marti7729 komentáře u knih

(SPOILER) Začátek vypadal fakt slibně. Jenže celá kniha se pak točí vlastně jen kolem sexuálních scén, politického dění a pomsty.

I tak se mi knížka fakt snadno četla a byla napínavá. Jenže na konci jsem měla regulérní WTF moment. Konec je hodně volný a otevřený.

Co mi ale dost vadilo, byla Galantia. Často jsem měla chuť ji proplesknout, aby se už probrala. Trochu mi tam vadila i ta linie bad boy jako zachránce. I když je to v dark romantasy běžné, tady mi vyloženě vadilo, jak je Galantia naivní. Je pořád v pozici oběti, potřebuje neustálé zachraňování a pozornost od naprosto toxických mužů.
K obou mužům jsem si ihned vypěstovala znechucení. Z tohoto důvodu si myslím, že postavy jsou dobře napsané.

Doufám, že v dalším díle dostane rozum, bude více houževnatá a postaví se za sebe.

Jinak jsem z této knihy asi získala alergii na slovo kundička. Čtu tento druh knih dost, ale tady ta četnost je až bizardní

Než jsem knihu vzala do ruky, udělala jsem si na ni poctivou rešerši. Podle uživatelů BookToku měla být opravdu hodně dark, skoro až špička ledovce toho, co člověk v tomhle žánru zvládne. Každopádně mně to ve výsledku zas tak hrozné nepřišlo.

Jako oukej, jsou tam dost tvrdé, explicitní a místy opravdu zvrácené scény, ale asi jsem po všech těch varováních čekala ještě větší psycho. Takže v tomhle směru mě kniha vlastně až tak nešokovala.

Četla se dobře a přelouskala jsem ji celkem svižně. Autorčin styl je čtivý a rozhodně nemůžu říct, že bych se při čtení vyloženě nudila. Nicméně, ačkoliv mě spicy části normálně baví, tady jich na můj vkus bylo až moc. Chvílemi jsem měla pocit, že mezi nimi doslova hledám nějaký děj. A když už se začalo něco zajímavého rozjíždět, zase jsme skončili u další spicy scény. Z tohoto důvodu odebírám jednu hvězdu.

Co mi ale vadilo mnohem víc, byly postavy. Mám ráda divné, narušené a morálně pochybné charaktery. Čím komplikovanější osobnost a větší bordel v hlavě, tím větší potenciál k zaujmutí. Jenže tady mi přišlo, že se jejich psychika spíš používá jako kulisa než něco, s čím by autorka opravdu pracovala. Zkrátka Malachiáš je divný týpek s bordelem v hlavě a tečka.

Postavy na mě působily dost nedomyšleně a je to podle mě obrovská škoda, protože právě tady byl prostor udělat z knihy něco mnohem zajímavějšího. Kdyby dostaly větší hloubku, lepší motivace a propracovanější psychologii, celý příběh by měl úplně jiný vibe. Za tohle bohužel odebírám další hvězdu.

A ještě jedna věc – v knize mi chybělo výraznější varování pro citlivější čtenáře. Některá témata a scény jsou opravdu dost dark s čtenář by to měl vzít na vědomí.

Lights Out pro mě bylo opravdu příjemné překvapení. Kniha se mi moc líbila hlavně díky chemii mezi hlavními postavami, která byla neskutečná. Aly a Josh spolu fungovali skvěle. Jejich dynamika, napětí a vzájemné pošťuchování mě bavily od začátku do konce.

Čekala jsem, že to pro mě bude možná silnější nebo temnější čtení, ale nakonec to byl spíš takový čajíček. V dobrém smyslu. Byla to moje první kniha tohoto typu, takže jsem nevěděla, co přesně čekat, ale četla se mi dobře a rychle. Místy mi přišla až překvapivě „lehká“, takže příště zvolím něco temnějšího :)

Co mi ale úplně nesedělo, byla linie s příbuznými Aly. Osobně jsem ji moc nepochopila a klidně bych se bez ní obešla. Do celého příběhu mi nezapadala, působila na mě trochu navíc a upřímně i nedůvěryhodně.

I přes tuhle výtku jsem si Lights Out užila. Chemie, atmosféra a postavy pro mě převážily slabší dějovou linku. Za mě povedené čtení, které mě bavilo a určitě ve mně vzbudilo chuť zkusit další podobné knihy.

Pěkná oddechovka, která nenadchne, ale ani neurazí. Příběh má příjemnou podzimní atmosféru, voní po perníčku a jedná se přesně o tu knihu, kterou si člověk vezme, když chce na chvíli vypnout a nic moc neřešit. Čtení utíká rychle a prostředí kavárny je opravdu milé.

Co mě ale rušilo nejvíc, byla postava Logana. Často zněl spíš jako dívka než jako dospělý muž, a některé jeho reakce mi k mužské postavě úplně neseděly. Kvůli tomu působila romantická linka místy trochu nepřirozeně a postavy mezi sebou neměly takovou chemii, jakou by si tenhle typ knihy zasloužil.

Celkově jde o hezké, nenáročné čtení — ideální, když máte chuť na něco lehkého a sladkého, ale nehledáte velké emoce ani hluboké zápletky.

Musím říct, že mě tahle kniha naprosto překvapila! Čekala jsem milé vzpomínky na Harryho Pottera a pár zákulisních historek, ale dostala jsem mnohem víc. Tom Felton píše neuvěřitelně upřímně, lidsky a s velkou dávkou humoru i sebereflexe. Díky tomu kniha opravdu rychle „odcípala“ — četla se sama a ani na chvíli jsem se nenudila.

Tomův styl je překvapivě zralý, citlivý a uvolněný. Působí, jako byste si sedli s kamarádem na kafe a on vám vyprávěl o svém životě, o radostech i těžkých chvílích, bez přikrášlování. To mě na knize bavilo nejvíc — není to jen o slávě a filmování, ale i o tom, co to znamená být člověkem mimo svět reflektorů.

Historiek z natáčení je tu přesně tolik, aby potěšily každého fanouška, ale zároveň nepřebijí osobní rovinu knihy. Tom ukazuje, že je mnohem víc než Draco Malfoy: je otevřený, vtipný, dojemný a nečekaně hluboký. Přiznám se, že mě dojal víc, než jsem čekala.

Knihu jsem si vybrala, protože mám Jenny Colgan ráda, ale tentokrát mě příběh úplně nevtáhl. Základní atmosféra čokoládového krámku z Paříže je příjemná, to Jenny C. umí. Jenže děj se často zbytečně táhl a chvílemi jsem měla pocit, že čekám, až se konečně něco stane.

Hlavní hrdinka Anna mi bohužel moc nesedla. Je jí třicet, ale v některých scénách se chová jako nezralá dvacítka, jindy je zas až nepřirozeně moudrá. Tenhle kontrast mi kazil dojem a nedokázala jsem se s ní úplně sžít. Romantická linka s Lorainem působila hodně šablonovitě — klasický příběh o nenápadné dívce, která svou dobrotou „napraví“ pohledného bručouna s traumaty.

Vedlejší příběh s Alicí a jejím manželem mi přišel ještě méně uvěřitelný. Nedokázala jsem si představit, že by někdo byl v klidu s tím, že se jeho partner znovu sbližuje s první, ikdyž umírající láskou — a navíc kvůli ní najednou úplně změní životní styl, i když kvůli vlastní ženě to neudělal.

Většina postav pro mě velice nesympatických, což se mi snad ještě v žádné knize nestalo.

Celkově je kniha milá a má svoje kouzlo, ale ve srovnání s Pojízdným krámkem snů působí průměrně. Dobrá oddechovka, ale žádné velké nadšení.

Pláž v Chorvatsku od Julie Caplin je nádherně napsaný příběh, který ve mně vyvolal naprosté nadšení. Autorka má dar přenést čtenáře přímo do děje – během čtení jsem měla pocit, že opravdu sedím u moře, cítím slaný vzduch a slyším šum vln.

Caplinová dokáže vykreslit prostředí i postavy tak živě, že působí jako skutečné. Příběh je plný romantiky, laskavosti a pozitivní energie, která se přenáší i na čtenáře. Líbilo se mi, jak plynule se vyprávění odvíjí, ani na chvíli jsem se nenudila. Styl je lehký, čtivý a přesto velmi poutavý.

Kniha ve mně zanechala krásný, hřejivý pocit – přesně takový, jaký od letního románu u moře očekávám. Po dočtení jsem měla chuť okamžitě sbalit kufr a vydat se do Chorvatska sama.

Pláž v Chorvatsku je ideální kniha pro všechny, kdo hledají únik do slunného a radostného příběhu. Rozhodně doporučuji každému, kdo chce zvednout náladu a odnést si úsměv na tváři.

Kniha Dášeňka čili život štěněte od Karla Čapka je skutečným literárním klenotem, který dokazuje, jak výjimečný cit pro jazyk autor měl. Čapek mistrně pracuje se slovy, používá neobyčejně bohatou slovní zásobu a dokáže popsat i ty nejmenší detaily ze života malého štěněte s nadhledem, něhou a jemným humorem. Jeho vyprávění je hravé, obrazné a přesto srozumitelné i pro děti.

Text je nejen poutavý, ale i rytmický, takže se příjemně poslouchá nahlas. V našem případě kniha děti nejen zaujala, ale nakonec i uklidnila a uspala – což považuji za důkaz, jak příjemně a uklidňujícím způsobem na čtenáře působí.

Dášeňka je kniha, která osloví jak malé, tak dospělé. Děti si užijí příběh o roztomilém štěněti, dospělí pak ocení jemný humor a jazykovou krásu. Je to čtení, které nestárne a stále dokáže přinést radost i klid.

Román V zahradě zášti mě od prvních stránek naprosto pohltil. Styl psaní je velmi čtivý, takže jsem příběhem doslova proplouvala. Camilla Bruce dokázala na základě historických záznamů a vyprávění ostatních lidí vystavět příběh, který působí mimořádně věrohodně a autenticky.

Po dočtení ve mně kniha zanechala směsici emocí – smutek, vztek, znechucení, ale také určitou fascinaci. Autorce se podařilo skvěle zachytit temné stránky lidské povahy a prostředí, které ovlivnilo hlavní postavu. Přestože jsem si na začátku myslela, že se budu na hlavní hrdinku dívat jasně negativně, autorka mi ukázala i její druhou stránku a přiměla mě o ní přemýšlet v širším kontextu.

Druhý díl Šikmého kostela od Karin Lednické mě naprosto pohltil. Kniha mě nejen bavila, ale hluboce se mě i dotkla. Linie dětí Barbory pro mě byla mnohem zajímavější částí – možná i proto, že víc tíhnu k období 20. století a obě světové války jsou tématem, které mě dlouhodobě zajímá.

Často jsem měla slzy na krajíčku. Některé osudy postav se velmi podobaly příběhům mých vlastních předků, a o to silnější zážitek to pro mě byl. Autorce skládám velkou poklonu – málokdy se stane, že by mě druhý díl série nadchl víc než ten první, ale tady se to opravdu stalo.

Doporučuji všem, kteří si chtějí udělat obrázek o tom, jak těžký život naši předkové měli, a co všechno museli překonat. Skvěle napsané, citlivé, a přitom velmi čtivé.

Kniha Most sebevrahů od Taylora Adamse mě vtáhla hned od první kapitoly a napětí mě nepustilo až do konce. Poslouchala jsem ji jako audioknihu při stereotypních domácích pracích a díky tomu mi šla práce krásně od ruky – kolikrát jsem ani nevnímala, že uklízím.

Velké plus dávám výkonům Martina Stránského a Jitky Ježkové – oba byli naprosto skvělí! Jejich přednes byl živý, emotivní a opravdu umocnil celý zážitek. Díky nim byla atmosféra příběhu ještě napínavější a silnější.

Pravda, děj byl místy možná až trochu přeplácaný, ale i přesto hodnotím velmi pozitivně. Bavilo mě to, překvapovalo mě to a napětí fungovalo perfektně.

Karin Lednická v Šikmém kostele rozehrává poutavý příběh založený na kronikářském zpracování, což knize dodává autentickou a téměř dokumentární atmosféru. Díky tomu se čtenář dostává blíže k minulosti a může na vlastní kůži pocítit drsnost a každodenní realitu života na přelomu 19. a 20. století.

Autorka skvěle vykresluje prostředí i postavy, z nichž některé si okamžitě získají sympatie, jiné zase vzbuzují silné emoce. Například Barbora mě vyloženě štvala svou nepříjemností, ale musím uznat, že jako literární postava byla napsána bravurně – přesně taková osobnost dává příběhu hloubku a realističnost. Macecha Ludvíka mi pila krev, měla jsem chuť na ni skočit a jednu ji vrazit : D

Některé dialogy se vlekly a díky tomu bylo pro mě těžké udržet pozornost. Každopádně jsem určitě zvědavá i na další díly a stojí za to. Jen já osobně si dám trochu pauzu než se znovu začtu.

Když jsem se pustila do 1984, věděla jsem, že mě čeká silné čtení, ale netušila jsem, jak moc mě tenhle román zasáhne. Orwellova nadčasovost je až děsivá – napsal knihu v roce 1949, a přesto jeho vize totalitní společnosti působí neuvěřitelně aktuálně.

Velký bratr, Newspeak, dvojí myšlení, manipulace s pravdou – všechno, co Orwell vykreslil, jako by se otisklo do reality dnešního světa. Kontrola lidí skrze technologii, přepisování historie a potlačování individuality jsou témata, která rezonují snad víc než kdy dřív.

Styl psaní mě úplně pohltil. Orwell nepotřebuje přehnané popisy, ale jeho strohost a precizní práce s atmosférou dokážou vyvolat naprostou tíseň. Při čtení jsem měla pocit, že jsem s Winstonem v Zapovězeném obchodě, že cítím dusivý vzduch Ministerstva pravdy, že i mě sleduje všudypřítomné oko Velkého bratra.

A ten závěr? Naprosto drtivý. Žádná naděje, žádné vykoupení. Jen surová realita totality, která si bere vše, co dělá člověka člověkem. 1984 není jen dystopie – je to varování. A zároveň kniha, která se čte se zatajeným dechem i 75 let po svém vydání.

Povinná četba pro každého.

„Očista“ od Sofi Oksanen je výjimečné literární dílo, které vás zasáhne svou syrovostí a opravdovostí. Bez obalu a bez příkras popisuje drsné osudy lidí, kteří čelili neúprosným dějinným událostem a krutostem režimů. Autorka skvěle vykresluje dusnou atmosféru a propletené příběhy postav, které čtenáře vtáhnou do děje natolik, že je těžké knihu odložit.

Četba mě přiměla uvědomit si, jaké mám štěstí, že jsem vyrůstala v dnešní době, daleko od těchto děsů. Příběhy ukazuje, jak obrovské těžkosti museli překonat lidé tehdejší doby a vzbuzují obdiv i respekt k jejich síle. Po dočtení knihy ve mně zůstalo hluboké zamyšlení. Emoce se ve mně mísily ještě dlouho poté, což svědčí o její síle a hloubce.

Bez váhání řadím „Očistu“ mezi své oblíbené knihy, a to úplně na špici. Je to nezapomenutelný literární zážitek, který bych doporučila každému, kdo hledá něco, co ho skutečně hluboce zasáhne.

Knihu Restart jídelníčku: Hubnu díky krabičkám hodnotím velmi pozitivně. Je skvělým průvodcem pro všechny, kteří chtějí změnit své stravovací návyky a začít se stravovat zdravěji. Recepty jsou jednoduché, chutné a z běžně dostupných surovin, což je obrovské plus pro každodenní přípravu jídel.

Kromě receptů jsem ocenila i užitečné informace o tom, jak tělo funguje a jakým způsobem ovlivňuje náš přístup ke stravování a hubnutí. Autorka dokáže vše srozumitelně vysvětlit, takže kniha není jen o receptech, ale také o pochopení celkového principu zdravého životního stylu.

Jednoznačně doporučuji všem, kdo hledají inspiraci a efektivní tipy, jak se lépe starat o své tělo.

Kniha Nezbedná písmenka v říkankách a pohádkách je skvělou volbou pro děti, které se seznamují s písmenky a učí se číst. Veselé říkanky a hravé pohádky jsou nejen zábavné, ale i edukativní. Texty jsou krásně rytmické, snadno zapamatovatelné a doplněné poutavými ilustracemi, které děti zaujmou.

Autorka skvěle propojuje učení s hrou, což ocení nejen malí čtenáři, ale i rodiče a učitelé. Tato kniha dokáže motivovat děti k objevování světa písmenek a čtení. Určitě doporučuji!

Kniha Od pohádky k pohádce – Kámoši hafíci je ideální volbou pro malé čtenáře. Příběhy jsou poutavé, plné dobrodružství a přátelství, což zaujalo i pětileté a sedmileté čtenáře, kteří z knihy byli nadšení. Krásné a barevné ilustrace oživují každou stránku a skvěle doplňují text. Obsahuje přesně tolik textu, aby nezatížil unavené rodiče a zároveň děti neomrzel.

Jedná se o perfektní kombinaci pro společné večerní čtení. Doporučuji všem rodinám, které hledají milé pohádky na dobrou noc.

Kniha Paříž pro jednoho od oblíbené autorky Jojo Moyes představuje kolekci povídek, která zahrnuje dvě delší povídky a několik kratších. Je to klasický román pro ženy, který nabízí jednoduché a nenáročné čtení, ideální pro chvíle, kdy potřebujete vypnout a relaxovat.

Hlavní povídka Paříž pro jednoho je největším lákadlem knihy a popisuje příběh mladé ženy Nell, která se vydává na spontánní cestu do Paříže. Příběh je milý a romantický, s nádechem snové atmosféry a se špetkou humoru. I když se jedná o poměrně předvídatelný děj, zanechává příjemný pocit a jako únik od reality funguje velmi dobře.

Z kratších povídek vyniká především Krokodýlí boty, která nabízí svěží a originální zápletku s vtipným zakončením. Kniha celkově nenadchne, ale ani neurazí. Jojo Moyes umí psát lehce a čtivě, což se i tady potvrzuje, ale většina povídek nepřináší nic zásadního nebo originálního. Na druhou stranu, díky jednoduchosti a romantickému ladění se kniha skvěle hodí pro chvíle, kdy si chcete odpočinout mezi náročnějšími tituly.

Kniha Instantní macecha se na první pohled jeví jako lehký, vtipný román vhodný pro oddechové čtení. Anotace slibuje zábavný příběh o ženě, která se ocitá v nové životní roli a musí se vypořádat s nečekanými situacemi. Bohužel, samotná kniha těmto očekáváním příliš nedostává.

Autorka sice zvolila poměrně zajímavé téma – vztah k dětem partnera a hledání vlastní identity v nové roli, ale humor, který měl být jedním z hlavních taháků knihy, je často povrchní nebo úplně absentuje. Namísto vtipných situací a trefných dialogů kniha sklouzává k banálnímu vyprávění, které nepřináší příliš originality ani hloubky.

Pokud jde o oddechovost, kniha sice není náročná na čtení a nevyžaduje velkou pozornost, ale chybějící humor a slabší zápletka ji činí spíše průměrnou až nudnou. Je to jedna z těch knih, které možná dokážete dočíst, ale nijak výrazně vám v paměti nezůstane.

Domek v Irsku je další z příjemných románů autorky, která se specializuje na lehké a romantické příběhy zasazené do malebných kulis různých koutů světa. Tentokrát se čtenáři přenesou do malebného irského venkova, kde se hlavní hrdinka zúčastní kuchařské školy. Postavy jsou vždy skvěle vymyšlené do posledního detailu. Hanah mělo být 28 let a působila na mě jak 45 letá vyzrálá a klidná žena. Na pozadí se pomalu rozvíjí romantický příběh plný dramat. Jedná se o pohodové a tak trochu předvídatelné čtení, ale mezi těžšími tématy může jít o skvělou oddechovku. Čím více čtu Juliiny knihy, tím více pozoruji společný rys - většinou muž, který se nechce zamilovat a je lehce arogantní a žena toužící bezmocně po jeho lásce..