kingmaker komentáře u knih

Bulgakov prožil ruskou občanskou válku v Kyjevě a tento román je tak do značné míry autobiografický. Postava Alexeje Turbina je v podstatě sám autor. Ve svém díle postavil pomník normálním lidem, prožívajícím velké dějinné okamžiky. Zpětně je snadné hodnotit, na kterou stranu se měly postavit, ale pokud ty okamžiky prožívají lidé přímo, samozřejmě nevědí, jak vše dopadne. Bulgakovovi hrdinové dělají chyby, tápou, ale vždy zůstávají lidští a uvěřitelní, zbabělí i odvážní, odpovědní i neodpovědní, velkorysí i podlí. Toto vadilo kritice v Sovětském svazu dvacátých let, protože tehdy se propagovalo, aby odpůrci rudých byli zpodobňování jako bezectní padouši a nebo alespoň pomýlení hlupáci. Bulgakov šel proti přání doby, narazil, ale připravil cestu Šolochovovu Tichému Donu. Tento román postavil velmi důstojný pomník prostým lidem, semletým koly velkých dějin. Jen škoda, že román plánovaný původně jako trilogie, zůstal nedokončen.

2 17.04.2012

Tahle kniha má dvě tváře-westernovou a zamilovanou. Westernová linie je vcelku dobrá, myslím, že King si splnil dávný sen a napsal vcelku čistokrevný western. Proto mi přijdou zbytečné ty nadpřirozené jevy, příběh by fungoval i bez nich a myslím, že lépe. Postava Rolanda a jeho přátel, to jsou typičtí jezdci z neznáma, bez minulosti a budoucnosti, ti, kteří přicházejí napravit zlo. Postavy Velkých lovců rakví jsou také výborné, přesné postavy zákeřných padouchů. Nechybějí rančeři, zaplivaný saloon i s pianistou, prostě dobrý western. Zamilovaná linie ale skřípe. Možná se lidé ve svých patnácti chovají pitomě, když jsou zamilováni, ale ti dva milenci se chovají ne jednu stranu pitomě, ale na druhou stranu hrozně dospěle. Vůbec tomu vášnivému vztahu nevěřím a myslím si, že King ho ani napsat neumí, jeho síla je jinde. Co mě ale nejvíc nebavilo, byla děsná ukecanost a přetažená délka. V některých případech to může působit tak, že to zvyšuje napětí, ale tady mě to spíš znechucovalo a nudilo. Zatím nejslabší kousek „Temné věže“.

1 13.04.2012

Zajda Munro je parchant, jaký se v literatuře zas tak často neobjevuje a když ano, tak jen málokdy v hlavní roli. Je to kurevník a děvkař, pro něhož jedinou zájmovou oblastí na ženě je vagína. Jede si životem a je mu jedno, jestli se k vagíně dostane tak, že ženu okouzlí (a kouzlo má), ukecá, nebo uspanou znásilní. Kromě sexu, který zvládá několikrát za den a když nesbalí ženskou, tak se spokojí s masturbací, jsou jeho další koníčky prosté-chlast, cigára, sem tam fet a hlavně podomní prodej kosmetiky, při němž ovšem často balí ženské. Má to jen jeden zádrhel, Zajda je ženatý a jeho žena nakonec manželovu posedlost sexem vyřeší sebevraždou. Ani to Zajdu nezmění, naloží svého synka Zajdu mladšího do auta a vyjede prodávat kosmetiku. Chová se ještě sobečtěji než dřív, kašle na všechno, brečí a lituje se a nadále souloží, zatímco syn sedí v autě a čeká. Kromě toho ho uhání mrtvá manželka. Jak je již z názvu jasné, Zajda zemře a právě tehdy, ve smrti, mu autor dá možnost rozhřešení a odpuštění. Nakolik je to ale jen předsmrtná fantazie, to nechává autor na čtenáři.

2 28.03.2012

Asi nejsem dostatečný technokrat, abych tento román ocenil. Nemyslím si, že by nám technika, v tomto případě prezentovaná elektřinou, přinášela jen samá pozitiva a sociální jistoty. Řekl bych, že i doba před elektřinou měla něco do sebe. Bohužel jsem také studovaný historik a představy o středověku, obsažené i v tomto románu, mě vždycky suverénně rozesmějí. Většina lidí má spojený středověk se špínou a vražděním, ale ono je to trochu složitější. Na románu mi ale nejvíc vadilo to spodobnění padouchů. Přece ani Ondřej Neff si nemůže myslet, že lidská společnost se dá ovládat jen strachem a že by se u moci mohl udržet vraždící maniak. jakým je třeba Kapitán. Vůdci musí mít něco víc, než jen schopnost nařídit-„Toho pověste“, „Toho upalte“, „Toho naražte na kůl“. O Kapitánovi se mluví několikrát jako o přirozeně inteligentním, ale já jsem za celou knihu nenarazil u této postavy ani na náznak inteligence. A Katka? To je snad parodie. Je to určitě parodie, ale nechtěná. Dle mého názoru pokus o antiutopii hrubě nevyšel.

2 25.03.2012

Formánek je dobrý v prvních dvou částech románu, je silný v popisu chodu časopisu i cesty do Indonésie, jenže v okamžiku, kdy do děje vstoupí Ďábel a Bůh, děj se začíná tříštit a míří do nikam. Ta druhá polovina, plná nedotaženého a planého filozofování je někdy k nesnesení. Nic nového to nepřináší. Zjištění, že život by si člověk měl užívat, každý den, den po dni? No to není moc originální a navíc to není ani originálně pojato. Všechno je tu čtenáři servírováno pod nos, každá myšlenka je opakovaná několikrát a není halena do žádného hávu, který by si čtenář musel přebrat. Ne, že by to nebylo čtivé, ale není to moc originální, ani objevné.

3 18.03.2012

Tahle kniha mi připomněla přísloví o lovení příliš mnoha zajíců. O čem chtěl vlastně autor psát? Předpokládám, že hlavním tématem měla být asanace staré Prahy. Urban je staromilec, dokázal to už ve svých dřívějších románech, takže bylo jasné, na čí stranu se postaví. Souhlasím s ním, já mám také raději křivolaké uličky středověké Florencie, než mnohakilometrové bulváry Paříže. Jenže z tohoto románu mám pocit, že tady se autor popisu staré Prahy věnoval dost okrajově. Jakoby se mu ani nechtělo studovat nějakou literaturu, jako to dělával dřív, třeba v Santiniho jazyku, spokojil se spíš s popisem dobových uměleckých děl, třeba Schikanederovy Vraždy v domě. Oč méně se věnuje staré Praze o to víc se věnuje popisu sexuálních eskapád hraběte Arca a jeho přátel. Nic proti, takový barvitý popis někdy ději pomáhá, ale u Urbana mám pocit, že v každém ze svých děl sklouzává blíž k pornografii a to mi trochu vadí, protože se to stává do jisté míry samoúčelné. Vůbec už nechápu, proč do děje míchá radikální Čechy, kteří se v jeho podání podobají sicilským mafiánům a rakousko-uherskou tajnou policii, která v jeho podání zase připomíná gestapo. Pokud autor dřív alespoň zčásti studoval nějaké vědecké materiály, pak tady děsivě přestřelil. Politici na konci devatenáctého století samozřejmě zneužívali politickou moc se stejnou arogancí jako ti dnešní, ale dělat z nich takové mafiány snad není nutné. Postava Masíčka je pak také dost nepovedená a moc neplní svou funkci v ději. Závěr románu je pak značně nepovedený, až odfláknutý. Odhalení Masíčkovi totožnosti a jeho zpověď je směšné a jako vykradené z nějakého špatného melodramatického románu. Donutil mě k smíchu a to asi nebyl autorův záměr. Urban je dobrý spisovatel, píše čtivě a jeho postavy bývají zajímavé, tento román se mu ale moc nepovedl. Možná by to chtělo větší pauzu.

2 16.03.2012

Není to kniha pro každého. Balabán není příliš optimistický autor, se svými postavami zachází macešsky, jedna umírá na rakovinu, další ztratila blízkého, neúspěšný malíř umírá sám a opuštěný na chalupě… Ale přitom to není bezútěšné. Všemi příběhy probleskuje alespoň částečně… Co? Usmíření? Drobná, byť nepatrná naděje? Víra? To všechno a ještě víc. ty drobnosti, které dělají život snesitelnější, nebo někdy i snesitelný. Moje první setkání s Balabánem, ale určitě ne poslední. I k této knize se určitě vrátím.

7 02.03.2012

Tak tohle je opravdu bomba, jedno z nejpříjemnějších překvapení poslední doby. Čekal jsem lehkou literaturu, něco ve stylu Sherlocka Holmese, ale byl jsem překvapen, jak to Doyle zvládl. Jakoby v těch dobách skutečně byl, jakoby se Gérard skutečně proháněl po bojištích s Marbotem a Parquinem, jakoby se skutečně znal s Muratem, Lanesem a Lassalem. Prostě úplně skvěle vystihl dobu i mentalitu. Gérard je domýšlivý, fanfarónský, neochvějně věrný císaři, trochu přihlouplý, ale neodolatelný. Jeho dobrodružství jsou malinko přitažené za vlasy, ale proto, že je vypráví starý voják, který vzpomíná. Úplně okouzlující je pak humor, který bych nečekal. Doyle skvěle vystihl francouzskou domýšlivost, ale i bezstarostnou statečnost, vysmál se anglické upjatosti a neustálému sportovnímu zápolení, ale přitom vyzdvihl jejich smysl pro fair play, udělal si legraci ze španělské zaostalosti a německé upjatosti, ale přitom obdivuje jejich boj za svobodu země. Tohle opravdu stojí za přečtení.

3 02.03.2012

Trochu zvláštní komiks. Na jednu stranu se nebere vážně, některé postavy a děje jsou vyloženě komické, ať už jde o hlavního hrdinu Johna Difoola, nebo imána Horloga, na druhou stranu se tváří, jakoby mě měl velký myšlenkový přesah a světe div se, co myslíte… Má ho tam! V knize se mísí třeba skvělá a humorná část z planety Bergů, kde všichni obyvatelé získali podobu Johna Difoola s filozoficky promyšleným bojem s Temnotou. Autoři se dotkli hloubky lidského vědomí, ale udělali to s lehkostí a humorem, jaký se jen tak nevidí. Uvažoval jsem nad pěti hvězdičkami, ale nakonec jsem zaváhal. Plný počet ode mě dostávají jen skutečně epochální díla, na která bych se s chutí vrhl okamžitě znovu a tady přece jen něco chybí. Jen maličko. Škoda, že nejde dát čtyři a půl.

1 27.02.2012

Kovařík napsal čtivou a dobrou knihu, stručný, ale dostatečný přehled revolučních a napoleonských válek z pohledu těch, kteří se dostali na špici. Je zajímavé vidět, jak se jejich charaktery měnily, jak stárly spolu s maršály. Jak se z některých stali bezcharakterní podlí lumpové, kdežto jiní zůstali věrní svým ideálům až do konce. Kniha popisuje období, kdy se lidé ve válkách naposledy chovali rytířsky. Ta doba je romantická a její hrdinové jsou romantičtí neméně. Kniha sice není tak dobrá, jako Orlové Napoleonovy armády, ale dobrá pořád je.

1 20.02.2012

Je to jedna z prvních knih Kovaříka a podle mého jedna z nejlepších, protože v této knize se mnoho skvělých historek objevilo poprvé. Kovařík má totiž jednu drobnou chybu, na to jak skvělý je to spisovatel, a to sice, že vykrádá sám sebe. Ale to je daň za množství knih, které napsal. V tom množství se člověk prostě opakovat musí. Moc bych si chtěl přečíst paměti kapitána Blaze. Musí být úžasné.

2 14.02.2012

King je dobrý spisovatel, umí psát zábavně a dokáže vtáhnout čtenáře do děje, to se mu musí nechat. Ale má jednu chybu-slovní průjem. A v této knize si ho opravdu užil naplno. Když jsem tu knížku četl asi před patnácti lety byl jsem z ní šlauf, ale teď mi to tak nepřišlo, teď mi ta kniha přišla příliš dlouhá a příliš utahaná. Myslím, že by si zasloužila zkrátit. Jasně, jsou v ní skvělé pasáže, ale člověk je musí hledat mezi spoustou balastu. A navíc, co si budeme nalhávat, King není filozof a když se pokouší filozofovat, vyznívá to občas směšně. Mimochodem, Bůh z hořícího keře řekl: "Jsem, který jsem" a ne "Já jsem, co jsem". A to je přece jen něco jiného

3 12.02.2012

Dobré, dokonce dost dobré, i když to má své mouchy. Některé postavy jsou otravné, třeba Gasher a jeho opakované trapné vyhrožování, které se cyklí jako když se zasekne gramofon, také v dialozích se začíná projevovat "prokletí pozdního Kinga", tedy ukecanost, ale to se dá přehlédnout. Popis zpustlého světa Ludu a jejich degenerovných obyvatel opravdu stojí za to. Tady se King opravdu vytáhl. Po trošku slabších Třech vyvolených příjemné překvapení.

25.01.2012

Autor opět odvedl svůj obvyklý nadstandart. Píše čtivě a poutavě, skvěle prokládá text vzpomínkami současníků, ale... Na knize je vidět, že byla šita horkou jehlou, objevují se opět překlepy a některé vzpomínky jsou použity vícekrát. Škoda, protože to úroveň výpravné knihy sráží.

1 12.01.2012

Tato kniha rozhodně není odbornou publikací. Těžko říct, jakou publikací vlastně je, protože nemá čím obohatit. Je to lehké nahození dějin, kde si autor neláme hlavu s ověřováním faktů, takže člověk neznalý tím může být znančně ovlivněn. Co také čekat od knihy, kde nejmladší použitá literatura pochází k období děsně po konci 2. světové války.

08.01.2012

Klasický romantický příběh, mnohdy až příliš patetický, přesto však čtivý a s mohutným přesahem

05.01.2012

Kniha je to dobrá, autor odvádí svůj obvyklý standart, úroveň knihy ale sráží časté překlepy.

1 01.01.2012

Je to kingovštější než Pistolník a je to určitě čtivější. Je to ale především proto, že King se pohybuje ve "svých vodách": Zasazením příběhu do současného New Yorku, nebo přesněji New Yorku padesátých a šedesátých let, se dostal tam, kde je opravdu silný v kramflecích. Navíc je dobré, že kromě Rolanda se na scéně objevují i jiné postavy. Roland je fajn, ale svoji umanutostí dost monotematický. To Edie, to je jinší kafé.

2 27.12.2011

Když si člověk představí, že by se mohl dostat do stejného stavu jako hlavní hrdinaJoe, je to děsivé. Ty pasáže, kdy autor popisuje vzpomínky na minulost, kdy popisuje zoufalou snahu klepáním hlavou o podušku dát najevo, že vnímá a žije, ty pasáže jsou velmi silné. Co mě ale trochu vadí, jsou ty části, kde se vyjadřuje politicky. Desátá kapitola je přímo symfonií zbabělosti a sobeckosti. Ano, smrt je hnusná a zmrzačení ještě horší, ale nemůžu souhlasit s autorem, že jediné, na čem by měl člověk lpít, je život. Smrt si příjde pro každého a jsou věci, za něž je třeba zemřít. Protože zoufalé přežívání se skloněnou hlavou je zvířecké.

19.12.2011

Hellraiser je klasika, která mě nezklamala. Jen jemné nahození světa Cenobitů ho dělá ještě lákavějším a tajemnějším a celý příběh je podaný na vysoké úrovni. To druhá povídka byla zklamáním, námět byl poněkud plytký. Kdyby se celý příběh rozvíjel na deseti stránkách, budiž. Ale v tomto rozsahu mi to přišlo nudné.

18.12.2011