LucyMi komentáře u knih

Tuhle knihu si snad pamatuji už třetím rokem. Četla jsem ji nejednou a je to jeden z nejkrásnějších dílů. :3

Memento je velmi krutý, ale pravdivý příběh. Jediné dva rozdíly mezi skutečným příběhem a příběhem v knize jsou takové, že jsou v knize použita jiná křestní jména a příjmení a je pozměněn konec. Ale ať to máme pěkné popořádku: Příběh v knize začíná tím, že Michal je odvezen do nemocnice (v té době už je drogově závislý), zjistí se u něj tromboflebitida = hluboký zánět žil. V čase, který strávil v nemocnici, vzpomíná na to, co se stalo v minulosti (=většina příběhu knihy). Chodil do gymnázia, náhodou zapadl do párty ,,feťáků" a zamiloval se do Evy. Po pár letech byli zavřeni do vězení - kvůli drogám (braunu, éčku, morfinu, pervitinu) vyloupili lékárnu. Michal pak často abstinoval - přestal užívat drogy, ale nešlo to. Byl ještě dvakrát ve vězení, dvakrát v léčebně a dvakrát mohl být otcem. Konec je velmi smutný.
Kniha je psána retrospektivně - pomalu se dozvídáme děj. V každé větě je aspoň jedno nespisovné slovo nebo-li hovorový výraz, např: koukání, pitomej, hodnej, mladej, mák sis, byls dobrej, zdevastovanej... Našla jsem zde i spoustu sprostých slov, takže knihu doporučuju pro lidi starší 13-ti let a mladší než 60 let. Radek John napsal Memento dle námětu, tedy podle příběhu, který se doopravdy stal. Kniha je psána v ,,ichformě" a ,,erformě", byla vydána v roce 1986, přeložena do osmi jazyků a zfilmována.
V knize jsem našla tato přirovnání: ,,mám pravou nohu oteklou jako balónek z pouti," ,,klepal jsem se už zimou jako ratlík," dále se Michal přirovnával ke gólmanovi (brankářovi), že by rychleji skočil pro svůj morfin, než on pro míč (byl ve vězení-abstinoval) a hlídače vězení přirovnával ke kukačce (všechno opakuje po svém pánovi). Podle mě to jsou originální přirovnání.
Pro zajímavost spisovatel použil v příběhu prostá křestní jména: Michal, Eva, Ichard, Pavel, Dáša, Honza, Zdeněk, Tomáš, Václav, Jiří, Martin, Ondřej a Olina.
Memento je podle mě zajímavé tím, že vždy Radek John začne popisovat nějakou situaci (např. jaké to je ve vězení) a vypráví o tom, jako kdyby ten dotyčný člověk strávil za mřížemi pouze 30 dní místo 850. Pak najednou popisuje příchod dotyčného člověka ke kamarádovi domů, aniž by popsal odchod z toho vězení, dle příkladu. Takže spisovatel popisuje začátek určité situace, ale nepokračuje. Nerozvíjí a nedokončí ji. Asi si myslí, že všichni pochopí, jak ten život ve vězení pokračoval a skončil, a třeba ti čtenáři řeknou: ,,Poslední den za mřížemi. Zítra můžu jít domů. Půjdu nejdřív navštívil kamaráda.", zatímco spisovatel napíše asi něco jako toto: ,, Zazvonil jsem. Ticho. Po pár vteřinách slyším chůzi. ,,Kdo je?", ptá se." Je to téžké na vysvětlení, ale kvůli tomuto se mi Memento tak líbí.
Ještě ohledně toho příběhu se mi líbila jedna část... V léčebně se ptal doktor drogově závislých, proč berou drogy, odpověděli mu: ,,Chceme to vyzkoušet.", ,,Jsmě zvědaví.", ,,Přeceňujeme kamarádství.", ,,Chceme uniknout před problémy.", ,,Je to nǎse východisko z nudy..." I když jsem žádnou drogu nikdy neměla a nechci mít, tak je to podle mě pravda.
Jako shrnutí této knihy bych ráda připomněla důsledky užívání drog: Michal přestal kvůli drogám chodit do gymnázia (24 neomluvených hodin + z matematiky a fyziky nedostatečná). Začal s Evou hodně rychle hubnout. Když nedostali včas látku, tak jim bylo špatně, točila se jim hlava, bolelo je břicho, báli se, že je někdo sleduje... Měli zničené nohy, ruce, přímo celé tělo od vpichů injekce s drogou. Michal měl pravou nohu obrovskou, zhnisanou, smradlavou, hnusnou, napoužitelnou a to jenom díky drogám. V té době si mysleli, že: ,,pár společných fetů je víc než čertví, kolik let přátelství".
Nakonec jsem ráda, že jsem si Memento přečetla, protože díky této knize jsem si ještě víc znechutila představu: ,,Co se stane, když je někdo narkoman." - a to nikdy není na škodu. :3

Tato kniha je věcná, próza a epika, což znamená, že má (trošku) naučnou funkci, jasný text ve větách a má děj. Tato knížka má také hodně zastaralých slov (byla vydána v roce 1987), např. koncovky -ti: milovati, učiti, kresliti... Také jsem zde našla nespisovná slovo, např. děcko (dítě)... Knížka je rozdělena na pět kapitol: 1) Manžnelství, 2) Rodiče a děti, 3) Přátelství, 4) Povolání a občané a 5) O štěstí. Děj je vždy podroben příkladem, v němž vystupují "zastaralé osoby" nebo-li "jména" - samozřejmě podle mě (možná, že jsou to pro někoho normální jména), např. Rabelais, Panurgos, Pantagruel, Bernard Shaw, Don Juan... Tato knížka je podle mě napsána velmi krásně a poeticky. Jsou tu těžké myšlenky, které Plůtarchos (autor) bravůrně zpracoval. Má u mě velký obdiv. Já bych to nedokázala. Jako příklad náročných myšlenek mám tu pro vás text ze strany 60: ,,Rodiče musí být velmi pozorní na spravedlivé rozdělení mateřské nebo otcovské laśky mezi své děti. I když tomu tak není ve skutečnosti (jsou povahy více nebo méně příjemné), je alespoň zapotřebí udržet zdání této rovnosti. Je rovněž nutno, aby děti nevytušili spory mezi rodiči. Jen si představte kouzelný svět maličkého děcka a jeho hrůzu, kdybychom mu odhalili boj mezi dvěma jeho bohy. Dítě tím především trpí. Pak ztrácí úctu. Muž nebo žena, kteří se v životě proti všemu bouří, jsou většinou z těch, kdož v mládí zpozorovali rozpor mezi tím, co radili a co dělali jejich rodiče. Dívka, která pohrdala matkou, bude později pohrdati ženami. Otec tyran způsobí, že jeho děti a hlavně dcery is budou dlouho představovati manželství jako pochybné otroctví. ~Pravdou rodinnou radost mají jen ti rodiče, kteří vzbudili ve svém dítěti úctu k sobě a kteří si ho právě tak váží. Kteří je dovedou ukáznit, ne však více, než je nutno. Takové rodiče nezažijí ty těžké chvíle, kdy dítě chce býti ~nezávislé~, a děti, díky jim, přežijí přechod z dětství do mládí bez nejmenšího utrpení. Tito rodiče jsou šťastnější než rodiče despotičtí. ~Neboť láska, něho očištěná ode vší tyranie, může dáti člověku vzácnější štěstí než každý jiný citový zážitek.~" Tuto knížku bych i doporučila nastávající maminkám, možná by se jim to mohlo hodit, jinak spíše starším lidem, protože i mě občas dělalo potíže se na ty slova soustředit a vnímat je. Nikdy bych si tuto knížku nepřečetla, kdyby mi ji nedoporučila moje babička a jsem ráda, že to udělala, protože jsem našla zase jiný žánr a to nikdy není na škodu. ;)

Tuto knihu jsem četla, když mi bylo asi tak 10 let a v té době se mi moc líbila. Teďka mi připadá hodně pro mladší, ale pořád si ji pamatuju.
Kniha mi dala naději, že když se člověk snaží, tak všechno dokáže.
Kniha "Léto ve znamení medvěda" mi nedala žádnou zkušenost, v té době jsem tuto knihu nebrala tak vážně. Ale přesto si vzpomínám, že mi trošku pomohlasi věřit a nevrátí se do všeho po hlavě.
Jinak bych doporučila dětem od 8-12 let, je o koních, takže pro někoho ,,knížka DOKONALÁ" - jako dřív pro mě.
Kniha patří asi do žánru koňského nebo dobrodružného... :D
Byla napsaná v anličtině a nakonec byla přeložena i do češtiny.
Kdyby někdo chtěl doporučit podobné koňské knížky, můžu mu různé názvy knih napsat. ;)

Tato kniha mě nejdřív zaujala tím, že je to Verneovka, potom jsem zjistila, že je výborně čtivá a má hodně cizích slov. Proto, jsem se rozhodla si ji přečíst a udělala jsem dobře.
Myslím si, že mi dala hodně dobrý návrh na další psaní malého příběhu, které si občas z radosti vymyslím (např: Země LOVE a Příběh o koni).
Tato kniha je psaná ve staré češtině a proto jsem občas ňákému slovu nerozumněla.
Tuto knihu bych doporučila, protože je to kniha, kterou by jste klidně přečetli za jeden den a u které by jste vždycky s otevřenými ústy čekali, jak to dopadne.Taky bych ji doporučila lidem okolo 9-20 let.
Zkušenost této knížky mě posunula o hodně dál, protože jak už jsem říkala, tak tu bylo hodně slov, kterém jsem nerozumněla a nejlepší byly ty slova, jak se na nich pan profesor Lidenbrock vždycky zasekával. :D

1 13.09.2013

Tuto knížku jsem rozečetla, protože mi moji známí poradili, že už je pro dospělejší. Nakonec jsem neodolala a rozečetla jsem jí. Teď ale už v četbě nemohu pokračovat, i když jich mám dost, protože mi chybí čas. Jinak jsem byla v dětství "blázen" do koní a za 4 roky jsem jich přečetla 57. :D
"Pouta důvěry" mě zaujala tím, protože to zní dospěle, a taky protože tady začínala láska a tyto příběhy miluju.
Doporučila bych knížku pro děti od 12-20 let.
Moc se mi tato kniha líbila.

Komentář před mým napsal vše, co jsem sem chtěla také napsat :D Jenom bych ráda dodala, že když vám kamarádka říká, že je nějaká knížka báječná, tak ji poslechněte - vždycky má pravdu ;)

14.03.2015

Krásná originální knížka :-))
BTW: Narážku na tuto knihu můžeme najít i v Teorii velkého třesku :D :)

06.02.2015

Překrásná vtipná knížka

02.11.2014

Velmi originální příběh :-))

Krásné :-))

Krásný ale drsný příběh...

Krásná slova, originální příběh a dojemný konec! :-))

Překrásná detektivka :-)) Hlavně to vyvrcholení děje bylo zajímavé...

Toto je jedna z nejkrásnějších knížek na světě!! :33 Já, jako milovice baletu (dalo by se říct, že ho i tančím...), na tuto knížku jen tak nezapomenu. Hodně divadelních her jsem neznala a jenom díky této knížce aspoň vím, o čem se jedná. Doufám, že knížku Balet nás baví jen tak neopustím a budu si ji číst pořád dokola :-))

06.08.2014

Toto je krásná kniha, která se skládá z mnoha zajímavých příběhů, kde se vždy vyskytuje robot a problém, který tý se musí urychleně vyřešit. :** Neříkám, že je to těžká kniha na pochopení děje, ale pokud se hned na začátku nezorientujete, tak máte problém. :D Je to vlastně fantasy kniha a rozhodně doporučuji! Zabaví vás vždycky kdykoliv a kdekoliv... :-))

29.06.2014

Hezká prostá divadelní hra - nedoporučuji starým lidím vidět zmodernizovanou přítomně vytvořenou divadelní hru ;)

Je to přímo luxusní kniha, která je pro mě nezapomenutelná!!! :3 Všem doporučuju! :) Hned se Vám všem bude určitě líbit a rychle se do ní začtete!!! :D Doporučil mi ji táta a navždy mu budu děkovat!!! :3

16.03.2014

Nádherný děj. :) Nemám slov. :3

Krásná knížka. Připomíná mi knihu Temní koně... :D :3