Mary432 komentáře u knih

První díl zamýšlené trilogie se věnuje podhoubí příběhu. Já jsem nejprve četla druhý díl U dvora římského krále, kde už jsou hrdinové starší. Asi jsem udělala dobře. Nevím, jestli by mě příběh o dětech hned bavil, ale takhle, kdy jsem si doplnila skládačku osudů hlavních hrdinů, mi to přišlo moc zajímavé. Císař Josef se zde vyskytuje jako dvou, později pětileté dítě. Okolnosti přátelství mezi ním, Fabiánem a Vilemínou byly popsány dobrodružně a uvěřitelně. Historicky vše sedí a nakonec mi ani nevadilo, že romantická linka začíná až úplně na konci. Tedy, ve skutečnosti tam ta romantika je od začátku. Kdybych nečetla nejprve druhý díl, říkala bych si, že bude zajímavé sledovat, mezi kterými dvěma z těch tří se rozvine láska. Po přečtení druhého dílu je jasné, že je to Fabian a Vilemína, ale! On je ten budoucí cisař Josef dost nevypočitatelný a emoce které vzbuzuje se dají pochopit. V knize se mi líbilo, že se drží historických událostí, které vlastně korespondují s naší dobou. Vilemina rozhodně není žádná superhrdinka a tak se s ni můžeme lehce ztotožnit. Z románů vime hodně o dvoře Ludvíka XIV a mě se líbí poznávat takové prostředí, které patří více k historii naší země. Za mě stojí za přečtení. Moc se těším na třetí díl, protože děj je super nastartovaný, ačkoliv vím, že pro okouzlujícího Josefa I. nebude končit moc šťastně.

1 16.06.2021

(SPOILER) Já vím, že Jana Eyrová je možná oblíbenější a slavnější, ale já mám od sester Brontëových nejraději právě tuhle. Vřesoviště, vítr a nejděsivější literární scénu, kdy pan L. na začátku příběhu hodlá přespat u sousedů a vzbudí ho ťukání na sklo...ruka malé Catherine za oknem a dětský hlas...geniální otevření příběhu starého jako lidstvo samo. Příběh vášnivé lásky, zrady, msty, nepochopení, žalu a nesmrtelné duše, která navždy pláče na opuštěných vřesovištích. Atmosféra, jakou se žádnému filmování nepodařilo vystihnout.

Mě se kniha líbila už kdysi na střední škole. Nemohla jsem po Psu B. sehnat něco podobného a když jsem se do malé knížky začetla, připadalo mi, že je to ještě lepší. Nejspíš kvůli romantice. Ponurá atmosféra se vplížila do mého pokoje i letos na podzim stejně jako první mlhy. Na tuhle knihu je to nejlepší roční období. Už jsem se tolik nebála, věděla jsem, co přijde, ale musím přiznat, že je to jedna z nemnoha knih, které mi strach navodit dokázaly.

5 24.03.2021

Villona a vůbec všechny prokleté básníky mám moc ráda. Některé básně znám zpaměti. Myslím, že k nejkrásnějším básním co kdy byly napsané, patří rozhodně ta o protikladech, s níž vyhrál soutěž vyhlášenou vévodou Orleánským.

8 21.03.2021

Tak to byl víkendový maraton, ale zvládla jsem to. Přiznávám, že první díl jsem četla jen anotaci. Do dětských let hlavních hrdinů se mi nechtělo. Asi si to budu muset doplnit, protože příběh se mi moc líbil. Sice jsem tu nová, ale pokusím se o mou první recenzi. Jak jsem pochopila, Josef ač v názvu, tu úplně hlavním hrdinou není, ale na to, se tu vyskytoval docela často. Oslovil mě způsob, jakým ho autorka vykreslila. Samozřejmě jsem hned lovila na Wikipedii a zdá se, že se autorka držela historických pramenů a ještě mu dokázala vtisknout osobitý charakter, který dokreslil jeho osobnost v jednání a ne jen v přídavných jménech. Dialogy nejsou na tři stránky, což mám ráda a popis míst je úžasně propracovaný. Zajímavý je pohled na manželství hlavních představitelů. trochu jsme měla problémy přijmout zpočátku Vilemínu a lámala si hlavu, co jí na Fabianovi tak vadí, přičemž si byla jistá, že ho miluje. K tomu asi musím přečíst i první díl. U záporných postav, jestli jsme tak pochopila třeba Isadoru se mi líbilo, že není úplně jen záporná a člověk ji docela dobře chápal. Postava Josefa je neuvěřitelně zajímavá, přiznám se, že pro mě víc, než postava Fabiana. A možná je to nakonec dobře, ostatně mu jsou ty knihy věnovány. Těším se, až otevřou zámky, musím přinejmenším do |Nelahozevsi, podívat se na portál.

2 21.03.2021

Tak Není římského lidu se mi líbilo víc, než Quo vadis. Podle mě paní Loukotková dokázala zaujmout víc příběhem z historie, aspoň mě její knihy z (její) současnosti moc nebavily. Dodnes mám vypsané některé citace.

7 21.03.2021

Knihu jsem poprvé přečetla ve třinácti letech a od té doby měla z dějepisu vždy jedničku. Anne pro mě stvořila další paralelní svět. Příběh je krásný, ale já díky němu získala ještě víc, než jen dobrodružství při čtení. Les u jezera u našeho domu se proměnil v kanály v kraji Poitou. Ze všech dílů miluji hlavně tenhle první. Jeho kouzlo, poetiku a krásné otevření celoživotního příběhu. Není to červená knihovna! Je to životopis dívky-ženy, která kdysi prostě musela žít.

4 21.03.2021

Tuhle knihu by měly děti mít jako povinnou četbu. Já ji poprvé četla ve třinácti letech na návštěvě přátel rodičů v Moskvě. Navždy ji mám spojenou s jarním povětřím, rozkvetlými stromy a takovým zvláštním světlem. Je to už hodně let, ale ke knize se stále vracím. Jako mnoho jiných, utrpěla při mém horlivém půjčování kamarádkám ztrátou obálky, takže je radost ji vidět takto zde.
Poutavý příběh osiřelé Anny, která umí v těžkých okamžicích života využít sílu fantazie a vidí krásu světa, kterou jiní nevnímají, mi změnil dospívání. Už jsem si nepřipadala tak divná.

16 21.03.2021

Achjo, já se tak těšila. V poslední době se zaměřuji na české autory a ještě víc autorky. Téma mě zaujalo, mohla to být super kniha. Škoda. Je mi líto jen těch dvou hvězdiček, ale nenapadlo autorku, že by román přepracovala? Třeba si víc o Keltech nastudovala a zamyslela se nad dialogy. A nakonec...erotika v knihách mi nevadí, ačkoliv raději mám jen napětí a náznaky...ale tady... No, přišlo mi to takové nějak...no, jak to říct? Vytratilo se kouzlo okamžiku. Ono už to zamilování bez příčiny...

1 20.03.2021

Knihu jsem si plná nadšení a očekávání nesla pyšně z knihkupectví. Bohuže, už v autobusu po cestě zjistila, že to nejspíš nedočtu. Už zde zaznělo proč. Nemohu si pomoct, ale tihle lidé se tak nechovali a to ani v případě, že v soukromí mohli být uvolněnější. Vychování, prostředí, všechno utváří charakter.
Navíc mi zde chybělo nějak výrazněji popsané prostředí. Stále se to jen hemžilo dialogy, které mi nepřipadaly věrohodné.
Ale oceňuji autorku, že zvolila tohle téma. Mám tuto dobu ráda.

20.03.2021

Moje první kniha od Miniera. Tak mě při čtení napadlo, že kdyby Minier napsal Stmívání, mohla by to být pecka. Stmívání jsme četla asi čtyři stránky, ač se mi první díl fimového zpracování docela líbil, číst to nešlo ani ze zvědavosti. Proč se mi při čtení Zkurvenýho příběhu motal v hlavě příběh smutnýho upíra, to netuším. Nejspíš na mě zapůsobila super vykreslená atmosféra ostrova.
Příběh smutnýho kluka jsem měla dlouho v hlavě. Co se mi nelíbilo? Nechtěla jsem přijmout rozuzlení a odhalení vraha.

3 20.03.2021

K Egypťanovi se vracím pravidelně. Nalistuji stránku a čtu. Nevím, jestli to dobře napíšu, ale u žádné jiné knihy jsem neměla tak zvláštní pocit soucitu k hlavnímu hrdinovi, chápala jsem jeho chyby a žasla nad zmoudřením. Sinuhet vystupuje z historie, je v knize natrvalo "mumifikován" v živé podobě o jaké se faraonům ani nesnilo.

13 20.03.2021

Pro mě také nejlepší kniha od autorky. Neobyčejně krásně a přirozeně vykreslený charakter hlavní hrdinky. Silný příběh a nemohu zapomenout na na oprvdu povedenou obálku.

13 20.03.2021