o to víc. Četla se jako po másle, nedalo se přestat. Kapitolu s vraždou v lese jsem četla se zatajeným dechem.
Ohledně sklerodermy, tedy toho vývoje syndromu, by měl asi revmatolog pár výtek, ale podstatu nemoci Nesbo vystihl. Skvělá knížka. Všeobecně, kdo chce zkusit severskou literaturu, doporučuji Harryho.

Další úžasná "Nesbovka". Knížka o svineckém drogovém světě, prodejných policajtech, zkorumpovaných politicích, prostě o tom, jaké to je. Olega mi spíš bylo líto, získal si můj soucit a svým způsobem pochopení, Gusto byl tak krásný, že i přes stránky mě přitahoval a Ráchel a Harrymu jsem fandila. Jedno malinké mínus za to, že jako většina čtenářů mám raději Harryho jako geniálního kriminalistu, než jako akčního hrdinu.

Jen malá výtka - bylo by fajn, kdyby sem čtenáři nepsali celý obsah, na to si přece máme počkat, třeba uživatel JelloBiafra tady vyzvonil celou podstatu příběhu...

Po knize jsem sáhla také z důvodu číst "něco vánočního o Adventu". Knížka je pohodová, pobaví, místy i vánočně naladí. Oproti třeba B. Jones nebo Becky Bloomwood ze série Shopaholiků, mi Angela není úplně sympatická (co je špatného na tom, že manžel pořídí dům v krásné lokalitě, co je špatného na tom, že třicetiletá kamarádka touží po dítěti...), ale u jejích trapasů jsem se pobavila.

Co mi nejde do hlavy je, proč v knížkách od Lindsey Kelkové musí hlavní představitelky neustále, když ne rovnou blít, tak aspoň trpět nauzeou...