Jitka_Roškotová komentáře u knih
Princezna holubice je souborem moravských a slezských pohádek,které vychází z místní lidové tradice. Naprostou většinu těchto příběhů jsem neznala, nebo alespoň ne v té podobě, v jaké se tady objevují. Pro děti jsou některé pohádky hůře pochopitelné a je potřeba hodně vysvětlovat. Knížka není vůbec špatná, ale k našim nejoblíbenějším asi patřit nebude...
Pohádková knížka plná nádherných ilustrací. Jen toho textu je tam pomálu a pohádky jsou opravdu hodně zkrácené. Na žádné předčítání to není, ale dcerka si v ní listuje moc ráda...
Nádherná pohádková knížka, která je nutnou výbavičkou snad pro každé dítě. František Hrubín dokázal klasické, známé pohádky převyprávět nádherným, poetickým jazykem a v některých případech se dokonce vyhýbá drastickým situacím (na rozdíl od bratří Grimmů). Pohádky jsou tak vhodné i pro nejmenší děti. S dcerou tuto bezkonkurenční knížku úplně zbožňujeme a pořád se k ní vracíme...
Tuto knížku jsem objevila ve své bývalé dětské knihovničce, i když si nepamatuji, že bych ji jako dítě někdy četla. Nenajdete v ní klasické pohádky, ale netradiční pohádkové příběhy německých a severských národů. Většina pohádek je poměrně drastická, plná usekaných údů, samé neštěstí a minimálně každá pátá postava zemře nějakou strašnou smrtí. Mě jako milovnici hororů a thrillerů se netradiční pohádky líbily, ale s jejich předčítáním dceři ještě počkám až bude trochu větší, aby neměla zlé sny...
Výbor těch nejlepších kouzelných a zvířecích pohádek z pera největších německých i světových pohádkářů. Najdete tu většinu notoricky známých pohádek (Červená Karkulka, Šípková Růženka, Jeníček a Mařenka, Tři přadleny a mnoho dalších) i některé méně známé. Pohádkové příběhy jsou poměrně krátké, takže jsou naprosto ideální pro čtení před spaním. Navíc mi připadá, že některé jsou upravovány a zmírňovány ve své krutosti (oproti jiným vydáním) a dají se tak předčítat i menším dětem. Knížka se moc líbí mě i mé dceři a určitě se k ní budeme pravidelně vracet...
Kraťoučká knížka plná sedmi výchovných pohádek o dětech, zvířátkách i hračkách. Humorem a nenásilně zesměšňuje strach, seznamuje s hlasy a vlastnostmi zvířátek, vede k pořádku, poslušnosti (i v jídle) a nabádá k pozornosti při přecházení silnice. Pohádka o třikrát přejeté huse mě vždycky pobaví a děti se alespoň poučí, že nemohou přecházet silnici bez rozhlížení :) Knížku jsem měla ráda už jako dítě, teď ji čtu své dceři a jí se také moc líbí. Jako asi skoro všechny knížky od Ondřeje Sekory...
Maxipsa Fíka a holčičku Áju jsem měla jako malá raději spíše ve Večerníčku, než v knížce. Už tehdy mi moc nevyhovovala tato forma "komiksu" a nic se na tom nezměnilo ani dnes, když si o Fíkovi čteme s dcerkou. Nic to ovšem nemění na tom, že příběhy o obrovském, mluvícím psovi a jeho rošťárnách, jsou prostě kouzelné a i dnes se u nich pobavím...
Krásná knížka, kterou si pamatuji ze svého dětství a nyní jsem ji předčítala své dceři před spaním. Kouzelné příběhy jsou o ráji plném dětských uličníků, kteří zlobí a provádějí nejrůznější rošťárny. A to všechno proto, že svatý Petr je až takový dobrák, že do nebe pustí i čerta... Knížka je milá a rozverná. Přesto, že se příběhy odehrávají v nebi, není zde přehnaně výrazný náboženský podtext a nikomu se nic nevnucuje.
Pohádkové příběhy o spravedlivém hajném Robátkovi, jeho věrném příteli jelenu Větrníkovi, krásné Josefce, různých lesních zvířátkách, ale i zlém panu Kotrčovi si ze svého dětství pamatuji jako krásný Večerníček. Nyní čtu knížku své dcerce před spaním a jí se líbí stejně, jako kdysi mě. Tyto kouzelné příběhy také děti poučí o tom, že být zlý a ošklivý k lidem i zvířátkům se nikdy nevyplácí...
Klasická pohádka o kocourovi v botách, která je doplněna šesti skládačkami puzzle. Dílky skládačky jsou natolik velké, že je zvládne poskládat i menší dítě. Pod dílky je navíc černobílá předloha, kterou lze vybarvit jako omalovánky. Díky tomu knížka umožňuje dětem s příběhem dále pracovat a rozvíjí jejich fantazii. Určitě si s dcerkou pořídíme více knížek z této edice.
Klasická pohádka o Červené Karkulce, která je doplněna šesti skládačkami puzzle. Dílky skládačky jsou natolik velké, že je zvládne poskládat i menší dítě. Pod dílky je navíc černobílá předloha, kterou lze vybarvit jako omalovánky. Díky tomu knížka umožňuje dětem s příběhem dále pracovat a rozvíjí jejich fantazii. Určitě si s dcerkou pořídíme více knížek z této edice.
Rákosníčka si pamatuji ze svého dětství, kdy patřil k mým nejoblíbenějším postavám z Večerníčku. Dokonce ho mám s Večerníčkem spojeného tak silně, že i když čtu knížku, úplně slyším v hlavě Rákosníčkův hlas v podání Jiřiny Bohdalové. Příběhy o tom, jak se Rákosníček snažil na přání měnit počasí, jsem nyní četla své dcerce před spaním. Délka jednotlivých příběhů je k tomu úplně ideální. Děti se u pohádek navíc seznámí s nejrůznějšími druhy počasí, jeho proměnlivostí, změnami ročních dob i různými atmosférickými jevy. A také s tím, že ať se snažíme sebevíc, počasí stejně nikdy neovlivníme...
Knížku Za zvířátky na kraj světa jsem měla jako malá holčička ve své knihovničce a teď jsem ji znovu vytáhla, abych z ní četla své dceři před spaním. Krátké příběhy jsou jako dělané pro usínání. Děti se v nich seznámí s nejrůznějšími zvířaty, s velbloudy, tučňáky nebo i polárními liškami, a dozví se zajímavosti z jejich života. Musím se přiznat, že spoustu těchto zajímavostí jsem sama vůbec nevěděla. Nevadí dokonce ani to, že to s některými zvířátky nedopadne vždycky dobře, protože děti se alespoň seznámí se skutečným koloběhem a fungováním přírody a potravního řetězce...
Křemílka a Vochomůrku miluji už od svého dětství, ať už jako knížku nebo jako Večerníček. Když jsem byla malá, maminka mi dokonce ušila i polštářky s jejich podobou. Teď jsem se znovu vrátila ke knížce a čtu ji své dcerce před spaním. Příběhy mi i nyní přijdou zábavné a jejich délka je pro usínání úplně ideální. Ale asi ani kdybych ji četla po sté, nikdy si nezapamatuji, který z nich je který...
Trnkovu Zahradu považuji za jeden z největších pokladů své knihovničky a vždycky ji budu opatrovat jako oko v hlavě. Milovala jsem ji už v dětství, kdy jsem ji jako jednu z mála knížek četla pořád a pořád dokola. Ona se totiž nikdy neomrzí a stojí za to se k ní pořád vracet! Text, ilustrace i všechny postavy jsou naprosto úžasné a bezkonkurenční. Z knížky úplně tryská fantazie, která mě vždycky znovu a znovu okouzlí. Tajemná zahrada za vrzající rezavou brankou je prostě dokonalá. Jsem moc ráda, že se líbí i mé dceři a můžeme si ji teď číst spolu...
Na medvědí strašidlo Barbuchu s vosí hlavou, žihadly na tlapách a kožichem z kouře si z dětství moc dobře pamatuji. Moc se mi líbilo v knížce i ve Večerníčku. A kdo by neznal roztomilého, ale zlobivého medvídka Kubulu a jeho medvědáře Kubu? Nyní jsem po knížce sáhla znovu, abychom si ji četly s dcerou před spaním, a jí se tenhle kouzelný pohádkový příběh líbí stejně jako mě. Příjemně strašidelný příběh je pro děti stále poutavý, ale jazyk pana Vančury je už pro dnešní malé děti velmi těžko vstřebatelný, a tak je potřeba při čtení buď hodně vysvětlovat, nebo místo čtení spíše převyprávět svými slovy...
Tuhle starou pohádkovou knížku jsem objevila ve své knihovničce, kde byla snad ještě po mých rodičích. Četly jsme jí teď s dcerkou před spaním a mile nás překvapila. Pohádky jsou úplně jiné, než ty, které jsme dosud četly. Příběhy jsou velmi poutavé, zajímavé a pro děti z nich vždy plyne ponaučení. V některých je sice znatelný silnější náboženský podtext, ale není to úplně rušivé a k některých tématům to asi prostě patří...
Knížku Lupiči a Čárytužka jsem objevila ve své dětské knihovničce, když jsem hledala další knížky, které bychom si mohly s dcerkou číst před spaním. Vůbec jsem si ji nepamatovala a byla jsem velmi příjemně překvapena. Svět stavitele Kutílka a malíře Čárytužky je opravdu kouzelný. Všechny Čárytužkovy kresby hned ožívají a to není jen tak... obzvlášť, když si jen tak bez rozmyslu nakreslí malého kloučka, piráta nebo špióna. To pak není o zábavu a veselé příhody nouze. Délka příběhů je ideální pro čtení před spaním a děti v nich najdou i spoustu poučení. Určitě si s dcerkou seženeme i druhý díl, který nám v domácí knihovničce zatím schází...
S dcerkou toho před spaním přečteme opravdu hodně. Nedávno jsem ve své bývalé dětské knihovničce objevila tuhle knížku, a i když si nepamatuji, že bych ji někdy v dětství opravdu četla, pustily jsme se do ní. Pro dnešní děti už jsou pohádky Boženy Němcové psané příliš zastaralým stylem a jazykem a je proto nutné neustále se u něčeho zastavovat a vysvětlovat, co to vlastně znamená. Pohádek je ve sbírce opravdu hodně, ale jejich kvalita je velmi kolísavá. Naprosto vynikající je například pohádka Čertův švagr, která je knižní předlohou naší asi nejoblíbenější vánoční pohádky S čerty nejsou žerty. Některé pohádky jsou ale naprosto příšerné a lehce incestní verze pohádky o princezně se zlatou hvězdou na čele mě trochu šokovala a vím, že ji dceři už určitě nikdy nepřečtu...
Knihu Pohádkový dědeček jsem dostala jako malá od rodičů a úplně jsem si ji zamilovala. Teď jsem ji se stejnou láskou předala své dceři a čteme si ji před spaním. Knížka je napsaná neuvěřitelně milým způsobem, úplně vás pohladí po duši a při každém čtení vás znovu a znovu přiměje k úsměvu. Většina příběhů je také poučná a naprosto nenásilnou formou děti poučí o tom, se má a nemá dělat, proč nebýt líný, lakomý nebo nenasytný... Dcerka má teď navíc právě "mašinkové" období a každý den musíme chodit na nádraží koukat na vláčky. Proto jsou teď pro ni pohádky vyprávěné ve vlaku a často i o vlacích úplně ideální :)