Linka Tokio
Rana Dasgupta
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/8761/bmid_linka-tokio-vrA-8761.jpg
3
12
4
V Tokiu řádí bouře a všechny lety jsou zrušeny nebo odkloněny. Třináct cestujících uvízne na malém letišti a musejí přečkat noc. Aby si ukrátili dlouhou chvíli, sesednou se kolem karuselového pásu a vyprávějí si příběhy… A tak se dozvídáme o synovi Roberta de Nira, který byl počat v prádelně, či o bezkřídlém ptáku, jenž dovede ukrajinského kupce ke ztracené lásce. Jeden muž vydává paměti jiných lidí a najednou musí přehodnotit svou vlastní minulost, podnikatel se zase zblázní do obyčejné panenky tak, že ohrožuje existenci své společnosti, a potkáme i mladou němou Turkyni a čínského chlapce s neuvěřitelným štěstím. Lidé, kteří jsou sami na cestě, vyprávějí příběhy o životě v pohybu, o velkoměstech, jako jsou New York, Istanbul, Dillí, Lagos, Paříž, Buenos Aires. Jednotlivé epizody se slévají do velkého románu o nadějích, snech, ale i zklamáních, jež prožívají lidé po celém světě a jež všechny spojují.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2006 , BB artOriginální název:
Tokyo Cancelled , 2005
více info...
Přidat komentář
Dasgupta mne jako vypravěč zklamal. Celý soubor povídek je vymezen rámcem nočního letiště, kde si neznámí spolucestovatelé pro ukrácení dlouhé chvíle začnou vyprávět příběhy. Jenže se ptám proč? Výsledné povídky nijak neodrážejí různorodost náhodného vzorku cestovatelů a jejich osobnosti determinované věkem, kulturou, pohlavím, filosofií atd. Jako by jen autor nechtěl prostě uspořádat klasický výbor povídek a musel mu dát nějaké opodstatnění. V prvních příbězích si při tom ještě vede zvlášť necitlivě a schematicky, jako by jen na kostrách klasických pohádek stavěl své fabulace, které až příliš rušivě a násilně odkazují k moderním reáliím a chybí jim větší poetika (žil byl jeden princ, co jezdil v drahém mercedesu.. měli tři děti, dva úspěšné syny, studující ekonomii, práva a třetího...). Rovněž využití pohádkové symboliky mi přijde jaksi nadbytečné, včetně věčně omílaného čísla 13. Druhá polovina knihy je slibnější, ale ani tu se moc nepouští Dasgupta z vymezeného fantaskního písečku a tak nám ze svého vypravěčského umu nepředvede nic nového. Čekala jsem větší vypravěčskou pokoru a vhled do jednotlivých postav, které nakonec jen víc nebo míň odráží ego samotného autora. Ještě že kniha byla poměrně čtivá..
Kniha mě lákala svým tématem, párkrát jsme také uvízli na různých letištích a nakonec to byly moc hezky strávené chvíle, nejvíc vzpomínám na jakousi dřevěnou boudu kdesi na Sibiři, kde nebylo nic jiného jen klavír a světe div se, jeden ze spolucestujících nám na něj překrásně hrál .... no ale zpátky ke knize, nemůžu říct, že byly povídky nudné, ba naopak, ale nic pro mě, nemám totiž ráda Sci-fi.
Nejlepsi povidkova knizka,kterou jsem kdy cetla!! Nechapu, jak autor mohl jednotlive pribehy vymyslet. Kdyby bylo mozne dat vic nez pet hvezdicek,tak nevaham! Naprosty S K V O S T !!!
Čtivé a zároveň oničom.