kap66 komentáře u knih

Pro mě spíše průměrná knížka založená vyloženě na situačním humoru (z jazykového aspoň ten Künde, u toho jsem se pousmála, přiznávám). Šlo by z toho vytěžit víc.

15 02.01.2018

Některé knížky přece nejsou určené k soustředěnému čtení. Prostě si v nich chvíli čtete, přeskakujete, možná si i něco občas vypíšete - já byla nadšená, že tuto knížku mám, protože jsem ji hojně využívala při psaní blahopřání k svatbě a dalším radostným událostem. Tedy myslím v době, kdy se se sbírkami citátů ještě neroztrhl pytel (jak se stalo po roce 1989), a samozřejmě v době bez internetu. Nejvíc mě v dětství (!) zaujala Poslední slova. Víte např., co řekl Puškin? "Sbohem přátelé" - s pohledem upřeným na svou knihovnu. Krásné, že?

15 19.12.2017

Mně se do ruky nedostal v 70. letech jiný díl než tenhle; brala jsem to jako celé dílo a zamilovala se do příběhu i do podoby Tarzana na titulní stránce - ó, ty ušlechtilé rysy, jak to uměl jen Zdeněk Burian... Vzpomínky na výbornou dětskou dobrodružnou četbu si zachovávám.

15 17.12.2017

Moje první setkání se spisovatelkou - a hned trefa; pro mě zůstává tento její román nade všemi dalšími. Tady jsem si prostě řekla: takhle má vypadat román napsaný v 21. století - formálně dokonalý, čtivý, reflektující nová témata (logicky daná původem autorky), výborně zachycené postavy (jako žena jsem ocenila zvlášť ty ženské). Oceňované Bílé zuby jsem se zájmem přečetla, ale nestrhly mě. "O kráse" je pro mě krása.

15 12.12.2017

To je anotace, která knížku dost shazuje; podle ní bych si ji k četbě nikdy nevybrala. Já ji četla v dětství, v období, kdy jsem byla nadšená z knih o partách kluků, a tuhle jsem vnímala stejně jako ty ostatní: jako vyprávění o kamarádech, kteří zažívají svá dobrodružství a lumpárny, pouze v těžších sociálních podmínkách (je pravda, že ta sociální stránka je tam výraznější). Neměla jsem ji nejradši, ale celkem ráda ano.

15 07.09.2017

Četbu jsem si rozdělila na několik etap a neudělala jsem chybu. Napsat povídku je svým způsobem těžší než napsat román - na malé ploše rozvést a vyřešit zápletku a dostatečně a přitom stručně charakterizovat postavy, to vyžaduje spisovatelský um. Bylo pro mě zajímavé porovnat románovou a povídkovou tvorbu u těch, které jsem znala; s nostalgií jsem si připomněla dvojici Sjöwall - Wahlöö, se slzou v oku pak Stiega Larssona, slíbila jsem si návrat k Åse Larsson, ke které jsem byla po prvním románu moc kritická, zasmála se u svého oblíbence Håkana Nessera (už aby mu vyšla další knížka!) a řekla si, že jsem snad už trochu pozapomněla výborného seriálového Wallandera, a mohla bych se tedy pustit do románů Henninga Mankella. Z těch, které neznám, vyšly u nás málokomu knížky, to je mi celkem líto, ale možná jednou...
Souhlasím s callahanh a maximálně oceňuji úvod rozebírající vývoj švédské detektivní literatury - stejně čtivý jako povídky samotné.

14 19.03.2018

Kniha nejen pro budoucí rodiče (musejí dodržet pravidlo, že jméno nelze vymyslet, ale už musí existovat), ale i jako studijní pomůcka. Zajímaly mě cizojazyčné podoby - a kolikrát mě překvapilo, která jména jsou vlastně stejná: Jana a Johana (to samozřejmě), ale s nimi i Ivana. Zdeněk = Denis.
Baví mě občas ji vzít do ruky a začíst se, aniž bych informaci nutně potřebovala. Je to zkrátka počtení pro radost.

14 11.01.2018

Neustávající déšť nezahání žízeň Malin Forsové... Tequila jí zabíjí mozkové buňky ve velkém, takže nám musí autor víckrát slovně připomenout, že je nejlepší vyšetřovatelka - sami byste to ve větší části knížky neřekli. Asi to byl autorův záměr, trochu nám ji znechutit (myslím Malin, ale nakonec i tu tequilu!), třeba ji v dalším díle postaví na nohy (teď myslím už jen Malin - a doslova, tady toho na zemi proválela dost); doufám, a proto si "jaro" přečtu. A to přesto, že Kallentoft trochu zjednodušil styl psaní; škoda, mně se líbil, byl tím jedinečný.

14 23.12.2017

Kdo nemáte rádi výbory z děl, ale oceníte krásu lahodící oku, tuto knížku si pořiďte (třeba z antikvariátu, já ji mám díky Týdnu knihoven za 5 Kč) kvůli Maxi Švabinskému. Nádhera.

14 14.12.2017

Vymyslet šesté roční období už nešlo - a víte, že mi to chybělo? Byl to propojovací prvek, tmel, který držel jednolitost příběhu i celé série. Děti byly tématem už v "Jaru", zde je něco podobně (vztah Malin a Tove, zneužívání dětí) a něco je jinak - podstata zločinu je ale stejně hrůzná. Pro nás Čechy může být myslím zajímavé číst pasáže související s Vietnamem (pro mě tedy bylo - přece jen je vietnamská komunita u nás dost početná).
Pro autora je typický lyrický styl a já ho už víckrát ocenila. Tentokrát proložil několikrát svá obrazná vyjádření angličtinou, a to z opačného břehu jazyka: "Fuck me!" (Malin, Malin, všichni chlapi se asi stinné stránky v tvé duši bojí) a "Don't fuck with me!" (a znovu říkám s povzdechem - Malin, Malin, tímhle trestáš sama sebe). K větě "A child for a pig" nebudu nic prozrazovat.
Kdo jste četli předchozí díly a autora si oblíbili, pokračujte, doporučuji.

13 05.03.2018

Tuto knížku jsem koupila za cenu dýška! (Levné knihy) - a užila jsem si ji ohromně. Děj? Nepotřebuji ho vždycky. Fakta? Většinu z nich neznám, přiznám se: Nicola Carati v La meglio gioventu? Kreslený seriál Příznivý vítr? Robert Linhart a Ľ Établi? Ale rozumím tomu, čemu rozumějí všichni lidé na světě (doufám!) a čím mě tahle útlá knížečka vtáhla a pohltila: souladu, vyrovnanosti, smutku z odloučení a radosti ze shledání, společnému naladění, vtipnosti, smyslu pro krásu, vzpomínkám, smíření, odpuštění. Usínala jsem s Jeffem Buckleym v hlavě.

13 14.02.2018

Malin je tentokrát pro mě více než přijatelná, protože je střízlivá. Autor posílil její instinkt a celou iracionální složku příběhu; Malin má sny napovídající, kudy se při vyšetřování vydat, a mrtvé - anděle - vidí i ona, nejen oni ji.
Sama nazvala tento případ dětskou skládačkou - a děti jsou ústředním tématem knihy. Malé děti - oběti zločinců, dospělé děti - oběti svých rodičů. Netýká se to jen podezřelých, ale i vyšetřovatelů, Malin obzvlášť. Vztahy rodiče - děti tvoří těžiště knihy, zápletka je opravdu poněkud v pozadí, ale její vyřešení je na těchto vztazích postaveno.
Celkově vzato vidím tento díl jako lepší než předchozí.

13 11.02.2018

Dobrava Moldanová využila práci svého otce (Josef Beneš - O českých příjmeních) a seřadila příjmení slovníkově. Tím se dobře vyhledávají - a informace jsou dostupné i laikům, které zajímají pouze vybraná příjmení. Obě knihy se výborně doplňují. Pro antroponomastiku jsou přínosná obě díla.

13 11.01.2018

Pamatuji si, že mě v dětství mamka - velká čtenářka - před touto knížkou varovala slovy: "Je to trochu naturalistické." Po přečtení jsem pochopila, že tím myslela realisticky vyvedené krvavé a drsné scény. Byla to pro mě úplně jiná četba - do té doby jsem dobrodružné knížky četla ostošest, ale brala jsem je jako fikci (což také byly). Tohle mě dostalo a věřila jsem tomu zcela.

13 23.12.2017

Viktor Fischl: tragika, kterou u židovského autora čekáte, propojená s poetikou, krásou a city, propletené pevně dohromady. Jeho knihy mají pro mě velké kouzlo, z židovských autorů je můj nejoblíbenější. Zátiší s houpacím koněm je kouzelné a dojemné.

13 12.12.2017

Ojoj. Uplynulo 35 let od doby, kdy Zpráva od nebožtíka byla mou nejmilovanější knihou. Byla tak napínavá a vtipná zároveň! Hlavní hrdinka se bez vlastního přičinění dostala do průšvihu jako hrom a dostala se z něho díky své inteligenci, odvaze a nadhledu; paráda. Zde podobné schéma a stejná hrdinka, ale všechno špatně: Joanna zůstává v Polsku - a reálný socialismus a s ním související "zločiny" už nepůsobí ani vtipně, spíš nudně. Je obklopená spoustou známých - Zoška, Baška, Lalka, Janka, Gawel, Pavel, Karel, Donat a já už nevím kdo další, protože mi splývali už během četby. Joanna jen zírá a diví se, co se jí děje, dostává se do bláznivých situací, ale moc inteligence neprojevuje. Není to vtipné ani napínavé. A ještě jedna věc, která mi čtení kazila - práce překladatelky: polská jména s částečně českým pravopisem: Ružewič, Wilčewský, Wěšek. Proč?
Jedna hvězdička z nostalgie, druhá - taky z nostalgie.

13 05.12.2017

Po roce 1989 nastal hlad po IQ testech, toto byl první, který mi padl do oka. Dobré, ale musím zkritizovat něco z hlediska nás - lidí dost krátkozrakých: lepší by bylo využít větší formát a dbát na to, aby byly fotografie méně rozostřené; nebo že by to byl záměr? - v tom případě ztrácejí brejláči cenné body! :-)

12 16.01.2018

Kniha, kterou jsem vedle dalších antroponomastických děl potřebovala při psaní diplomové práce. Důležité dílo, z této oblasti jich u nás nevyšlo mnoho.

12 11.01.2018

Alternativní učebnice - srozumitelná, poučná, zábavná; dá se využít spíše pouze na doplnění výuky (tzv. rámcové vzdělávací programy žádají něco jiného).

12 10.01.2018

Prosím, nečtěte tuto knížku jako román! Dávkujte si ji jako čokoládové bonbóny - protože tím jednotlivá rčení, přísloví, úsloví (prostě všechno zde obsažené) jsou. Klidně vybírejte a hledejte jen to, na co v tu chvíli máte chuť. Jsou to opravdu bonbóny (z francouzštiny: bon = dobrý, tedy něco dobré a ještě jednou dobré); nepřejezte se jich najednou. Pak vám budou chutnat.

12 19.12.2017