Matematicka komentáře u knih

V poslední době hit našich dcer (2 a 4 roky). V knize se učí poznávat zvířátka z džungle. Při četbě otáčejí kolečkem a hledají různá zvířátka, která by mohla pomoct najít ztracená slůňata (kolečko je dostatečně odolné, takže se jim ho ještě nepodařilo "rozebrat"). Navíc se mohou učit počítat do pěti - slůňata se totiž postupně ztrácejí - a procvičit postřeh - ztracená slůňata jsou totiž vždy někde na obrázku ukryta. Příjemná oddychovka pro děti i rodiče :-) Obrázky nejsou nijak uměleckou záležitostí, ale aspoň na nich lze jednotlivá zvířata dobře poznat :-)

1 15.04.2013

Hravá fantazie přístupná i pro ty nejmenší. Co by se stalo, kdyby... Autorka vymýšlí ty nejbizarnější situace, které mají burcovat fantazii (předpokládám, že dětí i rodičů :-))
Co by se stalo, kdybychom měli svého slona?
Co by se stalo, kdybych našel v trávě hodinky?
Co by se stalo, kdybych byl malý jako mravenec?...
Pro každou situaci uvádí autorka několik nápadů - slovně i obrazem.

3 15.04.2013

"Nevyčte nikdo z tlustejch knih, co tajemství skryto ve vejcích!
Podivuhodná je to věc: nebyl by život bez vajec!"
Tak tuto písničku si v Magorově pohádce zpívají schánšliví kohouti, když zrovna v šedivém a černo-bílém světě (asi jako jediní) slaví Velikonoce. Ale naštěstí se na zem dostane duha, a tou je možné obarvit nejen velikonoční vajíčka a kohoutí ocasy (ty především), ale i celičký širý svět. Myslím, že tato krátká pohádka je hlavně o naději, že náš svět bude "barevnější" - barevný právě tak, jak má být.

3 15.04.2013

Leporelo pro nejmenší děti. Ve výřezu uprostřed jedné ze stránek se postupně objevují různá zvířátka. To je asi tak vše, co může být na této knize zajímavé. Ilustrace jsou fádní a průměrné a obsah ještě horší: Ježíšek přijíždí na saních tažených soby, aby nazdobil zahradu a popřál krásný Štědrý večer sněhulákovi? Děkuji, to se svými dětmi číst nepotřebuji. Nakladatelstvím určeno pro děti ve věku 2-7 let a zařazeno do edice "Knihy šťastného dětství".

Krásná kniha pro ty nejmenší i jejich rodiče. Kromě toho, že je provází zvířátka, která pomáhají krtečkovi s výrobou kalhotek, tak se tu taky dozví, jak se takové kalhotky vlastně vyrábí, kolik je za tím práce. To je v dnešní době, kdy to jen zřídka máme možnost skutečně vidět, dost důležité. Navíc krteček každému zvířátku, které mu pomohlo, pěkně poděkuje. Po všech stránkách tedy pěkná i užitečná kniha.

11 01.03.2013

Momentálně nejoblíbenější kniha naší ještě ani ne dvouleté dcery. Proč? Prostě proto, že hlavní hrdinové jsou kocouři a ty ona ráda. Ale u knížky se nenudím ani já. Je to knížka o soužití malého chlapce Míši, který bydlí ve městě v bytě, a dvou kocourů očima těch kocourů. Kocouři se tu tak jako v mnoha moderních knihách či filmech nechovají jako lidé, ale skutečně jako kocouři - přestože mluví. Řeší kocouří problémy. A ty jsou někdy taky dost zajímavé... Nejvíc se mi líbí asi ta část, kde jeli s Míšou na venkov a seznamovali se tam na dvoře s ostatními zvířaty :-)

3 09.02.2013

Jedna z těch knih, které přečtete doslova jedním dechem. Krásný a lidský příběh. A jestli jde o "záznam skutečné události"? To mi přijde jako nějaká zvláštní obava poslední doby. Literatura tu není od toho, aby "zaznamenávala skutečnost", to podle mého názoru ani není možné, ale aby zprostředkovávala (subjektivní) pohledy na ni. A to tahle kniha dělá. Autor má můj obdiv, jestli tohle všechno skutečně prožil, ale má můj obdiv také, jestli dokázal napsat takovou knihu o něčem, co sám neprožil :-) Některé detaily - např. "medvěd hrající na housle" mi přišly tak stěží uvěřitelné, že já bych si je vymyslet nedokázala, a přitom věřím tomu, že by se mohly stát...
Také jsem ráda, že jsem knihu objevila díky filmu. První jsem viděla film, ale zážitek z knihy byl mnohem silnější a pestřejší :-)

7 09.02.2013

Krásné ilustrace Josefa Lady, které nestárnou. Věra Provazníková je vzala, uspořádala a napsala k nim verše týkající se různých dětských her. Dobrý nápad, ale její verše mají dost kolísavou úroveň. Mě moc neoslovily a připadá mi, že dětské čtenáře či posluchače (kniha je určena pro děti od 3 let) spíš podceňují. Posuďte sami:
Na mydlenou
Dva maňásci - mydli mydli -
paličkama se tu mydlí.
Mylda řeže Mydlu -
Mydla mydlí Myldu.
Navzájem si sebe pletou,
kdo je který - nerozpletou.

Pořád se tu takhle perou
oba stejní čerti berou.
Mydla řeže Myldu,
Mylda mydlí Mydlu.
Proč se mydlí - nevědí.
Nespí ani nejedí.

Už jim musí v bříšku škvrdlat.
Nadávaj si do pimprlat.

2 23.01.2013

Kniha mého srdce, kterou nikdy nechci odložit, ale číst ji stále a stále, znovu a znovu... V ní ke mně promlouvá Ten, kterého miluji, víc asi nepotřebuju řešit.
„Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.“
Ž 119,105
„Potřebujeme hodiny, během nichž mlčky nasloucháme a necháme v sobě působit Boží slovo.“
Edith Steinová
„Kdo chce znát Bibli, musí ji číst stále znovu.“
Jacob Kremer
„Je jeden Bůh, milovaní, a toho nepoznáme odjinud, než ze svatých písem. Snažme se proto zvědět všechno, co svatá Písma oznamují a poznat všechno, čemu učí.“
Sv. Hyppolyt

20 24.11.2012

Pro ženy trochu drsné čtení... Ale (snad i právě proto) kniha stojí za přečtení (Muži a jejich svět nás přece zajímají :-)). Kniha o bezejmenném hrdinovi, kterého německý spisovatel Josef Martin Bauer pojmenoval Clemens Forell. Jeho příběh je asi těžko představitelný pro nás, obyčejné smrtelníky, žijící v určitých zaběhaných kolejích, ale já věřím, že zázraky se dějí, takže proč ne? Proč by všechno tohle (a pravděpodobně ještě mnohem víc) nemohl Clemens zažít a vydržet? Vkrádá se stále otázka PROČ a Co mu dávalo sílu jít dál, kterou nechává velice pěkně napsaná kniha nezodpovězenou. Svým způsobem ji zodpověděli filmoví tvůrci ve filmu, který jsem taky viděla, ale mně se víc líbila kniha se svou otevřeností. Díky taky za seznámení s tématem sibiřských gulagů, o kterých jsem dosud moc nevěděla!

7 24.11.2012

Inspirující, otevřené, stručné... zkrátka úžasné!

3 27.10.2012

Zcela autentické a otevřené vyprávění o strastech i radostech života s "cizími" dětmi. Díky za ně! O pěstounské péči do budoucna uvažuji a tato kniha mi poskytla reálný vhled do toho, co mohou zažívat ti, kdo do ní šli - a to na obou stranách - jak maminka, tak její holky. Díky za tuto otevřenou výpověď, která neskrývá ani radosti, ani problémy, s kterými se setkala autorka i její dcery ve společném životě. Je to odvaha přijmout nějaký dar se vším všudy a přijmout člověka, který už má svůj osobní příběh, je (jak jsem se dozvěděla z knihy) velké dobrodružství. Do dalšího života jim přeji vše dobré! Já mám své vlastní dvě holky, takže prožíváme trochu jiné strasti a radosti, ale problémy jsou v lecčems podobné...

6 26.10.2012

Krátká veselohra, dnes už s historickým námětem. Ve své době mohla být velice vtipná, dnes už ji čteme spíš jako historickou, ale pobavit může stále.

4 19.05.2012

Četla jsem nejprve knihu a pak viděla film. Knihy Arnošta Lustiga jsem musela číst jako "povinně doporučené" do školy, takže jsem moc neočekávala... a byla jsem příjemně překvapena. Podle mého názoru jedno z nejlepších děl české literatury 2. poloviny 20. století. Ano, možná je děj předvídatelný... mně si ale kniha získala a zadřela se mi hluboko pod kůži. Přečetla jsem ji rychle a ještě dlouho jsem měla o čem přemýšlet. A seznámila jsem se tak navíc s velice zajímavými lidskými příběhy. Děkuji (posmrtně) Arnoštu Lustigovi za toto dílo!

11 17.10.2011

Četla jsem jako dospělá a vůbec jsem se nenudila :-) Úžasný a napínavý děj a navíc hluboké myšlenky. Zajímalo by mě, co na tuto knihu říkají děti...

9 07.10.2011

Rozmluva mezi starou ženou a dítětem byla někdy dost náročná na sledování a přišel mi to čistě ženský přístup... Nevím, jestli by tato kniha byla srozumitelná pro muže - kdyžtak dejte prosím vědět. Každopádně jde o silný a nosný životní příběh, který stojí za to přečíst!

5 07.10.2011

Tuto knihu jsem četla až jako dospělá a dost mě nadchla! Jsem zvědavá, co na ni budou říkat moje dcery, až budou v pubertě... Jeden z nejlepších románů pro dívky, který jsem kdy četla! O hledání životních hodnot...

5 07.10.2011