los komentáře u knih
na rozdíl od většiny zápisků pamětníků zvěrstev a lidské dehonestace autorka umí psát, zvláště zpočátku se objevuje několik nápaditých obrazů; vzpomínky byly zapsány s mnohaletým odstupem, to může mít dobrý, ale i špatný dopad na vyznění jejich dokumentární hodnoty; úvahové, zobecňující a hodnotící pasáže převládají nad fakty a popisy konkrétních situací; osobní zaujetí autorky nastavuje jednoznačné dělení na dobro a zlo; zajímalo by mne, proč autorka nepíše o svém případu
příběh mě zklamal, velmi jednoduše napsaný (zpočátku jsem uvažoval, jestli nebyl určen dětskému čtenáři?), příliš freskovité, bez mistrovství, takové přeříkané, prostě odfláknuté
skvělá vzpomínková oddechovka, 50. léta očima 11letého chlapce z Letné
autor mne potěšil, že vypráví bez zaujatosti a ublížené nenávisti (na rozdíl od většiny ostatních, kteří píší na podobný námět)
jen bych mu příště přál lepšího redaktora, v textu zůstalo zbytečně moc redundantních popisů a opakování - škrtat, škrtat
poslední povídka mne zaujala, ale jinak mi Berková nic neříká
zpočátku jsem čekal, že se příběh bude vyvíjet úplně jinak (téma islámského světa, nebo střet pedagogických názorů apod.), pointa mě skutečně překvapila
oddychová četba na léto s kapkou zamyšlení
neoslovilo, asi jsem špatná cílová skupina čtenářů
četl jsem v návaznosti na Přítelkyně z domu smutku, ale tento dodatek mne už neoslovil
bez něj bych se v práci neobešel, vlastním sice staré vydání, ale domnívám se, že Kábrt je jeden z nejlepších - nebo mi někdo poradí ještě lepší?
výborná prvotina, škoda jen, že kniha není doplněna různočtením, rád bych znal původní verzi, kterou musel Vaculík přepracovat kvůli cenzuře
vždycky když čtu starou literaturu, říkám si, že lidstvo je vlastně pořád stejné
pro milovníky staré literatury pěkné čtení, příběh o Fortunatovi byl zapsán na počátku 16. století a byl určen lidovému čtenáři