Juagustin komentáře u knih

Knížka se mi do ruky dostala náhodou o víkendu na zapadlé chalupě v Orlických horách, přelouskal jsem ji ve volných chvilkách. Z počátečního mírného znechucení hrdinou jsem se posouval ke stále většímu zájmu o jeho osobu až po silné spoluprožívání závěru jeho příběhu. Rudiš píše o pro mě nevábném světě společenských vyděděnců, ale přesto - nebo právě proto, že to píše tak výborně a přesvědčivě - je taková exkurze do cizí hlavy ohromný zážitek. Vlastně až na ten společenský hnus tomu nemám co vytknout.

12 29.03.2022

Boučková je mistryně zkratky, stručnost některých sdělení pro mě byla byla na hranici srozumitelnosti; teprve při druhém čtení se mi příběhy vylouply ve své syrové kráse. Všechna tři dílka jsou hutná, docela neveselá, ústředím námětem jsou partnerské vztahy na pozadí života v komunistickém Československu.
Nejvíc mě vzal za srdce Indiánský běh, zřejmě proto, že jde citelně o příběh autobiografický, tady jde každá sranda stranou. Autorce se tu podařilo skloubit a přesvědčivě zachytit na jedné straně politické náměty (perzekuce ze strany státu, zaměstnavetelů...) a na druhé straně osobní až intimní témata (konflikty v rodině, demence prarodičů, neplodnost). Podobný kontrast a rozkročení mezi osobním a veřejným najdeme i ve zbylých kratších kouscích. Doporučuji.

4 23.03.2022

Pokorně musím přiznat, že takovéhle dílo mi nepřísluší kritizovat. Žasnu nad jeho rozsahem a monumentálností. Jak tohle mohl napsat jeden člověk?-) Já jsem to četl poměrně intenzivně v čase nejkratších dní a nejdelších večerů měsíc a půl. Kromě neuvěřitelně propracovaných postav bratří i otce Karamazových, jakož i jejich příběhů, mě velmi oslovila i postava starce Zosimy a jeho životní zkušenost "comming out tě osvobodí". Sympatie a soucit jsem pociťoval k tolik podceňovanému a otloukanému Smerďakovovi. Pokud bych si mohl dovolit výtku, budu ji mít k postavám žen: až jsem měl pocit, že o ženách Dostojevský slyšel, ale nikdy žádnou nepotkal - samé hysterky, omdlévající při každé vhodné i nevhodné příležitosti. A taky mě poněkud iritovaly medicínské pasáže, ty všelijaké nervové horečky a záněty mozků;-) Ale dílo jako celek obstojí, má ducha a má co říct.

11 10.03.2022

Napsaný to je výborně. Asi to tak nějak může být. Na můj vkus je tam ale té bezvýchodnosti a zmaru příliš. Říkal jsem si, co mi to jako má dát? Má to být "heč, my pankáči máme takhle zpackanej život" nebo snad "bububu, nebuď pankáčem, je to k uzoufání"? Nakonec si z knihy odnáším silný a trochu nepříjemný dojem z exkurze do světa, který asi někde existuje a jehož bych nechtěl být součástí. V druhé půlce knihy jsem se už těšil, až to skončí, hlavně teda při čtení Manifestu - jedno dlouhatánské souvětí bez tečky může vypadat hrabalovsky, ale v tomto případě pro mě bylo utrpení to číst. Konec knihy to vše trochu smíří, spojí, srovná, usadí. // Nápadité je formální rozdělení tří příběhů: s diakritikou, bez čárek, bez teček. A taky ten kontrast konkrétního času a místa v Jesu a neurčitého v německém městě. Po týdnu od přečtení musím přiznat, že se mi po hrdinech knížky trochu stýská;-) Takže: ještě dám Rudišovi další šanci, nejspíš v podobě Nebe pod Berlínem.

8 04.03.2022

Kniha rozhovorů o duchovním hledání. Soubor oslovených se mi zdá poněkud nesourodý a u některých jsem si říkal, že hledají na hóódně divných cestách. Ale to je možná způsobeno mým křesťansky ukotveným pohledem starce středního věku, zatímco číst tohle ve dvacíti, byl bych jen a jen nadšený;-) Oslovila mě kapitola sestry Denisy a Jiřího Zemánka.
Edit: trochu mě zarazily ty děravé desky knihy a pasáže psané na šířku. Vzbudilo to mou ostražitost a nedůvěru, asi jako když výrobek má nápadně přeplácaný barevný obal nebo kniha příliš křídový papír a příliš barevné fotografie;-)

5 04.03.2022

Pestrý soubor deseti kratších povídek, jedna lepší než druhá, a každá úplně jiná. V některých (Andělíčkářka, Mešuge) jsem vypozoroval Stifterovo realitu prostupující magično, které mě oslovilo ve Sběrateli sněhu; jiné byly takové "současné a civilní" (Dvakákáčko). Hodně se tu vyskytuje nostalgie po starých zaniklých ulicích a domech Budějc, jakož i nedořešené křivdy mezi Němci, Židy a Čechy. Ty nej povídky pro mě byly Světlo z Pauliny (asi i proto, že jsme nedaleko strávili pár intenzivních dní loňské dovolené) a úplně nej Rodinná sešlost, geniální pohled na vesmír!-) Doporučuji.

6 04.03.2022

Vše subjektivně: Palán touto knihou v mých očích potvrzuje, že je současným králem českých pisatelů rozhovorů;-) Přesto však... z mého pohledu je knize na škodu, že dva subjektivně "nejslabší" rozhovory jsou ten první a poslední, mně příjemnější by bylo, kdyby kniha začala "peckou" a na konci gradovala... Největší sílu podle mě má kniha ve dvou prostředních příbězích. Opakuji, vše hodnotím subjektivně a spíš než o kvalitě knihy mé hodnocení vypovídá o tom (a věřím, že to hodně lidí má podobně), že snáz soucítím s bližním, který se do průseru dostal řízením vnějších sil (politiky, nešťastné náhody, trochu míň nemoci), než když tou prapříčinou je neblahé dětství a vliv rozvrácené rodiny. Hodnotím čtyřmi hvězdami i proto, že dřívější Palánovy knihy - ať už obojí Samotáři nebo rozhovory s Tajovským, Reynky a Floriány - byly ještě o kus lepší a pro mě víc "wow".

6 27.12.2021

Trochu náhodně jsem popadl v knihově tuto knihu, protože jsem si přál zjistit, kdo že to ten tak často zmiňovaný Jakub Deml byl. Kniha se mi nečetla úplně snadno, jazyk je tomu dnešnímu dost vzdálený, často se zmiňují dobové reálie a naráží se na tehdejší asi obecně známé aktualitky. Přesto o světě Jakuba Demla vypoví mnoho: o dětství, o vztazích v rodině a na vsi i střípky z dospělého života. Ač od vzniku jednotlivých statí nás dělí pouhých 90 let, žil pan Deml ve světě naprosto jiném, než je ten dnešní, ani se nechce věřit, že to bylo na téže planetě... Nejrozsáhlejší stať o paní Pavle Kytlicové díky autorově puntičkářské podrobnosti mě vtáhla, jako bych tam s nimi byl, ale hodně mě překvapila tou stále přítomnou úzkostí ze smrti blízkého člověka, to bych u kněze nečekal.

2 27.12.2021

Dal jsem si za úkol seznámit se s nějakým současným dílem slovenské literatury, kamarádka mi doporučila tuto knihu. Na slovenštinu jsem si snad rychle zvykl, přesto se mi pořád nedařilo dostat se do knihy nějak hloub. Poněkud mě rušily časté věty v maďarštině - to opravdu průměrný Slovák rozumí tolik maďarsky? Postupně můj zápal pro knihu opadal - zjistil jsem, že to je "další Mornštajnová" - osudy několika postav napasované na všechny možné historické události velkých dějin. A to postav nepříliš prokreslených a literárně i lidsky zralých, jaksi bez tváře, takže i sám autor si splete jejich jména (na straně 228 slovenského vydání). Celá kniha se nakonec točí kolem různých milostných trojúhelníků, zde tedy spíš kosočtvereců. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že se sám autor nemohl rozhodnout, zda napíše historický román, příběh červené knihovny nebo béčkové porno, a mezi žánry přeskakuje. A svorníkem nad tím vším je křečovitá snaha vše napasovat na prvního září... Byl jsem z knihy zklamán:-(

4 27.12.2021

Vzpomínky výjimečné ženy, jejíž život neblaze ovlivnila komunistická vláda v této zemi. Zpočátku se mi to nečetlo moc dobře, trochu jsem se ztrácel ve jménech, ale od vzpomínek na německou okupaci jsem se buď naladil, nebo kniha dostala spád. Vrcholem knihy pak jsou vzpomínky na 11 let komunistického věznění. Zaujal mě nejen život paní Zábranové, ale i vykreslení "převlékání kabátů", oportunismus někerých postav z jejího okolí, a naopak i svědectví o statečnosti jiných. Velmi silné čtení. Na to (nebo možná díky tomu), že sama autorka to psala spíš pro rodinný archiv a nemohla počítat, že by kniha někdy vyšla, je to pozoruhorné dílo.

3 03.12.2021

Hrdý Budžes patří do mého "zlatého fondu" knih, k nimž se rád opakovaně vracím, jak tomu bylo i tento podzim, kdy jsem potřeboval něčím odpočinkovým proložit vážnější četbu. Je to kniha humorná a odpočinková, nikoliv však povrchní. Naopak, v množství větším než malém tu je téměř stále přítomna hořkost a beznaděj, kterou hrdinka, sedmiletá Helenka, spíš jen tuší z dospěláckého okolí a zachycuje s neopakovatelnou bezprostředností a upřímností. Ta dětská bezprostřednost a důvěra v přímočarost světa je zároveň zdrojem skvělých gagů, jejichž korunou je samotný "hrdý Budžes". Smekám před autorkou, jak se jí podařilo věrohodně zachytit dětské chápání světa se všemi vírami, rozumováním, omyly a obavami. Nádherná kniha, doporučuju.

25 03.12.2021

Vím, že nebudu objektvní, protože pana Sokola prostě mám rád;-) Obdivuju jak jeho široký rozhled a znalosti, tak zejména jeho pedagogické umění, schopnost sdělovat srozumitelně i poměrně složité věci. Toto - tedy ten široký záběr a srozumitelnost - jsem nalezl i v knize Odvaha ke svobodě. Na druhou stranu musím souhlasit s komentářem Svrdlina, že právě ta šíře a rozbíhavost témat v jednotlivých kapitolách je knize trochu na škodu. Závěrečná část - jakýsi souhrn zajímavých témat, kterým se p. Sokol v životě věnoval - působí po předchozím dialogu poněkud neorganicky, ale díky i za ni, je to také zajímavé a podnětné čtení. Knihu doporučuju.

8 12.11.2021

Jednohubka na jedno odpoledne. Nejde moc do hloubky, ale na seznámení s životem zpěváka docela postačuje.

2 01.11.2021

Tato veliká kniha ve mně vzbuzovala očekávání srovnatelné s Guenassiovým Klubem nenapravitelných optimistů. Nenaplnila je. Moje chyba;-)
O čem to je? O charismatickém ruském šlechtici Alexandru Rostovovi, o aristokratovi, který žije svůj bezcílný a "zbytečný" život v domácím vězení v luxusním moskevském hotelu, den za dnem, rok za rokem... až z toho života po desítkách let rázem udělá mistrovské dílo, dá mu smysl, zužitkuje a obětuje vše, co za léta nastřádal, naučil se, vybudoval.
Jako odpočinové čtení dost dobré, přesto mi pár věcí na knize vadilo. Jednak rozvláčnost. Fakt je to dost ukecané, nekonečné žvanění o jídle a jeho přípravě, pití, ubíjení času, vzpomínání... No já vím, všechno musí zrát, a jak zpívá Vlasta Redl, "všechno ti vydrží tak dlouho, jak dlouho to k tobě putuje";-) Ale hlavně celý příběh je pohádka. Klíčky od všech dveří. Tajný pokoj, třicet let nikým neobjevený. Ale o tyhle detaily nejde, přes to se rád přenesu. Vadilo mi, že kniha jen užívá exotickou kulisu Moskvy, zasazuje příběh do konkrétních datumů, ale realitu Sovětského svazu jen mimochodem občas zmíní v poznámce pod čarou (díky aspoň za to!). Vždyť podobný hrdina by v realitě komunistického státu nejmíň dvacetkrát stál čelem ke zdi a týlem k popravčí četě, anebo jel dobytčákem na Sibiř. A že by potomek takového "soudruha" dostal takové studijní a kariérní možnosti? Ep, ep, ep. Takže mi vlastně nevadilo, že to je pohádka, ale že to je pohádka, která se snaží tvářit, že pohádkou není. Přesto musím velmi ocenit jedinečnou postavu hlavního hrdiny, nádherná osobnost, jakých je nejen ve skutečném životě, ale i v literatuře málo!

10 29.10.2021

Náročná a nádherná kniha. Přestože pojednává o nepřestavitelných hrůzách, prosvítá jí optimismus a naděje: člověk si může v i beznadějných podmínkách uchovat vědomí smyslu svého života. Knihu jsem přečetl dvakrát po sobě a myslím, že k pochopení mi velmi pomohla právě ta kombinace "teoretické přípravy" v první části a "praktického příkladu" v divadelní hře v části druhé. Nejsem zběhlý ve čtení divadelních scénářů, ale musím přiznat, že právě ta hra na mě zapůsobila mimořádně silně: totiž že někdy nestačí vzdát se všech svých majetků, práv, přání a ambicí; že dokonce nestačí ani vzdát se života - že je ještě další možný stupeň: vzdát se smrti a přijmout utrpení. Toto nemohl vymyslet a napsat nikdo, kdo to sám neprožil a nepodstoupil.

12 29.10.2021

Nejde o memoáry nebo knihu rozhovorů, jak jsem očekával, nýbrž o publikaci velmi odborně a podrobně popisující díla Petra Ebena, uvádějící Ebenovy výklady k dílům a výběr z jeho odborných textů. Tyto části, přibližně první dvě třetiny knihy, bych doporučil spíše pro muzikology, nikoliv pro běžné čtenáře životopisných knih. Pro laické čtenáře je zajímavá a dobře čitelná poslední část, "Výroční dopisy Petra Ebena". V jednotlivých listech pan Eben hodnotí a shrnuje, co jemu i světu přinesl či vzal rok právě uplynulý. Osobní a vřelé.

4 29.10.2021

Příběh s láskou zasazený na jihočeský venkov, jak je typické pro Hájíčka. Styl vyprávění je strohý a úsporný, až na mě zprvu působil schematicky a nevyzrále, později jsem si zvykl a uznal, že k podivně uzavřenému světu a osobnosti hlavního hrdiny vlastně pasuje. Postavy mi přišly vykreslené skvěle, z masa a kostí, chápal jsem je, přesto jsem se s nimi nesžil, nepřitáhly mě k sobě příliš. A narozdíl od Hájíčkovy "trilogie" tento příběh není příliš vypointován. Neděje se tu nic neočekávaného, vše se pohybuje samospádem tím nejpravděpodobnějším směrem, jen občas nastane drama, které ale, jak tušíme, dřív nebo později stejně přijít muselo. V těchto místech kniha má slušný spád. Dávám 3 a půl hvězdy a pro seznámení s Hájíčkem doporučím spíš pozdější díla - Rybí krev nebo Selský baroko.

6 17.09.2021

Prokoušete-li se tím tisícem a sto stranami, prožijete (skoro) celý život Jana Zábrany. Není to zadarmo, kniha "neutíká", protože písmo je malé, stránek hodně a nejde o plynulý příběh, ale o jakési pracovní poznámky a denní záznamy, někdy souvislejší, někdy jen "výkřiky do tmy", krátké zachycení myšlenky nebo nápadu. Mně to vydalo na poctivé dva měsíce. Přesto - nebo možná právě díky tomu - před čtenářem plasticky vystoupí vnitřní svět autora i podoba společnosti, v níž autor žil. Jeho nesmiřitelný postoj ke komunistickému režimu, který zničil život oběma jeho rodičům i jemu. Jeho hravost se slovy a vášeň pro překládaná díla velkých autorů, ale i únava z vyčerpávající špatně placené práce s nejistotou, zda nakonec publikování nebude zakázáno. Hořkost z drobných i větších nespravedlností v pracovním i osobním životě. Smutek z rozkladu společnosti. Ale i vzpomínky na nespoutané mládí;-) Vtipné příhody s přáteli nebo dcerou ("členové polibbyra se na letišti líbají?"). Nebo naopak příběhy a svědectví, z nichž mrazí, a pokud bych nevěděl, že je autor psal pro sebe, a tedy nelhal, nevěřil bych snad. A v závěru stále víc rezignace a vědomí blízkosti smrti, snad až její vzývání.
Jen v jednom se Jan spletl - ve svém přesvědčení, že tu komunisté budou navždy, že svět spěje jen k horšímu a že jeho dílo čtenáři nikdy nepoznají a neocení. Je mi líto, že mu nebylo dáno žít ještě o šest sedm let déle, aby na vlastní oči zažil ty změny. Radši ale ne o moc víc, dlouho by radost neměl...
Skláním se před výkonem editora, probrat se takovou haldou materiálu a uspořádat ho, to musel být heroický výkon. Díky!
Knihu bych doporučil - spolu s Tigridovým "Průvodcem inteligentní ženy..." - jako základní učebnici české historie 20. století, zejména pro nás, kteří jsme poznamenáni školním dějepisem minulé éry: Tigrida jako výklad obecný a Zábranu jako demonstraci na životě jednoho konkrétního člověka. Je to velmi objevné a obohacující čtení. Vydržte!-), stojí to za to!

10 03.09.2021

Nebyl jsem a nejsem čtenář sci-fi, ale řekl jsem si, že s tím zásadním dílem žánru se seznámím. Stálo mě to určité přemáhání při čtení a dostavilo se zklamání. Nabyl jsem dojmu, že psát sci-fi = vymysli si svět přitažený za vlasy, do něj dosaď pár figur a jeď. Až ti dojde nápad, pomož si další nepravděpodobnou situací nebo technickým "vynálezem" a jeď dál... Psychika postav, motivace jednání, uvěřitelnost příběhu mi přišla velmi malá. Vím, že dílo položené do kulis budoucnosti nutně zastará tím, jak se tak budoucnost stane současností, ale mně to prostě připadalo až trapné (domácí příruční kartotéka nebo čmuchající ohař, stejně tak i svobodné enklávy mimo Město...). Sci-fi nebude můj šálek kávy:-/ Abych jen nehaněl, samozřejmě jsem našel i pozitiva - musím vyzdvihnout, jak autor vizionářsky odhadl a uchopil témata "ubavení se k smrti" a otupování se audiovizuálním smogem, abychom nemuseli myslet, vnímat, cítit svou skutečnou existenci. Stejně tak i memento narůstající lhostejnosti mezi lidmi. Za toto musím dát palec nahoru.

6 24.08.2021

Velmi zajímavé krátké rozhovory s velmi zajímavými lidmi. Ta krátkost mi přišla v knižním vydání trochu na závadu. A pak ještě dvě věci: kniha nemá obsah, takže se špatně hledá konkrétní příběh, chcete-li se k němu vrátit. Ale co mě hlavně zarazilo - autoři-respondenti jsou uvedeni jen a pouze na deskách knihy, až na jednoho - Alexeje Kelina. Trochu ostudné, ne? A zrovna rozhovor s ním mi přišel jako jeden z nejzajímavějších. Celkově ale knihu považuju za dobrý počin, u mě vzbudila chuť se o mnohých respondentech a jejich díle dozvědět víc.