Makrela Liška komentáře u knih

Výtvarně mě kniha oslovila, nicméně po přečtení mi přišla jen jako banálnější verze Dášenky.

22.11.2017

Chvíli jsem si musela zvykat na Böhmovo výtvarno, ale šlo to rychle, a za chvíli jsem se mohla jen kardinálně bavit. Skvělá knížka.

22.11.2017

Silná a krásná kniha, která mě zasáhla a rozplakala, ale jak už tu jednou padlo, taky mi chyběl trochu více objektivnější a nejednostranný pohled, který se přímo nabízel například v postavách Ariho Perlsteina nebo Davida/Ismaela. Bernierovi Ptáci bez křídel jsou dokonalým příkladem toho jak s empatií a zároveň nestranně vylíčit pohled na těžké a zamotané dějiny. Taky musím říct, že bych v úplném závěru snesla trochu méně patosu, ale to je nakonec jen drobnost.

2 08.11.2017

S touhle knihou jsem se nějak nesešla. Místy těžkopádné vyprávění, poselství příběhu i závěrečná pointa mě zklamaly.

21.10.2017

Výtvarně zajímavá a dějově hrozně poutavá kniha, která je moc pěkně napsaná. Nečekala jsem, že bude tak smutná, ikdyž je to podáno tak poeticky.

1 18.10.2017

Po Papaveru, Stromovce či Rostlinopisu konečně i nějaká o fauně. Je skvělé, že dnes naučné knihy pro děti můžou vypadat i jinak než za mých dětských let, a že nepostrádají i humor. Olejníkovou mám sice raději v jiných polohách, ale výtvarně byla kniha taky moc dobrá.

2 18.10.2017

Záhadně podmanivý zpustlík Fred si mě získal a já jeho kabaret hltala s nadšením. A pak tohle! Kam se poděl kabaret a jeho podivné postavy? Proč se z vypravěče příběhu v příběhu najednou stala mrzká epizodní postava? Překombinovaný a zběsilý Damiánův příběh ztratil na kouzlu. Kde jsou přesahy z předchozích dílů? Kouzelné dada divného kabaretu a jeho ještě podivnějších návštěvníků někam vyprchalo, výtvarná složka se "vytříbila", čímž zploštěla- půvabná jednoduchost, lehkost a hravost koláží, kde se to jen hemžilo kulturními odkazy a narážkami, se nechala vystřídat zbytečně doslovnou kostrbatou malbou. A já tolik doufala, že se nakonec dozvím náhodný příběh té malé podivné divačky...

30.08.2017

Krásně smutná a moc pěkně odvyprávěná kniha. Bavil mne její neustálé balancování na hraně reality a fantazie, kdy do poslední chvíle nevíte, na které straně vlastně právě jste.

5 19.08.2017

Trochu mi mé první setkání s Pamukem připomnělo Jméno růže, leč v tureckém hávu. Bavil mě způsob vyprávění a jeho stylová pestrost s ohledem na různý charakter vypravěčů. Byla jsem ráda, že nejde o klasickou detektivku, a taky se mi moc líbilo, že postavy byly tak skutečné- vůbec ne černobílé, a my do jejich zmateného nitra mohli nahlédnout.

1 18.08.2017

Při letmém náhledu mě málem odradilo výtvarno a od knihy jsem nic neočekávala. Jaké bylo mé překvapení, když sem se pustila do čtení! Takhle jsem se dlouho nepobavila. Vytříbený jazyk a vtipem oplývající text i obraz si bere na paškál největší klasiku, aby ji přetavil v něco naprosto nového a nečekaného. Prostě skvělé!

02.08.2017

Tehle díl pro mne byl slabší než Albína, ale rozhodně jsem se pobavila. Líbí se mi, že každá část trilogie má trochu jiné pojetí a hlavní postavy jsou tak různorodé. Jen u výtvarna mi přišlo a rušilo mě, že jakmile se nedrží Mašek fotografií, ukazuje se, že zdaleka není tak zdatný kreslíř.

02.08.2017

Od proslulého tvůrčího dua jsem čekala asi více. Velkorysý formát ilustracím nepřidává, spíš naopak, a jednotvárné kompoziční řešení knihy čtenáře trochu utahá.

29.07.2017

Nedokázala sem se s knihou poprat. Necitelnost hlavních postav, kteří důležitost svých intelektuálních her dokázali klást nad lidský život, pro mě byla příliš. Možná příště změním názor, až si knihu vezmu do rukou s větším odstupem a začnu vnímat víc než jen linii příběhu.

Kniha se četla jedna radost. Hlavní hrdinka prožívá neobvyklé putování plné spousty složitých a těžkých situací, ale vše nahlíží s dětskou jednoduchostí a moudrostí, a hlavně bez potřeby vše vysvětlovat a komentovat, jak by to dělali dospělí, což pro mne bylo hrozně příjemné a sympatické. Krásný zážitek

1 11.07.2017

Pěkný příběh o přátelství, ale četla jsem už i silnější dětské knihy.

11.07.2017

Obrazově velká sranda a zážitek. Texty byly plné zajímavých odkazů, nicméně měly slabší místa a pro mě nebyl z obsahu jasný adresát. (a Slavíka a růži určitě nenapsal Andersen)

11.07.2017

Jakoby Muminek s Myazakim podnikl Cestu do fantazie (dle ostatních postav soudě) a přitom vůbec nebyl ve své kůži.

11.07.2017

Pěkný příběh, který mě vtáhl do svého voňavého světa. Jako by se tu pro mě potkali mé nedávné čtenářské zážitky- Hedvábínka a Hruškadóttir. Čekala jsem od knihy sice víc, nicméně i tak to byl příjemný zážitek.

15.06.2017

Dasgupta mne jako vypravěč zklamal. Celý soubor povídek je vymezen rámcem nočního letiště, kde si neznámí spolucestovatelé pro ukrácení dlouhé chvíle začnou vyprávět příběhy. Jenže se ptám proč? Výsledné povídky nijak neodrážejí různorodost náhodného vzorku cestovatelů a jejich osobnosti determinované věkem, kulturou, pohlavím, filosofií atd. Jako by jen autor nechtěl prostě uspořádat klasický výbor povídek a musel mu dát nějaké opodstatnění. V prvních příbězích si při tom ještě vede zvlášť necitlivě a schematicky, jako by jen na kostrách klasických pohádek stavěl své fabulace, které až příliš rušivě a násilně odkazují k moderním reáliím a chybí jim větší poetika (žil byl jeden princ, co jezdil v drahém mercedesu.. měli tři děti, dva úspěšné syny, studující ekonomii, práva a třetího...). Rovněž využití pohádkové symboliky mi přijde jaksi nadbytečné, včetně věčně omílaného čísla 13. Druhá polovina knihy je slibnější, ale ani tu se moc nepouští Dasgupta z vymezeného fantaskního písečku a tak nám ze svého vypravěčského umu nepředvede nic nového. Čekala jsem větší vypravěčskou pokoru a vhled do jednotlivých postav, které nakonec jen víc nebo míň odráží ego samotného autora. Ještě že kniha byla poměrně čtivá..

04.05.2017

Výtvarný zážitek jedna báseň. Nicméně i jako po přečtení Pixyho si teď připadám jako použitý a odhozený hadr, brrr.

1 22.03.2017