Metla komentáře u knih

Probral se v temnotě a věděl jen jediné: jeho jméno je Ramon Espejo. Netušil, že ho čeká náročná cesta, prchání divokou přírodou a hlavně poznávání sebe samého. Tohle dobrodružné scifko mi přišlo hodně k chuti, má všechny ingredience dobrého příběhu: dobrou zápletku, zajímavé prostředí a hlavně (anti?)hrdinu, který se chová lidsky, nejde o žádný patetický symbol ctností. Ramon je sice vznětlivý hajzl, jeho charakter je však mnohem komplikovanější, věrohodný, nelze ho šmahem odsoudit a postupně jsem si k němu (pro někoho asi překvapivě) vypěstovala i určité sympatie. Byla jsem velmi zvědavá, jakým způsobem se Ramonova osobnost rozvine a jak s ním osud naloží.
Jsem ráda, že nápad na tuto knihu nezapomněl Dozois v šuplíku, nechal Martina dílo rozvinout a po desítkách let štafetu k dopracování dostal současný spisovatelský talent Daniel Abraham, který románu dodal jakýsi moderní šmrnc. „Hon na lovce“ možná není třeskutě originální, daly by se najít pasáže k domyšlení a došperkování, přesto jde o poctivé, kvalitní řemeslo a v budoucnu si cestu s Ramonem Espejem ráda zopakuju.

18 25.07.2018

Před dávnými lety jsem o Sharpova dobrodružství zakopla v televizi (na nějaké slovenské stanici) a film mě zaujal především díky mému oblíbenci Seanu Beanovi v hlavní roli. Když jsem v knihovně objevila první díl knižní série, řekla jsem si, proč to nezkusit. Sice se nejedná o mnou vyhledávaný žánr, britské koloniální eskapády v Indii mě nikdy příliš nezajímaly, ale změna je život. A čekalo mě příjemné překvapení, román je velmi čtivý, napínavý, plný zvratů a vojín Sharpe je ultraschopný sympaťák (zvlášť při představě mladého Seana Beana:-)), přitom žádný svatoušek ve stylu Old Shatterhanda. Přestože jde o historickou fikci, nechybí samozřejmě i skutečné osobnosti a dějepisná fakta. Už vím, co koupím otci k narozeninám - celou Sharpovu sérii.

26 24.07.2018

Jak dlouho by lidem asi vydržela jejich humanita, kdyby museli čelit neodvratné hrozbě hladomoru? Na tuto otázku se před více než 60-ti lety pokusil odpovědět John Christopher. Jak naznačuje název, veškerá tráva a obilí to má v autorem vymyšleném světě spočítané – zhoubný virus neúprosně mění svěží zeleň v bezútěšnou hněď, hospodářská zvířata hynou, z pečiva se stává nedostatkové zboží, zásoby mizí, ve městech není možnost obživy… Čtenář vše sleduje od krátkého prologu z dětství hlavního hrdiny, přes počátky zkázy plné dezinformací, až po úsvit nové doby, kterou přežijou jen silní a všehoschopní.
Tahle tenká knížka dokáže dokonale pohltit. Mám však tři výhrady: 1) Na můj vkus se z lidí ten civilizační make-up setřel příliš rychle a náhle. Nedělám si iluze o chování davu, ale nechce se mi věřit, že by slušní jednotlivci po prvních negativních zkušenostech jednoduše přestali rozlišovat dobro a zlo. 2) Autor měl prostředí světa v průběhu katastrofy vylíčit pečlivěji, sugestivněji – v mých představách totiž pořád jaksi figurovaly obilné lány a zelené plochy, fantazie nezvládala automaticky dosadit zpustošenou krajinu. 3) Závěr mohl být údernější, drtivější, naléhavější, takhle to vyšumělo poněkud do ztracena.
Rozhodně můžu tuhle katastrofickou klasiku doporučit, kvalitní a v mnoha ohledech aktuální čtení.

21 23.07.2018

Procházet kolem tohoto titulu v knihkupectví, přeletěla bych po něm zběžně pohledem a ignorovala ho jako četbu pro dospívající, která mi už nemá co sdělit. A udělala bych velkou chybu. Ano, kniha je primárně cílená na mládež, ale je sakramentsky dobře napsaná (překlad i redakce také na jedničku), něco nového jsem se z ní přece jen dozvěděla (především co se týká bezpečnostních systémů a počítačové komunikace) a přestože obsažené myšlenky o svobodě nejsou převratné, nedělá je to triviálními či snad méně pravdivými.

"Malý bratr" je "1984" současné mladé generace. Věnuje se aktuálním problémům: terorismu, strachu, ztrátě soukromí, systematické likvidaci svobody a pošlapávání lidské důstojnosti ve jménu "vyššího dobra". Nemůžu se ztotožnit úplně se vším, co se v knize předkládá - na můj vkus se až příliš bagatelizovaly zkušenosti dospělých a z teenagerů se dělaly vzory uvědomělosti a zodpovědnosti. Autor kritizuje, nenaznačuje však ideální řešení.

Na druhou stranu se mi líbilo, že lidé jsou v románu skutečně lidští, dělají chyby, mají své slabosti, fyzické potřeby, jednají pochopitelně, nejsou to žádní supermani, nýbrž zoufalí jedinci v zoufalé situaci. Tím odpovídám příznivcům akce: ne, Marcus a jeho kamarádi se nebudou plížit vládními budovami, likvidovat vládní agenty ani sestřelovat vládní helikoptéry. Jejich boj je mnohem nenápadnější a věrohodnější: využívají proti systému své vědomosti, své znalosti počítačů, hackovací schopnosti, ba dokonce i rozjívená hravost se dostane ke slovu (popis LARPů byl velmi zajímavý). Cory Doctorow dokázal srozumitelně i celkem zábavně popsat různé technické vychytávky, šifrování, programování atd., přesto je třeba se alespoň v základech dané tématiky orientovat.

Ve srovnání s Orwellovým kultovním dílem je použito jiných prostředků, rozmanitějších, podstatně méně deprimujících: zde totalita teprve nastupuje, zatímco v "1984" šlo o rozjetou mašinérii, také závěrečné vyznění je zcela odlišné. Naléhavost "Malého bratra" to nijak neumenšuje, ten je totiž aktuálnější, prakticky zaměnitelný s dnešní realitou. Přála bych si být o 20 let mladší, pak by se tento román s nejvyšší pravděpodobností stal mou biblí. Navzdory věkovému handicapu mohu jedině uznale zvednout palec: pro dospívající by tahle knížka měla být povinnou četbou, pokročilejším ročníkům však má rovněž co nabídnout. Opravdu milé překvapení.

14 23.07.2018

Vynikající postkatastrofický román, který je zřejmým produktem studené války a tehdejšího paranoidního strachu obyvatel celého světa, že někdo mocný "zmáčkne čudlík"... V této knize se tedy Robert Merle formou deníku pokouší na osudech skupiny přeživších z francouzského venkova představit život po jaderném výbuchu. Spisovatel projevil výborný smysl pro detail, obsáhl veškeré aspekty takové existence velmi komplexně a podrobně. V pár úvodních kapitolách jsme několika příběhy z dětství i dospělosti seznámeni s osobou a charakterem hlavního hrdiny a jeho přátel. Poté si můžeme nesmírně sugestivně prožít krátké, avšak intenzivní peklo atomové války. Zbytky lidstva jsou vrženy o stovky let zpátky a musí přežívat ve středověkých podmínkách - beze strojů či jiných vymožeností civilizace, na spálené zemi. A tady se Robert Merle opravdu vyřádil: zabezpečení základních životních potřeb, chov dobytka, pěstování plodin, vzájemné vztahy, postavení žen ve společnosti složené převážně z mužů, psychologie, náboženství, politika, změna morálních priorit v souvislosti s příchodem rabujících, násilnických band, kult vůdčí osobnosti... Emanuel Comte, hlavní hrdina, se může zdát příliš dokonalý, ovšem vnímavý čtenář postřehne jak jeho chyby a slabosti, tak vnitřní rozpolcenost, patrnou zejména v poslední třetině románu. Je toho spousta, co nám autor předkládá k zamyšlení a jakkoliv jistě najdeme spoustu vad na kráse (např. příliš mnoho šťastných náhod, jak mohlo v městečku přežít tolik lidí - proč bylo tak málo poničeno atd.), jde každopádně o vynikající, čtivou klasiku, doslova povinnou četbu pro příznivce žánru. 90%

46 22.07.2018

Hned v první větě čtenář zjišťuje, že Lamar Pye má největší penis ve věznici. Může se to zdát jako nepodstatná informace, která má za úkol jedině ihned zaujmout, ve skutečnosti je svou chloubou dotyčný zločinec do jisté míry definován. Samec, drsňák, neohrožený lev, co si jde tvrdě za svým i přes mrtvoly. A těch je zvláště v první polovině románu požehnaně. Lamar totiž není na své nelítostné řádění sám, na útěku z vězení ho doprovází věrný bratranec Odell, prostoduché monstrum bez svědomí, a změkčilý umělec Richard. Po jejich krvavých stopách jdou snad všechny bezpečnostní složky USA, příběh se však zaměřil na Buda Pewtieho, policajta ze staré školy. Pro tohoto Johna Waynea Oklahomské dálniční hlídky získá případ uprchlých trestanců osobní rozměr, jeho život ovšem komplikují i další problémy.
"Grázlové" se kromě zločinů a detektivní práce hodně soustředí také na psychickou stránku hlavních postav, což knize nesmírně svědčí. Je napínavá, uvěřitelná, ne zcela černobílá (i když je zlo a dobro jasně vymezeno), čte se od začátku do konce jedním dechem. 85%

13 19.07.2018

Jsem čtenář sci-fi, fantasy, hororů a thrilerů, což každý z mého okolí dobře ví. Proto jsem se tvářila velmi skepticky, když mi teta nabídla k zapůjčení "Hanu". Ale nakonec proč ne, proč si neodskočit od svých obvyklých žánrů - třeba tchyně přestane tolik ohrnovat frňák nad mým vkusem, pokud se občas objevím s nějakým ženským románem. U večeře jsem do knihy nakoukla... a vykoukla jsem z ní za dva dny, ubrečená a nadšená. Tahle dojemná mozaika osudů mi vryla do paměti jedno jméno, které bych v knihkupectvích neměla míjet: Alena Mornštajnová. "Hana" už má čestné místo u mě v poličce (takový skvost nelze mít pouze půjčený) a "Slepá mapa" čeká na přečtení. A jak jinak zahájit svá hodnocení na Databázi knih, než vzácnou stovkou? Jinou, čerstvou a ne ze starých dojmů, ode mě uvidíte velmi zřídka (jakkoliv doufám v opak, nenadchnu se bohužel tak snadno jako zamlada).

62 17.07.2018