markyticka komentáře u knih
Poměrně matoucím dojmem působila řada kapitol, které byly výstředně poskládané za sebou. Podezřívám Vladimíra, že je poskládal logicky za sebou a pak mu vytištěné stránky ke korektuře vypadly ze šanonu na zem a on je poskládal tak, jak mu přišly pod ruku. Poměrně matoucím dojmem působilo množství komentářů pod čarou - snadno by je šlo zapracovat do textu a neodvádět tak výstředně pozornost čtenáře. Čtení popisků toho, odkud kam dojel, pro mne nebylo záživné, přednášky Vladimíra naživo mám naopak moc ráda. A neúnosně mi chyběly v knize fotografie, ne že by tam nebyly, ale někdy upřednostnil ty, které mu jsou blízké před těmi, kde by bylo vidět popisované. Přesto nelituji, že jsem se hecla a knihu dočetla. Moc mne bavil třeba příběh o stopnutí generála arménské armády a klidně by mohl být v jedné kapitole. Těším se na pokračování.
Pro mne neuvěřitelně těžké čtení, ačkoli je kniha tenká, neuměla jsem se jí prokousat rychleji než za 8 týdnů. Neuvěřitelné, že kniha byla napsána v roce 1921 a je další o světové válce. Kniha je plná velkých myšlenek, fikce, nejen filosofických symbolů, občas i nějaký ten vtípek se v ní najde. Předmluvu si po 5 letech dopsal sám Čapek. Přečíst ji doporučuji každému, jako ostatně celé Čapkovo dílo.
Kniha jednotlivých povídek z dob minulých, které se doufám již nevrátí. Většina povídek se mi četla dobře, přes složitost doby a situace, byly vtipné, svižné a často s nějakou až filozofickou pasáží. Jen poslední povídkou jsem se tak nějak nemohla prokousat, ale nakonec se povedlo.
Hlavní postava, která se stále nalévá whisky. Je smutná, opouštěná, nešťastná a neví, co chce a co se sebou... Chvíli mne to rozčilovalo, ale pak jsem se přes to přenesla a alkoholové eskapády lehce vytěsnila, příběh byl napínavý, konec nešel dopředu odhadnout.
Až do jisté chvíle mne to bavilo a líbilo se mi to. Není to Kotleta, ale není to nudné a bez náboje. Konec mne rozladil, ale asi nikdo z čtenářů z konce není šťastný.
Příběhy několika postav a všechny tragické, jedna velká deprese prolínající se celou knihou. Střídání časů i vypravěčů, smrtí se začíná i končí. Přesto se dá kniha přečíst.
Příběh mne bavil, složitost celého světa a množství postav mi nevadilo. Vynechala bych delší popisy milostných scén a více propracovala závěrečnou bitvu. Třeba v tomto světě nejsme nakonec, mnohé osudy jsou otevřené :)
Jednoduché, ale zábavné i romantické holčičí čtení na jedno sobotní odpoledne. Něžné a milé jako pohlazení a láska.
Povídky jsou vtipné i tragické, tak jak jejich příběhy přinesl život. Líbily se mi všechny, trochu mi stylem psaní připomněly povídky z praxe zvěrolékaře od Jamese Herriota.
Velmi povedený díl, od čtení se nešlo odtrhnout, příběh se nám pěkně posunul, stejně jako hranice možného ve vesmíru.
Skutečný příběh skutečné ženy, resp. tehdy ještě dítěte/mladistvé. Neskutečné, že jí dříve nikdo nepomohl, neuvěřitelné že si nikdo nevšiml, přitom chodila ven - s dětmi do školy, na nákupy, ... Nechává si příjmení svých trýznitelů, nevrátila se ke svému rodnému příjmení. Strašné, že je už zase může potkat na ulici...
Několik příběhů volně se prolínajících s pohádkou i snem. O cestách po horách i na ně, o partě kamarádů, o přátelství, přírodě a pomoci. Krásné čtení :)
Larabela Liška - je jí asi třináct, je sirotek, své rodiče si nepamatuje, živí se tak, že prochází kanály pod městem a hledá ztracené věci, které prodává a je v tom sakra dobrá. Až jednou se nad kanálem stane vražda a Laře se změní celý život.
Nejdřív popsané vše dopodrobna a pak najednou konec na pár stránkách. Ale hezky napsaný příběh, rozjetý svět, třeba bude i pokračování, jednou...
I druhý díl mne bavil, děj dával smysl, prostředí Výhně funguje skvěle. Díl přečten rychle, už aby vyšel třetí, čtvrtý a pátý. Čtenář se načeká, než se dozví, jak to nakonec dopadne...
Knihu jsem si zakoupila, aniž bych třeba četla anotaci. Je to dobře, asi bych si ji nekoupila. Kniha má spád a dobře se čte. Některé části jsou méně uvěřitelné, asi jako v sérii Labyrint od Dashnera. A nejsou tam žádné dívky, jako by v gangech nebyly... Čekám, co přinese další díl.
Alenka z planety země odstartovala moje čtení scifi a fantasy, takové pohádkové čtení o dobrodružství pětileté holčičky v budoucnosti i ve vesmíru. Jako dítě jsem tu knihu četla několikrát, moc mne bavila. A dnes jsem ji přečetla po letech znovu, kvůli výzvě a pořád je to krásný příběh :)
Po výrazně slabším 3. dílu série mne 4. díl nadchnul a pobavil. Ze zásuvky tahám šátky aa jdu hledat klub, kde se tančí pentagun a v bandaskách prodává siraska.
Závěrečný díl dovršil příběh, nakonec závěr docela šel, bála jsem se rychlého nelogického ukončení, při tak rozjetém příběhu ze 4.dílu a tenkosti dílu pátého. I pátá kniha se četla lehce a svižně, za mne lepší než 3. díl. Kdyby se autorky rozhodly v sérii pokračovat, nechaly si prostor, kde se jednoduše naváže.
Příběh se zas trochu rozjel, a nebyl tak úplně předvídatelný, jako v přesdchozích 2 dilech série. S rozjetím na konci knihy jsem teď hodně zvědavá, jak to pátý díl příběh ukončí.
Slabší díl než 2 předchozí, odhalení nejsou pro čtenáře odhalením. Jsem ale zvědavá, kam se děj posune ve 4 díle.