Lily101 komentáře u knih

Populárně naučná literatura psaná čtivým stylem a obsahující praktické příklady. Za mě skvělá kniha!

07.08.2020

Už když jsem si knihu vyzvedávala z knihovny(přímo u výpůjčního pultu, měla jsem rezervaci), tak to pro mě byl šok. Přišlo mi to vulgární(knihu si musíte prohlédnout a na případné vady á la polití upozornit knihovníka, ať to pak není na Vás)-myslela jsem, že kniha bude taková něžná, milá vůči “Mléko a krev”(nečetla jsem, ale slyšela jsem dost na to, abych věděla, že to není pro mě, co se vulgárnosti týče).

Básně byly zajímavě uzpůsobené(snad se pro to víc hodí pojem moderní), leč občas mi to přišlo obdobně jak “kofina” píše ve své recenzi, zkrátka jenom mezerníkem rozdělené věty. S názorem v recenzi od “mss” se ztotožnuji v tom, že některé básně v kontextu zbytku neseděly tématicky a za mě navíc byly rozváděny hojně témata, o kterých jsem číst nechtěla (vulgární, násilné) nebo mi to přišlo už tak “omílané” a některé obsahovaly myšlenky, které už jsou známé(splynutí dvou těl do jednoho) anebo se moc snažící vyvolat určitou emoci dle představ autorky (viz shoda s názorem v recenzi od “Aivinka”), tedy v konečném důsledku se mi líbily tak dvě tři( obdobně jako “pavla.ba” ve své recenzi).

23.07.2020

Hodně všeobecně použitelných vtipů prakticky na kteroukoliv profesi. Vtip o tom, jak se studenti práv neučí a jen pijí alkohol, je snad už i u laiků vnímán jako čirý přežitek.

Některé vtipy vyvolaly pousmání, ale na hlasité zasmání to nebylo.

Uvažovala jsem, zda neudělit skoro obligatorní dvě hvězdičky za snahu, ale text vlastně autorka sama nepsala (ostatně by to asi ani nešlo s ohledem na to, že se jedná o vtipy), tak zůstanu u jedné.

29.06.2020

Nevím, jak a zda se vůbec tato kniha dá hodnotit s ohledem na velmi vážné téma, o kterém pojednává. Velmi silný příběh.

"..., zjistíme, že pěkně napsaný román, jehož kolovrátku jsme se zpočátku neuměli přizpůsobit, umí mluvit z duše".První věta druhého odstavce anotace mi mluví z duše.

Na počátku je knížka taková neuchopitelná, protože děj plyne jinak, než je čtenář "rychlých" textů (nikoli pomalých rozvleklých dějů) zvyklý. Nicméně když tomu dáte chvíli čas, za poměrně krátkou dobu si Vás kniha získá. Oceňuji decentní a metaforický popis něčeho, co obvykle v knihách odsuzuji (milostná scéna).

Co musím vytknout je nereálnost. SPOILER: To fakt stačí muži, který neví, zda se mu žena líbí, pár hodin, aby se zamiloval? Může se stát, ale ztěží uvěřitelné, navíc, když veškerý fyzický kontakt dostane tak snadno, prakticky na stříbrném podnose. A proč by Simon pomáhal Audrey? KONEC SPOILERU. Dále mi vadilo označení: "botanická zahrada", když se jedná zcela jistě o zoologickou zahradu, přičemž tato výtka asi víc náleží překladateli. Nenávidím otevřené konce a úplně jsem nevěřila, že příběh dopadne dobře (SPOILER: Co když si Simon s Audrey "předloží" vzájemně své "prohřešky" a zjistí, že nevěra je odčiněna nevěrou druhého a vrátí se k sobě? Simon sice působil spokojeně s novou partnerkou, leč nebylo to také "naoko"?KONEC SPOILERU), byt´kniha spíš odkazuje na "happy end". Otevřený závěr je pro mě vždy zklamáním, samozřejmě respektuji, že si závěr a obsah samotný volí autor sám, ale přeci jen nečtu knihu pro to, abych na oplátku dostala odpověď á la domyslete si sami.

03.05.2020

Oddechovka, která Vám dopřeje chvíli bezstarostných úsměvů nad obsahem textu, protože tak nějak víte, že se v životě autorky žádný zvrat konat nebude, nicméně pro milovníky hlubších myšlenek to není pravé ořechové.

Text je čtivý, leč spíš povrchně bruslí nad tématy volně navozenými v knize. Moc mi vadila nesystematičnost knihy á la napřed začnu studovat dvouletý obor i s popsáním diskuze mezi autorkou a manželem (finanční stránka studia vs. uvažování nad dítětem), náhle kapitola o těhotenství s časovým posunem asi o rok po začátku studia a na úplném konci knihy zmínka o tom, jak autorka úspěšně dostudovala školu cca v roce a půl dítěte. Proč se tam nepíše víc o tom, jaký byl poslední ročník studia? Proč text místy postrádá hlavu a patu?

Moc milé je poděkování na straně 228 úplně dole červeným písmem mj. všem, kteří knihu zrecenzují kdekoliv na internet, leč toto bohužel nelze při hodnocení zohlednit.

20.04.2020

Fonetický přepis seriálu, který způsobí, že i po x letech, kdy jste daný seriál neviděli, Vám naskočí přesné jednotlivé herecké scény, tudíž pro někoho, kdo viděl televizní zpracování, velké zklamání. Dočteno jen kvůli čtenářské výzvy.

Za normálních okolností bych udělila dvě hvězdičky za snahu, ale zde nemohu. Buď jde o doslovný scénář, jenž nebyl psán za účelem knihy, takže práce navíc nulová, nebo byly některé dílčí části přepsány, což jsem zvažovala zhodnotit hvězdičkou navíc, ale takhle přeci kniha vznikat nemá.

Doporučuji zhlédnout seriál. Jak píše MagdalénaD v recenzi níže, po stránce právní ne vše sedí, ale to prý říkají i lékaři o Dr. Housovi.

Seriál *****, kniha *.

11.03.2020

Opravdu to nebylo tak humorné, jak by se mohlo zdát. Rumplcimprcampr byl dle mého skromného názoru poněkud zmatený(proměnění slámy ve zlato, ale ráno lidé nadšeně horují nad slámou), vadilo mi násilí např. v pohádce o Červené karkulce, které bylo zbytečné. Netuším, zda kniha byla přeložena s tím, aby byla autentičtější na naši zem(autor je z Ameriky) a dle obrázku na straně 60 i doprovodného textu u pohádky “Krysař” tak soudím, tudíž mi to nedá a musím poukázat na dvě drobnosti u pohádky “Kuřátko Mrňátko”: 1) na straně 51 výčet toho, co lze dostat-rozhodně nemá náš právní řád sankční náhradu škody, za ztrátu společenského postavení také nikoho žalovat nelze(to spíš v souvislosti s pověstí) a tak by šlo pokračovat, 2) na straně 53 vyjmenované důvody netvoří základní předpoklady uplatnění nároku.

A teď to pozitivní...autor se snažil být originální a některé části textů mi hodně připomínalo právní terminologii, protože tyto pohádky jsou přece korektní.

27.02.2020

Zvláštní příběh. Působí jako pohádka (uměle vytvořeným prostředím, v němž se děj odehrává) pro dospělé (o skutečnostech je "vyprávěno" dospěle). Zajímalo mě, jak autor pojme ten snový svět a vtáhlo mě to (i navzdory ilustracím, které se mi nelíbily-což ale není předmětem hodnocení v rámci udílení hvězdiček) do děje.

"Tato kniha byla započata 13. 5. 1964 v domě v Bolinas, Kalifornie, a dokončena 19. 7. 1964 v předním pokoji domu č. 123 v Bobří ulici v San Francisku, Kalifornie."(str. 159 vydání knihy, jež jsem četla)- Netušila jsem, že kniha letos oslaví 56 let od svého sepsání a informace o datu a místě od samotného autora mi připadala neskutečně svěží a hravá.

Jediné, co bych knize vytkla, je to, že spoustu věcí nedořekne. Možná jsem měla jiné vydání než někteří recenzenti pode mnou, ale kdybych si recenze neprošla, tak bych nevěděla, že osoby v knize jsou malé a to díky melounovému cukru. A na některé skutečnosti či i jen pojmy bych byla použila internet, kdyby mi je mohl objasnit, neb mi připadaly velice důležité a kniha by se zásluhou nich dostala na vyšší úroveň. Možná nutno podotknout, že ačkoliv jsem četla mezi řádky, tak nejsem zastáncem hledání smyslu složitým algoritmem vyvozeným ze čtení mezi řádky,což mi asi neumožnilo proniknout do děje tak, jako někteří ostatní, nebo tam ty souvislosti s ohledem na věk ještě nevidím.

16.02.2020

"Knížečka" za mě byla poměrně plytká. Citáty bych trochu přeházela tak, aby více odpovídaly jednotlivým "tématům". "Témata" v podobě návodů jsou již všeobecně známá a člověk by na ně možná přišel i kdyby je neznal, aniž by bylo zapotřebí tento počin číst. Současně se úplně neztotožňuji s pojetím štěstí jako něco, co je zcela nezávislé na vnějších okolnostech (např. Když student neuspěje u zkoušky, ačkoliv přípravě na ni věnoval opravdu hodně času v průběhu semestru i tedy ve zkouškovém období bezprostředně před termínem zkoušky, šťastný nebude. Student tedy udělal maximum, ale neuspěl. Protože neměl štěstí, dejme tomu, že mu nesedlo zadání, před zkouškou zjistil, že se otázky aktualizovaly a on si vytáhl jednu zrovna z těch aktualizovaných,...), přijde mi to poněkud zjednodušující a byť to může zpočátku nakopnout, avšak pokud by někdo prožíval krizi, tak ho to možná spíš ještě stáhne či přinejmenším mu to může ukázat, že je v bezvýchodné situaci.

Nezbývá mi bohužel nic jiného, než udělit **, a to za snahu.

12.02.2020

Na úvod nutno podotknout, že jsem knihu četla kvůli zkoušky na vysoké škole. Příjemně mě překvapila tím, že mi osvětlila zkouškové otázky, které jsem potřebovala trochu rozšířit o vědomosti nad rámec zákona, což jsem si od knihy vlastně tak nějak v hloubi duše přála, ale současně jsem si ponechávala prostor, ať případně nejsem zklamaná. Za mě zvláštní část dosahuje 4,5-5 hvězdiček, ale část obecná už pro mě (příp. i pro mé zkouškové okruhy) tak moc podnětná nebyla, i proto, že se trochu opakovala (Ano, mohla jsem číst napřed část obecnou, ale potřebovala jsem si primárně osvojit poznatky ze zvláštní části, protože co kdybych si ji nestihla před zkouškou pročíst celou?)-3 hvězdičky. Celkem tedy 3,5hvězdičky, ale přikláním se ke třem.

Závěrem apeluji hlavně laické čtenářstvo, že kniha byla vydaná v roce 2018 a od té doby se v právní legislativě pár skutečností změnilo. I přesto mě překvapilo, že jich nebylo tolik, kolik jsem očekávala, ale podstatně méně.

31.01.2020

Úplná znění zákonů se těžko hodnotí již čistě z povahy věci (jejich text prochází legislativním procesem, tvoří platné právo,...). Nicméně toto ÚZ mě obohatilo svým obsahem a rozšířilo mé dosavadní poznatky jak právní, tak i v rámci oblasti práva duševního vlastnictví (první setkání s tímto odvětvím práva).

21.01.2020

U takového to druhu čtiva je obtížné hodnotit, přičemž nemohu užít odkladného účinku recenze, neboť ani správní řád, ani správní řád soudní, ani zvláštní zákon v tomto případě nestanovil jinak. Současně bylo stanoveno, že zmeškání lhůty k napsání recenze (zde bezprostředně) nelze prominout.

Milé na tomto "souboru" předpisů je, že jsou poměrně krátké vůči jiným ÚZetků, poměrně dynamické a přehledné (obojí nejspíš "způsobené" tou délkou z hlediska §, stran).

#ctenarskavyzva2020

08.01.2020

Počátek mi připadal utahaný a nezáživný. Poté se děj trošku víc rozjel a kniha tím nabrala spád.

27.12.2019

Pááni, jsem pár minut po dočtení a nějak mi došly slova. Strhující, unášející (jak by to asi označil hlavní protagonista/ lehký odkaz na stranu 155/) s dechberoucími dialogy /místy hodně vtipnými, místy vedoucí k zamyšlení čtenáře/. Doporučuji účastníkům čtenářské výzvy 2020 k tématu č. 5 (já si knihu s dovolením :) zařadím za rok 2019).

Drobnost: na straně 133, kdy (buď autorka či překladatel) bylo jaksi pozapomenuto, že je zmínka o tom, jak se hlavní protagonista domluvil s Jean na učení o půl osmé večer, o kterém není dále v knize ani zmínka, ba to vypadá, že s ohledem na nadcházející děj se učení nekonalo a evidentně i přes neodvolání schůzky si Jean na nic nestěžovala.

28.11.2019

"Vzpomínkám nelze upřít svobodné cestování..." (strana 27)

V první řadě patří autorovi upřímné poděkování za náhled do duše svobodného třicátníka. Mnoho podnětných myšlenek za přečtení opravdu stálo. Tak nějak ale doufám, že se každý bezdětný, svobodný chlap nad třicítku neopíjí z pouhopouhé samoty.

Počátek byl hodně pozvolný, ale následný text stál za to. Musím ale vytknout bezpočet lehkých scén a narážek bez kterých by se čtenář (alespoň některý) zajisté obešel. Z důvodu míry autenticity a svobody autora ohledně tématu psaní, jež ctím, stačily náznaky, ne poměrně dlouhé části (1-2strany), kdy se tak těžko odhaduje nutné přeskočení textu. Rovněž na počátku strany 117 pokus o vtip autora spojený s právní terminologií, se minimálně u mě minul účinkem. Holt nějak mi autorem užité právní instituty nesedí s aktuální dikcí zákona (nutno dodat, že kniha byla vydána v době platnosti původního občanského zákoníku).

25.11.2019

Ve srovnání s knihou "Čtěte, pokud chcete dobýt Instagram"(1.díl) slabší. Kniha byla vydána v roce 2018 a když jsem se schválně podívala na instagramové účty, jež mě v knize zaujaly, většinou text (ve stylu "Nedělám spolupráce" či "Můj Instagram je mým deníčkem.") v knize neodpovídal realitě (á la podprahová spolupráce, deník=krátké myšlenky, které nejsou nijak výjimečné a osobní,...) snad na jednu výjimku, což je poměrně málo.

Všichni v knize zmiňovaní mají většinou okolo 10 000 sledujících, což je slušné, ale čekala jsem, že se v knize setkám s influencery, jež jsou inspirativní pro větší skupinu lidí (cca kolem 100 000), nicméně chápu, že toho nejspíš dosahují ti, kteří se stali známějšími zásluhou jiné platformy (např. internetové blogy, youtube-videa či podcasty, "reálně"-vydali knihu, CD, jejich obrazy byly/jsou k vidění na výstavách,...) a tam už pak jejich úspěchem je právě již dřívější konání a aktivita jinde (youtube, internetové blogy, výstavní prostory, knihkupectví, ...).

Mám pochopení i pro to, že redaktor knihy se chtěl ujmout slova v knize, ale většinou mi přišly tyto části takové nadbytečné (např. Vážně mi musí být popsáno, co mě na následujícíh stranách čeká + čím jsou jednotliví "Instagrameři" zajímaví ve své tvorbě, když se to stejně následně dozvím přímo od nich nebo z jejich účtů?).

Závěrem nutno podotknout, že jsem se z počátku divila, jak je možné, že "Instagramerům" se od doby vydání knihy (Někteří jsou zmiňováni i v prvním díle, což je také trošku k tíži knihy,protože, proč číst dvakrát skoro totéž?) počet sledujících moc nerozšířil. Nicméně to přikládám skutečnosti, že knihu zřejmě moc lidí něčetlo (viz počet hodnotících jak první, tak druhý díl zde na databázi knih).

24.11.2019

Dvě hvězdičky za snahu autorů. Jinak za mě; nic nového mi “kniha”(kterou bych za “knihu” vzhledem k formátu a obsahu neoznačila) nepřinesla. Bohužel...

23.11.2019

Kniha se mi líbila. Je to trochu jiná platforma než na kterou je asi většina čtenářů zvyklá, ale mi to přišlo vhod i s ohledem na hlavní téma knihy. Dotazy, které mi vyvstávaly na mysli, mi na nadcházejících stránkách byly osvětleny a inspirace z fotek přímo sálala. Rovněž se domnívám, že již nyní se poznatky v knize promítly do fotek, jež jsem dnes (v době mezi čtením) zkusila pořídit, leč to už je subjektivnějšího rázu, protože posouzení rozdílu mezi vyfocenými snímky před čtením a po čtení náleži nějaké třetí osobě.

20.11.2019

Vím, že člověk nemá nic očekávat, aby nebyl nemile překvapen, ale vlivem boomu, který tato kniha prožívá jsem k tomu snad měla dobrý důvod, jež mě ospravedlňuje z očekávání něčeho velkého.

Za mě takový hodně plytký příběh obohacený zajímavými poznatky z jogy (asi povrchní, ale pro mě jako neznalce vcelku přínosný a nezahlcující) a citáty. Plytký myslím hlavně volbou slov, otevřeným koncem, kdy poslední strana je snahou nějak knihu ukončit a současně si nechat prostor pro vydání nové knihy, když ten konec nastavím tak obecně (z hlediska času), z ničeho nic zmíním, že se mi povedlo něco, o čem je v knize jen jedna malá poznámka. Téma anorexie rovněž odfláknuté stylem přestala jsem jíst to a to, neměla jsem se ráda a nové téma. Rozumím, že hlavní motiv knihy není o trápeních z minulosti, ale když o poruchách příjmu potravy nechci mluvit, tak nepíši. Když chci, tak aspoň dvěmi třemi větami, jež čtenáři podají nějakou informaci. Současně mě fakt autorčiny exkrementy a střevní pochody nezajímají a v souvislosti s výše uvedeným nemůžu uvěřit tomu, že se tomu věnují min. dvě strany textu v knize.

Měla jsem pocit, že čtu nějaký článek v ženském časopise, než knihu. Nicméně velké plus autorce náleží za objasnění základů jogy čtenářům a kdyby poutavých příběhů (až vlastně bajek) z indického prostředí spjatých s jogou bylo víc, vůbec bych se nezlobila, ba naopak.

18.11.2019