Matematicka komentáře u knih

Prostě úžasná kniha pro děti předškolní a mladší školáky! Působivé propojení slova a obrazu (přičemž obraz dominuje, jak to má v tomto věku být :-)) a základy mnoha přírodních věd hravou a srozumitelnou formou (otáčení zeměkoule, střídání ročních období, střídání dne a noci,...). Děti spolu s rodiči čtěte a dívejte se... Pokud k tomu připojíme ještě úvahu o tom, zda bychom si "uměli" takovou zeměkouli, na které žijeme, byť i jen vymyslet, pak už nemám nejmenších námitek :-)

3 28.10.2013

Kniha literárně nijak příliš hodnotná (úplně nechápu spoluúčast novinářky a spisovatelky Lynn Vincent na autorství knihy???) a tak nějak americky naivní a nasládlá.
Ale pokud se dokážete přes výše zmíněné přenést a je pro vás přijatelný fakt, že čtyřletý kluk se může "podívat do nebe" a mluvit tam s Pánem Ježíšem, pak je až dětsky krásná. Důležitější než styl, kterým je kniha psaná, je pro mě svědectví života (a smrti!) malého Coltona. Mám doma podobně starou dceru, jako byl Colton v době své "návštěvy v nebi", proto je mi také příběh jeho i jeho rodičů tak blízký. Kéž bychom se na svoji vlastní víru dokázali více dívat jako děti (tedy prostě, ale ne nikterak trivializovaně) a dokázali mít tak velkou důvěru a lásku - a tolik se těšit do nebe! No, a pokud v nebe nevěříte, možná stojí za to se zamyslet, jaké by to mohlo být...

3 28.10.2013

Tvorbu Jiřího Žáčka (pro dospělé i pro děti) jsem měla velice ráda, ale tato kniha mě doslova zklamala. Verše typu:
"Už je konec dělení,
medvídkové střelení!"
jsem v knize "pro děti od 5 let" nějak nedokázala strávit a tuhle knihu se svými dětmi číst nebudu...

12.10.2013

Je to už hodně dávno, co jsem ji četla naposled, ale dojmy ve mně pořád zůstávají. Byla to moje velice oblíbená kniha v dětství - nejen proto, že jsem milovala dětské tábory. Těším se, až (jestli?) ji budou číst mé dvě dcery :-) - pak si ji určitě ráda také opráším...

7 06.10.2013

Mám ráda tvorbu Libuše Palečkové a jejího manžela Josefa Palečka a ani tato kniha mě a moje dcery nezklamala. Holčičce Verunce odnese vítr bílou mašli do vlasů... Co všechno se může stát? Může mašle plnit přání? Chtěli byste dostat takovou mašli jako dárek? Pokud ano, tak čtěte...

24.09.2013

Pětatřicet kapitol o ženách, které významně ovlivnily vývoj exaktních věd, především fyziky, matematiky a chemie. Setkáme se tu s vědkyněmi, vládkyněmi, které podporovaly vědu i s manželkami slavných vědců, dozvíme se ale např. také které ženy získaly Nobelovu cenu a které učinily některé důležité vynálezy apod. Mě zaujal nejvíc asi příběh Milevy Maričové-Einsteinové. Tato první manželka Alberta Einsteina měla asi podíl na jeho prvních pracích a je otázka, kam by se její život dál ubíral, kdyby se nestala manželkou génia a matkou... Dozvíme se tu mj. i to, jak se Einsteinovým (ne)líbilo v Praze, kde Einstein také působil.

2 22.09.2013

Skutečně kouzelná orientální pohádka, která pro mě byla, když jsem se s ní poprvé setkala, skutečným "zjevením" mezi pohádkami. Je skutečně hodně "jiná" než pohádky, na které jsme zvyklí u nás - i když ty mám samozřejmě také vroucně ráda. Jiný úhel pohledu na svět a na život a na to, co je v životě člověka důležité. Navíc je pohádka vyprávěna (a ilustrována) s osobitou poetikou, nechybí v ní ani úvahové pasáže.
Doporučuji všem bez rozdílu věku :-)

3 06.09.2013

Dobrý výběr lesních zvířátek, ale výtvarná úroveň mizivá. My jsme leporelo dostali.

22.07.2013

Krásná kniha. Krásné verše: všední pohledy na zcela všední věci a situace - o to větší poetika. Krásné ilustrace Jitky Walterové. Pokud se někdy cítíte jako "udivená kopretina", pak vám doporučuji tuto knihu v každém věku :-)
Jako "ochutnávka" jedna z básní:

Udivená kopretina

Louka je pro ni
div.

Čemu se divit dřív?

Všemu,
úplně všemu:

- Jé, šnek!
A copak je mu?
Proč leze?
Proč šnek nelítá?
To je tak těžká
ulita?
Jé, šnek se na mě
dívá oknem!

- Přestaň se divit.
Za trest zmoknem,
kárá ji stará
kozí brada.

Nemá to ráda.

10 12.07.2013

Mám to štěstí, že Josef Forbelský, významný český hispanista, je strýcem mého manžela. Máme tedy společné příjmení a patříme do jedné velké rodiny - četba jeho pamětí pro mě tedy byla "povinnou četbou".
Přečetla jsem je poměrně snadno a rychle. Vzhledem k tomu, že nemám moc znalostí ani o Španělsku a jeho literatuře ani o české historii 20. století, občas jsem se trochu "ztrácela", ale zase jsem si trochu obohatila obzory. Paměti jsou to dost obšírné a správně "humanisticky rozbíhavé", což je občas dost obtížné sledovat. Ale především z nich vystupují vzácná setkání se vzácnými lidmi.
Z lidí mě zaujali např. Josef Hiršal, s kterým Josefa Forbelského pojí celoživotní přátelství, a rodina Němcova - vůbec jsem nevěděla, že se do ní J. Forbelský přiženil. Z událostí pak návštěva koncentračního tábora Flossenbürg, kde zemřel mj. Dietrich Bonhoeffer. Popis atmosféry tohoto "výletu" byl naprosto brilantní.
Jsem hrdá na své příbuzenství s tímto člověkem a těším se na některý z jeho překladů ze španělštiny...

2 12.07.2013

"Pohádky ovčí babičky" jsem si zamilovala jako televizní seriál pro děti až jako dospělá :-) Seriál mě i mé dcery přivedl ke knihám. Tohle je zpracování jedné z příhod beránka, ovečky a vlků pro nejmenší děti formou leporela. Všichni hrdinové tu slaví Vánoce a jejich pověstná nevraživost jde nakonec na chvíli stranou - tak, jak to má o Vánocích být.

6 03.07.2013

Pro dnešní děti už je asi příběh dost odtažitý. Kdy jste naposledy měli k obědu holoubátka? I kdyby je dnešní hospodyně snědla, má toho většinou doma dost, co by mohla hostům ještě nabídnout... Ale jinak docela pěkný příběh o vychytralé selce (nepříliš hodný následování - nutno dodat) a solidní ilustrace. Našim dětem se toto leporelo líbí.

03.07.2013

Našim dětem se toto leporelo docela líbilo. Pro první poznávání rostlin docela fajn.

03.07.2013

Toto je má srdeční záležitost z dětství. Moje první setkání s poezií, které si pamatuji. Četla jsem ho tehdy v populárním "Špalíčku", ilustrovaném J. Trnkou. Smutek malého kuřátka, které hledá svou maminku, si pamatuji dodnes. Líbí se i mým dcerám a ráda ji s nimi čtu. No a verše Františka Hrubína mám také ráda dodnes, to mě také neopustilo, i když teď samozřejmě už preferuji jiné básně :-)

12 02.07.2013

Rozjímání o víře (předchozí kniha Tomáše Halíka byla o naději – Stromu zbývá naděje a následující, v r. 2012 o lásce: Chci, abys byl). Impulzem pro řadu úvah této knihy byl pro Halíka překvapivý návrh, který před několika lety učinil papež Benedikt – ještě jako kardinál, 1. dubna 2005, dne před smrtí svého předchůdce – „našim nevěřícím přátelům“. Ve své řeči v Subiacu Joseph Ratzinger řekl doslova: „V osvícenství se činily pokusy vymyslet a definovat morální normy, které by platily i v případě etsi Deus non daretur (i kdyby Bůh neexistoval). Musíme tedy převrátit tento axiom osvícenců a říci: I ten, kdo nedokáže najít způsob, jak přijmout Boha, by se měl snažit žít a směřovat svůj život veluti si Deus daretur, jako kdyby Bůh existoval. To je rada, kterou dával už Pascal svým nevěřícím přátelům, je to rada, kterou chceme i my dnes dát svým přátelům, kteří nevěří. Tak nebude nikdo omezen ve své svobodě, ale všem našim záležitostem se dostane podpory a kritéria, které naléhavě potřebují.“ (citováno podle knihy, s. 33)
Dalším podnětem byl výrok Benedikta XVI. v letadle při cestě do České republiky, kde řekl, že bychom měli v současné době vytvořit jakési „nádvoří pohanů“, kde by ti, kdo nechtějí být přímo v církvi, mohli s námi být nějakým způsobem spojeni.

Tato kniha mi skutečně dala zabrat! Četla a promýšlela jsem ji zhruba rok a stále s ní "nejsem hotová"...

Citát: "Bitevním polem věčného sporu víry a nevíry jsou jednotlivé charaktery, boj probíhá ne tak mezi nimi jako v nich, své poselství mi nepředávají tím, co deklamují, ale tím, jací jsou. Nepřinesou mi důkazy, stávají se však sami odkazy a poukazy. Začínám věřit v okamžiku, kdy přestanu čekat na důkazy zvnějšku, ale sám sobě i druhým – právě se vší zátěží svých otázek a pochybností, s vědomím, že ani já nejsem jednoznačně „kladný hrdina“ a ani mé svědectví nemůže nikoho k víře přinutit a zbavit ho odpovědnosti za vlastní volbu – se podobným poukazem stávám..."

3 29.06.2013

Takhle nějak bych si asi představovala moderní Citadelu. Tedy "moderní" - promluvy v této knize jsou z roku 1966, ale co bylo ve Francii moderní tehdy, je u nás moderní stále. Také shodná národnost autorů nutí ke srovnání. Někoho možná může odradit (či naopak nadchnout - podle vkusu), že L. Evely je přesvědčený katolík, ale nenechte se odradit či nadchnout příliš snadno: není to žádný "zabydlený" katolík, kterému by bylo vše jasné. Evangelium promýšlí do důsledků a klade mnohé konkrétní otázky, kterými až provokuje... Já jsem se ale nad něčím ráda dala vyprovokovat k přemýšlení a nad něčím se ráda zamyslím v budoucnu. Stejně jako u Citadely si "hloubku ponoru" můžete zvolit sami. Já jsem zatím přečetla knihu jedním dechem a zběžně, ale i tak mě oslovila. Myslím, že je to ten typ knihy, ke kterému stojí za to se vracet...

"A tak tedy: Myslím, že až do dvacátého století byla cílem člověka práce. Musím ještě podotknout, že lidé si vždycky myslí, že jejich století je vrcholem, ale v našem století opravdu došlo k určitým revolucím, které se liší od všech předcházejících. A tak tedy člověk žil, aby pracoval. Pracoval, aby mohl žít, žil, aby mohl pracovat. A účelem manželství bylo plodit děti. Byl to druh práce, kterou měli manželé společně vykonávat.

Jak to mohli lidé snést, aby se jim po staletí říkalo, že účelem manželství je plodit děti? Je to tak, jako by nám někdo řekl: Hlavním cílem života je práce. Je to vlastně totéž. Hlavně to znamená práci pro ženu!"

12.06.2013

Krásná "oddechová" kniha, nebo chcete-li kniha popularizačně historická (v tom nejlepším slova smyslu). Pavel Kosatík shromáždil informace o manželkách všech československých a českých prezidentů a vytvořil tak mozaiku, která má i určité styčné body. Nejvíc mě oslovily osobnosti Charolotty Masarykové a Hany Benešové - ty jsou mi i osobním vzorem. Zajímavá pro mě byla i Viera Husáková, která mě zaujala v televizním dokumentu o Husákovi. Zde jsem se tedy o ní dozvěděla i jinak. A manželky "budovatelky"? Jistě je také zajímavé zkusit se podívat na život jejich očima. Při čtení knihy mě napadala otázka: "Jaká by vlastně měla být manželka prezidenta?" a s ní související: "Jaká by vlastně měla být manželka?". Tato otázka pro mě je a už zůstane aktuální, takže má pro mě smysl nad touto knihou se zamýšlet. Je to moje první kniha, kterou jsem přečetla od Pavla Kosatíka a už se těším na další... Začnu samozřejmě u rozšíření této knihy na Manželky prezidentů. Deset žen z Hradu.

6 24.05.2013

Jedna z průměrných knih pro malé děti, kterých je dnes docela záplava. Průměrné jsou obrázky i text. Na pěti tvrdých velkých listech se tu seznamujeme se životem obyčejné rodiny. Na obrázcích je spousta detailů, které mohou děti hledat. Naše holky nejvíc bavilo "uklízet" pokoj malé Anežky - na jedné stránce je nakreslen neuklizený, na protější straně uklizený a holky hledaly, kam co patří.

13.05.2013

Jedna z průměrných knih pro malé děti, kterých je dnes docela záplava. Průměrné jsou obrázky i text, který především zadává dětem úkoly - o dění v přístavu tak stejně musí poučit děti rodiče, kniha moc informací nepřináší. 6 tvrdých listů.

13.05.2013

Rohovor s inspirativní a inspirující osobností kněze, salesiána, myče oken, organizátora legendárních "chaloupek" - a nakonec i světícího pražského biskupa Karla Herbsta. Má zvláštní dar - mluví prostě, přesto to nepostrádá hloubku a dokáže člověka nadchnout pro dobro. Rozhovor s ním určitě stojí za přečtení.

2 13.05.2013