Maanna komentáře u knih

Jazz byl mým prvním setkáním s Toni Morrison, když jsem se na škole pokoušela doplnit přehled o nositelích Nobelovy ceny, a úplně mi učaroval. Pak jsem ho řadu let nikde nemohla sehnat, zadařilo se až teď díky zdejšímu bazaru. A kniha mě znovu dostala. Hned na začátku se dozvíme kostru děje - máme co do činění se stárnoucím černošským párem v Harlemu, kde se muž zblázní do mladé dívky. Ta ho po chvíli nechá a on ji zastřelí, Následně se jeho žena pokusí té dívce na pohřbu pořezat obličej a po návratu domů vypustí všechny ptáky, které do té doby chovala... Postupně pak poznáváme jednotlivé postavy, jejich minulost, výhry i prohry, naděje a jejich další osudy, a zjišťujeme, že nic není tak jednoduše schematické, jak by to mohlo vypadat. V téhle knize miluji, jak jsou postavy pestrobarevné a plasticky vylíčené. Nesmírně mě dojímá scéna s vypuštěním papouška a jsem vděčná za celkové smířlivé vyznění. Nakonec člověku nezbude nic jiného, než žít svůj život tak jak je, i když to není vždy podle plánů a snů, a má velké štěstí, pokud najde člověka, s nímž může svůj úděl sdílet.

8 15.07.2017

Ke knize jsem se dostala náhodou, když jsme na fakultě museli na hodiny morfologie přeložit a rozebrat asi 20 stran originálu dosud nepřeloženého do češtiny a tohle byla, myslím, jediná kniha, kterou tehdy v knihovně měli a splňovala požadavky. Tedy pro účely semináře jsem si nemohla vybrat hůře i lépe - na jedné straně pro mě byl celkem oříšek si s agramatickou angličtinou na začátku poradit, na druhou stranu ale zase nebylo moc co rozebírat:-) Nicméně kniha mě úplně pohltila i tím, jak se v dopisech postupně měnil jazyk, a samozřejmě postavy byly mnohdy neodolatelné. Zamilovala jsem si hlavně Sofii a potěšilo mě, že i když mužské postavy byly většinou za zmetky, i jim nebyl upřen nějaký vývoj k lepšímu.

8 23.08.2016

Ubylo fantazie, přibylo dokonalosti. Anna jako spasitelka všeho a všech je někdy trochu otravná, i když některé postavy a příběhy jsou výborné - zvláště se mi líbila Rebeka Dewová a Dusty Miller.

8 30.06.2016

Pro mě je to kniha úplně magická. Rozumově ji neumím vždy úplně uchopit, ale příběhy postav a styl vyprávění mě naprosto pohlcují a Odipa, Antigonu i Klia jsem si velmi zamilovala. Kdyby byla k dispozici ještě šestá hvězda, tak ji ráda přidám.

8 28.05.2016

Kniha hlavně pro děti, ale ani dospělí se u ní nemusejí nudit. Děj je sice trochu zjednodušený, ale není pitomý a není tu snaha lakovat všechno na růžovo. Lidé umírají, peníze docházejí a ne všichni jsou milí a přátelští. Zajímavé je i občasné zapojení indiánských legend. Postavy jsou přiměřeně sympatické, jen ti pedofilové tam jsou někdy trochu na sílu...

7 11.03.2019

K téhle knize jsem se náhodou dostala kdysi na střední a úplně mě uhranula - dokonce tak, že si ji po mnoha letech ještě dost živě pamatuji, takže když se naskytla šance, opatřila jsem si ji. Na druhé přečtení musím říci, že téma podfinancování nemocnic (někdy na počátku 70. let) a nedostatku kvalitního personálu, který pracuje za mizerný plat, je trochu příliš repetitivní a bez poslední části, kdy Marta opouští "svou" kliniku, bych se asi obešla. Nicméně autorka je nesmírně silná ve vytváření portrétů pacientů i zaměstnanců. Ty prostě vlezou pod kůži a i po mnoha letech jsem si je dokázala jasně vybavit. To považuji za mistrovský výkon.

7 04.03.2019

Výborná kniha vycházející z autorčiny bohaté zkušenosti. Poskytuje návody a rady pro vedení rozhovorů s dětmi podle věkových kategorií a jejich mentálního věku. Zároveň je velmi prakticky orientovaná, člověk se neutápí v dlouhých teoretických výkladech. I když již několik let pracuji s rodinami, je to jedna z knih, které mi přinesly nové podněty. Třeba v tom, že pokud dítě zná hodně slov, nemusí to ještě znamenat, že dokáže dobře formulovat své myšlenky, ale i mnohé další. Mohu ji jen vřele doporučit.

7 28.03.2018

Kniha mě zaujala nesentimentálním přístupem k problematice postižení, kdy všichni žáci Drumhillu byli popisováni jako v podstatě normální teenageři, kterým zkrátka život něco trochu komplikuje. V knize je také dost vtipných situací a i líbilo se mi i to, že Dylan nebyl příliš přemoudřelý. Jedinou výtku mám k tomu, že naopak občas byl možná až příliš dětský, s čímž pak poněkud neladil jeho přístup k sexu...

7 27.11.2017

Halasovy básně nejsou jednoduché na čtení už jen proto, že nebývají příliš "hudební" - málokdy se rýmují, sloky nemívají pravidelný rytmus, mění se délka veršů. Vnímám je tak trochu jako "výtvarná díla", kde slova vytvářejí silné a působivé obrazy. Verše nejde jen tak přelétnout, ale obvykle zanechají dost hluboký dojem. Kromě toho je ta pestrost slov a spojení prostě nádherná. Mými osobními favority jsou to Nikde a Déšť v listopadu.

7 20.11.2017

Kniha je napsaná krásným jazykem, takže ještě po dočtení jsem listovala a vracela jsem se namátkou k různým pasážím, abych si je užila. Není to rozhodně (a asi i naštěstí) polopatická kniha, kde by se čtenáři vše dopodrobna vysvětlilo a ještě se autorka ujistila, že to správně pochopil. Většina postav zde žije v dobrovolné či nedobrovolné izolaci - na ostrovech nebo izolováni fyzickým handicapem, ale teprve když se otevřou světu, mohou najít smíření. Procházky po Krakově s pány Szymonem a Mojšem byly velmi osvěžující a místy člověk opravdu téměř slyšel tóny sonáty...

7 03.07.2017

Silnou stránkou tohoto vyprávění o životě jedné chudé ulice a podařeném/nepodařeném mejdanu jsou barevné a zábavné charaktery a situace. Mohlo by ale být méně popisů, občas mi to připadalo jako slohové cvičení na téma umělecké líčení...

7 12.06.2017

Kniha se skládá ze tří částí, přičemž první dvě napsala autorka již před založením prvního hospice u nás a poslední vznikla po několikaleté zkušenosti s jeho provozem. Třetí část mi přišla ze všech nejzajímavější a nejužitečnější. Působí uceleněji a méně jednostranně a zachází i do větší hloubky než první část. Druhá část pak obsahuje konkrétní příběhy, jichž se autorka účastnila, které knihu vhodně doplňují. Někdy jsem měla trochu problém poznat, komu je vlastně kniha určená - jestli laikům obecně, zájemcům o tuto službu nebo pracovníkům v oboru, což způsobovalo určitou nevyváženost. Myslím si ale, že podobné knihy jsou velmi potřebné, protože současná tendence předstírat, že smrt vlastně neexistuje, nakonec neprospěje nikomu.

7 16.01.2017

V knize se mi velmi líbí proplétání děje a použitý jazyk. Postavy Dannyho a Dominica však byly tentokrát slabší a pokud měly samy delší dobu táhnout děj, bylo to trochu zdlouhavé. Danny mi místy pekelně lezl na nervy, zvláště svým vztahem s Katie. Byť například o Ketchumovi vlastně zdaleka nevíme tolik, jako o těchhle dvou, je mnohem nosnější postavou. Ale jinak děj dokázal vtáhnout a některé vedlejší postavy (Carmella, Šestikousková Pam, pes Hero) byly skvělé. Co mě u Irvinga dlouhodobě ruší, je, že jak natahuje děj na dlouhé časové období a prakticky nikdo nezemře přirozenou smrtí, tak se ke konci v příběhu začne hromadit větší množství stále aktivních starců a stařen, než by mi přišlo reálné.

7 09.01.2017

Nemohu říci, že by to bylo po literární stránce nějak převratné dílo - v podstatě autor představuje svůj život, vysvětluje okolnosti, které ho utvářely, a opakuje několik myšlenek - je potřeba navazovat osobní vztahy mezi znepřátelenými skupinami, nenávist, násilí a pomsta nejsou řešením, jednostranný pohled není nikdy objektivní - které by mohly vyznít až banálně, ale... Je tu celý životní příběh, který Izzeldin Abuelaish tomuto poselství zasvětil a v němž se mu nezpronevěřil, i když k tomu měl nespočet důvodů. Číst podobné myšlenky od člověka, který se celý život potýká s problémy příslušníka národa žijícího s mnoha omezeními od někoho silnějšího, který přesto pomáhá k narození dětí těch, kteří jeho národu a v podstatě i jemu příkoří činí, a který nakonec v tomto konfliktu ztratil 3 dcery je nesmírně silné. Svět by asi byl hezčí, kdyby takových lidí bylo více. A mimochodem, po zaklapnutí knihy mě ještě zpětně dostala obálka - dva stejné záběry na pobřeží, kde na jednom 3 dcery jsou a na druhém ne...

7 07.12.2016

Tři postavy se nějak objevily na scéně, jejich osudy se prolnuly, měly a neměly spolu sex (který je v knize v zásadě život ohrožující záležitostí) a pak to nějak skončilo, ale vlastně ani nevím, jak... Četlo se to celkem dobře, ale za měsíc nebudu tušit, o co šlo. O čem to bylo, vlastně nevím už teď, a to jsem to dočetla včera...

7 18.11.2016

Po Eileen, Edovi a Connellovi se mi bude stýskat... Byli se všemi svými chybami a nedostatky velmi uvěřitelní, což se mi u knižních postav tak často nestává.

7 11.10.2016

Anna ze Zeleného domu byla věrnou kamarádkou mého dětství a až po letech jsem zjistila, že jsou k dispozici i další díly tohoto příběhu. Obálka tedy opravdu velkou důvěru nevzbuzuje. Dokonce způsobila, že jsem dlouho váhala, jestli se do knihy pustím. Nakonec nelituji a příběhy jsem si užila, i když oproti prvnímu dílu mně tu někdy vadil neobratnější překlad (například dvě křestní jména Dianiny sestry Minnie May změněná na jméno a příjmení, takže chudák děvče ani nepatřilo do rodiny, nebo tykání Marille, které mi v dobovém kontextu nepřišlo pravděpodobné).

7 28.05.2016

Kniha má dobrý nápad s rozdělením příběhu do dvou linek v závislosti na jednom rozhodnutí hrdinky. Bohužel se rozdíl mezi příběhy poněkud stírá tím, že jsou oba dovedeny do maximálně přeslazeného happyendu, takže ono to nakonec je v obou případech dost podobné. Ale četlo se to dobře, neočekávala jsem komplikovaný sloh. Na druhou stranu mi vadily dialogy, které jsou buď výměnou vtipných hlášek (kde všechny postavy mají naprosto identický smysl pro humor a až na rozdílné povolání jsem třeba nezaznamenala žádný podstatnější rozdíl mezi Ethanem a Henrym, nebo trousí patetická moudra... A autorka snad musí mít za sponzora firmu Premio's, vzhledem k zhuštěnému výskytu skořicových rolek. Asi tak od třetiny knihy jsem měla neodolatelnou chuť jednu vzít, rituálně rozdupat a spláchnout do záchodu - co je moc, to je moc.

6 07.03.2019

Střídání perspektiv obou dvojčat i časových rovin mi přišlo zajímavé. Zápletka je dobře vymyšlená a hlavní dramatické momenty fungují dobře, ale bohužel to příliš neodsýpalo mezi nimi a příběh tím pádem špatně drží pohromadě. Příběh jako takový a postavy se povedly, ale to něco, co dělá spisovatele skutečně spisovatelem, tu ještě chybí a občas je to spíš na úrovni hodin tvůrčího psaní než románu.

6 28.02.2019

Kniha mě na začátku zavalila smrští všech možných klišé - příšerná šéfová, aktivní načančané pracující matky, ziskuchtivé mrchy usilující o bohaté muže, manželka a matka na plný úvazek s nízkým sebevědomím... A samozřejmě tři skvělé ženské hrdinky a k nim pasující báječní muži... Málem jsem to nerozdýchala, nicméně pak přišlo zlepšení a zejména Gemmin příběh nebo vztahy v Saffronině rodině slibovaly zajímavé situace. Bohužel, všechny naděje se rozplynuly ve chvíli, kdy se autorka pustila do konstrukce happy endů. Všechny linky se najednou stočily tím správným směrem, klišé je zpět a já jen čekala, kdy ještě vstane Caitlinina matka z mrtvých... Nic proti happy endům, do tohoto typu knih patří, ale opravdu nemohlo aspoň něco zůstat nedořečené nebo neskončit maximálně idylicky? Takhle prostě příběh i postavy zcela ztratily věrohodnost.

6 12.11.2018