MaroCZ komentáře u knih
Za mě asi nejlepší stručná přehledovka, navíc čtivě podaná. Není to podrobná badatelská práce, ani nemá tuto ambici. Jde o skvělé "naťuknutí", uvedení do středověkého myšlení a především srozumitelná polemika s neblahým dědictvím osvícenských a marxistických pohledů na středověk.
Za mě geniální. Netušil jsem, že se dá takto psát. Pozoruhodný mix alternativní historie, road story, sci-fi, dobrodružného thrilleru, fantasy a filozofického, trochu i náboženského, traktátu. Kupodivu to perfektně drží. V délce knihy nevidím problém, nedělím knížky na tlusté a tenké, nýbrž na dobré a špatné. A Led je zatraceně dobrý. Nemyslím si, že by "rozvláčné filozofování" bylo na obtíž. Ono totiž souvisí s dějem, objasňuje hlubší motivace hlavních hrdinů, stejně jako celkový "světaběh". Úžasně vykreslena je podoba i atmosféra "zamrzlé" Sibiře. Poslední dvě části naprosto dechberoucí. Já jsem nadšen. Dukaj se touto knihou zařadil mezi mé oblíbené autory, doufám, že se dočkáme překladu některé další z jeho knih.
Poučné, hutné, tématicky rozkročené. Občas se člověk i pobavil. Kupříkladu v kapitole o zemědělství. Bylo vtipné, že ačkoliv nám byly dány za vzor sovětské kolchozy, naše JZD, navzdory devastačním 50. létům, na tom byly mnohem lépe než sovětské kolchoznictví. Nebo: "Se dvěma orgánama si tam nenechám rozbít hubu". :-)
Pro zájemce o prvorepublikovou národní pravici velmi přínosná věc do knihovny. Autor vyhmátl i některé ne až tolik známé události. Mimochodem, knihu, která má na obálce mé dva nejoblíbenější prvorepublikové politiky jsem si nemohl nekoupit :-)
Velmi čtivě napsáno. Rovněž oceňuji, že autor se také pouští do velmi zajímavých případů, které jsou téměř neznámé, ačkoliv si zaslouží pozornost. Mám na mysli zejména dění v Miličíně (za mě nejděsivější kapitola) nebo případ "zlatého letounu" (tato kapitola mě nejvíce zaujala).
Nejlepší historická románová sága, jakou jsem kdy četl. Pane Uhtrede, pane Bernarde - bylo mi ctí
Skvost. A zatím jediná "hospodská" kniha, která může konkurovat - pro mě dosud nedostižné - publikaci "Pardubické restaurace a hotely".
Kniha jako taková je provedena skvěle. Autor prokázal velkou erudici, stejně jako schopnost poutavého vyprávění. Nakladatelství se pak tradičně postaralo o perfektní grafickou úpravu. Zpracováním tedy důstojný následovník "Procházek Prahou" od manželů Pohunkových. Proč tedy "jen" 3 hvězdy?
To máte tak...
Z šesti "procházek" (sedmá, "kavárenská" je koncipována odlišným způsobem) jsou čtyři věnovány Ostravě - Jihu nebo přilehlým obvodům. Celkově se kniha silně orientuje na moravské části města (Slezská část je s výjimkou svinovské procházky naprosto ignorována). Úplně chybí Poruba, Pustkovec, Třebovice nebo Martinov, podle mého soudu nejhezčí části Ostravy, kde své "procházky Ostravou" pravidelně absolvuje velké množství lidí (včetně mě) a kde by určitě bylo co popisovat. Škoda...
Naopak, velmi originální plus představuje poslední "procházka" po - zaniklých i existujících- ostravských kavárnách.
TomHr:
"Jakoby mimochodem, přitom ale velmi zasvěceně autor hrdiny provádí různými ostravskými zákoutími. A nejen to, kniha místy reflektuje urbanistické proměny, rozvoj okolních vesnic, ze kterých se v té době klubou čtvrti a předměstí Velké Ostravy."
Udělal jste mi obrovskou radost, že jste si toho všiml! Tenhle prvek byl totiž jakýmsi "sekundárním posláním" knihy :-)
Vždycky mě tak trochu štvalo, když někdo mluvil o "staré Ostravě" a začal budováním v 50. létech. To byl přitom už začátek té "nové Ostravy", která tu starou z rozhodující části pohřbila. Tak jsem si řekl, že ten popis do "Mystérií" dostanu a třeba tím podnítím u některých čtenářů zájem o tuto tématiku.
Mimochodem, já jsem tedy místně především Porubák a Ostravák až potom :-)
už se opakuji, ale Cornwell a anglosaská kronika, to je prostě vzor psaní historických románů...
autorka je taková trochu potrhlá "liberálka", ale četlo se to perfektně :-)
Navzdory neohrabanému a poněkud těžšímu textu velmi zajímavá a ojedinělá kniha
Naprosto v pořádku, ne každému se musí líbit. Jenom mě trochu zarazilo, že bych měl vracet diplom :-) Jinak máte pravdu, ty osudy byly složité,mohly se dost lišit. Jen jsem prostě vytvořil určitý příběh v jistých kulisách. Neberu to od Vás špatně a ani vy to ode mě neberte, prosím ve zlém. Jinak, také jsem měl několik příbuzných v odboji. Děda byl členem vojenského odboje (jako prvorepublikový důstojník) astrýc z Jaroměřic seděl v Buchenwaldu, protože někdo gestapu ohlásil jeho účast v SNP, kam potají odešel. Paradoxně, před trestem smrti ho zachránil jeden kolaborant. Znali se totiž dlouhé roky,ještě před válkou....
Pavelpi: Porušuji své ústálené zvyky a zareaguji na komentář. Úvodem chci předeslat, že mi nijak nevadí Vaše hodnocení. Pokud se Vám má kniha nelíbí, je to naprosto v pořádku. Nejsem ješitný, ani nějak popudlivý. Potud bez problému. Rád bych ale zareagoval na Váš soud "Autor toho asi moc téhle době neví.Je to takové splácané a pro mne naprosto nereálné."
Vážený pane, historii jsem vystudoval na Filozofické fakultě UK a to s druhocyklovým zaměřením na nejnovější svtové dějiny (1918 - de facto současnost). Jestli jsem si na něco dával pozor, pak na historické reálie. Ano, nejedná se o odbornou knihu, nýbrž o historický román. Proto jsou některé pasáže jaksi přizpůsobeny. Kupříkladu úspěšné letecké boje švýcarské Flugwaffe proti německé Luftwaffe se odehrály už v létě 1940, zatímco já jsem je - v zájmu děje - situoval do roku 1942. Celkově jsem ale kulisy zachovával. Rád se tedy nechám poučit od znalce Vašeho formátu, co o "té době" nevím. Marek Skřipský
Lahoda! K tomu nelze více dodat. Sice ten věk hlavního hrdiny už trochu skřípe, ale... Cornwell je mistr historického románu. Takhle bych chtěl jednou umět psát :-)
mrazivá,atmosferická jednohubka, akorát na dvě pivka... :-)
Asi takto...
částečná spokojenost - částečné zklamání.
Nejprve to pozitivní - je dobře, že se na českém knižním trhu konečně objevily komplexní dějiny Švýcarska (poslední vyšly někdy za první republiky, nepočítáme - li publikace ve stylu "letopočet - událost"). Kniha je skutečně dobrým přehledem o švýcarské historii a vývoji společnosti. Psáno poměrně čtivě a jasně.
ALE
Očekával jsem brilantní podrobnou syntézu, podobně jako u Dějin Srbska, nebo Dějin Polska a jiných. To se nestalo. Jde o přehledovku. Sice dobrou, ale opravdu jen přehledovku. I svým rozsahem je oproti zmiňovaným publikacím stěží třetinová.
Největším zklamáním byla kapitola o WW2. Ta byla (naštěstí jako jediná) vyloženě slabá. Chyběla spousta podstatných informací (švýcarské válečné plány, německý plán na invazi do Švýcarska, problémy s ESAP, letecké souboje s Luftwaffe roku 1940 - mimochodem, pro Švýcary velmi úspěšné, atd.), jiné byly podány hodně ve zkratce.
Kniha mi, přes veškerý přínos, přišla poněkud "odfláknutá", hlavně proti zmíněným Dějinám Srbska a Polska.
Vyloženě iritující (až nasírací) bylo čechrání ega autorské dvojice. V každé kapitole autoři neopomenuli dvakrát až třikrát zdůraznit, že "boří mýty", pochlubit se nezapomněli ani v předmluvě. Kdyby se místo samochvály soustředili na informační základnu, udělali by lépe.
Chyběla mi tam některá důležitá místa jako bohnický hřbitov, nebo Devět křížů, ale přesto velmi povedené. Nejen konkrétními uvedenými příběhy, ale také zajímavým teoretickým výkladem